Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Povídka "Trénink se zbraněmi"

Pro ty z Vás, kteří sérii Guild Hunter neznáte:
Tahle povídka se zaměřuje na Galena, mistra zbrojíře, jehož loajalita patří samotnému Arachandělovi Raphaelovi a Jessamy, historičku andělské rasy a učitelku malých andělů.
Pro ty z Vás, kteří jsou fanoušky této série:
Tahle povídka se odehrává během knihy Archandělův Polibek, těsně po té, co Galen ukončil tréninkovou lekci s Elenou.


Trénink se zbraněmi
Galen zrovna propustil Elenu z výcvikového ringu a měl namířeno ke zbrojnici, kde po každé lekci čistil zbraně. Jessamy jejich trénink tiše sledovala, ale teď se vydala za ním. Lovkyně ring opouštěla s nemalým množstvím nových modřin a špičky svých křídel táhla po zemi stejně jako nejmladší studenti, které měla Jessamy na starost – a přesto se Eleně podařilo Galena také zasáhnout.
„Podívám se na to zranění,“ pronesla a zavřela za sebou dveře zbrojnice. Jednoduchá róba jemně modré barvy jí splývala až ke kotníkům. Otočila se směrem k obrovskému zastřešenému prostoru, který se využíval pro trénování a všimla si, že Galen už stál u svého starého dřevěného stolu, v ruce svíral látku na čištění a ve tváři se mu usadil zamračený výraz.
„Je to jen škrábanec.“
„To posoudím sama.“
Jeho chmurný výraz sice nezmizel, ale její mohutný, svalnatý milenec přitáhl křídla pevně k páteři a zůstal stát na místě. Jessamy použila svůj čistý kapesníček, setřela krev a zjistila, že měl pravdu. Jeho zranění už bylo téměř zahojené – byl to tichý důkaz Galenovy síly. „Byl jsi na Elenu velmi tvrdý.“ Raphaelova družka byla Stvořená teprve nedávno a její modřiny se budou hojit dlouho.
Galen věnoval svou pozornost mečům a pokračoval v jejich čištění. To byla věc, kterou dokončil, ať už byl z tréninku sebevíc unavený a Jessamy věděla, že dnes tomu tak nebylo. Elena byla v boji s dlouhými meči nováčkem a navíc neměla žádné zkušenosti v boji s tělem s křídly, které bylo teď její vlastní.
„Raphael by kvůli ní mohl zemřít,“ odpověděl Galen a přejel látkou po ostří prvního meče.
To byla nezpochybnitelná pravda. Elena byla Raphaelovou největší slabinou. Byla žijící, dýchající částí jeho srdce, ale bez brutální a nemilosrdné síly a moci, kterou měl archanděl na povel.
Nicméně to nebyla jediná nezpochybnitelná pravda. „Elena je pro něho i přínosem.“ Jessamy ty nepatrné změny, kterými Raphael prošel, uvítala. Než poznal Elenu, stával se během staletí svého života chladnějším, nemilosrdnějším a odtažitějším a Jessamy už v něm sotva poznávala toho mladého archanděla, který ji kdysi řekl, že v jeho Věži pro ni bude vždycky připravený pokoj. „Dělá ho šťastnějším.“
Galen si odfrknul, ale nic neřekl. Jenže Jessamy už byla se svým barbarským milencem přes čtyři sta let a nedala se tak snadno odbýt. Přikrčila se, prosmýkla se mu pod rukou a přinutila ho přestat ve své práci. „Přesně tak, jako já dělám šťastnějšího tebe.“ V téhle pozici cítila žár jeho odhaleného hrudníku. „A já nejsem zrovna nejsilnější osobou v Útočišti.“
„To nemůžeš srovnávat,“ zavrčel Galen a nad úchvatnýma, světle zelenýma očima, které se jí zdály každičkým rokem krásnější, se mu stáhlo husté obočí. „Ty jsi učitelka a historička. Jsi nedílnou a nenahraditelnou součástí naší rasy. Ona je smrtelník s křídly – čím nám může přispět?“
Jessamy ho prstem šťouchla do vypracovaných svalů na břiše. Když Galen promluvil, jeden by si myslel, že neměl žádné srdce, ale ona věděla, že jeho srdce bylo to největší na celém širém světě – a také to nejloajálnější. „Ty,“ řekla, když se zašklebil, „jsi také býval dítětem, které se za letu kymácelo a-“
„Ne,“ přerušil ji se zamyšleným výrazem, „to si nemyslim. Podle mistra zbrojíře, u kterého jsem se učil, jsem se narodil s nožem v jedné ruce a s kuší v té druhé.“
Jessamy se pobaveně ušklíbla a přejela mu prsty po hedvábně hladké vnitřní křivce pravého křídla. Věděla, že by takhle intimní dotyk nedovolil nikomu jinému, než jí. „Musíš jí dát šanci, aby se učila, aby se mohla stát tím, kým má předurčeno být. Přeci víš, že Raphael by ze slabé ženy svou družku neudělal.“
„To, že byla zkušenou lovkyní, ještě neznamená, že je připravená pro život po boku archanděla.“
Jessamy věděla, že Galen nepoužíval slovo „zkušená“ příliš často. A pak si to uvědomila…
Zapřela se mu o paže a zadívala se mu do tváře. „Ty jsi přesvědčený, že se v ní skrývá skutečný potenciál a to je důvod, proč jsi na ni tak tvrdý.“ Když jí nic neodpověděl, pokračovala, „dokonce bych řekla, že sis ji tak trochu oblíbil.“
Galen se opět zamračil, silnými pažemi ji chytil v pase a přemístil ji stranou, aby se mohl věnovat čistění druhého meče. „Postřelila Raphaela.“
„Já jsem po tobě jednou hodila kalamář s inkoustem.“
Jakmile dočistil meč, zavěsil ho do držáku na zdi, a pak tam pověsil i ten druhý, který zatím ležel na stole. „Ty ses netrefila.“
„A kdybych se trefila, tak bys mi to stále zazlíval?“ zeptala se a sledovala, jak se jeho svalstvo zatínalo a zase povolovalo, když věšel meče do držáků.
„A jsi přesvědčená, že ti to nezazlívám i tak?“
Jessamy se rozesmála, chytila jeho tvář do dlaní a přitáhla si ho ke sladkému polibku, který se rázem změnil ve žhavě divoký, když nad ním Galen převzal kontrolu. Velkými dlaněmi si ji přitáhl blíž ke svému vzrušenému tělu a jeho jazyk se začal dožadovat vstupu do jejích úst.
„Jestli je tohle ukázka tvé trvající zášti,“ pronesla zadýchaně, když ji nakonec propustil ze zajetí svých úst, „tak ti budu ten incident s kalamářem připomínat častěji.“
Tiše se na ni usmál a jiskření, které se objevilo v jeho světle zelených očích, bylo… typický Galen. „Pojďme si zatančit.“
Jessamy přesně věděla, co měl na mysli a rozhodně to nemělo nic společného s tancem, který se odehrával na pevné zemi. „Mám jen hodinu času,“ zašeptala. Stoupla si na špičky a políbila ho na nemilosrdně pevnou linii čelisti.
„Umim být rychlý.“ Pak ji vzal za ruku a odvedl ze zbrojnice ven. „Postarám se o tebe. Velmi, velmi důkladně.“
Galen ji chytil svalnatou paží kolem pasu, ona mu ovinula ruce kolem krku a on jedním mocným máchnutím křídel vzlétl do vzduchu.
„Jsi příšerný muž,“ pronesla, ale jakmile se ocitli v dostatečné výšce, kde měli soukromí, ho začala líbat na hrdlo. „Moc dobře víš, co to se mnou dělá, když říkáš takové věci.“ Díky jeho hrubě tesané přímočarosti se téměř roztékala a zároveň si připadala jako smyslná svůdnice.
Galen se uličnicky rozesmál, a hned na to zamířil střemhlav k zemi. Byl to dechberoucí zážitek. Jessamy samou radostí vykřikla a sledovala, jak se řítí do rokliny, která se táhla skrz Útočiště. Pak zamířili opět vzhůru a cestou minuli záblesk osobité modři, což musela být Illiova křídla… ale vzápětí už zase padali k zemi. Galen zamířil do malé pukliny, která ústila z hlavní rokliny, a ze které po chvíli vymanévroval zpátky k obloze.
Do tváře jí šlehaly prameny rozpuštěných vlasů a sukně róby, kterou měla na sobě, se jí třepetala kolem nohou. Galen letěl rychle a sebevědomě a Jessamy se s ním cítila natolik bezpečně, že se ho držela jen jednou rukou. Tou druhou mu přejela po vypracovaném břiše a zeptala se, „kde si zatančíme?“
Útočiště už nechali daleko za sebou a soukromí se ve zdejších horách hledalo poměrně snadno. Monstrózní pohoří, které obklopovalo celé Útočiště, bylo často zahaleno závojem neprostupné mlhy a nebyly tu žádné vesnice ani žádné známky civilizace. Celá oblast patřila andělské rase už od nepaměti.
„Přímo tady,“ odpověděl a bez varování začal klesat do masivní rokliny, která byla tak hluboká a tak temná, že na místo, kde si spolu zatančili, nepronikl ani záblesk světla.
Temnota umocnila každý dotek a každé šeptané slovo bylo jako fyzické pohlazení. Galen byl tak rychlý, jak sliboval – ale přesto se o ni velmi důkladně postaral. Ostatně tak tomu bylo vždycky. Její milenec znal její tělo stejně dobře, jako zbraně, které měl ve své zbrojnici.
„Přiznej to,“ řekla, když bylo po všem a oni leželi v temnotě na dně rokliny. Pod sebou měli ten nejjemnější písek a nedaleko nich zněla tichá hudba vodopádu.
Jessamy ležela rozvalená napůl na Galenovi a napůl na písečné zemi. Její nedovyvinuté levé křídlo spočívalo na jeho hrudníku, a když ji po něm začal hladit, přitulila se k němu ještě těsněji. Na začátku jejich námluv, se kvůli svému křídlu styděla, ale s Galenem bylo nemožné se ostýchat. Neustále jí dával velmi jasně najevo, že ji miloval přesně takovou, jaká byla. A po čtyřech stech letech – po čtyřech stech letech, které uplynuly jako voda – věděla, že by ji miloval, i kdyby k němu přišla celá polámaná… ale nejprve by na ni křičel za to, že si ublížila. Tenkrát za to mohla jeho starostlivost, kvůli které po něm hodila svůj kalamář. Ne že by to mělo nějaký efekt.
„Co mám přiznat?“ zeptal se.
„Že v Eleně spatřuješ potenciál,“ odpověděla mu s úsměvem.
„Dneska se nezhroutila, takže neni úplně nepoužitelná,“ odpověděl nemilosrdně. „Možná by se mi nakonec mohlo podařit do ní něco vtlouct.“
Taková slova od Galena byla vysokou pochvalou. „Měla bych tě varovat. Myslím, že z nás s Elenou budou dobré přítelkyně.“
„Jen mě nežádej, abych s ní jednal v rukavičkách.“
„To neudělám.“ Jessamy chápala, co jiným nedocházelo. Co zatím možná nedocházelo ani Eleně – že aby přežila ve světě nesmrtelných, kam byla vržena, si Raphaelova družka potřebovala uvědomit svůj vlastní potenciál tak rychle, jak jen to bylo možné. „Vím, že jí můžeš dát prostředky k tomu, aby přežila a mohla se stát tím, kým má předurčeno být.“
Galen ji ještě jednou pohladil a pak se i s ní postavil. „Musíme se vydat zpátky, aby ses před svou hodinou ještě stihla převlíknout.“
Přistáli na kamenem vykládané cestě před jejich domkem na útesu, který byl obklopený truhlíky, přetékajícími různě barevnými květy. „Nemysli si, že jsem zapomněl, že jsi včera vynechala svojí lekci sebeobrany. Dneska večer to napravíme.“
Jessamy ho políbila, a když mu dlaně sklouzly k jejím bokům, zašeptala, „Co kdybychom to odsunuli na jindy?“ Galen na ni byl stejně přísný, jako na všechny své ostatní studenty. Jediným rozdílem bylo to, že její lekce probíhaly v soukromí – a ona svého mistra zbrojíře občas dokázala rozptýlit způsobem, kterým ostatní studenti nemohli.
„Jess,“ zašeptal a znovu se mu zajiskřilo v očích. „Už spolu trénujeme spousty let. Kdy naposledy se ti podařilo mi to vymluvit?“
„Před deseti lety,“ odpověděla okamžitě, „když jsem ti přišla otevřít dveře a neměla jsem na sobě nic jiného, než tvé pírko uvázané kolem krku.“
Jeho tělo na její slova okamžitě zareagovalo, ale jeho oči se přimhouřily. „Ať tě to ani nenapadne. Chci, aby ses zdokonalovala – svět byl vždycky nebezpečný místo a je to čím dál tím horší.“
Jessamy ty změny také cítila. Jejich předzvěstí byl anděl se srdcem smrtelníka, a co by mohlo následovat, nikdo netušil. Jediné, čím si byla jistá byl fakt, že ať už pro ně budoucnost chystala cokoli, ona do ní vejde po boku svého mistra zbrojíře a – vzhledem k tomu, že z ní udělal přeborníka – s kuší v ruce.



16 komentářů:

  1. Díky moc včeličko za povídku. Snad se k nám vrátíš až ude příležitost!!

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Knihomolka.36515. ledna 2016 20:19

    Díky za povídku :)

    OdpovědětVymazat
  4. Superrrr, moc díky za skvělý zážitek, Míša

    OdpovědětVymazat
  5. Perfektní !!!Díky moc za další povídku !!!

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za "prekladík" i ten potešil... :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Úžasné :) Díky moc za překlad. Iva

    OdpovědětVymazat
  8. MOC DÍKY ZA NOVOU POVÍDKU.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji.. Moc pěkné

    OdpovědětVymazat
  10. ruzenaji:
    Nádhera! Děkuji. Miluji tyto krásné příběhy plné napětí, fantasie, lásky i nenávisti...... DÍKY!!!!!

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Čtu vše znovu (3x)!!

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Čtu vše znovu (3x)!!

    OdpovědětVymazat