27
Když se Jason vrátil do paláce, našel
na balkónu před svým pokojem Venoma. Upír seděl na zemi, nohy mu visely přes
okraj balkónu, oči měl skryté za svými všudypřítomnými slunečními brýlemi a
vedle sebe měl odložený šálek s čerstvě uvařenou kávou.
„Musel jsem škemrat,“ pronesl, když
si všiml, kam směřoval Jasonův pohled. „Tvoje princezna považuje kávu za urážku
chuťových buněk.“ Pak zvedl obličej ke slunci a vychutnával si jeho žár. „Už
jsem ti říkal, jak moc nesnášim chlad?“
„Každou zimu.“ Jason podal Venomovi
forenzní zprávu. „Co tě napadne, když si to přečteš?“
„Síla archanděla nebo hodně blízko
archanděla… nebo možná nějaká zvláštní schopnost,“ pronesl Venom, protože ho
Jason naučil, jak si takových věcí všímat. „To úplně mění celou situaci. Že by
Lijuan?“
„Lijuan by se tu mohla zjevit a zase
zmizet dřív, než bychom vůbec věděli, že tu byla.“ Žena Archanděl Číny měla
schopnost dematerializovat své tělo, ale jak se ukázalo v bitvě
s Raphaelem nad městem Amanat, nebyla tak všemocná, jak chtěla, aby
všichni věřili, že je.
„Ano, to je pravda,“ souhlasil Venom,
„navíc s Nehou vždycky měla velmi přátelský vztah. A zabít Erise tímhle
způsobem? Viděl jsem, čeho všeho je Lijuan schopná, ale tohle bylo velmi
osobní.“
„Ano, to bylo.“ Jason zachytil závan
nějaké neznámé vůně propletené se svěží a okázalou vůní koření, a jakmile se
otočil, spatřil Mahiyu, která zrovna vyšla ze svého pokoje na balkón. Jedna
jeho část na místě ztuhla a čekala, jestli v její tváři nezachytí lítost
nad vášnivými chvilkami, které spolu sdíleli ještě pár hodin před úsvitem.
Místo toho se jí nadšeně rozzářily oči. „Zaslechla jsem tvůj hlas.“
Stálo ho veškeré úsilí, aby se
k ní nenatáhl, nerozevřel její poddajné rty těmi svými a neochutnal její
úsměv, který na jeho smysly působil jako polibek samotný. „Co se ti dnes
podařilo zjistit?“
Dřív, než mu stihla odpovědět, se
Venom mrštně postavil a pronesl, „promluvíme si o tom uvnitř.“
Jasonovi se zdálo velmi přirozené
následovat Mahiyu do příjemného chladu jejích pokojů, kde na ně na nízkém
stolku čekalo připravené jídlo. „Vzhledem k tomu, že už je po poledni jsem
si myslela, že budeš mít hlad,“ pronesla, ale Jasonova pozornost sklouzla k růžovému
medvídkovi, který seděl vedle lampy.
„Ah.“ Venom za sebou zavřel dveře a
řekl, „k tomu se váže poměrně zajímavý vyprávění.“ Během Venomova odhalení těch
zvláštních událostí zůstal Jason potichu a naslouchal. „Upír s tmavě
rezavými vlasy?“ zeptal se Mahiyi, jakmile přidala i svou část celého dění.
K tomu, jaké na sebe vzala riziko při otevření toho balíčku, se hodlal
vrátit později, až spolu budou sami.
„Ano.“ V očích se jí objevil
planoucí záblesk. „Bohužel jsem se na něho nemohla vyptávat nikoho dalšího – vzbudilo
by to příliš mnoho nechtěné pozornosti.“
Jason se podíval na Venoma. Upír si
usrkl své kávy a věnoval mu lenivý úsměv. „Ano, zašel jsem do města a poptal
jsem se na něho.“ Pak se opřel o zeď a pokračoval, „Náš záhadný kupec nepůsobí,
jako by mohl snadno splynout s davem, a přesto ho nikdo nezná. Na druhou
stranu, moje kontakty jsou poměrně mladí upíři. Je možný, že jde o starýho
upíra, kterej se zrovna vrátil z ústraní.“
Když se nesmrtelnost stala pro anděly
příliš velkou zátěží, uchýlili se ke Spánku. A zatímco upíři neměli schopnost
uvést svá těla do stavu, ve kterém se zpomalily veškeré jejich životní funkce,
mohli se izolovat od světa v doprovodu pouze svých dárců. Ti nejstarší upíři je nazývali svým „dobytkem“, protože byli na
upířích polibcích závislí a zůstávali se svými pány jako ochotný zdroj potravy.
Pro staré upíry tohle označení vyjadřovalo náklonnost a city a se svými dárci
jednali s respektem, který jiní prokazují svému oblíbenému domácímu
mazlíčkovi. Jak ubíhaly dekády, které dotyčný upír trávil v ústraní, jeho
„dobytek“ za sebe musel shánět náhradu – Jason věděl o jednom upírovi, který
strávil v ústraní celá tři staletí a stále v tom pokračoval.
„Mohl by třeba být z jiného
regionu,“ navrhla Mahiya.
„Dal ti dárek, který by se dal
považovat za dar spojený s dvořením, a to by bylo v přímém rozporu.“
Podle všeho, co mu o sobě řekla, byl její výlet za Lijuan jediným případem, kdy
překročila hranice Nehy teritoria od doby, co se vrátila z Útočiště. „Když
si byla v Číně, neviděla jsi tam někoho, kdo by mohl odpovídat tomu
popisu?“
Mahiya se lehce zachvěla. „Ne. Rezavá
křídla ano, ale rezavé vlasy ne. A neviděla jsem ani nikoho s tak bledou
pletí.“
„A co v Útočišti?“ zeptal se
Venom. „Třeba tě viděl, když jsi byla mladší.“
Mahiya zavrtěla hlavou. „Co třeba
někdo, kdo v nedávné době přijel do Nehy pevnosti a věnoval ti víc
pozornosti?“ Barva vlasů se přeci jen dala změnit.
„Jen obvyklé bezvýznamné dvorské
poklony. Nic, co by vedlo k takovému složitému chování ohledně předání
dárku.“
A dárek samotný, napadlo Jasona, byl
pro nesmrtelného velmi neobvyklou volbou. Většina mužů by se ženě dvořila
drahokamy, nebo jinými neobvyklými skvosty. A co se týkalo téhle konkrétní
ženy… zjistil, že představa toho, že se jí dvoří jiný muž, v něm
probouzela temnou násilnost, kterou se učil celý svůj život potlačovat.
„Nelži mi, Nene!“
„Já ti nelžu! Proč mi nevěříš? Je to
jen přítel-„
„A proto si s ním na celou
hodinu zmizela pryč?“
„Zatímco si mluvil s jeho otcem,
jsem mu ukazovala náš ostrov!“ Frustrovaně zavzlykala. „Tuhle tvojí ošklivou
žárlivost už nemůžu vystát, Yavi. Zabije nás to oba.“
Když se otočil k Venomovi, stále
mu hlavou zněla prorocká slova jeho matky. „Pokus se po něm zapátrat ještě o
něco hlouběji, ale pozor, ať na sebe nestrhneš zbytečnou pozornost.“
Venom se sehnul, aby odložil prázdný
šálek od kávy na nízký stolek a pak se s pružnou elegancí, která jedněm
mohla připadat velmi půvabná a pro jiné představovala známku velkého nebezpečí,
znovu narovnal. „Myslím, že cestou ven seskočim z balkónu a vyděsim
stráže, co se skrývaj venku.“ A s těmito slovy byl pryč.
Jason přistoupil k Mahiye blíž.
„Neměla si tak riskovat.“
„Byl to dobře uvážený risk.“ Tón
jejího hlasu byl velice odhodlaný. „A bez přemýšlení bych to udělala znovu.
Nebudu místo svého života ohrožovat ten tvůj nebo Venomův.“
Jason ji chytil za bradu a zadíval se
do jejího pevného pohledu, který byl stejně jasný, jako pohled pumy. „Nechci ze
zdí seškrabávat zbytky tvého polámaného těla.“ Bylo to přiznání, které
pramenilo z části jeho osobnosti, která nespatřila světlo už po celou
věčnost. „Proto mi musíš dovolit, udržet tě v bezpečí.“
Mahiya byla připravená postavit se
jeho aroganci... ale místo toho se ocitla zaskočená jeho tichým požadavkem,
který byl plný nevyřčených emocí.
„Nebudu podstupovat žádná zbytečná
rizika,“ odpověděla a chytila ho za zápěstí. Jeho kůže jí připadala na dotek
žhavá. „Slibuji.“
„Jsi z nás nejslabší, Mahiyo.“
„Ale,“ zašeptala a mlčky ho prosila,
aby pochopil, „to neznamená, že jsem slabá. Nemohla bych být slabá a přežít
tady.“
Její černě okřídlený milenec se na
hodně dlouhou dobu odmlčel a nakonec propustil její bradu ze svého sevření.
Přinutila se pustit jeho zápěstí a okamžitě se cítila o jeho dotyk ochuzená.
„Pojď,“ řekla. „Najezme se, než všechno vychladne.“
Jakmile se chtěla otočit a vydat se
ke stolu, chytil ji Jason za ruku. „Nebereš jídlo za samozřejmost jako všichni
ostatní nesmrtelní.“ Přejel jí palcem po kloubech. „Řekni mi proč.“
Všude kolem ní syčeli hadi. Do kůže
se jí nořily jejich špičáky a do krevního oběhu jí pronikal jejich jed.
Mahiya zaťala ruce do pěstí, ale
zůstala vzpřímeně stát na místě. „Ne, Jasone. Nedovolím ti, abys mě připravil o
všechna má tajemství, zatímco ta svá si necháváš pro sebe.“ Věděl o ní příliš
mnoho a ona ani nevěděla, kde bylo místo, které nazýval svým domovem.
Přitáhl si jí k sobě blíž, až se
ocitli tváří v tvář. „Znáš příběh Yaviela a Aurelani?“
To byla velmi překvapivá otázka.
„Samozřejmě, že ano.“ Byla to jedna z největších andělských romancí vůbec.
„Narodili se dvěma znepřáteleným rodinám, které pocházely z opačných konců
světa. Yaviel byl pěvec, ze kterého se nakonec stal umělec, který vyráběl ty
nejlepší hudební nástroje a Aurelani byla proslulým akademickým učencem.“
Obě rodiny byly na své potomky
neuvěřitelně hrdé, ale když se do sebe ti dva zamilovali, staletí trvající
nenávist, která mezi oběma rodinami panovala, přebila rodičovskou lásku a mladé
milence od sebe odtrhli.
„Říká se, že Yaviel přežil
neuvěřitelné mučení, aby se mohl vloupat do Aurealina domova a unést ji pryč.
Pak oba zmizeli z povrchu zemského a vybudovali si společný život daleko
od obou zákeřných a mocných rodin.“ Tenhle romantický příběh vždycky dokázal
rozbušit její mladé srdce a dokonce i teď v dospělosti její srdce stále
prahlo po tak oddané lásce, jako byla ta jejich. „Yavielovy hudební nástroje se
i po jejich zmizení nadále objevovaly v Útočišti, takže existoval někdo,
kdo věděl, kde oba milenci žili, ale to tajemství nikdy neprozradil.“
Když Jason promluvil, jeho hlas byl
ochraptělý, „Říkal jí Nene a ona mu říkala Yavi.“
Mahiye přejel mráz po zádech a
zmocnil se jí pocit dusivé temnoty.
„Nene neměla ráda zimu a Yavi ji
miloval natolik, že pro ně našel neobydlený ostrov v teplých vodách
Pacifiku, který byl dostatečně daleko od veškeré civilizace i andělských
letových drah.“
Jeho sevření na jejím zápěstí
zesílilo, ale Mahiya se ani nepohnula a téměř ani nedýchala. „Na ostrov
přilétali jen přátelé, kterým důvěřoval, a odnášeli jeho výrobky do Útočiště,
kde se prodaly za takové sumy, že si mohl dovolit pro svojí Nene koupit cokoli,
po čem toužila. Milovala ametysty a on jí jimi přímo zasypával… ale to, co Nene
milovala nejvíce, byl Yavi.“
Navzdory tomu, že v Jasonově
vyprávění nebylo nic ošklivého, stékala Mahiye po tváři slza, protože smutek,
který z něho prýštil, by mohl slabšího muže rozdrtit. „Tebe musela také
milovat,“ zašeptala a v ten moment spatřila v tetování na jeho tváři
historii dvou různých klanů, které se nakonec kvůli zuřivé nenávisti vzájemně
zničily.
„Ano.“
Setkala se s jeho ztrápeným
pohledem.
„Moji rodiče mě velmi milovali.“
Mahiya se ho chtěla zeptat, proč o
nich vždy mluvil jen v minulém čase. Proč uvnitř sebe nosil tak palčivý
smutek… i na to, co se stalo s Nene, když Yavi zemřel, ale vzhledem
k tomu, jak hluboce byl svým vyprávěním raněný, mu nechtěla ublížit ještě
víc.
„Vážím si jídla, protože vím, jaké to
je hladovět.“
Jasonův hluboký smutek se změnil.
Transformoval se do černého ostří, které olizovaly plameny. Než začal starší
anděl hladovět, tak to trvalo velmi dlouho, ale anděl Mahiyina věku, byl ještě
stále hodně zranitelný. „Kdy se to stalo?“
Mahiya mu zaťala ruku do košile na
hrudi. „Po té, co mě Lijuan přivedla zpět. Neha mě strčila do temné cely
v Guardianovi a pak za sebou zamkla dveře.“
Strach, který z ní i teď
vyzařoval, byl příliš intenzivní na to, aby ho vyvolalo pouze pomalé a
bolestivé hladovění a Jason vzápětí pochopil. „V té cele si nebyla sama, mám
pravdu?“
V očích se jí objevily slzy,
skousla si spodní ret a zavrtěla hlavou. Pustil její zápěstí a oběma rukama ji
objal. Ale princezna, kterou svíral v náruči, se nerozplakala a místo toho
s trhaným dechem pokračovala, „bylo jich tam tolik. Zmije, kobry,
chřestýši i taipani.“ Taipan byl velmi jedovatý druh hada, jehož jed by
nedokázal dospělého anděla jejího věku zabít, ale způsobil by neuvěřitelnou
bolest, křeče a dokonce i dočasnou slepotu a ochrnutí.
„Prozraď mi jednu věc.“ Uchopil jí
dlaní za šíji a přitiskl si tvář k jejímu spánku.
„Ano?“
„Kdybys mohla Nehu zabít, udělala bys
to?“ Šéf špionáže toho věděl hodně a to zahrnovalo i takové věci, jako kdy byl
archanděl nejzranitelnější, kdy by bylo nejvhodnější zaútočit.
Mahiya zavrtěla hlavou. „Ne.“ Pak se
pohnula, aby se mu dívala zpříma do očí a zašeptala, „kdybych z toho
udělala svou prioritu, byla bych stejná jako ona. Stala bych se ženou, kterou
by poháněla nenávist. Měla bych v sobě zahořklost, která by otrávila
všechno, čeho bych se dotkla.“
Anoushka, napadlo Jasona, se nestala
tím, čím byla, v izolaci, ale tím, že žila po boku Nehy.
„Mou pomstou bude to, že budu žít
život naplněný štěstím,“ přísahala Mahiya, „a nechám se místo nenávistí,
pohltit láskou.“
V ten moment se jí oproti zlato
hnědé pokožce skvostně rozzářily oči a Jason věděl, že byla tou nejkrásnější
ženou, kterou kdy spatřil. Zároveň mu ale došlo, že pro něho byla příliš dobrá,
že ta černá prázdnota, která uvnitř něj existovala, by ji zničila. A přesto
všechno řekl, „dnes v noci bude obloha bez mráčku, proletíš se se mnou?“
Celou tvář jí rozzářil krásný úsměv a
hrůzu, která se v ní ještě před chvílí nacházela, nahradila neohrožená
radost.
Následující hodiny ubíhaly nezáživně
pomalu. Jason v pátrání po vrahovi znovu prošel každý svůj krok, ale
nakonec se ukázalo, že nejzajímavější stopou byla výpověď strážců, kteří
hlídali dveře do Erisova paláce té noci, kdy byl zavražděn. V době, kdy
věřil, že vrahem byla Neha, pro něho nebylo žádným překvapením, když mu žena
archanděl sdělila, že nahlédla do mysli obou strážných, ale nic v nich
nenašla. Tenkrát nepochopil, že to myslela doslova.
„Nemohu si na nic vzpomenout,“
přiznal první strážce se zahanbeným pohledem. „V tu chvíli jsem si to vůbec
neuvědomil, ale později, když se mě na to lady Neha ptala, mi došlo, že si
z té noci nepamatuji celé hodiny.“
A druhý strážce vypověděl úplně to
samé. Jason věděl, že Venom měl schopnost hypnotizovat – tuhle schopnost
získal, když ho Neha Stvořila.
„Víš o někom dalším, kdo disponuje
touhle schopností?“ zeptal se večer Mahiyi.
„Tuhle schopnost máme v rodině,“
odpověděla mu. „Říkalo se, že má matka jí disponovala také, přestože ostatní
její schopnosti byly od těch Nehy zcela odlišné. Já ji sice nezdědila, ale
Anoushka ano. Nehy rodová linie je opravdu pradávná, ale o žádném jiném přímém
potomkovi kromě Anoushky nevím. Jedinou možností by byli ti, co jsou ještě
starší než Neha a Nespí.“
Jason uskutečnil pár telefonních
hovorů a podařilo se mu vystopovat všechny zmíněné jedince. „Jsou to velice
vzdálení příbuzní a všichni jsou tak slabý, že by nemohli zabít ani Shabnam.“
Zmíněná dvorní dáma neoplývala téměř žádnou mocí a schopnostmi, ale jako
všichni dvořané byla fyzicky zdatná.
Mahiya se zamračila. „Nenapadá mě
nikdo další, kdo by měl tuhle schopnost, ale někteří andělé své schopnosti rádi
tají.“
Ano, pomyslel si Jason, obzvlášť pak
v případě, kdy by Kaskáda neovlivnila jen členy Kádru, ale i obyčejné
anděly. „Přišla si na něco zajímavého?“ Posledních několik hodin odpoledne a
brzkého večera strávila tím, že proplouvala oficiálními dvorními setkáními.
„Pocit neklidu,“ odpověděla. „Všichni
se bojí, že se stanou další obětí a spousta dvořanů plánuje odchod
z pevnosti. Ale to jsou jen řeči. Neha by zběhům nikdy neodpustila a oni
jsou příliš sebestřední na to, aby se dobrovolně vzdali svého místa u dvora.“
Vyčerpaně si povzdychla a promnula si prsty čelo. „Ze všeho toho jejich nadutého
chování mě rozbolela hlava a navzdory všemu tomu úsilí nemám jedinou užitečnou
informaci!“
„To stačí,“ řekl Jason. „Oba si
potřebujeme trochu protáhnout křídla. Pojď.“
Dovolil Mahiye, aby udávala rychlost
i směr jejich letu a tiše následoval její křídla pulzující životem. Klouzala
oblohou s elegancí někoho, kdo velmi dobře znal vrtochy zdejšího horského
větrného proudění a chápal, jak na sebe vzájemně působí země a vzduch. Nebyla
zrovna tím nejtechničtějším letcem, ale v každém jejím pohybu se odráželo štěstí,
které se nedalo přehlédnout a dělalo z jejího létání neodolatelnou
podívanou.
„Volná,“ řekla, když přistáli na
vrcholku vysokého kopce, ze kterého byl výhled na mihotající se světélka města
pod nimi. „V oblacích jsem se vždycky cítila volná.“
Prohlížel si obnaženou radost, která
jí rozzářila tvář a musel bojovat s touhou zabalit jí do kokónu ze svých
křídel a schovat ji před zraky všech, kteří by chtěli proměnit její radost
v beznaděj a využít její lásku k létání k tomu, aby ji mohli
mučit.
„Buď opatrná.“
Mahiya k němu popošla blíž a
něžně mu položila dlaň na hrudník. Věděl, že to byla pobídka, kterou by mohl
odmítnout jednoduchým krokem zpět. Navzdory jejím intenzivním emocím nebyla
ženou, která by uháněla muže, jež ji odmítl… nebo muže, který o sobě věděl, že
kdyby ji učinil svou, mohl by zničit jejího jasného ducha, který ho lapil do
delikátních řetězů plných bolestné naděje.
Srdečná vďaka za ďalšiu preloženú kapitolu... :-);-)
OdpovědětVymazatJako vždy moc děkuji za další kapitolu. Dráža
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDíky za překlad :)
OdpovědětVymazatSkvělé, jako vždy, děkukuji za další kapitolu
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další kapitolku :)
OdpovědětVymazatPerfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad ! ! !
OdpovědětVymazatDěkuju za překlad
OdpovědětVymazatsuper a dik
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatdekujiii :-)
OdpovědětVymazatďakujem:-)
OdpovědětVymazatVeľmi pekne ďakujem za ďalšiu kapitolku :)
OdpovědětVymazat