Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Angels Pawn - 2. kapitola

Kapitola 2

„Už jen několik desetiletí,“ odpověděla a cítila, jak se jí stáhl žaludek. „Pak už to bude práce jiné Lovkyně.“
Čekala, že odpoví nějakou vtipnou poznámkou, ale místo toho jeho tvář zkameněla. „Už nikdy nemluv o své smrti s takovou lehkostí.“
„Vzhledem k tomu, že se nechystám podepsat Smlouvu a vzdát se sta let své téměř-nesmrtelné existence, je smrt jedinou mojí jistotou.“
Jednou rukou se ho stále dotýkala na hrudi a tu druhou měla uvězněnou v jeho sevření.
„Nic není jisté.“ Pustil její ruku a zatahal ji za pramen rozpuštěných vlasů. Do očí se mu opět začala vracet jejich vřelost. „Ale tvou smrtelnost probereme někdy jindy. Tohle Foxovo spolčení mě celkem zaujalo.“
Ashwini sáhla do zadní kapsy kalhot a vytáhla své kompaktní PDA, které jí Ransom – jeden z jejích kolegů lovců – daroval k posledním Vánocům. „Tohle je Calan Fox.“ Doklikala k fotce vysokého, vypracovaného blonďáka. „A podle mých informací mu letos bylo dvě stě let.“
„Já ho znám.“ Janvier se soustředěně mračil, jakoby se pokoušel procházet příliš mnoho vrstev vzpomínek. „Už vím – potkal jsem ho na dvoře Nazaracha, když si tam odsluhoval svojí Smlouvu. Ostatní upíří ho tenkrát hrozivě podceňovali, byli přesvědčení, že je to hlupák.“
„A co sis o něm myslel ty?“
Zlehka a hravě jí přejel prsty po paži. „Já z něho cítil téměř brutální inteligenci, která se mísila s velkými ambicemi. Abych řekl pravdu, tak mě vůbec nepřekvapuje, že se Calanovi podařilo spojit dohromady tolik upírů a navíc v tak poměrně nízkém věku. Co ti ostatní upíří? Vzhlížejí k němu jako ke svému vůdci?“
„Zdá se, že ano. Vtipné je to, že je mezi nimi i několik tři-sta letých upírů a dokonce jeden, kterýmu táhne na čtyři-sta.“
„Ne všichni upíři získávají s věkem sílu.“ Jednou nohou si stoupl z boku barové stoličky, na které seděla a začal projíždět galerií fotek ostatních upírů z Foxova Řádu. „Vezmi si třeba mně. Já jsem pořád slabej, jak batole.“
„A na to ti někdy nějaká skočila?“ Jakmile se v galerii objevila její první soukromá fotka, vypnula PDA. Janvier ji obdařil šibalských úsměvem. „Byla bys překvapená, kolik žen rádo utěší chudáčka, zdevastovaného Janviera. Kdo byl ten hoch na poslední fotce?“
Ashwini bodlo u srdce. Ten hoch už byl dospělým mužem. Mužem, který ji odmítal vnímat jako cokoli jiného, než fata morgánu, kterou kdysi bývala. „Do toho ti nic není.“
„Tolik bolesti.“ Janvierovy prsty se na moment zastavily a pak ji chytil za paži. „Jak skrz ni vůbec můžeš dýchat, cher?“
Jednoduše, když neexistuje jiná možnost, mysl se musí naučit pracovat s tím co má… obzvlášť v případě, když není možnost zapomenout. „Chceš slyšet víc, nebo ne?“
„Jednoho dne,“ pronesl Janvier a přešlápl si tak, aby se do ní vpíjel jeho tělesný, agresivně mužný žár, „se dozvím všechna tvá tajemství.“
Jedna její část se k němu chtěla přitisknout a nechat se obejmout, ale tahle část byla pohřbena tak hluboko, že ani ona sama si nebyla jistá, jestli ještě někdy spatří světlo světa. „Toho dne zjistíš, že moje tajemství jsou celkem nudná.“  Odstrčila od sebe hruď muže, která ji sváděla k šílenství a seskočila z barové stoličky. „Tentokrát si Spolek najal přímo Nazarach.“ Tím si získala Janvierovu pozornost.
„Andělé obvykle nechávají takovéhle spory řešit své výše postavené upíry.“
„Zítra dopoledne se s ním mám setkat.“ Překročila jeho nohu, kterou stál zapřený o barovou stoličku. „Takže očekávám, že se dozvím, o co přesně jde.“
 Z Janvierovy tváře se vytratily veškeré stopy šarmu, zůstala jen zvířecí krutost jeho téměř-nesmrtelného já. „Sama k němu nepůjdeš.“ A to byl rozkaz.
Jeho reakce Ashwini zaujala – Janvier nikdy neřešil věci silou, když jich stejně tak mohl dosáhnout přesvědčováním – dala si jednu ruku v bok. „Vím, jakou má reputaci.“ Vydat se do akce nepřipravená, by bylo jako skočit do náruče smrti dobrovolně. A obzvlášť, když ta akce zahrnovala střetnutí s andělem, který inspiroval tolik hrůzy, jako Nazarach. „A já nejsem jeho typ.“
„To nemáš pravdu. Nazaracha vždy zajímalo všechno unikátní a nedostupné.“ S těmito slovy se k ní otočil zády a vydal se směrem ke svému šatníku.  Linie jeho zad se vlnila elegantně vypracovaným svalstvem.
„Dej mi chvilku, abych se oblíkl a zabalil si.“
„Nepotřebuju bodyguarda.“
„Jestli odsud odejdeš beze mě, tak tě prostě budu sledovat.“  V jeho mokřadně zelených očích se stíny vzpomínek se zračilo ocelové odhodlání. „Jednodušší pro nás pro oba, bude, když pojedu s tebou.“
Ashwini pokrčila rameny. „Jestli chceš plýtvat svým vlastním časem, je to tvoje věc.“
Janvier se odmlčel a chvíli ji jen pozoroval. Skrz žhavé vzplanutí jeho povahy se mu do pohledu prodrala chladná inteligence. „Celou dobu si mě chtěla vzít sebou,“ pronesl nakonec. „A teď se to snažíš zahrát do autu. Měla by ses stydět, Ashwini.“
Jak to, že v ní dokázal tak snadno číst? „Spolek má tuhle operaci za choulostivou,“ přiznala. „Tak mě napadlo, že vzhledem k tomu, že osobně znáš všechny zúčastněné, mohlo by to pomoct s nekonfliktním vstupem na scénu.“
„Takže mě vlastně chceš využít.“ Přetáhl si přes hlavu bílé triko a zakryl tak část těla, kterou chtěla hladit a poznat každý její detail. A to vše s vědomím, že by necítila nic jiného, než Janviera -  žádné ozvěny minulosti, žádné cizí vzpomínky. Nebylo by s ní nic, než jeden pohledný a nesnesitelný upír.
„Možná po tobě budu chtít nějakou kompenzaci.“
„Polovičku mého výdělku.“ Fifty, fifty – dostat se ke Calanovi Foxovi by bylo mnohem jednodušší s Janvierem po boku.
„Já prachy nepotřebuju, cher.“ Janvier vyndal zavazadlo a s téměř vojenskou precizností začal balit. „Když půjdu s tebou, budeš mi dlužit laskavost.“
„Abych tě příště, až se dostaneš na seznam k odchytu, nechala jít?“ Zavrtěla hlavou. „To ti slíbit nemůžu. Vyhodili by mě ze Spolku.“
Nad jejími slovy mávl rukou a obdařil ji tím svým šibalským úsměvem, který si patrně nechával jen a jen pro ni. „Non, tahle laskavost bude jen mezi Ashwini a Janvierem. Nebude se týkat nikoho jiného. Bude čistě osobní.“
Rozumné by bylo se otočit a odejít… opět… na druhou stranu Ashwini se nikdy nechovala rozumně.
„Platí.“
Nazarach ovládal Atlantu ze starého, ale elegantního plantážového sídla, které bylo předělané pro svého nového obyvatele s křídly.
„Velmi Jižanské,“ pronesla Ashwini, když jejich limuzína najela na příjezdovou cestu. „Opět musím přiznat, že tohle jsem nečekala.“
Janvier si natáhl nohy tak daleko, jak jen to ve voze šlo. „Jsi ovlivněná Archandělskou Věží.“
„Je celkem těžký jí nebýt ovlivněná, když je dominantou Manhattanu.“ Raphaelova Věž - místo, ze kterého archanděl efektivně vládl Severní Americe – se stejně tak, jako všudypřítomné červené jablko, stala symbolem celého New Yorku. „Už jsi ji někdy viděl večer? Je jako hořící meč, který protíná oblohu.“ Krása propletená s krutostí.
„Ano, viděl. Jednou nebo dvakrát,“ odpověděl Janvier. „Nikdy jsem si nebyl s Raphaelem tak blízký, abych tam trávil více času. Ty ano?“
Ashwini zavrtěla hlavou. „Říká se o něm, že je to pěkně děsivej parchant.“
Upír, který je vezl, se setkal s jejím pohledem ve zpětném zrcátku. „To je celkem mírně řečeno.“
Janvier se naklonil vpřed a ona i přes vzdálenost, která mezi nimi vznikla, cítila jeho zájem. „Ty ses s ním někdy setkal?“
„Před půl rokem přiletěl za mým pánem do Atlanty.“ Ash si všimla, že upírovi naskočila husí kůže. „Měl jsem za to, že vím, jaké to je být v blízkosti mocného anděla, ale velmi jsem se pletl.“
Slyšet něco takového od upíra, který nebyl ve světě téměř-nesmrtelných žádným novorozenětem… ji definitivně utvrdilo v tom, že byla vděčná za jednání s anděly jen ze střední třídy.
„Obrovská okna, která se otevírají do prázdnoty,“ pronesla, opět lapena nestárnoucí elegancí plantážového sídla, ke kterému se přibližovali. „Jak jednoduché by bylo, z některého z nich vypadnout.“
Janvier si položil ruku na zadní opěrku jejího sedadla. „Andělé přeci umějí létat.“
„Janviere.“
Uchechtl se, prsty jí pohladil po vlasech a pak dal ruku zase pryč. „Chtěla bys umět létat?“
Ash si vybavila své sny a s nimi jdoucí pocit nekonečného pádu. Pocit, kdy byla chycena ve vzdušném víru svých nočních můr. „Ne. Ráda stojím nohama na pevné zemi.“
„Teď jsi mně překvapila, cher. Vím, jak ráda skáčeš z vysokých mostů.“
„Jenže v ten moment k sobě mám připevněný lano.“
„Pak je to určitě zcela bezpečný.“
Dříve, než mohla odpovědět na jeho sarkastickou poznámku, se auto zastavilo a oni vystoupili do svěžího objetí Atlantského vzduchu. „A co ty?“ zeptala se a věnovala mu tázavý pohled. Janvier byl jako vždy uvolněný a mužně sexy. „Ty bys chtěl umět létat?“
„Já pocházím z mokřadů. Jsem z téměř první generace svých lidí, kteří se přistěhovali do Louisiany,“ řekl a zastrčil si ruce do kapes. Jeho hlas byl ozvěnou jeho domoviny. „Já mám v krvi vodu, ne vzduch.“
„Rození lovci vodu nesnášejí.“ Pro tak zkušeného upíra, jako byl Janvier, to nebylo žádným tajemstvím, které by prozradila.
„Ale ty nejsi jedna z nich,“ poukázal Janvier. „Jim voda vadí, protože je připraví o upíří pachovou stopu. Ty jsi klasický stopař, který spoléhá na svůj zrak a ne čich.“
„Stopaři vodu taky nemusejí.“ Zavrčela na něho. „I nám ničí stopu.“
„Ale no tak, cher,“ pronesl tím svým šarmantním přízvukem. „Protáhl jsem tě mokřady – to jsou kilometry mokrý země, kde zůstane spousty stop, který může stopař následovat.“
„Než jsem se dostala na konec, tak mi začínal na nohách růst vlastní mech.“
„A teď závidím i mechu – vidíš, co se mnou provádíš, cher.“  Jeho slova byla škádlivá a jeho žhavý pohled ji laskal na kůži.
„Jestli mě ještě někdy donutíš, abych tě naháněla v takovým vlhku,“ pronesla a cítila, jak se jí zatetelil žaludek z  pohledu, kterým jí přejel po těle a majetnicky se zastavil na místech, na kterých neměl co spočinout, „tak ti ten zatracenej mech nacpu do chřtánu.“
Janvier se smál ještě v okamžiku, kdy vystoupali po schodech ke vstupním dveřím, které pro ně držela otevřené malá, vrásčitá žena, která byla nezpochybnitelně obyčejným člověkem. I kdyby si Ashwini nevšimla nesčetného množství znaků její smrtelnosti, jednoduchým ukazatelem by byl fakt, že andělé akceptovali pouze Kandidáty mezi dvaceti-pěti až čtyřiceti lety. A jakmile se jeden stal téměř-nesmrtelným, jeho tělo zamrzlo v čase – ovšem kromě jednoho faktu – postupného uzrávání krásy, které by žádný smrtelník nemohl nikdy dosáhnout.
Ve tváři této ženy se zračil jiný druh krásy, byla políbena zkušenostmi naplno žitého života. A naplno žila stále, pomyslela si Ashwini, jakmile si všimla ženina jasně modrého pohledu, který se vpíjel do Janviera. Zračilo se v něm typicky ženské uznání, které neodeznělo ani v momentě, kdy je uvedla dovnitř. „Pán Vás očekává ve velkém salónku.“
„Doprovodíš nás, drahá?“ Při jeho slovech se usmála a na tváři se jí objevily dolíčky.
„Ovšem, že ano. Následujte mne, prosím.“
Jakmile se vydali ve stopách té starší ženy, dloubla do Janviera loktem. „To se ani trochu nestydíš?“
„Ne, ani trochu.“
O moment později už procházeli obrovskými dveřmi, které byly dostatečně prostorné pro andělská křídla. Služebná se v mžiku vytratila, a ačkoli Ashwininy lovecké smysly by její odchod nemohly nezachytit, v tento moment se jím zaobírala jen velmi malá část její mysli. V místnosti na ně totiž čekal Nazarach.
Pokud byl Nazarach anděl ze stření třídy, pak byla sakra vděčná, že se nikdy nesetkala a patrně ani nikdy nesetká tváří v tvář s archandělem.
Anděl vládnoucí Atlantě byl zhruba stejně vysoký jako Janvier, s lesklou tmavou pletí a tak zářivě jantarovýma očima, že působily jak osvětlené zevnitř. Světelnou iluzi jeho očí způsobovala jeho moc a síla. Moc a síla nesmrtelného, která byla tak obrovská, že se třpytila nejen v jeho očích a jako druhá vrstva kůže, ale nejneuvěřitelnější efekt měla na jeho křídlech.
„Líbí se ti má křídla,“ pronesl anděl. Jeho hlas byl hluboký a nesl v sobě tisíce dalších hlasů, které se snažila nevnímat.
„Jak by se mi mohla nelíbit.“ Ashwini si od těch ostatních hlasů udržovala odstup vůlí, kterou zocelovala celý svůj život. Kdyby to nedělala, propadla by již dávno šílenství. „Jsou vskutku nádherná.“
Nazarachova křídla měla barvu leštěného jantaru a nebyla jen jedinečná svou barvou, ale také svým provedením. Každé jednotlivé pírko bylo tak naprosto bezchybně vybarvené, že její mysl měla problém přijmout, jejich existenci.
Napadlo ji, že za letu musel působit jako oslepující druhé slunce. Nazarach jí věnoval úsměv a možná v něm byla i vřelost, ale stejně nepůsobil lidsky jako úsměv člověka. „Stejně tak nelze neobdivovat tebe, lovkyně Spolku.“
Ashwini naskočila husí kůže. „Jsem tu proto, abych odvedla svou práci. Jestli máš jiné plány, tak říkám předem, že nejsem holka pro tebe.“
Janvier vykročil vpřed dříve, než mohl Nazarach reagovat na to, co byla jistě velmi drzá poznámka.
„Je přesně taková, jak o ní vypovídá její přezdívka… Ostrá Ash. Ve své práci je vynikající, nicméně společenské vystupování a dodržování pravidel její silnou stránkou nejsou.“
„To vidím,“ Nazarach obrátil svou pozornost k Janvierovi, „ty jsi stále naživu, Cajune?“
„Navzdory všemu Ashinu úsilí, ano.“

Anděl se rozesmál a celou místností se začala šířit vlna jeho zdrcující moci a síly. Jeho smích v sobě nesl otisk jeho minulosti - dlouhověkost, smrt, extázi a utrpení. Ash si okamžitě připadala, jako by nemohla dýchat. Připadala si jako navěky uvězněná v tom nejhorším pekle, které se ji pokoušelo pohltit už od raného dětství.

19 komentářů:

  1. Srdečně děkuji Nelo za další kapitolu, a dovol mi abych ti popřála krásného a veselého Silvestra a mnoho zdraví, štěstí a pohody v Novém roce 2018

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za další kapitolu a také přeji krásný silvestr a šťastný Nový rok.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad,a přeji Úspěšný Nový rok. Jana

    OdpovědětVymazat
  4. Ahojky všem,
    moc děkuji za Vaše komenty - je hezké být zpět :) a do roku 2018 bych vám také ráda popřála hodně zdraví, štěstí, osobních úspěchů a hlavně spokojenosti a pohody... NELA :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Nela dakujem ze si sa vratila. Tesim sa na dalsie preklady. Mam velmi rada tuto seriu. Dokonca som ju skusala citat po madarsky, ale je to narocne. Moc mi to neslo.
    Judita

    OdpovědětVymazat
  6. ďakujem moc za preklad, úžasná práca, nemá to chybu! :-) Lucy

    OdpovědětVymazat
  7. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem, že prekračujete. Všetko dobré želám a nech sa darí. Ala

    OdpovědětVymazat
  9. Šťastný nový rok prajem a som neskutočne rada ze pokračuješ v preklade, už mi to tu veľmi chýbalo. Ďakujem za skvelú prácu a za krásne čítanie.

    OdpovědětVymazat
  10. Jste skvělá !!!! Přeji šťastný Nový rok a děkuji za Váš návrat mezi Vaše nadšené čtenářky a čtenáře !!!!

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj Nelo díky za krásný začátek nového roku :)

    OdpovědětVymazat