16
„Řekni mi, kdo by těžil ze Shabnaminy
smrti.“
V momentě, kdy Jason promluvil a
Mahiya slyšela jeho hluboký a čistý hlas, který ale pronesl zcela nesprávná
slova, pocítila náhlou frustrující potřebu křičet. Svou jedovatě sladkou
odpověď použila jako návnadu, kterou z něho chtěla vymámit nějakou reakci.
Chtěla s ní roztříštit obsidianové, ledové štíty, kterými se obklopoval, a
díky kterým si připadala, jakoby mluvila do černého zrcadla.
„Je nějaká dvorní dáma, která teď
zaujme její pozici?“ objasnil svou otázku, když mu neodpovídala.
„Vždycky jsou tu ty, které čekají.“
Mahiya po chvíli získala nad svým zvláštním záchvatem bláznovství kontrolu.
Proč by jí mělo záležet na tom, že Jason upřednostňoval žít o krok stranou od
zbytku světa?
„Ale Neha si nakonec sama vybere, kdo
zaujme její místo – uchazečka o místo dvorní dámy by mohla vyvraždit celou
skupinu a stejně by tu pozici nakonec nemusela získat.“
Zatímco kráčeli po cestě vedoucí
k výše položené terase, okolní vánek jí odfoukl šátek, který měla přes
rameno. Dotkl se Jasonovy paže, hrudi a nakonec klesl zpět k jejímu boku.
Žárlím na kousek látky. Jak pošetilé,
vzhledem k tomu, že si mě ani nevšimne. „Omlouvám se.“ Minulou noc, když
stáli na balkóně a tento muž, který byl smrtelně nebezpečným stínem, se evidentně
snažil nezranit její city, se její fascinace jeho osobou změnila do něčeho jak
něžnějšího, tak i daleko nebezpečnějšího, než kdy předtím. A způsob, jakým se
na ni díval po svém návratu… prostě doufala… ale jeho činy nebyly očividně
ničím jiným, než jen tichou laskavostí. A z toho uvědomění jí bodlo u
srdce.
„Vítr nemůžeš ovládnout,“ pronesl a
jeho pohled byl tak neproniknutelně hluboký, že to nedokázala pochopit.
„Ne, patrně ne.“ Souhlasila a pak přerušila
jejich oční kontakt. Bylo to na ni příliš mnoho, bylo to příliš silné a
niterní. „Pokud měl ten čin politický podtext, pak by bylo lepší, kdyby Shabnam
jednoduše zmizela,“ pronesla a přinutila se ke koncentrovanosti. „To, že ji
někdo zabil, by mohlo vyvolat Nehy sympatie k jejím nejbližším a vybrat si
další dvorní dámu z jejich řad.“
„Mohli by díky tomu také získat
nějakou výhodu?“
Jasonova křídla byla tak blízko, že
dokázala rozlišit jemná vlákna jednotlivých půlnočně zbarvených pírek. Zaťala
ruce do pěstí. „Ne.“ Ale byla si jistá, že kdyby něco takového bylo skutečně
možné, Shabnamina „rodina“ by ji v chladné vypočítavosti klidně obětovala.
„Shabnam pro ně byla cennější naživu – byla s Nehou poměrně dlouhou dobu a
Neha jí měla ráda a důvěřovala jí.“
„Táhneš křídla po zemi.“
„Prosím? Oh.“ Při výtce, kterou se
napomínaly malé děti, jí zčervenaly tváře a hned přizvedla konečky křídel, aby
je nevláčela po dlažbě z červeného kamene.
Když Jason znovu promluvil, její
rozpaky se transformovaly do těch nejhořkosladších emocí.
„Potřebuješ zapracovat na posílení
svých křídel. Kdyby Neha přeci jen změnila názor a chtěla tě zabít, mohlo by
dojít na to, že se budeš muset co nejrychleji dostat na bezpečné místo a zůstat
tam, dokud nenajdu politicky korektní řešení, kterým bych získal tvou svobodu.“
„Je mi něco málo přes tři sta let,
Jasone,“ odpověděla a poprvé ho dobrovolně oslovila jménem. Ta drobná intimnost
se v její mysli připojila k dalším křehkým momentům, o kterých snila, že
jednoho dne zažije s milencem, který zatím neměl tvář ani jméno, ale kterého
si vysnila v těch nejtemnějších hodinách svého života. Představovala si,
jak spolu budou létat a poznávat daleký širý svět, jak si vybudují společný
život a postaví domov, který vyplní smíchem, láskou a štěstím, které zatím
nezažila.
„I kdybych trénovala vytrvalost
v létání každičký den svého života,“ řekla, zatímco se ve skutečné, drsné
realitě stále snažila veškerou silou držet svého snu, „tak bych Neze nikdy
nedokázala uletět. Dokonce ani na chvíli ne.“
Neha byla ženou archandělem, která už
žila celá milénia a její síla byla nesmírná. Dokázala by Mahiyu rozdrtit jako
pouhý hmyz a ani si toho nevšimnout.
„A co se týče bezpečného místa,“
pokračovala a zavrtěla hlavou. „Nenechám se od ní pohřbít zaživa. Radši umřu
v boji za svoji svobodu, než abych skončila v řetězech jako Eris.“ A
to byla odhodlaná přísaha. „Nedovolím jí, aby mi přišpendlila křídla ke zdi,
tak jak to dělá Lijuan se svými takzvanými motýli, které sbírá.“
Po Mahiyně prohlášení Jason pocítil,
jak v něm oživla temná nespoutanost, ale odpověď, která vyšla z jeho
úst, byla téměř ledově klidná. Slova, která chtěl pronést, zůstala skrytá
hluboko uvnitř ticha, které bylo po tak dlouhou dobu téměř celou jeho
existencí.
„Lijuan by si mě ráda přidala do své
sbírky.“
Mahiya po jeho slovech zakopla na
nerovné části dlažby, a kdyby ji okamžitě nechytil za paži, upadla by.
Nevšímala si jeho doteku a zírala na něho. „A to ti řekla přímo do očí?“
„Máš
tak unikátní křídla, Jasone. Kdybys padl v bitvě a ta půlnoční křídla byla
zničena, byla by to věčná škoda. Tichá, rozvážná smrt v rukou půvabné,
dívky s plnými, ženskými tvary, by byla mnohem příjemnější, nemyslíš?“
„Nabídla mi milosrdnou smrt.“
S těmito slovy se přinutil pustit Mahiyinu paži, ale jeho nutkání se jí
dotýkat v něm přímo vřelo. „Ohledně Illia byla mnohem výřečnější.“
„Modrá, se stříbrnými špičkami. Ano,
jeho křídla jsou úchvatná,“ zašeptala Mahiya. „Viděla jsem ho jen jednou, když
sem doprovázel Raphaela.“
Jason se zadíval do princezniných očí,
které měly jasnou barvu dokonce i ve stínech průchodu a v ten moment mu
došlo, že jejich zářivost byla ukazatelem její formující se síly a moci,
kterých si zatím nikdo nevšiml. Ta změna se stejně jako všechny ostatní stránky
Mahiyiných schopností musela vyvíjet postupně. „Tvá vlastní křídla jsou stejně
tak jedinečná.“
„Ne, nejsou.“ Odpověděla mu monotónně.
„Má matka měla úplně stejná.“
Tohle Jason nevěděl, a jestliže byla
křídla takhle jedinečné krásy zapomenuta, tak to znamenalo, že tu informaci
někdo záměrně pohřbil. Neha, jak se zdálo, sprovodila ze světa jak svou sestru,
tak i veškeré informace o ní. A teď se pokoušela to samé udělat s dítětem,
které mělo křídla barvy exkluzivních safírů a smaragdů, přesně jako ocas páva.
„Ty si někdy viděl Lijuaninu Sbírku?“
Jason se zastavil a sledoval Mahiyu,
která si přestože stáli na slunci, jehož záře byla hutná jako sirup, začala
dlaněmi třít paže.
„Ano. Viděl,“ odpověděl. Místnost, kde
Lijuan uchovávala svou sbírku, se nacházela v pevnosti, kde poprvé
stvořila své znovuzrozené. Permanentně se tam udržoval chlad, aby těla, která
visela na zdech s majestátně vystavenými křídly, byla dobře zachována. O
některých z nich Jason věděl, že zemřeli za okolností, kdy jejich křídla
zůstala nepoškozená, ale jiní… jiní jednoduše zmizeli z povrchu zemského.
„Pokud jsi tu místnost viděla,“ řekl a neodolal touze dotknout se prstem
Mahiyiny tváře, „tak buď ráda, že si stále na živu.“
Jeho doteku se nebránila, místo toho
si přiložila dlaň na břicho a řekla, „myslela jsem si, že bych si u ní mohla
vyjednat azyl a za to jí sloužit. Dokázala jsem sama sebe přesvědčit, že by to
bylo jako být obyčejnou služebnou. Že bych měla kromě svých povinností volnost
pohybu.“ Po svých slovech se celá zachvěla. „Řekla bych, že jediným důvodem,
proč mě Lijuan vrátila Neze zpět, místo toho, aby si mě nechala jako trofej pro
svou sbírku, bylo to, že se cítila hluboce uražená tím, že jsem se opovážila
utéct od archanděla, kterému jsem měla „věrně sloužit“.“
„Kdybys byla kočkou,“ zašeptal,
zatímco jeho mysl putovala do chladné skladovací místnosti, která se rozprostírala za zdí, jež se
honosila Lijuaninou sbírkou, a která byla plná dost velikých skladovacích boxů,
aby se do nich vešla andělská těla, „tak bych řekl, že už si přišla nejméně o
sedm ze svých devíti životů.“
„Jak můžeš něco takového vědět?“
zazněl její šepot, který ho pohladil po kůži.
„Vím spousty věcí, které bych raději nevěděl.“
Jasonova slova jí zněla v hlavě
stále dokola. Byla tíživá a zanechávala po sobě temnotu, která se navzdory
jejímu závěru, že on její city neopětoval, dotýkala její citlivé duše. O
několik minut později se s ním rozloučila se slovy, „musím se vydat za
Nehou. Konec konců tě přeci mám špehovat.“
Jasonova odpověď byla stejně nečekaná,
jako jeho lehký dotek, který ji v momentě, kdy vzpomínala na noční můru
Lijuaniny pevnosti, udržel v přítomnosti. „Pro takový úkol nemáš
dostatečně hroší kůži“ – pronesl téměř něžným tónem – „ale respektuji tvou
odhodlanost a sílu, kterou musí vyžadovat boj proti takové zahořklosti, proti
tomu, aby se tvé srdce nezměnilo v bezcitný kámen.“
Nikdo jiný její situaci nedokázal
takhle pochopit. Nikdo nevěděl, jak obrovská vůle byla potřeba k tomu, aby
zůstala neposkvrněná a celá. Mahiya se cítila otřeseně. Jak jí mohl takhle
hluboce chápat a přitom zůstávat tak vzdálený. „Musím jít,“ pak se otočila a
odešla.
Když se o pár vteřin později ohlédla
přes rameno, byl pryč. Dokonce ani na nebi nebylo po šéfovi špionáže, který
v ní četl, jako v otevřené knize ani památky. „Kdopak jsi, Jasone?“
Ale okolní vánek jí nepřifoukl žádné odpovědi.
Sklopila pohled od prázdné oblohy,
zhluboka se nadechla a znovu si nasadila své emocionální brnění, ze kterého ji
Jason jen pouhým dotekem a pár slovy tak obratně vysvlékl. Za Nehou rozhodně
nemohla jít zranitelná.
O deset minut později se jí podařilo
ženu archanděla najít. Nebylo to v chladných útrobách jejího paláce, jak
předpokládala, ale na hradbách, odkud shlížela dolů, na své město.
Mahiya pevně zatáhla křídla k páteři,
uzavřela své emoce za pevné štíty a sledovala, jak žena archanděl kývala na
pozdrav návštěvníkům, kteří stoupali po klikaté cestě, vedoucí k pevnosti.
Neha nedovolovala moderním vozidlům přístup ani na cestu, ani za hradby
samotné. Za přijatelné způsoby dopravy byli považovaní pouze sloni, velbloudi a
koně.
„Zapomněla si, komu se tu zodpovídáš?“
zeptala se jí žena archanděl sladkým tónem.
„Omlouvám se, jestli jsem pochybila,
má lady.“ Kdysi dávno, by taková slova byla ostrou břitvou přiloženou
k jejímu hrdlu. Ale nyní, nebyla ničím jiným, než prostředkem, kterým
odváděla Nehy pozornost, zatímco pracovala na tom, aby se dostala z tohoto
vězení.
Po její odpovědi následovalo ticho.
Nehy chladně bílá křídla v sobě měla roztroušená pírka drahokamově
modré barvy, která byla kopií těch Mahiyných a byla jejich rodovým pojítkem. Spojovaly je i
další rysy, ale těch si všiml jen ten, kdo věděl, po čem má pátrat. Ti, kteří
byli dostatečně staří na to, aby si odvodili pravdu, ale také věděli, že o ní nikdy
nemají mluvit nahlas. A pro všechny ostatní byla Mahiya vzdáleným potomkem Nehy
rodové linie, kterou žena archanděl laskavě vzala k sobě po té, co zemřeli
její bezejmenní rodiče. Fakt, že novorozeně se na královském dvoře objevilo
přesně osm měsíců po Erisově uvěznění a údajné popravě Nivriti, ještě více
znemožnilo pospojovat si skutečnosti, které by někoho mohly napadnout. Důvodem
bylo to, že jen málokdo by uvěřil, že by Neha mohla být natolik krutá, aby
držela svou sestru po dobu jejího těhotenství uvězněnou v řetězech. Ale
Mahiye ten příběh vyprávěla sama Neha.
„Tvůj
dar ke stým narozeninám.“ Z úsměvu, který jí žena archanděl věnovala, jí
přeběhl mráz po zádech. „Příběh tvého početí.“
Andělé neumírali zrovna snadno, ale
žena anděl byla nejzranitelnější hned po porodu, a obzvláště pak po porodu, kdy
jí bylo lůno rozpáráno zrezavělým nožem, dítě jí bylo z těla vyrváno
bezcitnýma rukama a po té, byly její vnitřní orgány ponechány vyvalené na
podlaze. Když se k tomu ještě přidal nedostatek potravy, pitné vody a
velmi řídký vzduch na vrcholku vzdálené horské pevnosti, kde byla údajně její
matka vězněna, tak neměla Nivriti sebemenší šanci na přežití. Dokonce i přes
všechna tato fakta, muselo při její moci a síle trvat několik let plných
bolestné agónie, než nakonec vyhladověla k smrti.
„Uráží mě samotná tvá existence,“
pronesla Neha po dlouhé odmlce. Byla to téměř nepřítomná poznámka. „Pověz mi o
Jasonovi.“
A přesně to Mahiya udělala a řekla jí
pravdu… alespoň to, co mohla vyslovit nahlas. Jak Jason poukázal, jen těžko
mohla Nehu obvinit z vraždy a doufat, že by vyvázla živá. „Zdá se, že svou
přísahu bere vážně a dodržuje ji,“ shrnula nakonec, „a ustavičně pracuje na
odhalení identity vraha nebo vrahů.“
Nehy pohled se soustředil na nějaký
bod v dálce, který Mahiya nedokázala rozpoznat. Měla na sobě oblečené sárí
barvy vychlazeného šampaňského s bronzovým lemováním, doplněné lehoučkým
šátkem, který měla na rameni úhledně připnutý starožitnou broží. Vrchní část
sárí měla stejně bronzovou barvu, jako měl spodní lem. Prostřihy na křídla byly
perfektně střižené, aby kolem nich pohodlně seděly.
Nikdo, napadlo ji, by nemohl říct, že
žena Archanděl Indie nebyla tím nejelegantnějším stvořením. Ale zrovna Mahiya
znala z první ruky mstivou krutost její hluboké nenávisti, která jí tak
dlouho poháněla. Když byla Anoushka shledána vinnou ze zločinů proti dítěti,
Mahiyu to vlastně vůbec nepřekvapilo – žena anděl sledovala, jak její vlastní
matka vychovávala dítě, jen z důvodu, aby se pomstila. A zlo tohoto aktu
nemohla vyvážit ani laskavost, kterou prokazovala tisícům dalších dětí.
„Truchlíš pro svého otce?“ zeptala se
Neha do nastalého ticha.
„Truchlím pro osobu, kterou se mohl
stát.“ V Erisovi dřímal jistý příslib a možná, že kdyby měl jako mladík a
jako manžel lepší vedení, mohl tohoto příslibu dosáhnout. Ale to bylo veškeré
odpuštění, kterého se mu od ní dostane… Eris byl dospělý a za veškerá svá
rozhodnutí byl zodpovědný.
„V tom s tebou souhlasím, dítě mé
vlastní krve.“
Mahiya okamžitě znehybněla – jakmile
se Neha zmínila o poutech, která je svazovala, nikdy to pro ni nevěstilo nic
dobrého. Nicméně dnes, žena archanděl jen natočila tvář ke žhavým paprskům
slunce a dovolila jim, aby se opřely do její zlatě hnědé pokožky a zalily ji
svým vřelým dotekem. V ten moment Mahiya dokázala pochopit, proč ji její
lid vnímal jako benevolentní bohyni.
„Poprvé jsem se s ním setkala,
když jsem byla tisíc let starý anděl.“ Její slova byla něžně vyřčená a její
pohled se zatoulal do dávné minulosti. „Bylo mu teprve čtyři sta let. Já
ho vnímala jako stěží dospělého a také jsem s ním tak jednala. Připadal mi
nezodpovědný, ale krásný a mužsky šarmantní. Naše cesty se znovu nezkřížily,
dokud jsem se nestala archandělem a tou dobou už byl Eris elegantním a
sebevědomým mužem.“
O vteřinu později kolem nich zavanul
pouštní větřík a vytrhl Nehu z jejího zasnění. „Byla jsi někdy zamilovaná,
Mahiyo?“
Mahiya věděla, co bude následovat a
obrnila se. „Ne.“
„Nemilovala jsi ani Arava?“
A už to tu bylo – úder, který jí měl
připomenout ponížení, které roztříštilo její mladé srdce a málem i zničilo její
nezkušenou duši. „Tehdy jsem byla ještě dítě a o lásce jsem toho moc nevěděla.“
Nicméně, tenkrát se naučila, že krásným slůvkům se nedalo věřit a také to, že
v sobě měla sílu, o které do té doby vůbec netušila.
„Má dcera je mrtvá,“ pronesla Neha ,
„a stejně tak i můj manžel a druh. Někteří by určitě řekli, že je to trest za
to, co jsem udělala tobě a tvé matce.“ Na Mahiyu se upřely dvě tmavé oči.
„Myslíš si, že je to trest, Mahiyo?“
Zdá se, že ty tomu věříš. Tvá karma je
přesně taková, jakou si jí uděláš. „Není na místě, abych si něco takového
myslela, má lady.“ Mahiya musela ke skrytí svých skutečných myšlenek a
k zachování bezvýraznosti svého hlasu využít každičkou schopnost, kterou
se za ta léta na královském dvoře naučila. „Jsem vděčná za tvou laskavost a za
to, že jsi mi poskytla domov.“
Neha se pousmála, ale její pohled
zůstával ledový. „Pěkný proslov. Možná se nakonec přeci jen ukáže, že jsi
užitečná.“ Pak lehce mávla svou štíhlou rukou a Mahiya věděla, že byla
propuštěna.
Vydala se po široké cestě, vedoucí
podél hradeb, až došla ke schodům, vedoucím dolů na rozložité nádvoří, které
bylo vybudované v dobách, kdy pozemní armády jezdily na slonech. Přestože
ze všeho nejvíc chtěla roztáhnout křídla a prchnout do hor, začala
s pomalou elegancí sestupovat po schodech dolů. Možnost úniku si nechávala
jako své poslední řešení na dobu, kdy už nebude mít žádnou jinou naději.
„Ano.
Na tvém životě záleží.“ Pevně se chytila Jasonových tichých slov. Její
víra v jeho čestnost byla instinktem, proti kterému neměla vůli bojovat.
Rozvážným krokem se vydala přes kamennou dlažbu nádvoří. Celý prostor byl velmi
otevřený. Po okrajích bylo jen pár zakrslých stromů v rozložitých květináčích.
Cítila na sobě tisíce párů očí, které patřily strážcům, dvořanům i služebným.
Pozdravila ty, kteří pozdravili ji,
ale kvůli nikomu se nezastavila… dokud
jí do cesty nevstoupil vysoký, pohledný anděl, s temně hnědou pokožkou a
kouřově šedýma očima. Jeho křídla byla strakatá – nesla dva odstíny hnědé, oba
světlejší, než byla barva jeho pleti. V ten moment pochopila proč se Neha
zmínila o muži, který ji naučil její první a nezapomenutelnou lekci o lásce.
Super ! ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !
OdpovědětVymazatMoc díky za další kapitolu. Dráža
OdpovědětVymazatMoc děkuju za skvělý překlad
OdpovědětVymazatSkvělé, díky moc za další překlad
OdpovědětVymazatMoc a moc děkuji za překlad dalších kapitol. Děláš mi velikou radost. Lidka
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad!!! :-);-)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělý překlad!!!
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatVeľmi pekne ďakujem za preklad.
OdpovědětVymazatděkuji :-)
OdpovědětVymazatMnohokrát ďakujem za preklad :)
OdpovědětVymazatDíky za překlad.
OdpovědětVymazat