Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Povídka "Ostří a Pochvy"

Originální verze této povídky byla zamýšlená jako samostatná scéna v knize Archangels Storm, ale vymazala jsem ji a informaci, kterou se Raphael o Lijuan dozvěděl, jsem dosadila do 8. Kapitoly této knihy. Nicméně pak mě napadlo, že tato scéna nabízí hezký pohled do Elenina a Raphaelova soukromého života, a proto jsem se rozhodla, že ji poupravím, prodloužím a udělám z ní povídku. Doufám, že se Vám bude líbit! Nalini Singh


Ostří a pochvy

Po té, co se Raphael od Jasona dozvěděl podrobné detaily o vývoji situace, ukončil hovor a otočil se ke své družce, která stála na druhé straně soukromé pracovny, sousedící s jejich apartmá ve Věži. Zrovna si zasunovala lehké, vrhací nože do speciálních pouzder, které měla připevněné na obou pažích a mračila se u toho.
„Sakra.“ Vyjelo z ní naštvaně. „Už vážně potřebuju nový – tahle strana je skoro celá roztržená.“
„Deacon by tak mizernou práci neodvedl,“ pronesl o výrobci zbraní, který byl tak respektovaný, že měl zakázky od nesmrtelných z celého světa a čekací lhůty na jeho práci byly i několik let. Nicméně nehledě na výši odměny, kterou mu nesmrtelní nabízeli, patřila jeho loajalita prvořadě lovcům Spolku, kterým kdysi také býval.
Elena se začervenala. „Na to, abych ho požádala, aby mi vyrobil nový, je mi příliš trapně – tyhle jsem si nerozvážně koupila od zbrojíře v Turecku a cejtim se, jak kdybych Deacona podvedla.“ Strhla si obě pouzdra z paží, odhodila je na postel a dala si ruce v bok. „Takže Lijuan se vrátila ke svejm starejm trikům?“
„Vlastně to není vůbec překvapivé – věří, že je něco víc, než zbytek Kádru.“ Raphael si kdysi myslel, že měla pravdu, ale teď už věděl, že ji mohl zranit, že mohla být zastavena.
Elena si rychlými pohyby prstů začala předělávat cop. Na jedné ruce měla zranění způsobené nožem, které utržila během tréninku, ale už se začínalo hojit. Během dalších dvou hodin už bude zcela zahojené. Její síla narůstala neočekávanou rychlostí – pravdou bylo, že jeho družka neudělala nikdy nic, co by se dalo čekat.
„Člověk by řekl, že po tom, co jsme viděli, by jí nikdo pro znovuzrození dobrovolníka nedělal,“ pronesla Elena a v pohledu se jí zrcadlily vzpomínky na hrozivou noc v Zakázaném Městě, kde se před nimi nějaká žena v křečích probrala k životu znovuzrozeného. „Musí je k tomu nutit…“ Pak ale zavrtěla hlavou. „Ne, většina jejích lidí jí považuje za bohyni, takže si dokážu představit, že by se pro ni obětovali, i když vědí, jaká hrůza je pak bude čekat. Pravděpodobně by si jich mohla vytvořit celou armádu.“
„Ano, to mohla.“ A to byla budoucnost, která nesmí v žádném případě nastat, protože Lijuanini znovuzrození byli jako mor. „Jason se dozvěděl, že vytváří jen jednoho nebo dva za čas, a pak je popraví – ale i tak ji nesmíme přestat sledovat.“
Jakmile si Elena upevnila cop, zvedla z postele nenáviděná pouzdra a vyhodila je do koše na odpadky. Své vrhací nože odložila s žalostným pohledem ženy, která se musela rozloučit s nejoblíbenějšími šperky, na jeho pracovní stůl. „Ne, to nesmíme. A nejenom kvůli znovuzrozeným – Lijuan nebude spokojená, dokud nebudeš po smrti.“
V očích se jí zaleskl kovově stříbrný proužek na okrajích duhovek, který byl další známkou toho, že se její nesmrtelnost během posledních několika měsíců silněji zakořenila. „A já nebudu spokojená, dokud se ta mrcha nebude škvařit ve svý vlastní krvi.“
Raphael na ni pozvedl jedno obočí. „Kdyby tu byl Dmitri, tak bych řekl, že s ním trávíš příliš mnoho času.“
„Ne, to je všechno ze mě,“ odpověděla mu s úsměvem, který na něho měl stejný dopad, jako ostří nože, které zajelo hluboko pod kůži.
„Snažila se ti ublížit a bude se o to snažit i dál, protože ví, že máš potenciál na to ji zničit. A ať už je archanděl nebo ne, já nehodlám sedět na zadku a nechat jí to projít.“
Válečnice, pomyslel si a roztáhl křídla. Žena, kterou pojal za svou družku, byla válečnice. „Pokud dovolíš,“ pronesl, „tak bych ti při tomto úkolu pomohl. Lijuan nesmí být dovoleno, aby svět zahltila svými zvrácenými výtvory.“
Výraz tváře jeho družky se rozzářil pobaveným smíchem, který byl za moment nahrazen vhodnějším povýšeným výrazem. „Ano, povolím.“ A s těmito slovy se vydala jeho směrem. Stál zády k velkému oknu, které poskytovalo výhled na ocelové konstrukce Manhattanu. Přejela mu prsty po vnitřní straně levého křídla. „Tvoje křídla… ty zlatý vlákna jsou jiný, než dřív. Skoro to vypadá, jako bys měl každý pírko obalený ve skleněným prachu. Třpytěj se jako by po nich klouzaly plameny.“ To, že ho shledávala pohledným, bylo jako tichý polibek.
„Je čas evoluce. Teď musíme jen vyčkat, než se ukáže, jestli se v Kádru nezrodí další Lijuan.“ Také ji pohladil po křídle a cítil, jak se v odpovědi na jeho dotek zachvěla.
„Dost řečí o Její Velkolepý Zlovýsosti a nekalejch komplotech.“
Jeho lovkyně oblečená v černé kůži a ozbrojená až po uši – kromě pouzder na pažích – ho objala rukama kolem krku a řekla, „polib mě, archanděli.“
Jsem tvým otrokem. Jeho rty zachytily její úsměv, který se mu vzápětí rozlil žilami. Vášeň, která se mezi nimi pokaždé vznítila, měla sílu spalujících plamenů.
Její puls, když se od sebe odtáhli, byl zrychlený. Rozevřela rty zvlhlé od jeho polibku a řekla, „jsi smrtonosnej.“
Obdařil ji úsměvem, o kterém věděl, že v sobě nesl aroganci jeho neuvěřitelné moci a síly – byl tím, kým byl, kým potřeboval být, aby mohl vládnout. Ale jeho družka nebyla ženou, kterou by něco takového vyděsilo, a vzápětí se od něho dožadovala dalšího polibku. Pak od něho se zardělými tvářemi a zrychleným dechem ustoupila o krok dozadu. „Žádný svádění. Musim dopravit zadky třech upírskejch nemluvňat zpátky jejich andělům.“
„Zachytil jsem snad známku znechucenosti?“
„Jsem jednim z nejzkušenějších lovců v tomhle městě a Sára mi dá za úkol najít pitomce, který si vzali do hlavy, že se vzbouřej proti zajetý hierarchii.“ Odfrkla si. „Ransom měl dneska najít další dva a Ashwini už našla všechny tři, který měla na starosti ona.“
„Něco takového je vskutku k nevíře,“ konstatoval Raphael a zamířil ke svému mohutnému pracovnímu stolu. „Proč na takový důvod nepřijdou před tím, než jsou Stvořeni.“ Lákavost téměř-nesmrtelnosti byla drogou, ale realitou bylo sto let podřízenosti andělu, který byl Stvořitelem, a to mohlo mít trpkou příchuť.
„Kupcova nespokojenost Smlouvu neruší.“ Elena si nevědomě přejela rukama po holých pažích. „Žádnej z nich nepůsobí moc inteligentně, tak bych mohla bejt zpátky za necelý tři hodiny. Budeš mít čas si se mnou zatrénovat? Když je pryč Dmitri, Venom i Jason, tak už nemám moc možností.“
„Musím se sejít s Nazarachem,“ odpověděl a zmínil jednoho z mocných andělů jeho teritoria, „ale Janvier už se usadil a měl by na tebe mít čas. Až se vrátíš, tak si s ním promluv.“ Podle Dmitriho, bojoval tenhle mladší upír tím nejnečestnějším pouličním způsobem, jaký kdy vůdce jeho Sedmy viděl, a tudíž bude schopen Eleně pomoci rozšířit arzenál triků v boji z blízka a poskytnout jí tím další možnosti k přežití ve světě nesmrtelných. Pojď ke mně, družko.
Elena na něho pozvedla obočí, ale vykročila směrem k němu. „Volal si mě, archanděli?“
Raphael otevřel krabičku, která byla položená na jeho pracovním stole a vyndal z ní dvě neuvěřitelně jemná, kožená pouzdra na nože, míněná na paže. „Potřebuješ nové pochvy, přeci tě nemohu nechat pobíhat po světě bez tvých ostří.“

„Raphaeli!“ S výkřikem ženské rozkoše, který obvykle slýchal pouze, když ležela nahá a pokrytá vrstvou potu v jejich posteli, si od něho vzala svůj dárek. „Tohle vyrobil Deacon. Oooh, ty jsou tak…“ Přidělala si je na paže, zasunula do nich své nože a rozkoší se zachvěla.
„Opatrně, Eleno. Nebo bych si mohl začít myslet, že si ty pochvy užíváš až příliš.“
Obdařila ho pobavených úsměvem a bleskově vytáhla své vrhací nože. Potřebovala otestovat pozici a utaženost řemínků. „Bože, Deacon je fakt talentovanej.“ O vteřinu později nože opět zasunula dovnitř a s obratností bojovnice mu skočila do náruče. Její úsměv se začal transformovat do emocí, které jí zbarvily duhovky do barvy šedé bouře.
„Máš mě přečtenou.“ Prsty ho pohladila po tváři. „Vidíš do mě.“ Děkuju ti.
Přitáhl si ji blíž a ucítil ostré hrany všech jejích zbraní. „Jsi výjimečná.“ A jsi má družka. Je mým úkolem tě mít přečtenou a vidět do tebe.
Přestože emocionální bouře v jejím pohledu nepolevila, se na něho pousmála, stoupla si na špičky a zašeptala, „Knhebek, Archanděli.“ Slova lásky v jazyce, který pro ni tolik znamenal, barvily stejně divoké emoce, které se jí stále zračily v pohledu. Knhebek hbeeti.    


18 komentářů:

  1. Tohle je výsledek mé motivace za všechny Vaše pozitivní komenty :)
    NELA

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za dárek moc se mi líbil :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za dárek :). Je úžasný :-)
    Iva

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za dáreček :)

    OdpovědětVymazat
  5. Paráda, díky moc:)

    OdpovědětVymazat
  6. Super dakujem moc...

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Perfektní ! ! ! Jsi zlatíčko ! ! ! Děkuji mnohokrát za takové perfektní překvapení ! ! !

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc. Jste ohromná, že jste se do této série přes avíza, že končíte, pustila. Udělala jste mi velkou radost a určitě nejen mně. Tato série je ohromná. Takže prosté díky ani nestačí.

    OdpovědětVymazat
  10. To bylo krásné, moc děkuji, Míša

    OdpovědětVymazat
  11. Si uzasna , dakujem:-)

    OdpovědětVymazat
  12. Vďaka za roztomilý doplnok... :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Moc díky za doplněk.

    OdpovědětVymazat