Upír
měl své typické černé sluneční brýle a na rtech povědomý
vysmívající se úšklebek. "K tvým službám."
Elena
si uvědomila, že musel New York opustit ihned po tom, co dorazil
Dmitri. "Trpěj upíři změnou časovýho pásma?"
Venom
si sundal sluneční brýle a ona opět pocítila plný účinek jeho
hadích očí. Nezáleželo na tom, že už je viděla dříve –
vnitřnosti se jí stejně zkroutily šokem, zakořeněnou reakcí na
nelidskou inteligenci, která se v nich odrážela. Elenu napadlo,
zda se při jeho Stvoření změnily jen jeho oči – přemýšlel
Venom jako člověk, nebo byl jeho intelekt daleko chladnokrevnější?
"Nabízíš
se, že utišíš moje bolístky, lovkyně?" odpověděl jí
upír. Přejel si jazykem přes jeden prodloužený špičák a
uvízla mu na něm zlatá kapka jedu. "Jsem dojatý."
"Jen
se snažim bejt přátelská," řekla a odpověděla mu stejným
úšklebkem.
Okamžik
před tím, než si nasadil sluneční brýle zpět, se Venomovy
zornice rozšířily.
Elena
si nemohla pomoci, musela se zeptat, "proč nemáš rozdvojenej
jazyk?"
"Proč
neumíš lítat?" Ušklíbl se."Ty věci, co máš na
zádech nejsou jen na okrasu, víš."
Elena
mu ukázala prostředníček, ale musela uznat, že za jeho otravnou
přítomnost byla vděčná. Podařilo se mu upoutat ji do
přítomnosti a Elena tak mohla minulost zavřít do komory, kde se
jí po většinu času dařilo jí udržet. "Neměl by ses
chovat jako můj strážce?"
Venom
mávl rukou. "Následuj mě, moje paní."
Navzdory
jeho slovům, šli do Raphaelovy hlavní kanceláře, o které do
nynějška vůbec nevěděla, že existuje, bok po boku. "Jaká
panuje na Manhattanu nálada?" Mluvila o tomto tématu se Sárou
i s Ransomem, ale vnímání situace upírem, obzvláště tak silným
upírem, jako byl Venom, bylo patrně jiné, než obyčejného
člověka.
Venom
jí samozřejmě žádnou přímou odpověď nedal. "Lidé se
začínají domnívat, že zvěsti o tvém zmrtvýchvstání byly
značně přehnané. Většina si myslí, že si mrtvá a pohřbená.
Jak smutné."
Elena
tu záměrnou provokaci ignorovala. "Pravdu pořád nikdo
netuší? Vim, že Raphaelovi lidi by nic neřekli, ale co ostatní?
Co třeba Michaela?"
"Pořád
stejně žárlivá. Raphael je první archanděl, co si kdo pamatuje,
který Stvořil anděla." Venom se na ní zadíval zpoza
zrcadlových brýlí, které jí neukázaly nic jiného, než její
vlastní obličej plující na tmavém pozadí.
"Jsi
jedinečná cena. Ale buď opatrná, aby ti někdo nedal pytel přes
hlavu a nepověsil si tě na zeď."
když
Elena vstoupila do jeho kanceláře, Raphael seděl za obrovským
černým stolem. Venom jí dovnitř nenásledoval. Zachvátilo ji
neústupné deja-vu. Ve Věži měl přesně stejný stůl.
Kdybych
si tě těď položil na pracovní stůl a strčil do tebe prsty, myslím,
že bych zjistil pravý opak.
V
tu chvíli k ní Raphael vzhlédl a jeho oči doutnaly nezaměnitelným
sexuálním žárem, ze kterého bylo jasné, že ví přesně na co
myslela. Elena se mu dívala zpříma do očí, zavřela za sebou
dveře a pomalými, odhodlanými kroky došla až k němu. Místo
toho, aby se zastavila, když došla k jeho stolu, vyskočila na něj,
smetla ze stolu papíry, přehodila nohy na druhou stranu a roztáhla
je, aby měla Raphaela mezi nimi.
Archanděl
jí položil ruce na stehna. "Znovu ke mně přicházíš s
nočními můramy v očích."
"Ano,"
odpověděla a zajela mu rukama do vlasů. "A jdu s nima za
tebou." Takovou důvěru k nikomu jinému neměla.
Raphael
ji stiskl stehna a bez námahy, ze které se jí rozbušilo srdce, si
ji k sobě přitáhl blíž. Archanděl New Yorku byl dnes v
nebezpečné náladě. Když Raphael vzhlédl, Elena se k němu
sklonila a políbila ho. Její dominující pozice netrvala déle,
než vteřinu. S nepatrným přesunutím ruky jí najednou měl
usazenou na klíně, její nohy obkročmo kolem něj a vlhký žár
mezi jejími stehny přitisknutý k tvrdé linii jeho ptáka.
Elena
z toho elektrizujícího kontaktu zalapala po dechu a chvíli jí
trvalo, než si uvědomila, že roztáhla křídla přes celý jeho
pracovní stůl. "Udělala jsem ti bordel v papírech,"
zašeptala proti jeho rtům, které jí lákaly k těm
nejerotičtějším hříchům.
Raphael
zvedl ruku a chytil ji za ňadro.
Projela
jí vlna pocitů a prohnula se v zádech.
"Za
tvůj přečin si vyberu fyzické odškodnění. Jsi připravená
zaplatit?" Jeho otázka byla plná smyslné krutosti, ze které
se její instinkty o přežití kroutily strachy.
Ale
místo aby bojovala, se uvolnila. Napadlo ji, že Raphael byl natolik
děsivý, že mohl odehnat i ty nejhorší noční můry. Když
sevřel zuby kolem místa na krku, kde jí pulsoval tep, když jí
strhl top a její vrchní část těla zůstala nahá, chytila se ho
za ramena a nechala se unášet.
Pak
se jeho silné, bílé zuby přesunuly níž.
Eleně
se návykovou touhou a strachem rozhoupal žaludek. "Raphaeli."
Jednu
ruku měl na jejích zádech, druhou na jejím ňadru, Raphael mihl
jazykem a pomalým soustředěným pohybem, ze kterého se celé její
tělo napjalo v očekávání, jí přejel jazykem po bradavce.
"Máš
v plánu mě kousnout?" Zeptala se zastřeně.
Možná.
Při
chladnosti, která čišela z jeho tónu, Elena navzdory touze po
jeho doteku, zaváhala. Byla už dost silná na to, aby zvládla
Archanděla New Yorku v tomto rozpoložení?
Jsi
moje družka Eleno. Nemáš jinou možnost, než se mně naučit
zvládnout.
Opět
byl v její mysli, proklouzl dovnitř, když jí touha zkratovala
obranné štíty. "Pochopíš někdy mojí potřebu určitejch
hranic?" Lehce ho kousla do rtu, byla natolik frustrovaná, že
jednala na základě instinktu.
Když
zvedl hlavu, Raphaelovy oči měly barvu půlnoci, palcem jí
přejížděl po ztuhlé bradavce, kterou vzrušil do stavu pulsující
připravenosti.
"Ne."
moc děkuji Ala
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad,hm takto to useknúť.Lenka
OdpovědětVymazatDěkuji za skvělý překlad. Veronika
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazatĎakujem, lil
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazat