čtvrtek, 9. leden 2014
"Do
hajzlu!" Illium se vyhnul jednomu
letícímu noži,
otočil hlavu a zjistil, že má
křídlo přišpendlené ke zdi druhým.
"S
dvouma nožema je to podvod!"
Nějaká
divoká část její povahy Elenu přinutila se spokojeně pousmát –
chudák Illium, odskákal
všechny vířivé pocity, které v ní zanechal včerejší rozhovor
s jejím otcem. "Jeden bod pro lovkyni."
Modrokřídlý
anděl natáhl ruku a vyškubl nůž ze zdi. Sletěl k zemi a
rukojetí napřed jí ho podal zpět. "Mělas kliku."
"Říká
ten
poraženej s
bolístkou."
"Už
to bylo k pláči sledovat tě pořád prohrávat."
"Koukej,
co sem našla," pronesla s výsměšným zalapáním po dechu,
"myslim, že jsem tě připravila o nějaký peří. Chudáčku
Bluebelli."
Anděl
se zaculil a v jeho zlatých očích se zablesklo rošťáctví,
které v sobě neslo schopnost se bavit a hrát, kterou ostatní
nesmrtelní zřejmě postrádali. "Příště," řekl, "tě
tu proženu takovou rychlostí, že budeš fňukat a tvoje tělo
budou muset vynášet na lopatkách."
Elena
otřela
svůj nůž,
zasunula ho zpět do pouzdra na paži a snažila se dlaní zakrýt
své vyčerpané zívnutí.
"Pokud
jste vy dva už skončili," pronesl Galen svým obvyklým vážným
tónem, "pořád před sebou máme další hodinu tréninku."
Elena zkontrolovala Illiovo křídlo – a zjistila, že bylo už
téměř zahojené. "Myslim, že je na čase udělat do tebe
nějaký další díry."
"Víš
co," zareagoval Illium. "Jestli mě dokážeš trefit
třikrát v řadě po sobě, dam ti diamantovej náhrdelník."
"Jestli
to změníš na diamantama zdobený pouzdro na nože, tak si
plácnem."
Illium
pozvedl obočí. "To neni zrovna praktický."
"Ale
je, když máš v plánu si ho vzít na sebe spolu s plesovejma
šatama."
"Aha."
V očích se mu zableskl zájem. "Máš to mít. Ale jestli mě
netrefíš třikrát za sebou, musíš mě s sebou vzít na lov."
"Proč?“
zeptala se ho zmateně. „Je to únavná, upocená a často
vyčerpávající práce.“
„Chtěl
bych tě vidět stopovat.“
Eleně
se v hlavě vyrojila vzpomínka: Illium
je fascinován smrtelníky.
Možná
to byl důvod, proč ho měla tolik ráda. Illium její dřívější
status neviděl jako slabinu, ale jako dar. "Proč ne."
Natáhl
k ní ruku. "Platí."
Elena
mu ji stiskla. "A teď dělej svojí práci, motýlku."
Illium
vzlétl vzhůru ke stropu a Eleně se do ruky sneslo jedno modré
pírko. Schovala si ho do kapsy, aby ho jednou mohla dát Zoe. Zatím
měla několik Raphaelových bílých se zlatým lemem, dvě Illiova
a několik svých vlastních.
"Můžem!"
Elena
bedlivě sledovala svůj terč, zaujala pozici a v ruce vybalancovala
vrhací nůž. Její zrak byl ostřejší, než když byla člověkem,
ale zatím ne o mnoho.
Ve
finále zvládla Illia trefit dvakrát, na potřetí minula o špičku
jednoho
jeho pírka.
Illium
strmě přistál. "Jdu s tebou na lov."
"Uvidíme,
jestli se budeš takhle smát až skončíme v nějaký komárama
prolezlý bažině."
"Já
se komárů neboji-"
Než
stihl Illium větu dokončit, Elena už se otáčela na patě,
protože zachytila pach tří neznámých upírů. Ve dveřích ale
spatřila anděla. Jeho
cizokrajně
vystouplé lícní kosti a téměř černé oči nebyly ani zdaleka
tak exotické, jako jeho křídla, která na okamžik, než je složil
za zády, spatřila. Byla tmavě šedá s intenzivními rudými
pruhy. Úchvatná křídla.
Ale
místo obdivu, jí vnitřnosti sevřel primární a hluboký strach,
který zostřil její smysly i reflexy. "Kdo je to?" Cítila
z něho ohromnou moc a sílu. Zaslechla kovový zvuk meče,
vytaženého z pouzdra. "Xi, patří Lijuan." Když Galen
vykročil pozdravit nového anděla, Illium zůstal stát po jejím
boku. "Je mu devět set let."
"Proč
už neni archanděl?" S jeho silou by si mohl podrobit celá
města a vyhladit tisíce lidí. "Dokud Lijuan žije, Xi bude
stále nabývat na síle. Bez ní si jeho tělo nedokáže svou sílu
udržet."
"A
to můžou dělat všichni archandělé?" zeptala se. Všimla
si, že směr Xiova pohledu se změnil a ulpěl na jemu viditelné
části jejího křídla, v tom okamžiku jí naskočila husí kůže.
"Dělit se o svojí sílu?" Dokončila
svou myšlenku.
"Jenom
Lijuan."
Vypadalo
to, že se Galen s Xim dohaduje. O
několik minut později Čínský anděl srazil paty k sobě v téměř
vojenském pozdravu a předal mu zářivě vyleštěnou, dřevěnou
krabičku. Jeho pohled ale další ledovou vteřinu setrval na Eleně.
V momentě,
kdy Xi odešel, Elena vykročila směrem ke Galenovi. Rudovlasý
anděl k ní zůstal stát zády
a oči měl stále upřené na dveřích. "Bylo by lepší,"
pronesl velmi precizním tónem, "kdybys počkala až se vrátí
Raphael, než to otevřeš."
"Raphael
je pryč. Má jednání s Michaelou a Elijahem. To by mohlo trvat
hodiny."
"Informuju
pána-"
"Ne."
Elena položila ruku na dřevěnou krabičku a při pocitu téměř
nelidské chladnosti skoro ucukla. "To jednání je důležitý
– má to něco společnýho s Titem a Charisemnonem."
Illium
se dotkl jejího ramene a výraz jeho tváře byl vážný. "Lijuan
opět hraje své hry, Eleno. Neotvírej to
bez přítomnosti Raphaela."
Ačkoli
jí to štvalo, dokázala si připustit, že byla fyzicky slabší,
ale její povaha lovce, toho o moc víc snést nedokázala. "Řekni
mi jedinej důvod."
"Nevim,
co je uvnitř," odpověděl jí Illium a jeho oči potemněly
způsobem, který ze zlaté udělal barvu ostrou jako břitva. Byla
to připomínka toho, že přes všechnu jeho hravost, v
sobě Illium
skrýval stejně nemilosrdné jádro, jako muž, kterému říkal
pane, "ale je mi jasné, že to má oslabit Raphaela."
"Ty
si myslíš, že by mi ublížila?" Elena se dívala na řezbu
na víku krabičky, dokud se ty komplikované tvary nevykreslily do
hororového útvaru, kterým ve skutečnosti byly. "Mrtvoly.
Všechno to jsou mrtvoly."
"Já
si myslim," pronesl Illium, zatímco
jí položil
dlaně na obě ramena a oba palce něžně přitiskl k jejímu
zátylku, "že je mnoho způsobů, jak někomu ublížit a né
všechny musejí být fyzické."
Elena
si pohrávala se západkou krabičky a zhluboka se nadechla. "Já
je cejtim. Čerstvá tráva smíchaná s ledem. Teplá vlněná
přikrývka, posypaná okvětníma lískama růží a krví
potřísněný hedvábí." Rozbušilo se jí srdce, bylo
připravené začít stopovat a nahánět. Krabička se pod bříšky
jejích prstů začala zahřívat, jako kdyby z ní vysávala
samotnou životní sílu. Elena tu zneklidňující myšlenku
odsunula stranou a naprázdno polkla. "Jsou v tom kusy upírů.
Jejich orgány. Ty jsou vždycky cejtit nejvýraznějc."
"Je
načase, abychom udělali náš vlastní tah."
Elena
zvedla ruku ze západky. "Nepotřebuju to otevírat. Vim, co je
vevnitř." Lijuan jim jednoduše vrátila zpět to, co jí
Raphael poslal. A pokud jedna její část byla zděšená aktem,
kterým Raphael
zamýšlel Lijuan varovat,
jiná část – drsná
a primární,
která se zrodila téměř před dvaceti lety v krví zmáčené
místnosti – byla zlomyslně potěšena. "Dělejte si s tim,
co chcete." Otočila se, vymanila se z Illiova sevření a
odkráčela do kousavého chladu horského odpoledne.
Skvelé,ďakujem za preklad.Lenka :)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad! :-) Susan
OdpovědětVymazatĎakujem !! :)) Lil
OdpovědětVymazatDíky za další kapitolku
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad. Katka
OdpovědětVymazattaky chci moc poděkovat.ala
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazat