23
Honor se vyhřívala na slunci, které
bylo stejně hutné a stejně syté jako roztavený med. V ruce držela sklenku
pomerančového džusu a na sobě měla Dmitriho pohodlnou, volnou, bílou košili.
Sledovala svého manžela, který pochodoval tam a zpátky přes rozložitou
zahradu, která obklopovala jejich soukromou vilu. U ucha držel mobilní telefon,
do kterého dával úsečné rozkazy a z tónu jeho hlasu bylo patrné, že
očekával jejich bezchybné plnění.
Ráno se jí ptal, zda by si přála
prozkoumat zdejší okolí, ale všechno, co Honor chtěla, bylo, být s Dmitrim.
Milovali se v záři slunečních paprsků i v temnotě noci, hráli
postelové hry, ze kterých se červenala, a vzájemně se krmili dobrotami, které
jim byly doručeny diskrétním prodavačem z nedaleké vesnice. Byla to lenivá
a okouzlující existence a Honor za ni byla po hororech, kterými si předtím
prošla, velice vděčná.
Dmitri se samozřejmě nemohl od Věže
zcela odtrhnout - za její fungování zodpovídal už mnoho staletí a ona to od
něho ani neočekávala. Počítalo se jen to, že v momentě, kdy se na něho
podívala způsobem, ze kterého bylo čitelné, že ho potřebovala, jakýkoli hovor
okamžitě ukončil a ona neměla nejmenších pochyb o tom, že byla nejdůležitější
věcí v životě svého manžela… byla pro něho natolik důležitá, že kdyby si
zvolila krátký život smrtelníka, vzdal by se kvůli ní své nesmrtelnosti. To
bylo další věcí, kterou o svém manželovi pochopila. Její Dmitri by nechtěl žít
po té, co by ona zemřela. Jednou už to přežil, ale po druhé by nemohl.
Vrátil se k ní zpět a odložil
mobilní telefon na tepaný kovový stolek, na kterém byl talíř plný kousků ovoce,
které pro ně nakrájela.
„Na co myslíš?“ zeptal se. Položil si
ruce na područky křesla, ve kterém seděla a sklonil se k ní blíž. „Jsi
napjatá.“
A to odhalil ze vzdálenosti několika
metrů, zatímco si myslela, že byl pohlcen svou vlastní konverzací.
„Skoro si přeju,“ začala, odložila
sklenku s džusem a přitáhla si nohy do křesla, „abys mi nedal možnost si
to rozmyslet.“
Dmitrimu klesla hlava a Honor mu
instinktivně zajela prsty do vlasů.
„Jsem parchant, Honor.“ Řekl divoce a
podíval se jí zpříma do očí. „To víme oba dva moc dobře.“ Když chtěla
promluvit, zavrtěl hlavou a pokračoval. „Tvoje původní rozhodnutí jsem v podstatě
zmanipuloval – možná jsem si myslel, že ti dávam na výběr, ale tím, že jsem se
tě zeptal ve chvíli, kdy jsem se zeptal, jsem si pojistil, že tvoje rozhodnutí
bude přesně takový, jaký jsem chtěl, aby bylo.“
Honor mu sjela prsty po krku a přes
vybledlé šedé tričko a řekla, „A teď bych měla být vyděšená? Hmm?“
Jeho sexy lákavé rty se stočily do
pobaveného úšklebku. „Uvědomuješ si, že většina lidí se mě děsí?“
„Vážně?“ Dobírala si ho otevřeně. „Jak
zvláštní.“
Rozesmál se. Když se setkali poprvé, tak
se její Dmitri takhle nikdy nesmál. V očích se mu blýsklo pobavení. „Ne,
ty rozhodně nejsi Ingrede.“
Když měli po svatbě, častokrát
přemýšlela nad tím, jestli tuhle pravdu skutečně chápal. Jestli rozuměl tomu,
že zatímco v sobě nosila duši i vzpomínky ženy, se kterou tančil na louce
plné divokých květin, byla tahle žena poznamenaná dalším životem. Ale v tomto
okamžiku z jeho pohledu vyčetla, že si toho byl vědom velmi dobře a také v něm
spatřila nekonečnou lásku, která patřila ženě, jíž byla v tomto životě –
lovkyni, která sice měla šrámy na duši, ale už nebyla zlomená. „Ale?“
zareagovala s úsměvem, který cítila v každé buňce svého těla. „Nějak
si nepamatuju, že by tvá první žena přijala každé tvé slovo jako zákon.“
„V tom případě si to pamatuješ špatně.“
Naklonil se k ní ještě blíž a vzal si její ústa v nestoudně sexuálním
polibku, ze kterého se jí roztavily kosti v těle. Když jí přejel rty po
čelisti a zamířil k jejímu hrdlu, zaťala mu prsty ve vlasech. „Vem si mě.“
Byla to nabídka, kterou učinila jen pro Dmitriho. „Dnes ses ještě nekrmil.“
Místo toho, aby zanořil špičáky do
jejího ochotně nastaveného hrdla, zvedl hlavu a zamračil se. „Nechci tě
oslabit. Můžu si nechat doručit nějaké balené zásoby-„
„Ne. Budeš se krmit ze mě.“ Dmitri byl
její a to znamenalo, že se o něho chtěla starat, chtěla ho rozmazlovat a hýčkat.
„Honor.“
„Jsem na vysoce kalorické, vysoce
železité, vysoce všechno dietě z nějakého důvodu.“
Než odcestovali do Itálie, vedla velmi
dlouhou debatu s lékařem Spolku. Postarší a poněkud hašteřivý muž byl
zvyklý přicházet do kontaktu s upíro-lidskými páry a dal jí doporučení,
která měla dodržovat v případě, že by byla jednou z těch „majetnických
žen“.
„Jestli mi řekneš, že před mým krkem
upřednostňuješ balenou, zvětralou krev,“ zahrozila potichu, „tak tě kousnu já.“
Po jejím vtípku nezněžněl. Stále se
nad ní temně, nebezpečně a krapet naštvaně nakláněl. „Nechám si je doručit
ještě dnes.“
„Dmitri-„
„Nechám tě rozhodnout o čemkoli jinym,
co budeš chtít, ale nebudu ohrožovat tvoje zdraví.“ Jeho hlas byl ocelově
pevný. „Povolím si, napít se z tebe jednou týdně.“
Honor na něho přimhouřila oči. „Obden.“
„Tohle neni vyjednávání.“
„Ale ano, je. Tohle je manželství a to
je o kompromisech. Takže vyjednávej.“
Zaťal prsty do opěrek křesla, o které
se opíral. „Dvakrát týdně,“ vycedil mezi zuby, „a každých pět dní si uděláš
test na železo v krvi.“
Honor ho pohladila prstem po zápěstí.
V jeho pohledu spatřila neústupné odhodlání a poznala, že jejich
vyjednávání bylo u konce. Na druhou stranu, výsledek byl lepší, než očekávala –
Dmitri byl přeci jen téměř tisíc let starý a tudíž velmi arogantní.
„Fajn,“ pronesla s předstíraným zamračením,
„ale jestli někdy přestaneš s těma drobnýma kousancema během milování, tak
zažádam o rozvod.“ Ta erotická kousnutí byla jen o sexu, ne o krmení.
Tentokrát patřil jeho úsměv velmi nemravnému
muži, kterého mívala ve své posteli nejméně třikrát denně. „Oh, to bych nikdy
neudělal. A jestli mě hezky poprosíš, tak bych tě možná mohl kousnout do toho
místa na vnitřní straně stehna, kde to máš tak ráda.“
Honor se zachvěla. Před nedávnou dobou
by se z představy kousnutí do stehna pozvracela a dokonce i teď to mohl
Dmitri udělat jen v jedné konkrétní pozici, kdy ho ze sebe v případě potřeby
mohla odkopnout… ale když šlo všechno dobře, když nad ní ty příšerné vzpomínky
na to, co jí kdysi udělali, nepřevzaly kontrolu… oh vau! „Ty jsi opravdu
nemravně zkaženej.“
Zatřpytilo se mu v očích. „Pojďme
dovnitř, chci tě zkazit ještě o něco víc.“
Sice to nebylo možné, ale s každou
další minutou byl ještě víc sexy, než předtím. Přitáhla si ho k sobě a
políbila jeho smyslné rty. Na oplátku se jí dostalo tak milujícího polibku, že
jí z toho ztuhly bradavky. „Sedni si tu se mnou,“ řekla dříve, než by kvůli
němu zapomněla, jaký byl její původní záměr, „chci si promluvit o svym
rozhodnutí.“
Dmitri se posadil do křesla na
protější straně stolu a ledabyle sáhl po kousku sladké broskve. „Nechtěj po
mně, abych ti vampyrismus rozmluvil. Do ničeho tě netlačim jen proto, že
nechci, abys mě pak nenáviděla.“
Honor se zakousla do meruňky. „Beru na
vědomí,“ řekla a poposedla si v křesle tak, aby si mohla položit nohy na
jeho klín. Její tyrkysově nalakované nehty se ve sluneční záři paprsků lehce zatřpytily.
Začal jí nepřítomně hladit po chodidlech. „Nikdy nebudeš jako ty monstra,“
pronesl potichu. Mluvil o jejím nejhlubším strachu.
„To se nikdy nestane, Honor. Nic
takovýho v sobě nemáš.“ Skutečnost, že by se mohla stát jedním z těch
bezpáteřních stvoření bez duše, která jí způsobila srdcervoucí újmu ne v jednom,
ale rovnou ve dvou životech, jí zaslepovala nepředstavitelnou hrůzou. Ale pak
se zadívala přes stůl, na muže, který ji miloval v obou těchto životech a
neviděla v něm jen temnotu, kterou nosil tak blízko svému povrchu, ale
také to, že si navzdory faktu, že se utápěl v hříchu a nemravnostech, stále
dokázal zachovat svou čest. Dmitri nikdy neublížil žádné ženě, ani dítěti… ne
po té, co musel zlomit vaz jejich synovi, aby Mishu ochránil před
nepředstavitelnými hrůzami.
A na rozdíl od svého manžela, by Honor
do svého nového života nevkročila z donucení. Nebyla by zmučená a zlomená.
Doprovázel by ji do něho muž, který ji zbožňoval, a ona by mohla strávit věčnost
tím, že by objevovala každičkou vrstvu jeho složité osobnosti. Nikdy by se jim
nemohlo stát, že by byli přítomností toho druhého znudění – nikdy. Tím si byla
naprosto jistá, její přesvědčení živila láska, která přežila čas i samotnou
smrt.
„Dmitri,“ pronesla do sluncem
prosyceného ticha. „Kde je tvoje srdce?“
Její otázku si mohl vyložit mnoha
způsoby, ale její manžel přesně věděl, co měla na mysli. „Ve tvých dlaních.
Tam, kde bylo odjakživa.“
Honor pocítila neskutečnou radost, a v duši
se jí rozprostřelo dlouho očekávané smíření. „Stejně tak, jako to moje je v tvých.
Takže vidíš, musím se obávat jen o tvé srdce, ne o to svoje.“ Stejně tak, jako bylo
jeho srdce nejcennějším pokladem pro ni, bylo to její pro něho. Věděla, že se o
její srdce postará, že ji bude milovat celou svou nebezpečnou bytostí, a že by
nikdy nedovolil, aby přišla o svou lidskost a slitování, kterého si na ní tolik
cenil.
„Vraťme se domů,“ řekla, „ať s tím
procesem můžeme začít.“
Dmitri jí pevně stiskl chodidla, která
měla stále v jeho klíně. „Už ti nedám šanci si to rozmyslet, Honor. Tohle
je konečný rozhodnutí.“
„Dmitri, teď budeme mít na veškerá
rozhodnutí celou věčnost.“
děkuji
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad!!! :-);-)
OdpovědětVymazatSkvělé, díky moc za další kapitolu. :-)
OdpovědětVymazatMoc děkuju za překlad
OdpovědětVymazatDěkuji , Dráža
OdpovědětVymazatMoc díky, Míša
OdpovědětVymazatDiky
OdpovědětVymazatdekujiii :-)
OdpovědětVymazatSuper ! ! ! díky moc za překlad další kapitolky ! ! !
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazatDíky moc.
OdpovědětVymazat