Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Angels dance - 8. kapitola

Kapitola 8
Galen přitiskl tvář k místu, kde ji políbil. Její hrdlo bylo tak citlivé, že když ucítila jeho teplý dech, celá se vzrušením zachvěla. O zlomek vteřiny později byla rozkoš, kterou cítila a jeho silná fyzická přítomnost nahrazena studenou prázdnotou. Galen se od ní odtrhl a jedním prudkým pohybem tasil svůj meč.
Jessamy se pokoušela zklidnit svůj zrychlený dech a zároveň odhalit důvod jeho k boji připravené pozice. Rozhlížela se po místnosti, ale nespatřila vůbec nic. O moment později uslyšela kroky přibližující se ke dveřím jejího domku, následované zaklepáním.

„Počkej tady,“ pronesl Galen, když chtěla vykročit ke dveřím. „Může to být léčka.“ A v dalším momentě už byl pryč. S připraveností predátora vyrazil uvítat návštěvníka, který by ji mohl chtít ublížit.
Rozhlédla se kolem sebe. Potřebovala najít nějakou zbraň, aby mu mohla v případě potřeby pomoci. Jediné, co ji takhle na rychlo padlo do oka, byla malá soška. Pak zaslechla zvuky mužské konverzace. Okamžitě poznala druhý hlas, vrátila sošku na místo a vstoupila do zádveří. „Raphaeli.“
Archanděl s neuvěřitelně modrýma očima a vlasy půlnočně zbarveného hedvábí byl výjevem mužné krásy. Galen vedle něho působil jako hrubě tesaný válečník, který ale vedle Raphaelovy archandělské moci a síly nepůsobil o nic slaběji. Ostřížíma očima sledoval, jak k ní archanděl vykročil a vzal ji za ruce, které k němu natáhla.
„Starají se o tebe moji lidé dobře, Jessamy?“
„Vždycky.“ Stoupla si na špičky a políbila ho na tvář. Obavy jí nedovolily, aby se nezeptala, „co tu děláš, Raphaeli?“
Alexander byl schopen využít jeho nepřítomnosti a napadnout jeho nové a zatím ještě divoké a neuspořádané teritorium.
„Alex, jak Illium nazývá vychvalovaného Alexandera“ – v jeho hlase slyšela náznak humoru – „je v současné době v ústraní se svou nejoblíbenější konkubínou. A zdá se, že rozhodně nemá v plánu opouštět svůj palác. Pokud by se jeho armáda začala připravovat k přesunu, dostal bych varování.“
Něco ve zprávě o Alexandrovi se jí nepozdávalo, ale nemohla přijít na to, co to bylo. Nechala tu myšlenku zatím být, propustila Raphaela a pozvala ho dál. „Jsem ráda, že sis našel čas mě navštívit, pojď a vyprávěj mi o svém teritoriu.“
Oba se posadili a povídali si a Galen po celou dobu držel stráž u vstupních dveří. Ani slovem, ani pohledem svému archandělu neprozradil, čím se s Jessamy začínali jeden pro druhého stávat… a tak bylo zaseto semínko pochybností v její mysli. Jeho mlčenlivost mohla pramenit z mnoha důvodů, včetně skutečnosti, že Raphael přiletěl do Útočiště proto, aby osobně zhodnotil muže, který se měl stát jeho mistrem zbrojířem. Jenže Jessamyna mysl stále kroužila kolem jednoho bolestně hrozivého závěru.
Stud.
Možná ji vzal proletět, ale to by mohlo být vysvětleno jako dar z lítosti. Na veřejnosti vlastně neudělal nic, co by ostatní přimělo je považovat za pár. A když si je jako pár představila bez růžových brýlí, tak to nebyl vůbec pěkný obrázek – ona s deformovaným křídlem a bolestně štíhlou figurou vedle Galena s jeho obrovskou mocí, mohutným, fyzicky vypracovaným tělem a hrubě tesanou mužnou krásou.
Ne, řekla si, NE. Byla sama na sebe velmi naštvaná. Tohle musí přestat. Galen si nezasloužil, aby o něm ze strachu pochybovala. Nikdy jí nelhal, dokonce ani o své prudké povaze. Úlevou se téměř rozesmála a přísahala, že to svému barbarovi vynahradí.
Galen mlčky sledoval Raphaela, který Jessamy popřál dobrou noc a pak beze slov kývl jeho směrem. Pak už se vznesl ke hvězdám, které se jasně třpytily na pozadí tak jasné noční oblohy, že se jevila jako ebenová. Galen archandělův bezeslovný rozkaz pochopil. Pozice mistra zbrojíře měla značnou moc a vliv na dvoře každého archanděla a Raphael by tuto pozici nesvěřil nikomu, komu by absolutně nedůvěřoval – zítra padne konečné rozhodnutí.
Při tom pomyšlení nepociťoval žádnou úzkost. Byl si velmi dobře vědom své vlastní moci a síly a věděl, že neselže. Věděl také, že zítra přijde den, kdy bude on sám posuzovat Raphaela. Protože archanděl byl mužem, v jehož jménu by Galen v příštích staletích a možná až do konce svého nesmrtelného života, pozvedl svůj meč. A to pro válečníka nebylo snadným rozhodnutím.
Jessamy sledovala archanděla, dokud se jí mezi vrcholky hor neztratil z dohledu a Galen mohl téměř cítit její hlad. Rozčílilo ho, že ho nepožádala o to, co potřebovala, ale nakonec se mu podařilo ovládnout své reakce. Než si Jessamy skutečně uvědomí, že ji vezme létat kdykoli bude chtít – nezáleže na tom, zda si před tím mezi sebou vymění prudká slova nebo něžná - tak to zabere nějaký čas.
Natáhl k ní ruku. „Pojď.“
Zaváhala.
Neochoten nechat být cokoli, co se týkalo této komplikované, překrásné ženy, která byla záhadou, jež ho velice přitahovala, vykročil k ní. „Tys mi ještě neodpustila mé chování?“
„Omluvil ses.“ Na ústech, která chtěl ochutnat a sát, jí pohrával úsměv, ale přesto nevkročila do jeho náruče.
„Tak co se tedy děje? Nejsem moc vnímavý muž“ – další slabina, kterou o sobě už dlouhá léta věděl – „tak mi to musíš říct na rovinu.“
Jessamy na něho vykulila oči. „Jsi vždycky takhle přímý?“
„Ne.“ Samozřejmě, že by si s ní mohl hrát na kočku a myš – konec konců přeci vyrostl na dvoře archanděla. „Ale hry nemám rád a už vůbec je nechci hrát s tebou.“
Jessamy natáhla ruku, položila mu dlaň na srdce a ten dotyk vystřelil přímo k jeho mužství. „Tvé způsoby, Jessamy ničí moje sebeovládání.“
Fascinovaně mu přejela prsty po nahé hrudi a její dlouhé řasy skryly její dobře čitelný pohled. Pak se k němu přitiskla celým tělem. Jeho ztopořený úd se majetnicky tiskl k jejímu podbřišku.
„Galene…“
„Jessamy.“ Když se z jejich intimního objetí nepokusila vymanit, přitiskl si ji k sobě ještě těsněji a zajel jí prsty do vlasů. Chtěl ji přimět k tomu, aby ho políbila. „Svádíš mě, aby bylo po tvém. Abych zapomněl, co jsem chtěl udělat.“
Zastřeně se rozesmála. „Užívám si to.“ Znovu ho pohladila. „Asi bych měla pochybovat častěji.“
Galen si uvědomil, že byl poražen a rozhodl se pro strategický ústup – prozatím. „Svá tajemství si prozatím můžeš nechat pro sebe, moje Jessamy.“ Bez varování ji zvedl do náruče.
„Galene!“
O tři mocná máchnutí křídel později už byli ve vzduchu. Jessamy se ho držela kolem krku a pevně se k němu tiskla. „Nemůžeš mě pokaždé, když mě chceš vzít létat, obelstít,“ pronesla s úsměvem.
„Nehledě na to, co se stane… já tě vždycky budu chtít vzít létat.“
Namísto odpovědi se k němu schoulila ještě těsněji. Její doteky byly vítané, její vyhýbavost na jeho prohlášení už ne. Ale tahle noc byla příliš nádherná na to, aby ji pokazili dohadováním, a tak se s ní v náruči vydal napříč třpytivou krajinou Útočiště a pak zamířil na východ. Nechal se i s její drobnou váhou v náruči unášet větrným prouděním. Nenacházel pojmenování pro pocit, který ho naplňoval. Bylo to prosté, ale hluboké vědomí naprosté správnosti.
O mnohem a mnohem později přistál na výběžku skal, který se tyčil vysoko nad Útočištěm. Odtud se světla z domovů obyvatel, jejichž většina byla stále ještě vzhůru, jevila jako tisíce světlušek, tiše zářících ze tmy. „Tohle je moje oblíbené místo,“ řekl, postavil se za ní a položil jí ruce na ramena. Její křídla zůstala uvězněná mezi jejich těly a byla jako hebké pohlazení na jeho nahé hrudi.
Jednou rukou jí začal hladit po zdeformované linii křídla a cítil, jak při jeho dotyku ztuhla. „Jednou jsem přišel o nohu,“ pověděl jí, aniž ji přestal hladit. „Tenkrát jsem byl hodně mladý a trvalo to dva roky, než dorostla. To samé by se mi v příští bitvě mohlo stát znovu. Opustila bys mě kvůli tomu?“
Pořád zůstávala strnule stát. „To není to samé, Galene.“ V jejích slovech zaznívala obrovská bolest. „Věčnost je příliš dlouhá na to, aby ji jeden prožil s handicapem.“
Neurazil ji tím, aby snížil utrpení, které z ní udělalo ženu, kterou dnes byla. „Mnozí by si zvolili Spánek.“ Během Spánku mohly uplynout dekády, staletí nebo dokonce milénia. „Ale ty ses rozhodla žít.“
„To ze mě nedělá statečnou,“ zašeptala. „Jen jsem všem, kteří mě litují, nechtěla dát zadostiučinění tím, že se vzdám života.“ Otočila se v jeho náruči, objala ho kolem pasu a položila si tvář na jeho hruď. „Nechtěla jsem být vnímána jako slaboch.“
Jednou rukou ji držel za zátylek pod záplavou jejích hustých vlasů a tu druhou jí položil na záda. Pak se k ní sklonil a se rty, téměř se dotýkajícími jejího ucha, jí zašeptal, „mnozí mladí válečníci vyrážejí do bitvy se stejnou motivací. Za strach, který tě dokáže hnát vpřed, není třeba se stydět.“
Rozkročil se o trochu víc a přitáhl si jí blíže k tělu. Napadlo ho, že mu právě možná odhalila jedno ze svých bolestných tajemství a tak se rozhodl, že udělá totéž. „Já jsem byl jedním z těch mladých válečníků.“
Tanae vždy vládla neochvějnou odvahou a Galen ji nikdy nechtěl zostudit. „Když mě krev a hrůza mé první bitvy přinutila vyprázdnit žaludek, tak se na mě má matka dívala se znechucením a já jsem nevěděl, jak jí říct, že jsem do toho okamžiku nikdy nezažil takový strach. Místo toho jsem se zlepšil a zocelil.“
„Tvá matka… působí to, jako by bylo těžké se jí zavděčit.“ Prohlásila váhavě.
„Je to bojovnice.“ Galen pro ni neměl jiné pojmenování. Tato slova ji vystihovala naprosto přesně až do morku kostí.
Najednou Jessamy hladila jeho. Její dotek byl něžný a zamířil k citlivé křivce jeho křídla. Překvapeně si uvědomil, že se ho pokoušela utěšit. Byl to zvláštní pocit. Od té doby, co od sebe se zuřivým vrčením odháněl dvořany, protože byl odhodlaný stát se zoceleným bojovníkem, se ho nikdy nikdo nepokoušel utěšovat.
Jessamy by patrně jeho zuřivé vrčení nepřijala velmi dobře, a proto se rozhodl její jemný dotek a utěšování vydržet. „Jessamy?“
„Ano?“
Zaťal jí ruku ve vlasech a zaklonil jí hlavu. „Teď tě políbím.“
Zatím co se nad jejich hlavami jako ledové drahokamy třpytily hvězdy, se Galen zmocnil jejích rtů způsobem, kterým chtěl od prvního okamžiku, kdy ji spatřil. Dožadoval se vstupu do jejích úst a ona je rozevřela. Měkkost jejích úst byla zcela na milost jeho pustošení. Chutnala jako tajemnost, kterou pro něho představovala. Sladce a temně a s hloubkami, které by trvaly celý nesmrtelný život, než by je prozkoumal. Chytil ji za bradu, naklonil ji tak, jak to měl rád a pak se oddal svému hladu.
Lehce do něho strčila a jemně ho kousla do rtu. Dal jí zlomek vteřiny k nadechnutí a pak se zmocnil jejích úst znovu. Její smyslnost a vášeň se pomalu stupňovaly. Zaťala mu nehty do zátylku a její jazyk ovládala hříšná zvědavost.
Zasténal a natočil je tak, aby jeho roztažená křídla blokovala výhled na Útočiště. Pak ji chytil za zadek a přizvedl ji tak, aby se jeho ztopořená touha tiskla na ta správná místa.
„Galene.“ Pronesla bez dechu.
Věděl, že na ni šel příliš rychle, ale když se otřela rty o ty jeho a pak mu po nich přejela jazykem, tak by jí nedokázal odolat nikdo, ani Galen.
Galen nebyl vůbec překvapen, že na něho druhý den ráno čekal Raphael ve zbrojnici. Archanděl na sobě měl oblečené jen dlouhé, černé kalhoty s širokými nohavicemi, které měl upevněné širokým kusem látky, uvázaným na boku na uzel. Galenovi to připomnělo tréninkový oblek, který nosili Lijuanini muži, kteří příležitostně zavítali na Titův dvůr, aby u něho trénovali. Lijuan s Titem v tomto století udržovali poměrně přátelský vztah.
Galen byl oblečený v obnošených kalhotách z pevné hnědé látky a na nohou měl své oblíbené, dobře prošláplé boty. Svůj široký meč měl na svém obvyklém místě, podél páteře. Když došel k Raphaelovi, zul si boty a sundal postroj s mečem. „Popravíš mě, když tě porazím?“
Raphael se jeho praktické otázce pousmál. „Nejsem jako Uram, Galene. Řekl bych, že v záležitostech boje se podobám Titovi – chci, aby mi muži, kteří se mě příliš nebojí, říkali pravdu.“
Přesně to Galen předpokládal, a proto byl také tady. „Jeden na jednoho, žádné zbraně.“
„Souhlasím.“
Koutkem oka zahlédl pohyb modré barvy. Illium zrovna vešel do zbrojnice, hned na to roztáhl křídla, vzlétl a usadil se na jednom z vodorovných trámů střechy. Dmitri už v Útočišti nebyl a Galenovi došlo, že s příchodem Raphaela musel odejít, aby střežil archandělovo teritorium. Jason se také vytratil, ale ještě než se tak stalo, zanechal Galenovi seznam bojovníků, kterým mohl svěřit stráž nad Jessamy. Jenže vzhledem k tomu, jak mu byla drahá, by její život nesvěřil do rukou téměř nikoho – ani mužů, které Jason sám považoval za důvěryhodné. Až na to, že polovinu mužů a žen ze seznamu už sám prověřil a schválil – a proto jim dovolil, aby na ni dohlíželi, zatímco se musel věnovat svým vlastním povinnostem. „Připraven?“
Raphael přikývl a oba vykročili do středu zbrojnice. Každý z nich měl zcela odlišný způsob boje. Galen byl Galen – přímočará, hrubá síla se špetkou grácie, díky níž dokázal překvapit svého oponenta, zatímco Raphael byl čirá smrtící elegance.
Na rozdíl od tréninků s méně zkušenými protivníky, tentokrát Galen používal k boji i svá křídla. A Raphael také. Dosáhnout chvilkového vzletu z místa tak, aby při tom neodhalil svá zranitelná místa na těle, vyžadovalo neuvěřitelnou sílu, ale Galen se to během neustálého a vytrvalého procvičování naučil. U Raphaela to působilo jako jeho druhá přirozenost, nad kterou vůbec nepřemýšlel.
Když se Raphaelovi téměř podařilo ho složit na zem, jeho respekt vůči archandělovi výrazně vzrostl. Raphael se stočil bokem, aby vykryl jeho úder a pak přišel s jinou taktikou útoku. Archanděl byl dost chladnokrevný na to, aby bojoval strategicky a zároveň byl také bojovníkem, který si dokázal užívat tanec jejich bitvy. Galenovi najednou došlo, že pokud byl Raphael pod kůží civilizované sofistikovanosti stejný, jako byl jeho způsob boje, tak pro něho nebude jen pracovat, ale bude mu oddaně sloužit.
Galenovi se podařilo dostat Raphaela na zem, ale když se chystal zasadit konečný úder, tak už se archanděl stočil stranou a v mžiku vstal a zaútočil na Galenova záda… jenže Galen už byl v pohybu, aby jeho útok vykryl. Chytil Raphaelovu ruku a jejich paže se střetly od zápěstí, až po bicepsy.
„Pat!“ Zakřičel Illium.
V Raphaelově tváři se zračilo pobavení, ale ani se nepohnul a zůstal stát v nepřirozené pozici, ve které se střetli. „Souhlasil bych.“
Galen přikývl a odstoupil o krok dozadu, stejně jako Raphael. „Jsi dobrý.“
„A ty jsi lepší, než mi o tobě tvrdili Titovi lidé.“ V jeho nekonečně modrých očích se zalesklo. „Řekl bych, že stále doufá, že se vrátíš do jeho dvora zpět.“
„Už jsem se rozhodl.“ Galen se snažil odpočinout a věděl, že Raphael se vedle něho snažil o to samé. „Pokud pro mě nebudeš mít uplatnění, tak se zpět na Titův dvůr nevrátím.“
„A kam bys šel?“
Galen zvážil své možnosti. „Není mnoho těch, pro které bych pozvedl svůj meč a ještě méně těch, kteří jsou natolik silní, aby mě nepovažovali za hrozbu. Na vrcholu listu mých možností by byl Elijah.“
Zmíněný archanděl byl starší než Rapahel, ale přesto ho nepohltila krutost, která si podmanila mnoho jiných nesmrtelných. „Nicméně Elijah už svého mistra zbrojíře, kterému věří a kterého respektuje, má.“
„Máš v sobě potenciál spravovat území přidělené archandělem,“ nadhodil Raphael a přeskládal si křídla. „Proč nepožádat Kádr o změnu tvého statusu?“
„Já jsem mistr zbrojíř.“ Měl to v krvi a věděl to o sobě.
Raphael vzal ze stolu sadu vrhacích nožů, podal je Galenovi a pak si vzal druhou sadu pro sebe. Když archanděl pozvedl obočí, Galen se na něho ze široka usmál a vzhlédl. „A teď se uvidí, jak rychlej opravdu jsi, Bluebelli.“
„Bluebelli?“ Když Illium začal na Galena klít a slibovat odplatu, archanděl se pobaveně rozesmál. A pak už vymrštil do vzduchu první nůž.
O dvacet nožů později – deset pro každého z nich – se na ně Illium z výšky ušklíbl. „Oh, ani jeden z vás se netrefil.“ Předstírané zklamání doprovodil hlasitými povzdechy. „Chudáčci, je mi vás obou tak líto.“
„V případě, že si na to zapomněl… mluvíš s archandělem,“ připomněl Raphael suše neuctivému, mladému andělovi.
Illium se bez náznaku studu zakřenil, „Chcete to zkusit znovu? Tentokrát budu lítat extra pomalu – přeci jen jste oba dva o tolik starší, než já.“ Poslední věta byla dodaná spikleneckým šepotem.
Galen se zadíval na Raphaela. „Jak je možný, že je pořád naživu?“
„Protože ho nikdo nedokáže chytit,“ zazněla archandělova odpověď.

Zatímco se Illium smál a pokoušel se Raphaela přesvědčit k sázce, si Galen uvědomil, že už podruhé pociťoval absolutní správnost. Tohle, tady bylo jeho místo. S těmito bojovníky, které svazovalo více, než jen strach a podřízenost. A hlavně tady žila žena, která ho dostala do kolen erotickým příslibem svého polibku. Vzápětí ho napadlo, kdy si asi Jessamy uvědomí, čeho se dnes v noci dopustil…

14 komentářů:

  1. Moc moc moc děkuji za další kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za další skvělou kapitolu

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělá kapitola, moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  4. Mockrát děkuji za kapitolu. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za úžasný překlad další super kapitoly 🌸

    OdpovědětVymazat
  6. Už chci další!!! super!!:D<3

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za další kapitolu ;)

    OdpovědětVymazat