Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 13. kapitola

13
Dmitri se zapřel o loket a sklonil se dolů, aby polibkem probudil ženu, která spala v jeho posteli. Její kůže příjemně hřála, a když otevřela oči, zračila se v nich jen bezedná zeleň, ještě zamlžená spánkem.
„To už je ráno?“ Zajela mu prsty do vlasů a prohloubila jejich polibek způsobem, který mu připomněl, že jí zcela patřil. „Dobré ráno, manželi.“
„Dobré ráno, ženo.“ Nikdy ho neomrzí jí takhle říkat. „Máš hlad?“

Honořinou reakcí byl zastřený smích, který se ovinul kolem jeho srdce. „Myslím, že za tvojí otázkou se skrývá postranní motiv.“ Vzhledem k tomu, že už stáhl přikrývku natolik, aby odkryl její bujná ňadra, byla jeho otázka podložená jeho činy. Začal ji dráždivě hladit. Byl v náladě si se svou ženou trošku pohrát. A když ze sebe s neskrývanou frustrací odkopla přikrývku úplně, přesunul se, aby se mohl usadit mezi jejími stehny.
Kde ji dráždil o něco více.
Nejprve prsty.
Pak tělem.
A nakonec svými ústy.
Honor se pod ním s tichým zalapáním po dechu vzepjala a zaťala mu ruce ve vlasech natolik, že to trochu zabolelo. Byla to nádherná bolest, na které by se mohl stát závislý – bolest způsobená její rozkoší. Usmál se a otřel se jí neoholenou čelistí o citlivou kůži na vnitřní straně stehna. Předtím, než se vydal objevovat její ženské tvary, které se ještě stále svíjely v dozvucích erotické extáze, si ale dával pozor, jestli nezachytí byť sebemenší náznak jejího nepohodlí.
„Otevři oči.“ Teprve, když uposlechla jeho tichý rozkaz, do ní vnikl. Neustále, ale opravdu neustále se ujišťoval, že byla pořád s ním. Honor byla traumatizovaná a její jizvy nemohly magicky zmizet během jediného týdne. Nemohly zmizet dokonce ani během jednoho roku. Byly její nesmazatelnou součástí. Ale rozhodně nebylo třeba je ještě zhoršovat. To už se mu jednou podařilo a on to nehodlal nikdy znovu zopakovat – to by si raději vyřízl vlastní srdce.
„Dmitri.“ Zašeptala zastřeně. Rty se mu přitiskla ke krku a prsty ho chytila za zátylek. Hladila ho a líbala ho přesně tak, jak to měl rád. Nebylo to stejné, jako dříve, když býval s Ingrede, ale Dmitri toho nelitoval. Ne, cítil se jako ten nejšťastnější parchant na zemi. Protože stejně jako Ingrede milovala Dmitriho, kterým býval tenkrát, Honor milovala Dmitriho, kterým byl teď. Neděsila se temnoty, kterou v sobě nosil. Honor ho přijala takového, jaký byl a on si připadal, jakoby se po stovkách let strávených v té nejvyprahlejší pustině, ocitl opět doma.
„Přestaň,“ varoval ji, když použila své tělo, aby dráždila jeho ptáka a její vnitřní svalovina se kolem něho stáhla bolestně rozkošným způsobem. „Ještě nejsem připravený to ukončit.“
„Miluju tenhle tvůj tón hlasu.“ Něžně ho kousla do čelisti, lehla si zpět na záda a sepjala ruce nad hlavou. „Tady mě máš. Jaká nová muka pro mě máš naplánovaná?“
Dobírala si ho, čarodějka. Její tělo bylo jako roztavená pěst, která ho svírala a pokoušela. Jakýkoli jiný den by si s ní zahrál nějakou erotickou hru, ale vzhledem k tomu, že svou novou manželku držel vzhůru až do brzkých ranních hodin, se dnešního rána cítil tak uspokojený, jako dobře najedená kočka. „Řekl bych, že to bude dlouhá a pomalá jízda.“ Položil jí dlaň na ňadro. „Velmi pomalá.“
„To ne.“ V očích jí znovu vzplály hravé jiskřičky. „Cokoli jiného.“
Slíbal jí úsměv ze rtů a cítil, jak její vřelost cestovala jeho vlastními žilami. Pohyboval se v ní pomalým, hlubokým rytmem, kterým Honor přivedl až k další chvějivé vlně rozkoše. V momentě, kdy vykřikla, se kolem něho její tělo majetnicky sevřelo a on se poddal své vlastní touze a zanořil špičáky do pulsující žíly na jejím krku. Jen malý doušek.
„Dmitri.“ Povzdychla si smyslně a v ten okamžik je oba pohltily bujné i malátné pocity. Jejich končetiny byly propletené a jejich srdce bila jako jedno.
Po té jí ve sprše namydlil celé tělo a pak jí pomáhal vysušit si vlasy. Tohle nebyl druh péče, který by věnoval jakékoli jiné ženě a dlouhou dobu věřil, že o schopnost něžnosti přišel – ale z pocitu mužského zadostiučinění, že ho to nechala udělat, mu poskočilo srdce. Její důvěra byla oslepující. Když jí sušil vlasy, seděla Honor na pultíku, zachumlaná v růžovém župánku a pokoušela se ho všemi možnými způsoby rozptýlit – omotala si nohy kolem těch jeho už oblečených v džínách a laskala jeho nahou hruď polibky. Dmitri se smál a hrozil jí, že ji potrestá. „Pořád jen slibuješ...“
O deset minut později už seděli u malého, kulatého jídelního stolu ve vile na okraji Toskánska, která byla Raphaelovým darem k jejich svatbě. Vzhledem k tomu, že Raphael s Michaelou měli zrovna uzavřené příměří a nikdo kromě archanděla netušil, kam s Honor plánovali jet na líbánky, to bylo velmi bezpečné místo.
„Dmitri?“
Dmitri zachytil vážný tón jejího hlasu a vzhlédl od displeje mobilního telefonu, kde si zrovna kontroloval zprávy. „Co se děje?“ Záležitosti týkající se Věže mohly počkat. Všechno mohlo počkat. Na prvním místě pro něho byla Honor.
Honor vstala od stolu, obešla ho a postavila se vedle něho. Prsty si pohrávala s vlhkými prameny jeho vlasů. „Vůbec si nemluvil o mojí transformaci… o tom, abych se stala upírkou.“
Dmitri odhrnul stranou cíp jejího župánku a položil si dlaň na teplou kůži jejího stehna. „Není kam spěchat.“ Ještě včera chtěl přesně tohle udělat. Chtěl ji přimět stát se nesmrtelnou dříve, než by si to mohla rozmyslet, ale s úsvitem přišlo uvědomění, že stejně tak, jako by ji nikdy nemohl ublížit, by ji nemohl do ničeho tlačit.
„Já jsem se ale už rozhodla.“ Její tón hlasu mu připomněl, že krví byla lovkyně.
„Jenže si se rozhodla v okamžiku, kdy si byla nadšená,“ pronesl. Emoce z té noci měl ještě stále v živé paměti. „Nikdy bych se ti to nepokusil rozmluvit“ – chtěl s ní strávit tisíce životů – „ale taky v sobě mám ještě dost dobra na to, abych tě do toho netlačil.“
Jeho žena se srdcem, které už navždy patřilo jemu, se na něho usmála. Byla pro něho nedocenitelným darem.
„Nemůžu uvěřit tomu, že si tady. Že jsme spolu.“ Pak mu vklouzla do klína a položila si hlavu na jeho rameno. „Pořád čekám, že se to všechno rozplyne.“

„Nerozplyne.“ A to byl slib, za jehož dodržení by prolil potoky krve. „Ať už to bude celá věčnost, nebo jen jeden smrtelný život - tu dobu prožijeme společně.“ 

18 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Další skvělá kapitola moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. díky za pokračování, míša

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Moc a moc děkuji za další kapitolu. Skvělé.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za další přeloženou kapitolu. Dráža

    OdpovědětVymazat
  7. Veľmi pekne ďakujem za ďalšiu kapitolku

    OdpovědětVymazat
  8. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  9. Oo, Dmitri,tak mi chyybal :D

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za další kapitolku :)

    OdpovědětVymazat