Archangel's Kiss - 1/2 24. kapitola

pátek, 3. leden 2014

Archanděl nad ní roztáhl svá křídla a celé jeho tělo se rozzářilo žhavě bílou barvou. Bylo to oslňující a zdrcující pro veškeré její smysly. Ale Elena nemohla, ani nechtěla zavřít oči. Byla fascinovaná jeho nadpozemskou krásou.

Nebezpečný, byl opravdu velmi nebezpečný. Ale také byl její. Zvedla ruce a položila mu je na hrudník.

Zachvátila jí čirá vlna adrenalinu. Raphael se setkal s jejím pohledem a Elena si všimla, že bělmo jeho očí pohltila jejich modř. Měla by se bát, ale na to, aby cítila cokoli podobného strachu, jí spalovala příliš velká touha. „Raphaeli.“ V tomto jednom slově se slučovala žádost s požadavkem a její tělo se začalo pohybovat ve vinoucím se pozvání.

Raphael se k ní sklonil a nakonec své rty přeci jen přitiskl k těm jejím. Líbal ji s pomalou, téměř prvotní intenzitou. Elena sklouzla dlaněmi k jeho ramenům a pokusila se ho přitáhnout blíž k sobě. Raphael se ale stále podpíral rukama a zůstal nahoře. Když se o to pokusila ještě jednou, skousl do zubů její ret.

Zkrocená síla, která se skrývala za jeho ocelově tvrdým tělem byla uchvacující. Byla jako bouře, kterou mohla ochutnat v síle jeho polibků. Uvnitř Eleny se s nenasytnou hladovostí rozpoutala toužebná vášeň. Chytila se jeho ramen, přehodila si přes jeho nohu tu svou... a rukou ho pomalu pohladila po klenbě křídla.

Raphaelova síla zářila tak jasně, že už déle neudržela oči otevřené. O chvíli později na rtech opět ucítila ty jeho, ale tentokrát už na něm nebylo nic zkroceného. Archanděl skutečně pustil otěže své touhy. Položil se na ní a do břicha jí tlačila jeho dožadující se erekce.

Elena se pohnula, snažila se dostat jeho tělo mezi svá stehna, ale Raphael měl jiné plány. Odtrhl od ní své rty, přitiskl jí do přikrývek a začal si prolíbávat cestičku dolů jejím tělem. Eleně se zastavilo srdce a pak začalo bušit jako o závod.

Slíbil jsem ti, že tě tam ochutnám.

„Ne!“ Elena, ve snaze dostat se pryč od rozkoše, o které věděla, že by jí rozdrtila na tisíce zářivých úlomků, kolem sebe začala kopat.

Ale ano. Teď už jsi dost silná.

Pokusila se ho chytit a přidržet ho u sebe, ale jeho vlasy jí proklouzly mezi prsty jako hedvábná a chladná černá voda. Zaťala prsty do prostěradel a patami se zapřela do postele. Na způsob, jakým ji skrz nyní už průsvitnou látku jejích kalhotek ochutnával, ji ale nemohlo připravit naprosto nic. Během svého hodování ji rukama přidržoval nohy od sebe. Byla to agónie a zároveň extáze. Bylo to tekuté hromobití uzavřené v jejím těle, které se najednou zdálo příliš malé a příliš slabé na to, co po ní chtěl, aby snesla. Jako kdyby věděl, že už ji dostal příliš daleko, se Raphael zvedl a vtiskl jí polibek na pupík. Moje lovkyně.

Nad jeho emocemi, smíšenými se sexuálním žárem, jí poskočilo srdce. Elena natáhla ruku a přejela mu prstem po rtech. Nebyl na nich ani náznak úsměvu – síla emocí, která mezi nimi panovala, byla příliš silná na to, aby tu zbývalo místo pro smích - ale Raphael její zkoumavé prsty neodmítl. Když se jeho ruka ocitla na jejím boku, zachvěla se. Následovalo jediné trhnutí a poslední bariéra, která dělila jeho polibky a její nejintimnější část těla, byla pryč. Pak už na sobě ucítila jeho pevné, odhodlané rty, které byly neústupné ve svých požadavcích.

Moje, jsi moje.

Raphaelovy polibky byly stejně majetnické jako jeho slova. Byly plné mužného, divokého a nezadržitelného hladu. Při každém jeho hýčkavém doteku, při pocitech, které nikdy předtím nezažila, se Elenino tělo naplňovalo rozkoší, která jí začala protékat žilami a zaplavila každičký pór její kůže. A pak ji dovedl až na vrchol. Stoupala k němu pomalu, ale pak následoval drtivý pád. Před očima jí vybuchly divoké vlny barev, ale Elena to zvládla, plula po tom barevném proudu, až se opět ocitla v bezpečí Raphaelovy náruče.

Raphael svou lovkyni objímal, dokud se nezpomalil tep jejího srdce. Kůži měla pokrytou tenkou vrstvou potu. Jeho primární vnitřní část, která ho poháněla k tomu, aby si ji podmanil, předla v tichém uspokojení.

Byla jeho a nikdy nebude patřit nikomu jinému.

Hladil ji po těle a vychutnával si ostré zvedání a klesání jejího hrudníku i tiché sténání, kterým reagovala na jeho doteky. Když zvedla ruku a položila mu ji na tvář, naklonil se k její dlani a prsty začal objíždět její vášní nateklé rty. Elena se na něho zadívala z pod přivřených víček a její oči zářily stříbrnou barvou uspokojené touhy. „Myslim, že si mě vyčerpal, Archanděli.“

„Já jsem teprve začal, lovkyně.“ Raphael se z ní zvedl a přehodil si nohy přes okraj postele. „Je čas na naši koupel.“

Elena zaúpěla. „Ty mě mučíš.“ Jakmile se postavil a otočil se směrem k ní, pohled jí padl na nalitý obrys jeho ptáka, který se tlačil proti pevné, kůži připomínající látce jeho kalhot. „A sebe taky.“

Z pohledu na Elenu, nádherně rozcuchanou a nataženou v jejich společné posteli, ztvrdlo Raphaelovo tělo ještě více. „Naučil jsem se vychutnávat si svá potěšení, stejně tak, jako mám v plánu si vychutnávat tebe... znovu a znovu.“

Eleniným tělem projela vlna zachvění a její bradavky se opět vzrušily. „Miluju, jak mluvíš v posteli.“ Pronesla zastřeným hlasem, když se na posteli posadila. Pak se přemístila na okraj postele, kde si klekla. „Pojď ke mě.“ Zazněl její smyslný požadavek. 
Raphael žil více, než tisíc let a během té doby si nad potřebami svého těla vyvinul ocelovou kontrolu, ale smyslné výzvě, která se odrážela v očích jeho lovkyně, neuměl odolat asi tak, jako neuměl potlačit svou potřebu létat. „A co se mnou chceš dělat, Eleno?“

Elena sáhla po jeho kalhotách a rozepnula vrchní knoflík. Její prsty působily oproti černé látce překvapivě žensky. „Velmi hříšné věci.“ Dlaní pomalu obkreslila obrys jeho ptáka. Raphael při výdechu sykl a zajel jí rukama do vlasů. Ale nezastavil ji. Nezastavil tuto ženu, která si s ním hrála – která mu důvěřovala. „Buď něžná.“

Elena se na něho polekaně zadívala a pak se pomalu, potěšeně usmála. „Já nekoušu... na rozdíl od jiných osob.“ Pak na jeho erekci přitlačila o trochu víc a začala po ní znovu přejíždět dlaní. Raphael zaťal břišní svaly. „Vnukla si mi pár nápadů.“ Stále na jazyku cítil její divokou, okázalou a otevřenou chuť pižma. „Příště bych mohl své zuby použít na daleko citlivější část tvého těla.“

Zachvěla se a rozepnula další dva knoflíky jeho kalhot... pak se naklonila dopředu a vtiskla mu pod pupík smyslný polibek. Raphael škubl boky a zaťal jí ruku ve vlasech. „Já,“ vycedil ze sebe, „už v sobě nemám tolik kontroly.“ Pustil ji a odstoupil o krok dozadu.

„To neni-“ Její slova se vytratila do prázdna, protože Raphael ze sebe strhl vše, co na sobě ještě měl oblečeného, nechtěl mezi sebou a jejím dotekem už žádnou bariéru.

Elena překvapeně vydechla. Dopad, který na ni měl, byl... nepopsatelný. Pak se vydal zpět k ní a jeho erekce pro ni byla naprostým lákadlem. Obtočila kolem jeho vzrušení prsty a uvědomila si, že jí opět zajel rukou do vlasů i že si několik pramenů omotal kolem pěsti. „Dost škádlení.“ Jemně ji postrčil. „Teď splň svůj slib.“

Eleně se rozhořela kůže. V reakci na drsně sexuální tón jeho požadavku, byla najednou jejímu vlastnímu tělu těsná, ale ona se na něho škádlivě pousmála. „Rozkazuješ dokonce i v posteli?“

Eleno.

Když zaslechla tón jeho hlasu, z ničeho nic ji napadlo, jak dlouho na ní její archanděl čekal – stále pro ni byl šok, že jí miloval – sklonila hlavu a jazykem přejela po žíle, která pulzovala po celé délce jeho objemného vzrušení. Raphael vydal nesrozumitelný zvuk, ve kterém se mísila bolest s rozkoší a lehce jí zatahal za vlasy. Nyní, když ho ochutnala, už Elena nemohla odolat. Zaťala stehna, znovu po něm přejela jazykem a pak ho vzala do úst.

Eleno!

Nemohla ho vzít do úst celého. Byl příliš velký, příliš široký.

Ale na vylepšování svý techniky budu mít celou věčnost, pomyslela si. Její smyslná myšlenka v ní vznítila toužebné inferno a Elena pokračovala v milování, v ochutnávání a sání svého archanděla.

Najednou na své kůži ucítila jasný bílý oheň a bylo jí jasné, že archanděl – smrtící bytost, kterou se opovážila škádlit těmi nejintimnějšími způsoby – opět zářil. Když zareagoval na její myšlenku, bylo to naprosto smyslné. Tvá ústa -jeho hlas byl v její mysli hrubý jako brusný papír- jsou jako kousek nebe i pekla.

Elena zasténala, pohladila ho po celé jeho délce, obkroužila vrchol jeho erekce jazykem a pak znovu vsála do úst lákadlo, které pro ni jeho vzrušení představovalo. Milovala jeho chuť a kontrast ocelové tvrdosti s hedvábnou jemností i způsob, jakým mumlal sliby nelítostné odplaty.

Pak jí pod rukama celé jeho tělo ztvrdlo a jeho pokožka začala žhnout. „Dost, Eleno.“ Přikázal jí.

Elena po něm přejela zuby.

Pak v mysli s divokostí prudké bouře ucítila mořské vlny.

Příště, řekl a v tuto chvíli v něm po civilizovaném muži nebylo ani památky, tě přivážu k posteli.

Raphael věděl, že byl tak blízko vrcholu, že jedno další pohlazení by ho vrhlo přes okraj. Přejel jí dlaní po citlivé klenbě jejího levého křídla a ve chvíli, kdy byla Elena rozptýlená šokem pocitů, které v ní jeho pohlazení způsobilo, vyklouzl ze žhavého vězení jejích úst.

Její oči se třpytily hladovou touhou jejich společné vášně, Elena jí ale nepodlehla. Výsměšně zvedla jeden prst a vsála ho mezi vášní oteklou krásu svých rtů.

To bylo veškeré povzbuzení, které jeho nenasytně hladová touha potřebovala. Rozlila se jeho žilami a jako šířící se černý oheň nad ním převzala kontrolu. Raphael se s temnou vlnou žáru vrátil zpět k posteli, přetočil Elenu na břicho, pokrčil jí nohy a doširoka jí je roztáhl od sebe.

Byl to nejstarší a nejprimitivnější způsob, jak si vzít ženu, ale jeho lovkyně se podepřela lokty, vyzývavě se na něho podívala a řekla, „Já čekám.“

Vnikl do ní jedním silným pohybem. Její výkřik se odrazil od stěn, ale nesl v sobě stejným dílem požadavek a touhu. Raphael jí pevně chytil za boky, téměř celý z ní vyklouzl a pak do ní znovu tvrdě zajel. Už v něm nebyla ani stopa po slitování, ale Elena žádné slitování nechtěla.

Nauč se rychle létat, Eleno, řekl jí ve chvíli, kdy je oba přiváděl ke konečnému, oslňujícímu vrcholu.

Pak spolu budeme tančit v oblacích.