Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Povídka "Doušek Věčnosti"



Tahle povídka začala původně žít vlastním životem jako scéna v první verzi knihy Archandělův Stín. Soustředí se pouze na Dmitriho s Honor, a proto tu nenajdete žádné spoilery z knihy (ačkoli pokud jste ještě nečetli Archandělovo Ostří – kniha o Dmitrim s Honor – tak si tuhle povídku přečtěte až po ní). Doufám, že si ji užijete. Nalini Singh


Doušek Věčnosti
Po té, co Janvier odešel a zavřel za sebou dveře, Honor Dmitriho objala a  upřeně pozorovala jeho tvář. Přestože zrovna řešil vážný incident, nepůsobil ani napjatě, ani ve stresu. „Ty máš takovýhle výzvy rád, že ano?“ zeptala se.
„Věčnost je příliš dlouhá a může člověka snadno znudit.“ V jeho očích se zračila vřelost. Prstem jí přizvedl bradu a pokračoval, „Ale to už nebude můj problém.“
Honor si chtěla začít dělat legraci z toho, že ho časem taky znudí, ale něco jí v tom zabránilo. Možná to bylo vědomí, že jeho rány byly stále čerstvé. Žil bez ní téměř tisíc let, ale po celou tu dobu ji stále miloval. Stoupla si na špičky a zmocnila se jeho rtů. Jejich polibek byl lahodnou rozkoší a z jeho chutě se jí rozbušilo srdce jako o závod. Jemně ji chytil za hrdlo a špičáky jí velmi něžně kousl do spodního rtu.
Honor zalapala po dechu.
„Potřebuješ se nakrmit,“ zašeptal a postrčil její ústa ke svému krku, těsně nad rozevřený límeček jeho čistě bílé košile.
„Stejně jako ty.“ Vysvobodila z dírky další knoflík a obdivovala snědé opálení jeho zářivé pokožky. „Jsi tak nádherný.“
Zajel jí prsty do vlasů a přitáhl si její hlavu blíže k tepajícímu pulsu. „Já se nepotřebuju krmit tak často jako ty.“ Zapředl jí vedle tváře.
Okamžitě jí ztvrdly bradavky a celé její tělo žhnulo touhou. Znovu se postavila na špičky a jemně vsála kůži v místě jeho pulsu.
Celé jeho tělo se zachvělo a zaťal jí pevněji ruku ve vlasech. „Pomerančový džus.“
Honor se tiše rozesmála. Přesně tohle jí řekl, když jí poprvé po jejím probuzení z transformace v upíra, přiměl ke krmení. Potřebovala to udělat a cítila i to neodkladné erotické nutkání, ale váhala. Dmitri jí řekl, že je to jako pití pomerančového džusu. Tenkrát se také rozesmála a její nervozita okamžitě opadla. Ale pak ho ochutnala a šok z extáze, který se jí okamžitě rozlil žilami, ji téměř uvrhl do bezvědomí.
„Vau,“ zašeptala, když mohla zase mluvit. „Je to vždycky takové?“
„Pro tebe ano.“ Zazněl jeho temně smyslný příslib.
Honor si postupně uvědomila, že tak potentně chutnal ze dvou důvodů. Prvním důvodem byl fakt, že ho tak zoufale milovala. A tím druhým, že byl tisíc let starým a mocným upírem. Dokonce i teď jí stále stačil jen doušek, ze kterého dokázala čerpat energii na celý den. Někdy si vzala víc, ale pak byla celý den jako opilá.
Propíchla špičáky jeho kůži a vzala si svůj denní příděl. Okamžitě ucítila, jak se jí začala točit hlava a všechny buňky jejího těla rázem ožily. V ten moment přestala. „Chci se z tebe napít pořádně,“ postěžovala si a pak olízla ranky, které po sobě na jeho hrdle zanechala. Dmitri to nepotřeboval, byl dostatečně silný na to, aby se mu upíří kousnutí v minutě zahojilo, ale Honor mu ráda tuhle malou rozkoš, která smazala erotickou bolest kousnutí, poskytla. „Chci tě celýho zhltnout.“
Dmitri byl tvrdý jako skála a přitiskl se k ní, aby to také cítila. „To bude chvíli trvat,“ odpověděl. Jeho hlas byl zastřený. „Ale čím budeš starší, tím víc toho sneseš, aniž by se ti to dostalo do hlavy.“
Čas ve světě nesmrtelných, jak se Honor naučila, neznamenal roky. Mohla to být desetiletí, nebo i staletí. „Mám to ale těžkej život,“ pronesla a začala ho líbat na hrdle a do prohlubně nad klíčními kostmi. „Pít z tebe po doušcích celou věčnost.“ Pak ho znovu políbila a něžně vsála kůži na tom citlivém místečku těsně nad jeho pulsem na hrdle.
Dmitri zasténal a posadil si ji na desku svého pracovního stolu. Pak se natěsnal mezi její rozevřená stehna. „Řekl bych, že se jistá lovkyně usilovně snaží svést svého manžela.“ Sklonil hlavu k jejímu hrdlu a ostře jí tam štípl svými špičáky.
Honor překvapeně zalapala po dechu a chytila ho za vlasy. Ale on do ní své špičáky nezanořil – Dmitri byl velmi opatrný a dovolil si z ní pít jen velmi málo – vzhledem k tomu, jak byla jako upír mladá, by její tělo nedokázalo doplnit všechno, co potřeboval. Honor nedokázala snést představu, že by se krmil z kohokoli jiného a Dmitri se ani nechtěl takhle intimně někoho jiného dotýkat, a proto měli v ledničce v druhém patře zásoby balené krve.
Jednou ji ze zvědavosti ochutnala a v ten moment si uvědomila, jak úžasně Dmitri chutnal – balená krev sice jako zdroj potravy postačovala, ale byla naprosto nevýrazná.
„Ochutnej mě,“ přemlouvala ho. „Už jsi ze mě nepil dva dny.“ Pohladila ho po vlasech, po ramenou a pak mu dlaněmi sklouzla na hruď. „Nebo bysme možná to napětí mohli vypotit jiným způsobem.“
Těsně před tím, než natáhla ruce k cíli svých myšlenek, ji chytil za zápěstí. „Za patnáct minut mám schůzku s Raphaelem.“
Honor na něho mrkla a zakřenila se. „Pak to bude stíhací závod až do samotnýho cíle.“
Bylo to rychlé, divoce žhavé a úplně ji to odrovnalo. „Seš smrtonosnej,“ zašeptala, zatímco stále ležela na zádech na jeho pracovním stole. Všechny papíry a propisky, které tam měl, byly rozházené po koberci.
Vtiskl jí polibek na odhalené bříško a jeho rozepnutá košile ji pohladila na obou bocích. Pak se její nebezpečně přitažlivý manžel narovnal a zapnul si kalhoty. Bože, ten kovový zvuk zipu. Téměř z něho znovu roztála. V dalších třiceti vteřinách už byl Dmitri zcela upravený a ona tam ještě stále zničeně polehávala.
Když se posadil do své židle a přitáhl si ji k sobě, začervenala se, protože si uvědomila, jak odhalená ještě pořád byla. Neexistovalo nic, co by s ním nebyla ochotná udělat, ale někdy se díky jeho chlípnosti ještě stále červenala.
Když jí čelistí přejel po vnitřní straně stehna, zadržela na chvíli dech. A pak se konečně oddal své vlastí žízni… ale ne dřív, než zvedl pohled a zadíval se jí zpříma do očí. „Vždycky jsi to byla ty. A vždycky to budeš jen ty.“

Stáhlo se jí hrdlo, v očích jí začaly pálit slzy a její srdce se znovu ocitlo v dlaních tohoto překrásného, smrtícího a divoce loajálního muže, který byl její věčností.

18 komentářů:

  1. Díky moc. Úžasný dárek:-)
    Krásné a pohodové svátky a šťasný celý příští rok.
    Iva

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za skvělé vánoční překvapení.. Šťastné svátky ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za super vánoční překvapení. Přeji hezké vánoce a svátky. Draza

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji mnohokrát za vánoční dárek. Přeji pohodové prožití svátků !!!

    OdpovědětVymazat
  5. ďakujem krásne
    prajem nádherné sviatky
    Iveta

    OdpovědětVymazat
  6. Moc díky za dárek pod stromeček a přeji krásné a klidné vánoční svátky, Míša

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za krásný dárek a přeji Krásné Vánoční svátky

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za krásný Vánoční Dárek :)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za Vianočný darček a prajem krásne sviatky

    OdpovědětVymazat
  11. Mockrát děkuji za pěkný dárek. Přeji Ti poklidné prožití svátečního večera a do Nového roku hodně zdraví, klidu, radosti a spokojenosti, ale taky hodně trpělivosti s námi. Také moc děkuji za tvou perfektní práci, kterou jsi udělala, a určitě nejen mně, velikou radost.

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji moc, hezký Nový rok:)

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuju a přeji šťastný Nový rok :D

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuji za povídku a přeji Šťastný Nový Rok 2016.

    OdpovědětVymazat
  15. Moc děkuji a přeji trochu opožděně krásný nový rok!!!! Jana

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji, krásné.��

    OdpovědětVymazat