"Promiň"
-položila mu ruce kolem krku- "u mně ti samovládcovský
odpovědi jen tak neprojdou." Elena neměla v úmyslu nechat
mezi ně vpadnout svůj hněv. To, co je k sobě svazovalo – tyto
živé, intenzivní emoce – stály za to, aby bojovala. "A
nehodlam přistoupit na to, aby si ze mně někdo dělal loutku. Ne
Lijuan a rozhodně ne muž, kterýho považuju za svýho."
Raphael
jí neodpověděl, jen ji s odtažitým soustředěním pozoroval.
Díval se na ni stejným způsobem, jako když se setkali poprvé.
Tenkrát se bála, že ji zabije. Nyní věděla, že by to neudělal.
Ale... mohl jí ublížit způsobem, jakým mohl jen nesmrtelný.
Měla mu ustoupit – ale taková ona nikdy nebyla.
"Co,"
řekla a v gestu nevyslovených citů se dotkla nosem toho jeho –
byl to projev důvěry, která byla tak křehká, že by ji mohl
jediným lehkomyslným činem poškodit, "tě dostalo do tak
špatný nálady?"
Vůně
moře zesílila, až se mohla téměř dotknout zpěněných vln.
Jeho mlčení bylo plné nevyslovených věcí, blýskajícího se
ostří, visícího nad jejich hlavami. Podél páteře se jí
objevila vrstva potu, ale Elena se ho nepustila, stále bojovala za
vztah, který se nečekaně objevil odnikud a stal se nejdůležitější
věcí v jejím vesmíru.
Eleno.
Zaznělo jí v mysli pohlazení. Raphael sklonil hlavu a opřel si jí
o křivku jejího krku. Z vědomí, že nebezpečí pominulo se jí
rozbušilo srdce, projela mu prsty ve vlasech a přitulila se k němu
obličejem. "Tebe taky pronásledujou noční můry," řekla
a po bouři, která se mezi nimi odehrála přišlo porozumění.
"Dnes
udeřily plnou silou." Chytil ji oběma rukama a přitáhl si ji
k sobě ještě blíže. Elena se nebránila, potřebovala teplo jeho
těla stejně tak, jak on potřeboval ji. A nebylo to zajímavé?
Archanděl New Yorku ji potřeboval? Jí, Elenu Deveraux, Lovkyni
Spolku a nechtěnou dceru. Elena ho s divokou láskyplností pevně
stiskla a přitiskla mu rty na spánek, na tvář, na jakoukoli část
jeho těla, na jakou dosáhla.
"Něco
musí bejt ve vzduchu," řekla tak tichým hlasem, že téměř
nebyla slyšet. "Nemůžu přestat myslet na matku a na sestry."
Bylo to vůbec poprvé, co o svých nočních můrách promluvila
nahlas. Dokonce ani její nejlepší kamarádka nevěděla pravdu o
jejím dětství, o zlu, které jí stíhalo s takovou urputností,
že někdy mohla stěží dýchat.
"Řekni
mi jejich jména." Ucítila na krku jeho teplý dech a jeho
silné paže ji stále svíraly.
"Znáš
je."
"Je
to jen fakt, který jsem si přečetl."
"Moje
matka," řekla a stále se ho pevně držela, "se jmenovala
Marguerite."
Eleno.
Zaslechla ho v mysli a bylo to jako polibek, jeho vůně ji obklopila
stejně ochranitelsky jako jeho paže.
Eleně
se začal třást spodní ret a tak ho skousla do zubů. "Od
doby, co se vdala za mýho tátu, žila ve Státech, ale pořád jí
zůstal Perskej přízvuk. Byla fascinující jako nádhernej motýl.
Milovala jsem, když jsem mohla jen tak sedět v kuchyni, nebo v její
pracovně a pozorovat jí při práci."
Marguerite
vyráběla přikrývky. Byly překrásné a každá byla jedinečná
svého druhu. Prodávala je za dostatek peněz, které si dokázala
našetřit. V porovnání s jměním, které vydělával její manžel
to nebylo nic, ale svůj majetek s láskou zanechala svým dcerám,
zatímco Jeffrey... "Nikdy by mého otce nenechala chovat se
tak, jak se chová."
"Žije
jen z toho důvodu, že vím, že ho miluješ."
"Neměla
bych, ale nemůžu si pomoct." Láska k otci v ní byla hluboko
zakořeněná. Byla zakořeněná natolik hluboko, že ani leta jeho
nezájmu ji zcela nevypudila. "Kdysi jsem si přála, aby zemřel
místo matky, ale vim, že by mě za takový myšlenky máma
nenáviděla."
"Tvoje
matka by ti odpustila."
Elena
mu chtěla jeho výrok tolik věřit, až to bolelo. "Byla
srdcem naší rodiny. Po její smrti všechno skončilo."
"Řekni
mi o sestrách, které si ztratila."
"Jestli
máma byla srdcem, pak Ari a Belle byly jako klid a bouře."
Po
jejich odchodu zůstala v rodině Deveraux obrovská prázdná díra.
Slaterova
pohledná tvář, jeho rty se leskly temnou rudou barvou.
Elena
se Raphaela pevně držela a zoufale se snažila odstrčit od sebe ty
nenáviděné vzpomínky pryč. "Věkově jsem byla uprostřed a
měla jsem to tak ráda. Beth byla ještě malá, ale Ari s Belle si
se mnou hrávaly."
Elena
ze sebe nemohla dostat nic dalšího, stáhlo se jí hrdlo a nemohla
dýchat.
"Já
nemám žádné sourozence."
Jeho
slova byla natolik nečekaná, že jí vytrhla z utrpení. Nehýbala
se, zůstala kolem Raphaela omotaná jako břečťan a poslouchala.
"Andělé
se rodí velmi vzácně a když jsem se narodil já, oběma mým
rodičům už byly tisíce let." Každé narození nového
anděla bylo oslavováno, ale jeho narození bylo obzvláště
ceněné. "Během mnoha milénií jsem byl prvním andělem,
který se narodil dvěma archandělům."
Elena,
jeho lovkyně mu věřila, že ji udrží v bezpečí a tiše se o
něho opírala, Raphael věděl, že ho poslouchá. Skrz látku
košile na sobě cítil teplo její dlaně. Pomalu a zlehka sjel
rukou po jejích nahých zádech a mluvil dál o věcech, o kterých
nepromluvil již celou věčnost.
"Byli
ale tací, kteří tvrdili, že jsem se neměl narodit."
"Proč?"
Elena zvedla hlavu a setřela si slzy. "Proč by někdo něco
takovýho řikal?"
"Protože
Nadiel a Caliane už byli příliš staří." Raphael ji u sebe
držel natolik blízko, že s každým jejím nádechem se Elenina
ňadra dotkla jeho hrudi. Klouzal dlaní nahoru přes křivku jejích
boků, přes žebra a užíval si pocitu, který v něm vyvolávala
její pokožka. "Obávali se, že vzhledem k věku už začali
oba degenerovat."
Elena
se zamračila. "Tomu nerozumim. Nesmrtelnost je přece
nesmrtelnost."
"Ale
během té nesmrtelnosti se vyvíjíme," odpověděl. "A
někteří degenerují."
"Lijuan,"
zašeptala Elena. "Ona se vyvinula?"
"To
se říká, ale ani Kádr si není jistý tím, co se z ní stává."
Noční můra, to bylo jisté. Ale bude noční můrou jen na svém
území, nebo zpustoší celý svět?
Elena
nebyla v žádném případě hloupá, ve vteřině pochopila. "To
byl důvod proč tvoje matka popravila tvýho otce."
"Ano.
On degeneroval první."
"Oba?"
V jejích snadno čitelných očích se odrážela bolest, kterou pro
něho cítila.
"Ne
hned." Raphael viděl poslední chvilky života svého otce tak
snadno, jako kdyby je měl vypálené do paměti. "Život mého
otce ukončily plameny."
"To
plátno," řekla, "na chodbě v naší části pevnosti –
to je obraz jeho smrti."
"Je
to připomínka toho, co by se mi mohlo stát."
Elena
zavrtěla hlavou. "Nikdy. To nikdy nedopustim."
Jeho
člověk, pomyslel si Raphael, jeho lovkyně. Byla tak mladá a
přesto v sobě měla sílu, která ho fascinovala a bude ho
fascinovat na věčnost. Už se jí podařilo ho změnit v takovém
rozsahu, že tomu sám nerozuměl – možná, napadlo ho, tu byla
šance, že by ho mohla zachránit před Nadielovým šílenstvím.
"I kdybys selhala," odpověděl jí, "věřím, že
bys našla způsob, jak můj život ukončit dříve, než bych
seslal na svět zlo."
Zahlédl
v jejích očích rebelství. "My umřeme," řekla, "umřeme
společně. Tak zněla naše dohoda."
Raphael
si vzpomněl na své poslední myšlenky, když s ní v New Yorku
padal k zemi, její zlámané tělo mu leželo v náruči a její
hlas v jeho mysli už nebyl téměř vůbec slyšet. Ani na vteřinu
ho nenapadlo žít věčně, zvolil si zemřít spolu s ní, se svou
lovkyní. To, že ona by volila stejně... Raphael zaťal ruce. "My
umřeme," zopakoval po ní, "umřeme společně."
Následoval
moment absolutního ticha, ve kterém se zdálo, jakoby něco
zaklaplo na správné místo. Raphael odsunul bolestné vzpomínky
stranou a vtiskl jí polibek na krk, kde jí pulsoval tep. "Musíme
se podívat na to, co ti Lijuan poslala."
Elena
se zachvěla. "Můžu si vzít tvojí košili?"
Raphael
ji pustil, aby z něho mohla slézt a sledoval její krásné a pevné
tělo... a silné tělo. Když se otočila, aby se podívala na něco,
na jeho stole, kritickým okem zhodnotil její svalovou hmotu a
rozhodl se.
"Zítra
začneme s lekcemi létání."
Elena
se k němu otočila tak rychle, že téměř zakopla o své křídlo.
"Vážně?" Na tváři se jí objevil obrovský úsměv. "A
budeš mě učit ty?"
"Samozřejmě."
Její život by nikomu jinému do rukou nesvěřil. Raphael si svlékl
košili a podal jí Eleně. Oblékla si jí a protože pro ni
samozřejmě byla příliš veliká, ohrnula si rukávy, ale dole ji
nechala jen tak viset. Když to Raphael komentoval, začervenala se.
"Je to tak pohodlný, jasný? A teď mi ukaž ten pitomej dar."
moc děkuji, tak jsem zvědavá, co to bude - dar. Ala
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazatĎakujem , lil :))
OdpovědětVymazatMoc děkuji. Veronika
OdpovědětVymazatDíky za překlad.
OdpovědětVymazat