Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 16. kapitola

16
„Řekni mi, kdo by těžil ze Shabnaminy smrti.“
V momentě, kdy Jason promluvil a Mahiya slyšela jeho hluboký a čistý hlas, který ale pronesl zcela nesprávná slova, pocítila náhlou frustrující potřebu křičet. Svou jedovatě sladkou odpověď použila jako návnadu, kterou z něho chtěla vymámit nějakou reakci. Chtěla s ní roztříštit obsidianové, ledové štíty, kterými se obklopoval, a díky kterým si připadala, jakoby mluvila do černého zrcadla.

„Je nějaká dvorní dáma, která teď zaujme její pozici?“ objasnil svou otázku, když mu neodpovídala.
„Vždycky jsou tu ty, které čekají.“ Mahiya po chvíli získala nad svým zvláštním záchvatem bláznovství kontrolu. Proč by jí mělo záležet na tom, že Jason upřednostňoval žít o krok stranou od zbytku světa?
„Ale Neha si nakonec sama vybere, kdo zaujme její místo – uchazečka o místo dvorní dámy by mohla vyvraždit celou skupinu a stejně by tu pozici nakonec nemusela získat.“
Zatímco kráčeli po cestě vedoucí k výše položené terase, okolní vánek jí odfoukl šátek, který měla přes rameno. Dotkl se Jasonovy paže, hrudi a nakonec klesl zpět k jejímu boku.
Žárlím na kousek látky. Jak pošetilé, vzhledem k tomu, že si mě ani nevšimne. „Omlouvám se.“ Minulou noc, když stáli na balkóně a tento muž, který byl smrtelně nebezpečným stínem, se evidentně snažil nezranit její city, se její fascinace jeho osobou změnila do něčeho jak něžnějšího, tak i daleko nebezpečnějšího, než kdy předtím. A způsob, jakým se na ni díval po svém návratu… prostě doufala… ale jeho činy nebyly očividně ničím jiným, než jen tichou laskavostí. A z toho uvědomění jí bodlo u srdce.
„Vítr nemůžeš ovládnout,“ pronesl a jeho pohled byl tak neproniknutelně hluboký, že to nedokázala pochopit.
„Ne, patrně ne.“ Souhlasila a pak přerušila jejich oční kontakt. Bylo to na ni příliš mnoho, bylo to příliš silné a niterní. „Pokud měl ten čin politický podtext, pak by bylo lepší, kdyby Shabnam jednoduše zmizela,“ pronesla a přinutila se ke koncentrovanosti. „To, že ji někdo zabil, by mohlo vyvolat Nehy sympatie k jejím nejbližším a vybrat si další dvorní dámu z jejich řad.“
„Mohli by díky tomu také získat nějakou výhodu?“
Jasonova křídla byla tak blízko, že dokázala rozlišit jemná vlákna jednotlivých půlnočně zbarvených pírek. Zaťala ruce do pěstí. „Ne.“ Ale byla si jistá, že kdyby něco takového bylo skutečně možné, Shabnamina „rodina“ by ji v chladné vypočítavosti klidně obětovala. „Shabnam pro ně byla cennější naživu – byla s Nehou poměrně dlouhou dobu a Neha jí měla ráda a důvěřovala jí.“
„Táhneš křídla po zemi.“
„Prosím? Oh.“ Při výtce, kterou se napomínaly malé děti, jí zčervenaly tváře a hned přizvedla konečky křídel, aby je nevláčela po dlažbě z červeného kamene.
Když Jason znovu promluvil, její rozpaky se transformovaly do těch nejhořkosladších emocí.
„Potřebuješ zapracovat na posílení svých křídel. Kdyby Neha přeci jen změnila názor a chtěla tě zabít, mohlo by dojít na to, že se budeš muset co nejrychleji dostat na bezpečné místo a zůstat tam, dokud nenajdu politicky korektní řešení, kterým bych získal tvou svobodu.“
„Je mi něco málo přes tři sta let, Jasone,“ odpověděla a poprvé ho dobrovolně oslovila jménem. Ta drobná intimnost se v její mysli připojila k dalším křehkým momentům, o kterých snila, že jednoho dne zažije s milencem, který zatím neměl tvář ani jméno, ale kterého si vysnila v těch nejtemnějších hodinách svého života. Představovala si, jak spolu budou létat a poznávat daleký širý svět, jak si vybudují společný život a postaví domov, který vyplní smíchem, láskou a štěstím, které zatím nezažila.
„I kdybych trénovala vytrvalost v létání každičký den svého života,“ řekla, zatímco se ve skutečné, drsné realitě stále snažila veškerou silou držet svého snu, „tak bych Neze nikdy nedokázala uletět. Dokonce ani na chvíli ne.“
Neha byla ženou archandělem, která už žila celá milénia a její síla byla nesmírná. Dokázala by Mahiyu rozdrtit jako pouhý hmyz a ani si toho nevšimnout.
„A co se týče bezpečného místa,“ pokračovala a zavrtěla hlavou. „Nenechám se od ní pohřbít zaživa. Radši umřu v boji za svoji svobodu, než abych skončila v řetězech jako Eris.“ A to byla odhodlaná přísaha. „Nedovolím jí, aby mi přišpendlila křídla ke zdi, tak jak to dělá Lijuan se svými takzvanými motýli, které sbírá.“
Po Mahiyně prohlášení Jason pocítil, jak v něm oživla temná nespoutanost, ale odpověď, která vyšla z jeho úst, byla téměř ledově klidná. Slova, která chtěl pronést, zůstala skrytá hluboko uvnitř ticha, které bylo po tak dlouhou dobu téměř celou jeho existencí.
„Lijuan by si mě ráda přidala do své sbírky.“
Mahiya po jeho slovech zakopla na nerovné části dlažby, a kdyby ji okamžitě nechytil za paži, upadla by. Nevšímala si jeho doteku a zírala na něho. „A to ti řekla přímo do očí?“
„Máš tak unikátní křídla, Jasone. Kdybys padl v bitvě a ta půlnoční křídla byla zničena, byla by to věčná škoda. Tichá, rozvážná smrt v rukou půvabné, dívky s plnými, ženskými tvary, by byla mnohem příjemnější, nemyslíš?“
„Nabídla mi milosrdnou smrt.“ S těmito slovy se přinutil pustit Mahiyinu paži, ale jeho nutkání se jí dotýkat v něm přímo vřelo. „Ohledně Illia byla mnohem výřečnější.“
„Modrá, se stříbrnými špičkami. Ano, jeho křídla jsou úchvatná,“ zašeptala Mahiya. „Viděla jsem ho jen jednou, když sem doprovázel Raphaela.“
Jason se zadíval do princezniných očí, které měly jasnou barvu dokonce i ve stínech průchodu a v ten moment mu došlo, že jejich zářivost byla ukazatelem její formující se síly a moci, kterých si zatím nikdo nevšiml. Ta změna se stejně jako všechny ostatní stránky Mahiyiných schopností musela vyvíjet postupně. „Tvá vlastní křídla jsou stejně tak jedinečná.“
„Ne, nejsou.“ Odpověděla mu monotónně. „Má matka měla úplně stejná.“
Tohle Jason nevěděl, a jestliže byla křídla takhle jedinečné krásy zapomenuta, tak to znamenalo, že tu informaci někdo záměrně pohřbil. Neha, jak se zdálo, sprovodila ze světa jak svou sestru, tak i veškeré informace o ní. A teď se pokoušela to samé udělat s dítětem, které mělo křídla barvy exkluzivních safírů a smaragdů, přesně jako ocas páva.
„Ty si někdy viděl Lijuaninu Sbírku?“
Jason se zastavil a sledoval Mahiyu, která si přestože stáli na slunci, jehož záře byla hutná jako sirup, začala dlaněmi třít paže.
„Ano. Viděl,“ odpověděl. Místnost, kde Lijuan uchovávala svou sbírku, se nacházela v pevnosti, kde poprvé stvořila své znovuzrozené. Permanentně se tam udržoval chlad, aby těla, která visela na zdech s majestátně vystavenými křídly, byla dobře zachována. O některých z nich Jason věděl, že zemřeli za okolností, kdy jejich křídla zůstala nepoškozená, ale jiní… jiní jednoduše zmizeli z povrchu zemského. „Pokud jsi tu místnost viděla,“ řekl a neodolal touze dotknout se prstem Mahiyiny tváře, „tak buď ráda, že si stále na živu.“
Jeho doteku se nebránila, místo toho si přiložila dlaň na břicho a řekla, „myslela jsem si, že bych si u ní mohla vyjednat azyl a za to jí sloužit. Dokázala jsem sama sebe přesvědčit, že by to bylo jako být obyčejnou služebnou. Že bych měla kromě svých povinností volnost pohybu.“ Po svých slovech se celá zachvěla. „Řekla bych, že jediným důvodem, proč mě Lijuan vrátila Neze zpět, místo toho, aby si mě nechala jako trofej pro svou sbírku, bylo to, že se cítila hluboce uražená tím, že jsem se opovážila utéct od archanděla, kterému jsem měla „věrně sloužit“.“
„Kdybys byla kočkou,“ zašeptal, zatímco jeho mysl putovala do chladné skladovací místnosti, která se rozprostírala za zdí, jež se honosila Lijuaninou sbírkou, a která byla plná dost velikých skladovacích boxů, aby se do nich vešla andělská těla, „tak bych řekl, že už si přišla nejméně o sedm ze svých devíti životů.“
„Jak můžeš něco takového vědět?“ zazněl její šepot, který ho pohladil po kůži.
„Vím spousty věcí, které bych raději nevěděl.“
Jasonova slova jí zněla v hlavě stále dokola. Byla tíživá a zanechávala po sobě temnotu, která se navzdory jejímu závěru, že on její city neopětoval, dotýkala její citlivé duše. O několik minut později se s ním rozloučila se slovy, „musím se vydat za Nehou. Konec konců tě přeci mám špehovat.“
Jasonova odpověď byla stejně nečekaná, jako jeho lehký dotek, který ji v momentě, kdy vzpomínala na noční můru Lijuaniny pevnosti, udržel v přítomnosti. „Pro takový úkol nemáš dostatečně hroší kůži“ – pronesl téměř něžným tónem – „ale respektuji tvou odhodlanost a sílu, kterou musí vyžadovat boj proti takové zahořklosti, proti tomu, aby se tvé srdce nezměnilo v bezcitný kámen.“
Nikdo jiný její situaci nedokázal takhle pochopit. Nikdo nevěděl, jak obrovská vůle byla potřeba k tomu, aby zůstala neposkvrněná a celá. Mahiya se cítila otřeseně. Jak jí mohl takhle hluboce chápat a přitom zůstávat tak vzdálený. „Musím jít,“ pak se otočila a odešla.
Když se o pár vteřin později ohlédla přes rameno, byl pryč. Dokonce ani na nebi nebylo po šéfovi špionáže, který v ní četl, jako v otevřené knize ani památky. „Kdopak jsi, Jasone?“ Ale okolní vánek jí nepřifoukl žádné odpovědi.
Sklopila pohled od prázdné oblohy, zhluboka se nadechla a znovu si nasadila své emocionální brnění, ze kterého ji Jason jen pouhým dotekem a pár slovy tak obratně vysvlékl. Za Nehou rozhodně nemohla jít zranitelná.
O deset minut později se jí podařilo ženu archanděla najít. Nebylo to v chladných útrobách jejího paláce, jak předpokládala, ale na hradbách, odkud shlížela dolů, na své město.
Mahiya pevně zatáhla křídla k páteři, uzavřela své emoce za pevné štíty a sledovala, jak žena archanděl kývala na pozdrav návštěvníkům, kteří stoupali po klikaté cestě, vedoucí k pevnosti. Neha nedovolovala moderním vozidlům přístup ani na cestu, ani za hradby samotné. Za přijatelné způsoby dopravy byli považovaní pouze sloni, velbloudi a koně.
„Zapomněla si, komu se tu zodpovídáš?“ zeptala se jí žena archanděl sladkým tónem.
„Omlouvám se, jestli jsem pochybila, má lady.“ Kdysi dávno, by taková slova byla ostrou břitvou přiloženou k jejímu hrdlu. Ale nyní, nebyla ničím jiným, než prostředkem, kterým odváděla Nehy pozornost, zatímco pracovala na tom, aby se dostala z tohoto vězení.
Po její odpovědi následovalo ticho. Nehy chladně bílá křídla v sobě měla roztroušená pírka drahokamově modré barvy, která byla kopií těch Mahiyných  a byla jejich rodovým pojítkem. Spojovaly je i další rysy, ale těch si všiml jen ten, kdo věděl, po čem má pátrat. Ti, kteří byli dostatečně staří na to, aby si odvodili pravdu, ale také věděli, že o ní nikdy nemají mluvit nahlas. A pro všechny ostatní byla Mahiya vzdáleným potomkem Nehy rodové linie, kterou žena archanděl laskavě vzala k sobě po té, co zemřeli její bezejmenní rodiče. Fakt, že novorozeně se na královském dvoře objevilo přesně osm měsíců po Erisově uvěznění a údajné popravě Nivriti, ještě více znemožnilo pospojovat si skutečnosti, které by někoho mohly napadnout. Důvodem bylo to, že jen málokdo by uvěřil, že by Neha mohla být natolik krutá, aby držela svou sestru po dobu jejího těhotenství uvězněnou v řetězech. Ale Mahiye ten příběh vyprávěla sama Neha.
„Tvůj dar ke stým narozeninám.“ Z úsměvu, který jí žena archanděl věnovala, jí přeběhl mráz po zádech. „Příběh tvého početí.“
Andělé neumírali zrovna snadno, ale žena anděl byla nejzranitelnější hned po porodu, a obzvláště pak po porodu, kdy jí bylo lůno rozpáráno zrezavělým nožem, dítě jí bylo z těla vyrváno bezcitnýma rukama a po té, byly její vnitřní orgány ponechány vyvalené na podlaze. Když se k tomu ještě přidal nedostatek potravy, pitné vody a velmi řídký vzduch na vrcholku vzdálené horské pevnosti, kde byla údajně její matka vězněna, tak neměla Nivriti sebemenší šanci na přežití. Dokonce i přes všechna tato fakta, muselo při její moci a síle trvat několik let plných bolestné agónie, než nakonec vyhladověla k smrti.
„Uráží mě samotná tvá existence,“ pronesla Neha po dlouhé odmlce. Byla to téměř nepřítomná poznámka. „Pověz mi o Jasonovi.“
A přesně to Mahiya udělala a řekla jí pravdu… alespoň to, co mohla vyslovit nahlas. Jak Jason poukázal, jen těžko mohla Nehu obvinit z vraždy a doufat, že by vyvázla živá. „Zdá se, že svou přísahu bere vážně a dodržuje ji,“ shrnula nakonec, „a ustavičně pracuje na odhalení identity vraha nebo vrahů.“
Nehy pohled se soustředil na nějaký bod v dálce, který Mahiya nedokázala rozpoznat. Měla na sobě oblečené sárí barvy vychlazeného šampaňského s bronzovým lemováním, doplněné lehoučkým šátkem, který měla na rameni úhledně připnutý starožitnou broží. Vrchní část sárí měla stejně bronzovou barvu, jako měl spodní lem. Prostřihy na křídla byly perfektně střižené, aby kolem nich pohodlně seděly.
Nikdo, napadlo ji, by nemohl říct, že žena Archanděl Indie nebyla tím nejelegantnějším stvořením. Ale zrovna Mahiya znala z první ruky mstivou krutost její hluboké nenávisti, která jí tak dlouho poháněla. Když byla Anoushka shledána vinnou ze zločinů proti dítěti, Mahiyu to vlastně vůbec nepřekvapilo – žena anděl sledovala, jak její vlastní matka vychovávala dítě, jen z důvodu, aby se pomstila. A zlo tohoto aktu nemohla vyvážit ani laskavost, kterou prokazovala tisícům dalších dětí.
„Truchlíš pro svého otce?“ zeptala se Neha do nastalého ticha.
„Truchlím pro osobu, kterou se mohl stát.“ V Erisovi dřímal jistý příslib a možná, že kdyby měl jako mladík a jako manžel lepší vedení, mohl tohoto příslibu dosáhnout. Ale to bylo veškeré odpuštění, kterého se mu od ní dostane… Eris byl dospělý a za veškerá svá rozhodnutí byl zodpovědný.
„V tom s tebou souhlasím, dítě mé vlastní krve.“
Mahiya okamžitě znehybněla – jakmile se Neha zmínila o poutech, která je svazovala, nikdy to pro ni nevěstilo nic dobrého. Nicméně dnes, žena archanděl jen natočila tvář ke žhavým paprskům slunce a dovolila jim, aby se opřely do její zlatě hnědé pokožky a zalily ji svým vřelým dotekem. V ten moment Mahiya dokázala pochopit, proč ji její lid vnímal jako benevolentní bohyni.
„Poprvé jsem se s ním setkala, když jsem byla tisíc let starý anděl.“ Její slova byla něžně vyřčená a její pohled se zatoulal do dávné minulosti. „Bylo mu teprve čtyři sta let. Já ho vnímala jako stěží dospělého a také jsem s ním tak jednala. Připadal mi nezodpovědný, ale krásný a mužsky šarmantní. Naše cesty se znovu nezkřížily, dokud jsem se nestala archandělem a tou dobou už byl Eris elegantním a sebevědomým mužem.“
O vteřinu později kolem nich zavanul pouštní větřík a vytrhl Nehu z jejího zasnění. „Byla jsi někdy zamilovaná, Mahiyo?“
Mahiya věděla, co bude následovat a obrnila se. „Ne.“
„Nemilovala jsi ani Arava?“
A už to tu bylo – úder, který jí měl připomenout ponížení, které roztříštilo její mladé srdce a málem i zničilo její nezkušenou duši. „Tehdy jsem byla ještě dítě a o lásce jsem toho moc nevěděla.“ Nicméně, tenkrát se naučila, že krásným slůvkům se nedalo věřit a také to, že v sobě měla sílu, o které do té doby vůbec netušila.
„Má dcera je mrtvá,“ pronesla Neha , „a stejně tak i můj manžel a druh. Někteří by určitě řekli, že je to trest za to, co jsem udělala tobě a tvé matce.“ Na Mahiyu se upřely dvě tmavé oči. „Myslíš si, že je to trest, Mahiyo?“
Zdá se, že ty tomu věříš. Tvá karma je přesně taková, jakou si jí uděláš. „Není na místě, abych si něco takového myslela, má lady.“ Mahiya musela ke skrytí svých skutečných myšlenek a k zachování bezvýraznosti svého hlasu využít každičkou schopnost, kterou se za ta léta na královském dvoře naučila. „Jsem vděčná za tvou laskavost a za to, že jsi mi poskytla domov.“
Neha se pousmála, ale její pohled zůstával ledový. „Pěkný proslov. Možná se nakonec přeci jen ukáže, že jsi užitečná.“ Pak lehce mávla svou štíhlou rukou a Mahiya věděla, že byla propuštěna.
Vydala se po široké cestě, vedoucí podél hradeb, až došla ke schodům, vedoucím dolů na rozložité nádvoří, které bylo vybudované v dobách, kdy pozemní armády jezdily na slonech. Přestože ze všeho nejvíc chtěla roztáhnout křídla a prchnout do hor, začala s pomalou elegancí sestupovat po schodech dolů. Možnost úniku si nechávala jako své poslední řešení na dobu, kdy už nebude mít žádnou jinou naději.
„Ano. Na tvém životě záleží.“ Pevně se chytila Jasonových tichých slov. Její víra v jeho čestnost byla instinktem, proti kterému neměla vůli bojovat. Rozvážným krokem se vydala přes kamennou dlažbu nádvoří. Celý prostor byl velmi otevřený. Po okrajích bylo jen pár zakrslých stromů v rozložitých květináčích. Cítila na sobě tisíce párů očí, které patřily strážcům, dvořanům i služebným.
Pozdravila ty, kteří pozdravili ji, ale kvůli nikomu se nezastavila…  dokud jí do cesty nevstoupil vysoký, pohledný anděl, s temně hnědou pokožkou a kouřově šedýma očima. Jeho křídla byla strakatá – nesla dva odstíny hnědé, oba světlejší, než byla barva jeho pleti. V ten moment pochopila proč se Neha zmínila o muži, který ji naučil její první a nezapomenutelnou lekci o lásce.


16 komentářů:

  1. Super ! ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Moc díky za další kapitolu. Dráža

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuju za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělé, díky moc za další překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Moc a moc děkuji za překlad dalších kapitol. Děláš mi velikou radost. Lidka

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Veľmi pekne ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  10. Mnohokrát ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat