Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 1/2 27. kapitola

čtvrtek, 9. leden 2014

"Do hajzlu!" Illium se vyhnul jednomu letícímu noži, otočil hlavu a zjistil, že křídlo přišpendlené ke zdi druhým.
"S dvouma nožema je to podvod!"
Nějaká divoká část její povahy Elenu přinutila se spokojeně pousmát – chudák Illium, odskákal všechny vířivé pocity, které v ní zanechal včerejší rozhovor s jejím otcem. "Jeden bod pro lovkyni."

Modrokřídlý anděl natáhl ruku a vyškubl nůž ze zdi. Sletěl k zemi a rukojetí napřed jí ho podal zpět. "Mělas kliku."
"Říká ten poraženej s bolístkou."
"Už to bylo k pláči sledovat tě pořád prohrávat."
"Koukej, co sem našla," pronesla s výsměšným zalapáním po dechu, "myslim, že jsem tě připravila o nějaký peří. Chudáčku Bluebelli."


Anděl se zaculil a v jeho zlatých očích se zablesklo rošťáctví, které v sobě neslo schopnost se bavit a hrát, kterou ostatní nesmrtelní zřejmě postrádali. "Příště," řekl, "tě tu proženu takovou rychlostí, že budeš fňukat a tvoje tělo budou muset vynášet na lopatkách."
Elena otřela svůj nůž, zasunula ho zpět do pouzdra na paži a snažila se dlaní zakrýt své vyčerpané zívnutí.

"Pokud jste vy dva už skončili," pronesl Galen svým obvyklým vážným tónem, "pořád před sebou máme další hodinu tréninku." Elena zkontrolovala Illiovo křídlo – a zjistila, že bylo už téměř zahojené. "Myslim, že je na čase udělat do tebe nějaký další díry."
"Víš co," zareagoval Illium. "Jestli mě dokážeš trefit třikrát v řadě po sobě, dam ti diamantovej náhrdelník."
"Jestli to změníš na diamantama zdobený pouzdro na nože, tak si plácnem."
Illium pozvedl obočí. "To neni zrovna praktický."
"Ale je, když máš v plánu si ho vzít na sebe spolu s plesovejma šatama."
"Aha." V očích se mu zableskl zájem. "Máš to mít. Ale jestli mě netrefíš třikrát za sebou, musíš mě s sebou vzít na lov."
"Proč?“ zeptala se ho zmateně. „Je to únavná, upocená a často vyčerpávající práce.“
Chtěl bych tě vidět stopovat.“

Eleně se v hlavě vyrojila vzpomínka: Illium je fascinován smrtelníky.
Možná to byl důvod, proč ho měla tolik ráda. Illium její dřívější status neviděl jako slabinu, ale jako dar. "Proč ne."
Natáhl k ní ruku. "Platí."
Elena mu ji stiskla. "A teď dělej svojí práci, motýlku."

Illium vzlétl vzhůru ke stropu a Eleně se do ruky sneslo jedno modré pírko. Schovala si ho do kapsy, aby ho jednou mohla dát Zoe. Zatím měla několik Raphaelových bílých se zlatým lemem, dvě Illiova a několik svých vlastních.
"Můžem!"

Elena bedlivě sledovala svůj terč, zaujala pozici a v ruce vybalancovala vrhací nůž. Její zrak byl ostřejší, než když byla člověkem, ale zatím ne o mnoho.
Ve finále zvládla Illia trefit dvakrát, na potřetí minula o špičku jednoho jeho pírka.
Illium strmě přistál. "Jdu s tebou na lov."
"Uvidíme, jestli se budeš takhle smát až skončíme v nějaký komárama prolezlý bažině."
"Já se komárů neboji-"
Než stihl Illium větu dokončit, Elena už se otáčela na patě, protože zachytila pach tří neznámých upírů. Ve dveřích ale spatřila anděla. Jeho cizokrajně vystouplé lícní kosti a téměř černé oči nebyly ani zdaleka tak exotické, jako jeho křídla, která na okamžik, než je složil za zády, spatřila. Byla tmavě šedá s intenzivními rudými pruhy. Úchvatná křídla.

Ale místo obdivu, jí vnitřnosti sevřel primární a hluboký strach, který zostřil její smysly i reflexy. "Kdo je to?" Cítila z něho ohromnou moc a sílu. Zaslechla kovový zvuk meče, vytaženého z pouzdra. "Xi, patří Lijuan." Když Galen vykročil pozdravit nového anděla, Illium zůstal stát po jejím boku. "Je mu devět set let."
"Proč už neni archanděl?" S jeho silou by si mohl podrobit celá města a vyhladit tisíce lidí. "Dokud Lijuan žije, Xi bude stále nabývat na síle. Bez ní si jeho tělo nedokáže svou sílu udržet."
"A to můžou dělat všichni archandělé?" zeptala se. Všimla si, že směr Xiova pohledu se změnil a ulpěl na jemu viditelné části jejího křídla, v tom okamžiku jí naskočila husí kůže. "Dělit se o svojí sílu?" Dokončila svou myšlenku.
"Jenom Lijuan."

Vypadalo to, že se Galen s Xim dohaduje. O několik minut později Čínský anděl srazil paty k sobě v téměř vojenském pozdravu a předal mu zářivě vyleštěnou, dřevěnou krabičku. Jeho pohled ale další ledovou vteřinu setrval na Eleně. V momentě, kdy Xi odešel, Elena vykročila směrem ke Galenovi. Rudovlasý anděl k ní zůstal stát zády a oči měl stále upřené na dveřích. "Bylo by lepší," pronesl velmi precizním tónem, "kdybys počkala až se vrátí Raphael, než to otevřeš."
"Raphael je pryč. Má jednání s Michaelou a Elijahem. To by mohlo trvat hodiny."
"Informuju pána-"
"Ne." Elena položila ruku na dřevěnou krabičku a při pocitu téměř nelidské chladnosti skoro ucukla. "To jednání je důležitý – má to něco společnýho s Titem a Charisemnonem."

Illium se dotkl jejího ramene a výraz jeho tváře byl vážný. "Lijuan opět hraje své hry, Eleno. Neotvírej to bez přítomnosti Raphaela."
Ačkoli jí to štvalo, dokázala si připustit, že byla fyzicky slabší, ale její povaha lovce, toho o moc víc snést nedokázala. "Řekni mi jedinej důvod."
"Nevim, co je uvnitř," odpověděl jí Illium a jeho oči potemněly způsobem, který ze zlaté udělal barvu ostrou jako břitva. Byla to připomínka toho, že přes všechnu jeho hravost, v sobě Illium skrýval stejně nemilosrdné jádro, jako muž, kterému říkal pane, "ale je mi jasné, že to má oslabit Raphaela."

"Ty si myslíš, že by mi ublížila?" Elena se dívala na řezbu na víku krabičky, dokud se ty komplikované tvary nevykreslily do hororového útvaru, kterým ve skutečnosti byly. "Mrtvoly. Všechno to jsou mrtvoly."
"Já si myslim," pronesl Illium, zatímco jí položil dlaně na obě ramena a oba palce něžně přitiskl k jejímu zátylku, "že je mnoho způsobů, jak někomu ublížit a né všechny musejí být fyzické."

Elena si pohrávala se západkou krabičky a zhluboka se nadechla. "Já je cejtim. Čerstvá tráva smíchaná s ledem. Teplá vlněná přikrývka, posypaná okvětníma lískama růží a krví potřísněný hedvábí." Rozbušilo se jí srdce, bylo připravené začít stopovat a nahánět. Krabička se pod bříšky jejích prstů začala zahřívat, jako kdyby z ní vysávala samotnou životní sílu. Elena tu zneklidňující myšlenku odsunula stranou a naprázdno polkla. "Jsou v tom kusy upírů. Jejich orgány. Ty jsou vždycky cejtit nejvýraznějc."

"Je načase, abychom udělali náš vlastní tah."

Elena zvedla ruku ze západky. "Nepotřebuju to otevírat. Vim, co je vevnitř." Lijuan jim jednoduše vrátila zpět to, co jí Raphael poslal. A pokud jedna její část byla zděšená aktem, kterým Raphael zamýšlel Lijuan varovat, jiná část – drsná a primární, která se zrodila téměř před dvaceti lety v krví zmáčené místnosti – byla zlomyslně potěšena. "Dělejte si s tim, co chcete." Otočila se, vymanila se z Illiova sevření a odkráčela do kousavého chladu horského odpoledne.

7 komentářů: