Pro
ty z Vás, kteří sérii Guild Hunter neznáte:
Tahle
povídka se zaměřuje na Galena, mistra zbrojíře, jehož loajalita patří samotnému
Arachandělovi Raphaelovi a Jessamy, historičku andělské rasy a učitelku malých
andělů.
Pro
ty z Vás, kteří jsou fanoušky této série:
Tahle
povídka se odehrává během knihy Archandělův Polibek, těsně po té, co Galen
ukončil tréninkovou lekci s Elenou.
Trénink
se zbraněmi
Galen zrovna propustil Elenu z výcvikového
ringu a měl namířeno ke zbrojnici, kde po každé lekci čistil zbraně. Jessamy jejich
trénink tiše sledovala, ale teď se vydala za ním. Lovkyně ring opouštěla s nemalým
množstvím nových modřin a špičky svých křídel táhla po zemi stejně jako nejmladší
studenti, které měla Jessamy na starost – a přesto se Eleně podařilo Galena také zasáhnout.
„Podívám se na to zranění,“ pronesla a
zavřela za sebou dveře zbrojnice. Jednoduchá róba jemně modré barvy jí splývala
až ke kotníkům. Otočila se směrem k obrovskému zastřešenému prostoru,
který se využíval pro trénování a všimla si, že Galen už stál u svého starého
dřevěného stolu, v ruce svíral látku na čištění a ve tváři se mu usadil zamračený
výraz.
„Je to jen škrábanec.“
„To posoudím sama.“
Jeho chmurný výraz sice nezmizel, ale
její mohutný, svalnatý milenec přitáhl křídla pevně k páteři a zůstal stát
na místě. Jessamy použila svůj čistý kapesníček, setřela krev a zjistila, že
měl pravdu. Jeho zranění už bylo téměř zahojené – byl to tichý důkaz Galenovy
síly. „Byl jsi na Elenu velmi tvrdý.“ Raphaelova družka byla Stvořená teprve
nedávno a její modřiny se budou hojit dlouho.
Galen věnoval svou pozornost mečům a
pokračoval v jejich čištění. To byla věc, kterou dokončil, ať už byl z
tréninku sebevíc unavený a Jessamy věděla, že dnes tomu tak nebylo. Elena byla
v boji s dlouhými meči nováčkem a navíc neměla žádné zkušenosti v boji
s tělem s křídly, které bylo teď její vlastní.
„Raphael by kvůli ní mohl zemřít,“
odpověděl Galen a přejel látkou po ostří prvního meče.
To byla nezpochybnitelná pravda. Elena
byla Raphaelovou největší slabinou. Byla žijící, dýchající částí jeho srdce,
ale bez brutální a nemilosrdné síly a moci, kterou měl archanděl na povel.
Nicméně to nebyla jediná
nezpochybnitelná pravda. „Elena je pro něho i přínosem.“ Jessamy ty nepatrné
změny, kterými Raphael prošel, uvítala. Než poznal Elenu, stával se během
staletí svého života chladnějším, nemilosrdnějším a odtažitějším a Jessamy už v něm
sotva poznávala toho mladého archanděla, který ji kdysi řekl, že v jeho Věži
pro ni bude vždycky připravený pokoj. „Dělá ho šťastnějším.“
Galen si odfrknul, ale nic neřekl.
Jenže Jessamy už byla se svým barbarským milencem přes čtyři sta let a nedala
se tak snadno odbýt. Přikrčila se, prosmýkla se mu pod rukou a přinutila ho
přestat ve své práci. „Přesně tak, jako já dělám šťastnějšího tebe.“ V téhle
pozici cítila žár jeho odhaleného hrudníku. „A já nejsem zrovna nejsilnější
osobou v Útočišti.“
„To nemůžeš srovnávat,“ zavrčel Galen
a nad úchvatnýma, světle zelenýma očima, které se jí zdály každičkým rokem
krásnější, se mu stáhlo husté obočí. „Ty jsi učitelka a historička. Jsi
nedílnou a nenahraditelnou součástí naší rasy. Ona je smrtelník s křídly –
čím nám může přispět?“
Jessamy ho prstem šťouchla do
vypracovaných svalů na břiše. Když Galen promluvil, jeden by si myslel, že
neměl žádné srdce, ale ona věděla, že jeho srdce bylo to největší na celém
širém světě – a také to nejloajálnější. „Ty,“ řekla, když se zašklebil, „jsi
také býval dítětem, které se za letu kymácelo a-“
„Ne,“ přerušil ji se zamyšleným
výrazem, „to si nemyslim. Podle mistra zbrojíře, u kterého jsem se učil, jsem
se narodil s nožem v jedné ruce a s kuší v té druhé.“
Jessamy se pobaveně ušklíbla a přejela
mu prsty po hedvábně hladké vnitřní křivce pravého křídla. Věděla, že by takhle
intimní dotyk nedovolil nikomu jinému, než jí. „Musíš jí dát šanci, aby se
učila, aby se mohla stát tím, kým má předurčeno být. Přeci víš, že Raphael by
ze slabé ženy svou družku neudělal.“
„To, že byla zkušenou lovkyní, ještě
neznamená, že je připravená pro život po boku archanděla.“
Jessamy věděla, že Galen nepoužíval
slovo „zkušená“ příliš často. A pak si to uvědomila…
Zapřela se mu o paže a zadívala se mu
do tváře. „Ty jsi přesvědčený, že se v ní skrývá skutečný potenciál a to
je důvod, proč jsi na ni tak tvrdý.“ Když jí nic neodpověděl, pokračovala, „dokonce
bych řekla, že sis ji tak trochu oblíbil.“
Galen se opět zamračil, silnými pažemi
ji chytil v pase a přemístil ji stranou, aby se mohl věnovat čistění
druhého meče. „Postřelila Raphaela.“
„Já jsem po tobě jednou hodila kalamář
s inkoustem.“
Jakmile dočistil meč, zavěsil ho do
držáku na zdi, a pak tam pověsil i ten druhý, který zatím ležel na stole. „Ty
ses netrefila.“
„A kdybych se trefila, tak bys mi to
stále zazlíval?“ zeptala se a sledovala, jak se jeho svalstvo zatínalo a zase povolovalo,
když věšel meče do držáků.
„A jsi přesvědčená, že ti to
nezazlívám i tak?“
Jessamy se rozesmála, chytila jeho
tvář do dlaní a přitáhla si ho ke sladkému polibku, který se rázem změnil ve
žhavě divoký, když nad ním Galen převzal kontrolu. Velkými dlaněmi si ji
přitáhl blíž ke svému vzrušenému tělu a jeho jazyk se začal dožadovat vstupu do
jejích úst.
„Jestli je tohle ukázka tvé trvající
zášti,“ pronesla zadýchaně, když ji nakonec propustil ze zajetí svých úst, „tak
ti budu ten incident s kalamářem připomínat častěji.“
Tiše se na ni usmál a jiskření, které
se objevilo v jeho světle zelených očích, bylo… typický Galen. „Pojďme si
zatančit.“
Jessamy přesně věděla, co měl na mysli
a rozhodně to nemělo nic společného s tancem, který se odehrával na pevné
zemi. „Mám jen hodinu času,“ zašeptala. Stoupla si na špičky a políbila ho na
nemilosrdně pevnou linii čelisti.
„Umim být rychlý.“ Pak ji vzal za ruku
a odvedl ze zbrojnice ven. „Postarám se o tebe. Velmi, velmi důkladně.“
Galen ji chytil svalnatou paží kolem
pasu, ona mu ovinula ruce kolem krku a on jedním mocným máchnutím křídel vzlétl
do vzduchu.
„Jsi příšerný muž,“ pronesla, ale jakmile
se ocitli v dostatečné výšce, kde měli soukromí, ho začala líbat na hrdlo.
„Moc dobře víš, co to se mnou dělá, když říkáš takové věci.“ Díky jeho hrubě
tesané přímočarosti se téměř roztékala a zároveň si připadala jako smyslná svůdnice.
Galen se uličnicky rozesmál, a hned na
to zamířil střemhlav k zemi. Byl to dechberoucí zážitek. Jessamy samou
radostí vykřikla a sledovala, jak se řítí do rokliny, která se táhla skrz
Útočiště. Pak zamířili opět vzhůru a cestou minuli záblesk osobité modři, což
musela být Illiova křídla… ale vzápětí už zase padali k zemi. Galen
zamířil do malé pukliny, která ústila z hlavní rokliny, a ze které po
chvíli vymanévroval zpátky k obloze.
Do tváře jí šlehaly prameny
rozpuštěných vlasů a sukně róby, kterou měla na sobě, se jí třepetala kolem
nohou. Galen letěl rychle a sebevědomě a Jessamy se s ním cítila natolik bezpečně,
že se ho držela jen jednou rukou. Tou druhou mu přejela po vypracovaném břiše a
zeptala se, „kde si zatančíme?“
Útočiště už nechali daleko za sebou a
soukromí se ve zdejších horách hledalo poměrně snadno. Monstrózní pohoří, které
obklopovalo celé Útočiště, bylo často zahaleno závojem neprostupné mlhy a nebyly
tu žádné vesnice ani žádné známky civilizace. Celá oblast patřila andělské rase
už od nepaměti.
„Přímo tady,“ odpověděl a bez varování
začal klesat do masivní rokliny, která byla tak hluboká a tak temná, že na
místo, kde si spolu zatančili, nepronikl ani záblesk světla.
Temnota umocnila každý dotek a každé
šeptané slovo bylo jako fyzické pohlazení. Galen byl tak rychlý, jak sliboval –
ale přesto se o ni velmi důkladně postaral. Ostatně tak tomu bylo vždycky. Její
milenec znal její tělo stejně dobře, jako zbraně, které měl ve své zbrojnici.
„Přiznej to,“ řekla, když bylo po všem
a oni leželi v temnotě na dně rokliny. Pod sebou měli ten nejjemnější
písek a nedaleko nich zněla tichá hudba vodopádu.
Jessamy ležela rozvalená napůl na
Galenovi a napůl na písečné zemi. Její nedovyvinuté levé křídlo spočívalo na
jeho hrudníku, a když ji po něm začal hladit, přitulila se k němu ještě
těsněji. Na začátku jejich námluv, se kvůli svému křídlu styděla, ale s Galenem
bylo nemožné se ostýchat. Neustále jí dával velmi jasně najevo, že ji miloval
přesně takovou, jaká byla. A po čtyřech stech letech – po čtyřech stech letech,
které uplynuly jako voda – věděla, že by ji miloval, i kdyby k němu přišla
celá polámaná… ale nejprve by na ni křičel za to, že si ublížila. Tenkrát za to
mohla jeho starostlivost, kvůli které po něm hodila svůj kalamář. Ne že by to
mělo nějaký efekt.
„Co mám přiznat?“ zeptal se.
„Že v Eleně spatřuješ potenciál,“
odpověděla mu s úsměvem.
„Dneska se nezhroutila, takže neni úplně
nepoužitelná,“ odpověděl nemilosrdně. „Možná by se mi nakonec mohlo podařit do
ní něco vtlouct.“
Taková slova od Galena byla vysokou
pochvalou. „Měla bych tě varovat. Myslím, že z nás s Elenou budou dobré
přítelkyně.“
„Jen mě nežádej, abych s ní jednal
v rukavičkách.“
„To neudělám.“ Jessamy chápala, co
jiným nedocházelo. Co zatím možná nedocházelo ani Eleně – že aby přežila ve
světě nesmrtelných, kam byla vržena, si Raphaelova družka potřebovala uvědomit
svůj vlastní potenciál tak rychle, jak jen to bylo možné. „Vím, že jí můžeš dát
prostředky k tomu, aby přežila a mohla se stát tím, kým má předurčeno být.“
Galen ji ještě jednou pohladil a pak
se i s ní postavil. „Musíme se vydat zpátky, aby ses před svou hodinou
ještě stihla převlíknout.“
Přistáli na kamenem vykládané cestě
před jejich domkem na útesu, který byl obklopený truhlíky, přetékajícími různě
barevnými květy. „Nemysli si, že jsem zapomněl, že jsi včera vynechala svojí
lekci sebeobrany. Dneska večer to napravíme.“
Jessamy ho políbila, a když mu dlaně
sklouzly k jejím bokům, zašeptala, „Co kdybychom to odsunuli na jindy?“
Galen na ni byl stejně přísný, jako na všechny své ostatní studenty. Jediným
rozdílem bylo to, že její lekce probíhaly v soukromí – a ona svého mistra
zbrojíře občas dokázala rozptýlit způsobem, kterým ostatní studenti nemohli.
„Jess,“ zašeptal a znovu se mu
zajiskřilo v očích. „Už spolu trénujeme spousty let. Kdy naposledy se ti
podařilo mi to vymluvit?“
„Před deseti lety,“ odpověděla
okamžitě, „když jsem ti přišla otevřít dveře a neměla jsem na sobě nic jiného,
než tvé pírko uvázané kolem krku.“
Jeho tělo na její slova okamžitě
zareagovalo, ale jeho oči se přimhouřily. „Ať tě to ani nenapadne. Chci, aby
ses zdokonalovala – svět byl vždycky nebezpečný místo a je to čím dál tím
horší.“
Jessamy ty změny také cítila. Jejich předzvěstí
byl anděl se srdcem smrtelníka, a co by mohlo následovat, nikdo netušil. Jediné,
čím si byla jistá byl fakt, že ať už pro ně budoucnost chystala cokoli,
ona do ní vejde po boku svého mistra zbrojíře a – vzhledem k tomu, že z ní
udělal přeborníka – s kuší v ruce.
Díky moc včeličko za povídku. Snad se k nám vrátíš až ude příležitost!!
OdpovědětVymazatMoc děkuju za překlad
OdpovědětVymazatDíky za povídku :)
OdpovědětVymazatSuperrrr, moc díky za skvělý zážitek, Míša
OdpovědětVymazatPerfektní !!!Díky moc za další povídku !!!
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za "prekladík" i ten potešil... :-)
OdpovědětVymazatÚžasné :) Díky moc za překlad. Iva
OdpovědětVymazatDíky moc!!! :)
OdpovědětVymazatMOC DÍKY ZA NOVOU POVÍDKU.
OdpovědětVymazatDěkuji.. Moc pěkné
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatruzenaji:
OdpovědětVymazatNádhera! Děkuji. Miluji tyto krásné příběhy plné napětí, fantasie, lásky i nenávisti...... DÍKY!!!!!
Děkuji. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Čtu vše znovu (3x)!!
OdpovědětVymazatDěkuji. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Čtu vše znovu (3x)!!
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazat