Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 27. kapitola

27
Když se Jason vrátil do paláce, našel na balkónu před svým pokojem Venoma. Upír seděl na zemi, nohy mu visely přes okraj balkónu, oči měl skryté za svými všudypřítomnými slunečními brýlemi a vedle sebe měl odložený šálek s čerstvě uvařenou kávou.
„Musel jsem škemrat,“ pronesl, když si všiml, kam směřoval Jasonův pohled. „Tvoje princezna považuje kávu za urážku chuťových buněk.“ Pak zvedl obličej ke slunci a vychutnával si jeho žár. „Už jsem ti říkal, jak moc nesnášim chlad?“
„Každou zimu.“ Jason podal Venomovi forenzní zprávu. „Co tě napadne, když si to přečteš?“

„Síla archanděla nebo hodně blízko archanděla… nebo možná nějaká zvláštní schopnost,“ pronesl Venom, protože ho Jason naučil, jak si takových věcí všímat. „To úplně mění celou situaci. Že by Lijuan?“
„Lijuan by se tu mohla zjevit a zase zmizet dřív, než bychom vůbec věděli, že tu byla.“ Žena Archanděl Číny měla schopnost dematerializovat své tělo, ale jak se ukázalo v bitvě s Raphaelem nad městem Amanat, nebyla tak všemocná, jak chtěla, aby všichni věřili, že je.
„Ano, to je pravda,“ souhlasil Venom, „navíc s Nehou vždycky měla velmi přátelský vztah. A zabít Erise tímhle způsobem? Viděl jsem, čeho všeho je Lijuan schopná, ale tohle bylo velmi osobní.“
„Ano, to bylo.“ Jason zachytil závan nějaké neznámé vůně propletené se svěží a okázalou vůní koření, a jakmile se otočil, spatřil Mahiyu, která zrovna vyšla ze svého pokoje na balkón. Jedna jeho část na místě ztuhla a čekala, jestli v její tváři nezachytí lítost nad vášnivými chvilkami, které spolu sdíleli ještě pár hodin před úsvitem. Místo toho se jí nadšeně rozzářily oči. „Zaslechla jsem tvůj hlas.“
Stálo ho veškeré úsilí, aby se k ní nenatáhl, nerozevřel její poddajné rty těmi svými a neochutnal její úsměv, který na jeho smysly působil jako polibek samotný. „Co se ti dnes podařilo zjistit?“
Dřív, než mu stihla odpovědět, se Venom mrštně postavil a pronesl, „promluvíme si o tom uvnitř.“
Jasonovi se zdálo velmi přirozené následovat Mahiyu do příjemného chladu jejích pokojů, kde na ně na nízkém stolku čekalo připravené jídlo. „Vzhledem k tomu, že už je po poledni jsem si myslela, že budeš mít hlad,“ pronesla, ale Jasonova pozornost sklouzla k růžovému medvídkovi, který seděl vedle lampy.
„Ah.“ Venom za sebou zavřel dveře a řekl, „k tomu se váže poměrně zajímavý vyprávění.“ Během Venomova odhalení těch zvláštních událostí zůstal Jason potichu a naslouchal. „Upír s tmavě rezavými vlasy?“ zeptal se Mahiyi, jakmile přidala i svou část celého dění. K tomu, jaké na sebe vzala riziko při otevření toho balíčku, se hodlal vrátit později, až spolu budou sami.
„Ano.“ V očích se jí objevil planoucí záblesk. „Bohužel jsem se na něho nemohla vyptávat nikoho dalšího – vzbudilo by to příliš mnoho nechtěné pozornosti.“
Jason se podíval na Venoma. Upír si usrkl své kávy a věnoval mu lenivý úsměv. „Ano, zašel jsem do města a poptal jsem se na něho.“ Pak se opřel o zeď a pokračoval, „Náš záhadný kupec nepůsobí, jako by mohl snadno splynout s davem, a přesto ho nikdo nezná. Na druhou stranu, moje kontakty jsou poměrně mladí upíři. Je možný, že jde o starýho upíra, kterej se zrovna vrátil z ústraní.“
Když se nesmrtelnost stala pro anděly příliš velkou zátěží, uchýlili se ke Spánku. A zatímco upíři neměli schopnost uvést svá těla do stavu, ve kterém se zpomalily veškeré jejich životní funkce, mohli se izolovat od světa v doprovodu pouze svých dárců. Ti nejstarší upíři je nazývali svým „dobytkem“, protože byli na upířích polibcích závislí a zůstávali se svými pány jako ochotný zdroj potravy. Pro staré upíry tohle označení vyjadřovalo náklonnost a city a se svými dárci jednali s respektem, který jiní prokazují svému oblíbenému domácímu mazlíčkovi. Jak ubíhaly dekády, které dotyčný upír trávil v ústraní, jeho „dobytek“ za sebe musel shánět náhradu – Jason věděl o jednom upírovi, který strávil v ústraní celá tři staletí a stále v tom pokračoval.
„Mohl by třeba být z jiného regionu,“ navrhla Mahiya.
„Dal ti dárek, který by se dal považovat za dar spojený s dvořením, a to by bylo v přímém rozporu.“ Podle všeho, co mu o sobě řekla, byl její výlet za Lijuan jediným případem, kdy překročila hranice Nehy teritoria od doby, co se vrátila z Útočiště. „Když si byla v Číně, neviděla jsi tam někoho, kdo by mohl odpovídat tomu popisu?“
Mahiya se lehce zachvěla. „Ne. Rezavá křídla ano, ale rezavé vlasy ne. A neviděla jsem ani nikoho s tak bledou pletí.“
„A co v Útočišti?“ zeptal se Venom. „Třeba tě viděl, když jsi byla mladší.“
Mahiya zavrtěla hlavou. „Co třeba někdo, kdo v nedávné době přijel do Nehy pevnosti a věnoval ti víc pozornosti?“ Barva vlasů se přeci jen dala změnit.
„Jen obvyklé bezvýznamné dvorské poklony. Nic, co by vedlo k takovému složitému chování ohledně předání dárku.“
A dárek samotný, napadlo Jasona, byl pro nesmrtelného velmi neobvyklou volbou. Většina mužů by se ženě dvořila drahokamy, nebo jinými neobvyklými skvosty. A co se týkalo téhle konkrétní ženy… zjistil, že představa toho, že se jí dvoří jiný muž, v něm probouzela temnou násilnost, kterou se učil celý svůj život potlačovat.
„Nelži mi, Nene!“
„Já ti nelžu! Proč mi nevěříš? Je to jen přítel-„
„A proto si s ním na celou hodinu zmizela pryč?“
„Zatímco si mluvil s jeho otcem, jsem mu ukazovala náš ostrov!“ Frustrovaně zavzlykala. „Tuhle tvojí ošklivou žárlivost už nemůžu vystát, Yavi. Zabije nás to oba.“
Když se otočil k Venomovi, stále mu hlavou zněla prorocká slova jeho matky. „Pokus se po něm zapátrat ještě o něco hlouběji, ale pozor, ať na sebe nestrhneš zbytečnou pozornost.“
Venom se sehnul, aby odložil prázdný šálek od kávy na nízký stolek a pak se s pružnou elegancí, která jedněm mohla připadat velmi půvabná a pro jiné představovala známku velkého nebezpečí, znovu narovnal. „Myslím, že cestou ven seskočim z balkónu a vyděsim stráže, co se skrývaj venku.“ A s těmito slovy byl pryč.
Jason přistoupil k Mahiye blíž. „Neměla si tak riskovat.“
„Byl to dobře uvážený risk.“ Tón jejího hlasu byl velice odhodlaný. „A bez přemýšlení bych to udělala znovu. Nebudu místo svého života ohrožovat ten tvůj nebo Venomův.“
Jason ji chytil za bradu a zadíval se do jejího pevného pohledu, který byl stejně jasný, jako pohled pumy. „Nechci ze zdí seškrabávat zbytky tvého polámaného těla.“ Bylo to přiznání, které pramenilo z části jeho osobnosti, která nespatřila světlo už po celou věčnost. „Proto mi musíš dovolit, udržet tě v bezpečí.“
Mahiya byla připravená postavit se jeho aroganci... ale místo toho se ocitla zaskočená jeho tichým požadavkem, který byl plný nevyřčených emocí.
„Nebudu podstupovat žádná zbytečná rizika,“ odpověděla a chytila ho za zápěstí. Jeho kůže jí připadala na dotek žhavá. „Slibuji.“
„Jsi z nás nejslabší, Mahiyo.“
„Ale,“ zašeptala a mlčky ho prosila, aby pochopil, „to neznamená, že jsem slabá. Nemohla bych být slabá a přežít tady.“
Její černě okřídlený milenec se na hodně dlouhou dobu odmlčel a nakonec propustil její bradu ze svého sevření. Přinutila se pustit jeho zápěstí a okamžitě se cítila o jeho dotyk ochuzená. „Pojď,“ řekla. „Najezme se, než všechno vychladne.“
Jakmile se chtěla otočit a vydat se ke stolu, chytil ji Jason za ruku. „Nebereš jídlo za samozřejmost jako všichni ostatní nesmrtelní.“ Přejel jí palcem po kloubech. „Řekni mi proč.“
Všude kolem ní syčeli hadi. Do kůže se jí nořily jejich špičáky a do krevního oběhu jí pronikal jejich jed.
Mahiya zaťala ruce do pěstí, ale zůstala vzpřímeně stát na místě. „Ne, Jasone. Nedovolím ti, abys mě připravil o všechna má tajemství, zatímco ta svá si necháváš pro sebe.“ Věděl o ní příliš mnoho a ona ani nevěděla, kde bylo místo, které nazýval svým domovem.
Přitáhl si jí k sobě blíž, až se ocitli tváří v tvář. „Znáš příběh Yaviela a Aurelani?“
To byla velmi překvapivá otázka. „Samozřejmě, že ano.“ Byla to jedna z největších andělských romancí vůbec. „Narodili se dvěma znepřáteleným rodinám, které pocházely z opačných konců světa. Yaviel byl pěvec, ze kterého se nakonec stal umělec, který vyráběl ty nejlepší hudební nástroje a Aurelani byla proslulým akademickým učencem.“
Obě rodiny byly na své potomky neuvěřitelně hrdé, ale když se do sebe ti dva zamilovali, staletí trvající nenávist, která mezi oběma rodinami panovala, přebila rodičovskou lásku a mladé milence od sebe odtrhli.
„Říká se, že Yaviel přežil neuvěřitelné mučení, aby se mohl vloupat do Aurealina domova a unést ji pryč. Pak oba zmizeli z povrchu zemského a vybudovali si společný život daleko od obou zákeřných a mocných rodin.“ Tenhle romantický příběh vždycky dokázal rozbušit její mladé srdce a dokonce i teď v dospělosti její srdce stále prahlo po tak oddané lásce, jako byla ta jejich. „Yavielovy hudební nástroje se i po jejich zmizení nadále objevovaly v Útočišti, takže existoval někdo, kdo věděl, kde oba milenci žili, ale to tajemství nikdy neprozradil.“
Když Jason promluvil, jeho hlas byl ochraptělý, „Říkal jí Nene a ona mu říkala Yavi.“
Mahiye přejel mráz po zádech a zmocnil se jí pocit dusivé temnoty.
„Nene neměla ráda zimu a Yavi ji miloval natolik, že pro ně našel neobydlený ostrov v teplých vodách Pacifiku, který byl dostatečně daleko od veškeré civilizace i andělských letových drah.“
Jeho sevření na jejím zápěstí zesílilo, ale Mahiya se ani nepohnula a téměř ani nedýchala. „Na ostrov přilétali jen přátelé, kterým důvěřoval, a odnášeli jeho výrobky do Útočiště, kde se prodaly za takové sumy, že si mohl dovolit pro svojí Nene koupit cokoli, po čem toužila. Milovala ametysty a on jí jimi přímo zasypával… ale to, co Nene milovala nejvíce, byl Yavi.“
Navzdory tomu, že v Jasonově vyprávění nebylo nic ošklivého, stékala Mahiye po tváři slza, protože smutek, který z něho prýštil, by mohl slabšího muže rozdrtit. „Tebe musela také milovat,“ zašeptala a v ten moment spatřila v tetování na jeho tváři historii dvou různých klanů, které se nakonec kvůli zuřivé nenávisti vzájemně zničily.
„Ano.“
Setkala se s jeho ztrápeným pohledem.
„Moji rodiče mě velmi milovali.“
Mahiya se ho chtěla zeptat, proč o nich vždy mluvil jen v minulém čase. Proč uvnitř sebe nosil tak palčivý smutek… i na to, co se stalo s Nene, když Yavi zemřel, ale vzhledem k tomu, jak hluboce byl svým vyprávěním raněný, mu nechtěla ublížit ještě víc.
„Vážím si jídla, protože vím, jaké to je hladovět.“
Jasonův hluboký smutek se změnil. Transformoval se do černého ostří, které olizovaly plameny. Než začal starší anděl hladovět, tak to trvalo velmi dlouho, ale anděl Mahiyina věku, byl ještě stále hodně zranitelný. „Kdy se to stalo?“
Mahiya mu zaťala ruku do košile na hrudi. „Po té, co mě Lijuan přivedla zpět. Neha mě strčila do temné cely v Guardianovi a pak za sebou zamkla dveře.“
Strach, který z ní i teď vyzařoval, byl příliš intenzivní na to, aby ho vyvolalo pouze pomalé a bolestivé hladovění a Jason vzápětí pochopil. „V té cele si nebyla sama, mám pravdu?“
V očích se jí objevily slzy, skousla si spodní ret a zavrtěla hlavou. Pustil její zápěstí a oběma rukama ji objal. Ale princezna, kterou svíral v náruči, se nerozplakala a místo toho s trhaným dechem pokračovala, „bylo jich tam tolik. Zmije, kobry, chřestýši i taipani.“ Taipan byl velmi jedovatý druh hada, jehož jed by nedokázal dospělého anděla jejího věku zabít, ale způsobil by neuvěřitelnou bolest, křeče a dokonce i dočasnou slepotu a ochrnutí.
„Prozraď mi jednu věc.“ Uchopil jí dlaní za šíji a přitiskl si tvář k jejímu spánku.
„Ano?“
„Kdybys mohla Nehu zabít, udělala bys to?“ Šéf špionáže toho věděl hodně a to zahrnovalo i takové věci, jako kdy byl archanděl nejzranitelnější, kdy by bylo nejvhodnější zaútočit.
Mahiya zavrtěla hlavou. „Ne.“ Pak se pohnula, aby se mu dívala zpříma do očí a zašeptala, „kdybych z toho udělala svou prioritu, byla bych stejná jako ona. Stala bych se ženou, kterou by poháněla nenávist. Měla bych v sobě zahořklost, která by otrávila všechno, čeho bych se dotkla.“
Anoushka, napadlo Jasona, se nestala tím, čím byla, v izolaci, ale tím, že žila po boku Nehy.
„Mou pomstou bude to, že budu žít život naplněný štěstím,“ přísahala Mahiya, „a nechám se místo nenávistí, pohltit láskou.“
V ten moment se jí oproti zlato hnědé pokožce skvostně rozzářily oči a Jason věděl, že byla tou nejkrásnější ženou, kterou kdy spatřil. Zároveň mu ale došlo, že pro něho byla příliš dobrá, že ta černá prázdnota, která uvnitř něj existovala, by ji zničila. A přesto všechno řekl, „dnes v noci bude obloha bez mráčku, proletíš se se mnou?“
Celou tvář jí rozzářil krásný úsměv a hrůzu, která se v ní ještě před chvílí nacházela, nahradila neohrožená radost.
Následující hodiny ubíhaly nezáživně pomalu. Jason v pátrání po vrahovi znovu prošel každý svůj krok, ale nakonec se ukázalo, že nejzajímavější stopou byla výpověď strážců, kteří hlídali dveře do Erisova paláce té noci, kdy byl zavražděn. V době, kdy věřil, že vrahem byla Neha, pro něho nebylo žádným překvapením, když mu žena archanděl sdělila, že nahlédla do mysli obou strážných, ale nic v nich nenašla. Tenkrát nepochopil, že to myslela doslova.
„Nemohu si na nic vzpomenout,“ přiznal první strážce se zahanbeným pohledem. „V tu chvíli jsem si to vůbec neuvědomil, ale později, když se mě na to lady Neha ptala, mi došlo, že si z té noci nepamatuji celé hodiny.“
A druhý strážce vypověděl úplně to samé. Jason věděl, že Venom měl schopnost hypnotizovat – tuhle schopnost získal, když ho Neha Stvořila.
„Víš o někom dalším, kdo disponuje touhle schopností?“ zeptal se večer Mahiyi.
„Tuhle schopnost máme v rodině,“ odpověděla mu. „Říkalo se, že má matka jí disponovala také, přestože ostatní její schopnosti byly od těch Nehy zcela odlišné. Já ji sice nezdědila, ale Anoushka ano. Nehy rodová linie je opravdu pradávná, ale o žádném jiném přímém potomkovi kromě Anoushky nevím. Jedinou možností by byli ti, co jsou ještě starší než Neha a Nespí.“
Jason uskutečnil pár telefonních hovorů a podařilo se mu vystopovat všechny zmíněné jedince. „Jsou to velice vzdálení příbuzní a všichni jsou tak slabý, že by nemohli zabít ani Shabnam.“ Zmíněná dvorní dáma neoplývala téměř žádnou mocí a schopnostmi, ale jako všichni dvořané byla fyzicky zdatná.
Mahiya se zamračila. „Nenapadá mě nikdo další, kdo by měl tuhle schopnost, ale někteří andělé své schopnosti rádi tají.“
Ano, pomyslel si Jason, obzvlášť pak v případě, kdy by Kaskáda neovlivnila jen členy Kádru, ale i obyčejné anděly. „Přišla si na něco zajímavého?“ Posledních několik hodin odpoledne a brzkého večera strávila tím, že proplouvala oficiálními dvorními setkáními.
„Pocit neklidu,“ odpověděla. „Všichni se bojí, že se stanou další obětí a spousta dvořanů plánuje odchod z pevnosti. Ale to jsou jen řeči. Neha by zběhům nikdy neodpustila a oni jsou příliš sebestřední na to, aby se dobrovolně vzdali svého místa u dvora.“ Vyčerpaně si povzdychla a promnula si prsty čelo. „Ze všeho toho jejich nadutého chování mě rozbolela hlava a navzdory všemu tomu úsilí nemám jedinou užitečnou informaci!“
„To stačí,“ řekl Jason. „Oba si potřebujeme trochu protáhnout křídla. Pojď.“
Dovolil Mahiye, aby udávala rychlost i směr jejich letu a tiše následoval její křídla pulzující životem. Klouzala oblohou s elegancí někoho, kdo velmi dobře znal vrtochy zdejšího horského větrného proudění a chápal, jak na sebe vzájemně působí země a vzduch. Nebyla zrovna tím nejtechničtějším letcem, ale v každém jejím pohybu se odráželo štěstí, které se nedalo přehlédnout a dělalo z jejího létání neodolatelnou podívanou.
„Volná,“ řekla, když přistáli na vrcholku vysokého kopce, ze kterého byl výhled na mihotající se světélka města pod nimi. „V oblacích jsem se vždycky cítila volná.“
Prohlížel si obnaženou radost, která jí rozzářila tvář a musel bojovat s touhou zabalit jí do kokónu ze svých křídel a schovat ji před zraky všech, kteří by chtěli proměnit její radost v beznaděj a využít její lásku k létání k tomu, aby ji mohli mučit.
„Buď opatrná.“
Mahiya k němu popošla blíž a něžně mu položila dlaň na hrudník. Věděl, že to byla pobídka, kterou by mohl odmítnout jednoduchým krokem zpět. Navzdory jejím intenzivním emocím nebyla ženou, která by uháněla muže, jež ji odmítl… nebo muže, který o sobě věděl, že kdyby ji učinil svou, mohl by zničit jejího jasného ducha, který ho lapil do delikátních řetězů plných bolestné naděje.


13 komentářů: