29
Mahiya zamrkala, aby rozehnala slzy.
Svět se jí před očima změnil v kaleidoskop. „Já jsem nebyla matce vytržená
z těla násilím?“
„Ne, ne.“ Vanhino utrpení ještě více
narůstalo. „Ujistila jsem se, že Nivritin porod šel tak hladce, jak jen u ženy
ležící v cele, mohl jít.“ Roztřesenými prsty odhrnula Mahiye vlasy z tváře.
„A když ses narodila a odnesli tě pryč, zůstala jsem s tvou matkou pár
okamžiků zcela o samotě. Pošeptala mi, že by svému děťátku chtěla nechat dárek
a donutila mě přísahat, že ti ten dar předám ve správný okamžik.“
„Co je to?“ zeptala se. Při představě
jakéhokoli pouta, které by ji spojovalo s dávno ztracenou matkou, se
zachvěla.
Vanhi se přes své slzy rozesmála. „Mahiya
je vskutku překrásné jméno, nemyslíš? A byla jsem to já, kdo ho Neze navrhl.“
Mahiya své jméno vždy považovala za
Nehy krutý vtip – znamenalo radost, štěstí… a ve spojení s jinými slovy
také milovaná. „Mé jméno mi vybrala má matka?“ To byl dar, o který ji nikdo
nemohl připravit.
„Ano, ale druhou část tvého jména jsem
musela držet v tajnosti, protože by to Neha nikdy nepovolila.“ Ve tváři
upírky se zračilo utrpení ženy, která byla oddaná své ženě archandělu, ale také
spatřovala její nedostatky.
Mahiya se k ní naklonila blíž.
Připadala si, jako by jí v krvi poletovalo hejno motýlů. „Jaká je ta druhá
část?“
„Geet,“ zašeptala Vanhi. „Tvoje celé
jméno je Mahiya Geet.“
Radostná píseň… milovaná píseň. Mahiye
puklo srdce. Její jméno nebylo výsměchem, bylo pokladem – posledním darem od
matky, o níž věděla, aniž by se na to musela ptát, že jí nebylo povoleno ani na
okamžik pochovat svou novorozenou dceru.
„Děkuji ti,“ zašeptala Mahiya skrz hrdlo
zduřelé emocemi.
„Chtěla jsem ti to prozradit dříve…
ale nebyla jsi na to připravená,“ odpověděla jí upírka a vzápětí ji objala. „Teď
už jsi… a jsem přesvědčená, že se svět bude chvět, až uslyší tvou radostnou
píseň, holčičko moje.“
Milovaná píseň.
Mahiya pevněji sevřela zábradlí
balkónu a otočila se k muži, jež byl kromě Vanhi jedinou další osobou,
která znala její celé jméno. Musela to někomu říct a Jason… Jason si její
tajemství dokáže nechat pro sebe.
Blížila se půlnoc a obloha byla kromě
několika strážců, kteří v pravidelných intervalech prolétali nad pevností,
zcela prázdná. Tady, mezi zdmi pevnosti, bylo kromě zvuků, které vydával noční
hmyz, zcela ticho. Dokonce i vítr utichl a noční vzduch byl chladný, ale ne
studený. Muž, který stál vedle ní, byl součástí téhle krásné noci a jeho křídla
byla téměř nerozlišitelná od okolních stínů.
„Hodí se k tobě,“ odpověděl, pak
za ní roztáhl křídla a jedním z nich se dotkl těch jejích.
Mahiya potlačila chvění, které se jí
při jeho dotyku zmocňovalo, a rozesmála se. Zvuk jejího smíchu zněl v okolní
temnotě tiše a intimně. „Nejsem zrovna nejnadanější zpěvačka, ale na
tom nezáleží.“
Pak ucítila jemné zatahání za vlasy a
uvědomila si, že jí Jason s neuvěřitelnou trpělivostí rozplétal uzel, který
měla svázaný vzadu na hlavě. Každou zlatou pinetku pečlivě odkládal na zábradlí,
kde se ve tmě výrazně třpytily. Zanedlouho se jí po zádech i po křídlech
rozprostřel vodopád uvolněných vlasů. Zachvěla se. Mahiya se narodila v dobách,
kdy žena nosila rozpuštěné vlasy pouze před svým milencem a nějaká část z ní
stále zůstávala v téhle době.
Vnímala to jako intimitu, kterou spolu
sdíleli pod hvězdami posetým nočním nebem. A když jí vklouzl dlaní pod vlasy a
chytil jí za šíji, očekávala, že si jí k sobě přitáhne k polibku. Ale
Jason jí místo toho začal hladit palcem po holé kůži, pak jí přejel klouby po
páteři a nakonec se znovu opřel předloktím o zábradlí balkónu. Jen jedno z jeho
křídel stále spočívalo na těch jejích.
„Já umím zpívat.“
To byla poslední věc, kterou by
čekala, že uslyší od muže, kvůli kterému hrozilo, že přijde o své obranné štíty
a zopakuje tak smutný příběh své matky a její neopětované lásky.
A přesto… teď, když to vyslovil, jí v mysli
vyvstaly útržky vzpomínek na konverzace, které kdysi dávno zaslechla.
„Říká
se, že má krásnější hlas, než Caliane.“
„…když
jsem ho zaslechl, bolelo mě z toho u srdce.“
„Jasonův
hlas je ryzí čistota.“
Všichni, kdo o něm mluvili, byli více
než čtyři sta let staří.
„Ráda bych si tě poslechla,“
zašeptala.
„Nezpíval jsem už mnoho let.“
„Stalo se něco, co tě přinutilo
přestat zpívat?“ zeptala se. Bylo to poprvé, co jí sám od sebe nabídl zběžný
pohled na záhadu, kterou pro ni představoval, a ona toho chtěla využít.
Trvalo mu dlouho, než odpověděl, ale
Mahiya jeho mlčení nevnímala jako hněv. Věděla, že Jason byl mužem, který neměl
potřebu vyplňovat ticho zbytečnými slovy. Místo toho se nechala zlákat polohou
jeho skloněné hlavy a sáhla po gumičce, kterou měl jako obvykle svázané vlasy
do copu. Jakmile ji sundala, sklouzlo mu několik pramenů kolem obličeje. A když
mu je začala uhlazovat přes ramena, nezastavil ji. „Máš tak krásné vlasy.“
„Já dávám přednost těm tvým.“ Pak se
narovnal, zajal jí rukou do vlasů, které preferoval nad těmi svými a přitiskl
jí rty k hrdlu.
Zaťala stehna a pohladila ho prsty po
hlavě. „Pak tvoříme skvělý pár.“
Podal se jejímu dotyku a řekl, „jediné
písně, které jsem měl v srdci, byly ty, ze kterých se Útočiště topilo v slzách,
a proto jsem přestal.“
Mahiya byla na moment vykolejená, protože
takhle otevřenou odpověď nečekala. Zmocnil se jí pocit paniky a cítila, že jí
mezi prsty proklouzávala jedinečná šance. „Bolelo tě, když jsi přestal?“
zeptala se, protože tu šanci hodlala využít.
„Ano,“ pronesl nakonec. „Bylo to, jako
kdybych přišel o ruku, ale takové písně pro mě nebyly dobré.“
Mahiya se zamračila, rozevřela rty a
chtěla se zeptat proč. Pak se odmlčela. Jason byl mužem, který byl obalen stíny
– a kdyby dal hlas temnotě, které se v něm skrývala… ano, měl pravdu.
Nebylo by pro něho dobré, kdyby se tou temnotou nechal pohltit. „Kdybys někdy
našel něco, pro co by stálo za to znovu zpívat,“ řekla a srdce jí vyplňovala urputná
naděje, že ho někdy v budoucnu uslyší, „tak doufám, že mě pozveš, abych si
tě poslechla.“
Jason se narovnal, srovnal si křídla a
Mahiya okamžitě pocítila ztrátu jeho váhy a tepla. Ale pak sklonil hlavu a to
teplo se proměnilo v černý plamen, který se jí okamžitě rozlil žilami a do
každé buňky těla. Na Jasona nebude nikdy schopná zapomenout.
Zavedl jí do ložnice, a jakmile se
zastavil u její postele, rozepnula mu popruh na prsou, kterým se zapínal
postroj pouzdra jeho meče. Hned na to sklouzla prsty ke knoflíkům jeho košile. Díky
způsobu, jakým minulé noci převzal kontrolu, se obávala, že nepřistoupí na její
přání a touhu objevovat, co ho vzrušovalo. Ale zatímco rozepínala jednotlivé knoflíky,
aby se dostala k jeho krásnému tělu, si jen pohrával s jejími vlasy.
Z každého něžného zatahání, kdy si
omotával její husté prameny vlasů kolem prstů, a vzápětí je zase propouštěl,
vynechalo její srdce jeden úder. Ale teprve v momentě, kdy rozevřela cípy
jeho košile a položila mu dlaně na vrcholky a prohlubně jeho hrudníku,
zavzdychala ženskou touhou. Zaťal jí ruku ve vlasech, ale její objevování
nepřerušil.
Mahiya nadšenými pohyby zkoumala jeho
ocelově pevnou hruď a hladila svalstvo, které prozrazovalo jeho neskutečnou sílu
a schopnost rychlého letu. To, že hrudník andělů nepřetékal svaly, které byly zapotřebí
k létání, bylo vrtochem andělské biologie. Svaly andělů byly daleko silnější
a díky tomu nemusely být tak nápadné.
Ale Jasonovo tělo vypovídalo zcela
jiný příběh. Byl to příběh bojovníka, který potřeboval za letu hodně manévrovat,
a na to by jen svaly křídel nestačily.
„Umíš se svým mečem bojovat i v letu?“
„Kdybych neuměl, byl bych jako
bojovník k ničemu,“ zašeptal a nasměroval její prsty k popruhům na
svých ramenou, které přidržovaly postroj jeho meče nehnutě na zádech. Mahiya
tiše následovala jeho instrukce. Rozepnula úzkou, ale pevnou sponu na jednom
rameni a pak i na druhém. Kůže byla opotřebením už celá lesklá. „Jsi někdy bez
svého meče?“
„Ne.“ Jason si sundal postroj i s mečem
a odložil ho hned vedle postele.
„Je to moje hlavní zbraň.“
„Ano, toho jsem si všimla.“ Odhrnula
mu z ramenou látku košile a přejela mu prsty po rudých značkách, které tam
po sobě zanechaly kožené popruhy. Pro anděla s Jasonovou silou to nebylo
vůbec žádné zranění, ale ona nerada viděla jeho tělo byť s takhle malým
poškozením.
Své boty si sundala už v obývacím
pokoji, stejně jako Jason. Teď se postavila na špičky a přitiskla rty k jeho
zraněnému rameni. Jason ji chytil kolem pasu, ale když si začala prolíbávat
cestičku k druhému rameni, tak ji nezastavil.
„Tohle bych mohla dělat celé hodiny,“
řekla. Připadala si závislá na jeho chuti i blízkosti. Jasonova odpověď byla
opět nečekaná. „Pokud si to přeješ.“
Z představy, že by tohoto muže
měla ve své posteli a mohla ho dle vlastní chuti celého objevovat, se zachvěla.
Odtáhla se od něho, a dříve než by si svá slova mohl rozmyslet, ho obešla a
začala mu rozepínat knoflíky, kterými se zapínaly otvory pro křídla. O pár
vteřin později sklouzla jeho košile na zem a jeho křídla vytvořila působivé
oblouky hutné černoty.
Mahiya přejela prsty po bezchybném
peří, které působilo, jako tvořené samotnými stíny a náhle se cítila nesměle.
Ale Jason si už začal rozepínat pásek kalhot. Kovové zvuky působily v tichu
ložnice zároveň hrubě i intimně. Začala přerývavě dýchat, ale obešla ho zpátky a
zastavila pohyb jeho prstů. „Já to udělám,“ zašeptala. Jasonovy ruce sklouzly
pryč… aby je vzápětí zvedl a rozepnul knoflíčky její tuniky na ramenou.
Vytáhla pásek z poutek kalhot a
nechala ho spadnout na podlahu, pak Jasonovi pomohla se svojí tunikou. Její
malá ňadra nepotřebovala žádnou podporu, a proto měla pod tunikou jen košilku.
Jasonovi zabralo jen krátký okamžik, než jí z ní vysvlékl a pak už jí
přejel hřbetem ruky po pevném ňadru. „Překrásné.“
Po jeho tiše vyřčeném slově se celá
zachvěla. Rozepnula mu knoflík džínů a přejela mu prsty kolem pupíku. Jeho
břišní svalstvo se zaťalo. Jeho reakce pro ni byla přímo opojná a Mahiya
pocítila touhu odhalit každý dotyk a všechna místa, která tomuto silnému a smyslnému
muži přinášela rozkoš. Nad touto fascinující představou na prázdno polkla a
přejela mu prsty přes zip kalhot a tvrdé vzrušení. Ve vteřině se zmocnil jejích
úst a zaťal jí ruku ve vlasech, kterou si jí přidržoval na místě. Nevěděla, jak
se to stalo, ale o vteřinu později se ocitla bez kalhot a ležela v posteli
na zádech s Jasonem mezi svými stehny. Zatímco si vychutnával její ústa,
se jí o holou kůži otírala nepoddajná džínovina jeho kalhot. Zahákla si nohu za
jeho bok a poddala se vlhkému svádění jeho polibků. Zasténal a přitiskl se k ní
ještě o něco blíž. Jakmile nad nimi roztáhl křídla, která působila jako
půlnoční pohlazení, zatlačil jí do podbřišku chladný kovový zip.
„Později.“ Zašeptal zastřeně proti
jejím rtům. „Můžeš se mě dotýkat dle libosti později.“
„To mám rozhodně v úmyslu.“
Položil jí dlaň na ňadro, ale jeho
dotyk byl příliš něžný. Možná se zachovala nestydatě, ale položila ruku přes tu
jeho a přitlačila. Její odměnou za takovou bezostyšnost byla pronikavá rozkoš, kterou
způsobily jak jeho horké rty na jejím hrdle, tak i jeho prsty, kterými začal
škádlit její bradavku. Přidržela si jeho hlavu u hrdla a pokusila se o kousek
pohnout. Frustrovala ji látka, která je od sebe ještě rozdělovala.
„Jasone, tvoje džíny.“
Jakmile se zvedl, aby se zbavil zbytku
svého oblečení, pocítila chlad. Pohled na jeho siluetu, osvětlenou slabým
měsíčním světlem, které do pokoje pronikalo vysokým oknem, se zajímavými
vytesanými vzory, jí připravil o dech. Byl uměleckým dílem. Každičká část jeho
těla byla stavěná do fyzické dokonalosti. Zvedla paži ve znamení, aby se vrátil
zpátky do postele a on se vrátil jako živočišná vlna, která ji okamžitě
pohltila. Prolíbával si cestu po jejím těle a zahákl prsty za saténovo krajkovou
látku jejích kalhotek. Vysvlékl jí z nich a odhodil je stranou. Vtiskl jí
žhavý polibek pod pupík a pak jí roztáhl stehna od sebe…
Nad intimností jeho dalšího polibku se
prohnula v zádech. Zatímco si jí rukama přidržoval na místě pro své –
jejich – potěšení, jeho ústa s okázalou erotičností ochutnávala její
nejintimnější část těla. Zaťala ruce do přikrývek. Její křídla se pohybovala
jako lapená stvoření a její dýchání se změnilo ve sténání. Jason svůj polibek
ještě více prohloubil a vklouzl do ní jedním prstem. Ta smyslná invaze jí
strhla přes okraj a její rozkoš byla tak intenzivní, že ji připravila o dech.
Pak se Jason začal po jejím těle pomalu
vracet zpátky nahoru. Díky jeho důkladnosti nezůstal ani centimetr její kůže
nedotknutý, nebo neochutnaný. Její ztvrdlé bradavky byly jako malé kuličky,
které poválel na jazyku a její ňadra zanechal vlhká od svých polibků, aby je
vzápětí, když dosáhl jejích úst, třel svalnatou krásou jeho vypracovaného
hrudníku.
Nejprve ji políbil do koutků očí, kde
ochutnal sůl z rozkoše, která se jí ještě stále třpytila všude po těle.
Ale v okamžiku, kdy k němu natočila své rty, přijal její pozvání s živočišným
hladem. Jednou rukou jí klouzal po boku až ke stehnu, které si zahákl za bok,
aby si ji pro sebe více otevřel. A v dalším okamžiku už do ní pomalu, ale
neústupně vnikal. Zalapala po dechu, ale přestože byla uvnitř ještě celá
zduřelá, necítila žádnou bolest. Omotala si kolem jeho boků i druhou nohu a
přizvedla se, aby do ní mohl vniknout ještě hlouběji.
„Mahiyo...“ A pak její šéf špionáže
ztratil veškerou kontrolu.
dekjiiiii :-)
OdpovědětVymazatDěkuju za překlad
OdpovědětVymazatDíky moc za další kapitolu, v dnešní smutný den, jedno potěšení
OdpovědětVymazatdíky za další překlad. Dráža
OdpovědětVymazatSuper, další kapitolka ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad ! ! !
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další krásnou kapitolku :)
OdpovědětVymazatMoc díky za další kapitolu.
OdpovědětVymazatděkuj
OdpovědětVymazatDíky za dnešní kapitolu :)
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za ďalšiu preloženú kapitolu!!! :-);-)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělý překlad!!!❤
OdpovědětVymazatDíky moc za trošku dnešního sluníčka ( v pondělí :( )
OdpovědětVymazatMoc krát ďakujem :)
OdpovědětVymazat