Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 1/2 21. kapitola

Upír měl své typické černé sluneční brýle a na rtech povědomý vysmívající se úšklebek. "K tvým službám."

Elena si uvědomila, že musel New York opustit ihned po tom, co dorazil Dmitri. "Trpěj upíři změnou časovýho pásma?"
Venom si sundal sluneční brýle a ona opět pocítila plný účinek jeho hadích očí. Nezáleželo na tom, že už je viděla dříve – vnitřnosti se jí stejně zkroutily šokem, zakořeněnou reakcí na nelidskou inteligenci, která se v nich odrážela. Elenu napadlo, zda se při jeho Stvoření změnily jen jeho oči – přemýšlel Venom jako člověk, nebo byl jeho intelekt daleko chladnokrevnější?


"Nabízíš se, že utišíš moje bolístky, lovkyně?" odpověděl jí upír. Přejel si jazykem přes jeden prodloužený špičák a uvízla mu na něm zlatá kapka jedu. "Jsem dojatý."
"Jen se snažim bejt přátelská," řekla a odpověděla mu stejným úšklebkem.
Okamžik před tím, než si nasadil sluneční brýle zpět, se Venomovy zornice rozšířily.
Elena si nemohla pomoci, musela se zeptat, "proč nemáš rozdvojenej jazyk?"
"Proč neumíš lítat?" Ušklíbl se."Ty věci, co máš na zádech nejsou jen na okrasu, víš."

Elena mu ukázala prostředníček, ale musela uznat, že za jeho otravnou přítomnost byla vděčná. Podařilo se mu upoutat ji do přítomnosti a Elena tak mohla minulost zavřít do komory, kde se jí po většinu času dařilo jí udržet. "Neměl by ses chovat jako můj strážce?"
Venom mávl rukou. "Následuj mě, moje paní."
Navzdory jeho slovům, šli do Raphaelovy hlavní kanceláře, o které do nynějška vůbec nevěděla, že existuje, bok po boku. "Jaká panuje na Manhattanu nálada?" Mluvila o tomto tématu se Sárou i s Ransomem, ale vnímání situace upírem, obzvláště tak silným upírem, jako byl Venom, bylo patrně jiné, než obyčejného člověka.

Venom jí samozřejmě žádnou přímou odpověď nedal. "Lidé se začínají domnívat, že zvěsti o tvém zmrtvýchvstání byly značně přehnané. Většina si myslí, že si mrtvá a pohřbená. Jak smutné."
Elena tu záměrnou provokaci ignorovala. "Pravdu pořád nikdo netuší? Vim, že Raphaelovi lidi by nic neřekli, ale co ostatní? Co třeba Michaela?"
"Pořád stejně žárlivá. Raphael je první archanděl, co si kdo pamatuje, který Stvořil anděla." Venom se na ní zadíval zpoza zrcadlových brýlí, které jí neukázaly nic jiného, než její vlastní obličej plující na tmavém pozadí.
"Jsi jedinečná cena. Ale buď opatrná, aby ti někdo nedal pytel přes hlavu a nepověsil si tě na zeď."

když Elena vstoupila do jeho kanceláře, Raphael seděl za obrovským černým stolem. Venom jí dovnitř nenásledoval. Zachvátilo ji neústupné deja-vu. Ve Věži měl přesně stejný stůl.
Kdybych si tě těď položil na pracovní stůl a strčil do tebe prsty, myslím, že bych zjistil pravý opak.

V tu chvíli k ní Raphael vzhlédl a jeho oči doutnaly nezaměnitelným sexuálním žárem, ze kterého bylo jasné, že ví přesně na co myslela. Elena se mu dívala zpříma do očí, zavřela za sebou dveře a pomalými, odhodlanými kroky došla až k němu. Místo toho, aby se zastavila, když došla k jeho stolu, vyskočila na něj, smetla ze stolu papíry, přehodila nohy na druhou stranu a roztáhla je, aby měla Raphaela mezi nimi.
Archanděl jí položil ruce na stehna. "Znovu ke mně přicházíš s nočními můramy v očích."
"Ano," odpověděla a zajela mu rukama do vlasů. "A jdu s nima za tebou." Takovou důvěru k nikomu jinému neměla.

Raphael ji stiskl stehna a bez námahy, ze které se jí rozbušilo srdce, si ji k sobě přitáhl blíž. Archanděl New Yorku byl dnes v nebezpečné náladě. Když Raphael vzhlédl, Elena se k němu sklonila a políbila ho. Její dominující pozice netrvala déle, než vteřinu. S nepatrným přesunutím ruky jí najednou měl usazenou na klíně, její nohy obkročmo kolem něj a vlhký žár mezi jejími stehny přitisknutý k tvrdé linii jeho ptáka.

Elena z toho elektrizujícího kontaktu zalapala po dechu a chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že roztáhla křídla přes celý jeho pracovní stůl. "Udělala jsem ti bordel v papírech," zašeptala proti jeho rtům, které jí lákaly k těm nejerotičtějším hříchům.
Raphael zvedl ruku a chytil ji za ňadro.
Projela jí vlna pocitů a prohnula se v zádech.
"Za tvůj přečin si vyberu fyzické odškodnění. Jsi připravená zaplatit?" Jeho otázka byla plná smyslné krutosti, ze které se její instinkty o přežití kroutily strachy.
Ale místo aby bojovala, se uvolnila. Napadlo ji, že Raphael byl natolik děsivý, že mohl odehnat i ty nejhorší noční můry. Když sevřel zuby kolem místa na krku, kde jí pulsoval tep, když jí strhl top a její vrchní část těla zůstala nahá, chytila se ho za ramena a nechala se unášet.
Pak se jeho silné, bílé zuby přesunuly níž.

Eleně se návykovou touhou a strachem rozhoupal žaludek. "Raphaeli."
Jednu ruku měl na jejích zádech, druhou na jejím ňadru, Raphael mihl jazykem a pomalým soustředěným pohybem, ze kterého se celé její tělo napjalo v očekávání, jí přejel jazykem po bradavce.
"Máš v plánu mě kousnout?" Zeptala se zastřeně.
Možná.

Při chladnosti, která čišela z jeho tónu, Elena navzdory touze po jeho doteku, zaváhala. Byla už dost silná na to, aby zvládla Archanděla New Yorku v tomto rozpoložení?
Jsi moje družka Eleno. Nemáš jinou možnost, než se mně naučit zvládnout.
Opět byl v její mysli, proklouzl dovnitř, když jí touha zkratovala obranné štíty. "Pochopíš někdy mojí potřebu určitejch hranic?" Lehce ho kousla do rtu, byla natolik frustrovaná, že jednala na základě instinktu.

Když zvedl hlavu, Raphaelovy oči měly barvu půlnoci, palcem jí přejížděl po ztuhlé bradavce, kterou vzrušil do stavu pulsující připravenosti. 
"Ne."

6 komentářů: