Při prvním pohledu, který Raphael tělu mrtvé dívky věnoval, okamžitě ztuhl.
„Označovalo se to za smrt tisíci řeznými ranami.“
Zatímco Elenina racionální část mysli zvažovala dopad jeho slov, pohledem
se stále vracela k tomu těžko-se-zapamatovatelnému puntíkovanému vzoru
dívčiných šatů a k staromódnímu náramku přátelství, kterého si všimla na
jejím útlém zápěstí. Zdálo se jí obscénní mluvit o starodávných metodách
mučení, když její tělo působilo v trávě tak nevinně – ale to byl
samozřejmě jen přelud.
„Neobnášelo to náhodou rozsekání na kusy?“
„Ne, když tento akt vykonávala Caliane.“
Z jeho potvrzení jejích domněnek ohledně dívčiny smrti jí přeběhl mráz po
zádech. „Nedokážu stoprocentně potvrdit, že to byla její vůně,“ pronesla a
navázala tak na předešlou konverzaci, kdy mu řekla o přítomnosti vůně černých
orchidejí. „Na vůni tvý matky jsem narazila jen párkrát a nikdy to nebylo v takový
situaci, kdy bych měla příležitost rozložit ji na jednotlivý podtóny.“
Raphaelova odpověď nebyla ničím, co by mohla očekávat. „Když si mi
zavolala, zrovna jsem mluvil s Michaelou.“
Při zmíňce jména ženy archanděla, Elena zaťala ruce do pěstí. Michaela byla
nádherná tím nejsmyslnějším způsobem a od prvního setkání Elenu neměla ráda.
Ten pocit byl vzájemný. Až na to… že už nebylo tak lehké považovat Michaelu
pouze za ‚Královnu Mrchu’ a nic jiného, ne
když Elena věděla, že žena archanděl kdysi přišla o své dítě. Asi nikdy
nezapomene na zlomený výraz Michaeliny tváře, kterého byla svědkem té děsivé
noci v jejím elegantním domě v Útočišti.
„A co řikala?“
„Slyším v tvém hlase soucit, Eleno.“ Když se setkal s jejím pohledem,
jeho oči ztmavly varováním. „Co se týče Michaely, nikdy nesmíš udělat tu chybu,
že bys přestala být ostražitá. Cestu, po které se vydala, si zvolila sama a ta
cesta možná vedla ke smrti jiného archanděla.“
Tohle už jí jednou říkal a navzdory skutečnosti, že její lidské srdce
chtělo v Michaele vidět něco dobrého, věděla, že měl pravdu. „V její
přítomnosti nikdy nepřestanu bejt ostražitá, toho se nemusíš bát.“
Zdálo se, že byl Raphael s jejím slibem spokojený a obrátil svou
pozornost zpět k tělu mrtvé dívky. „Včera v noci byla na jejím území
objevena oběť, která zemřela stejným způsobem.“
A pokud tu byly dvě… „Sakra.“
„Tamního vraha chytili přímo při činu. Byl nepříčetný, pohlcen šílenstvím.“
„To se zdá bejt u všech těch případů společný.“
Zaslechla nějaký zvuk, vzhlédla a spatřila forenzní vyšetřovatele. Mávla na
ně a řekla, „tělo je celý vaše.“
Když se k nim vyšetřovatelé přibližovali, snažili se nezírat na
Raphaela – a vůbec se jim to nedařilo – Archanděl New Yorku poodstoupil od těla
a zastavil se až na okraji břehu řeky.
„Nemůžu tady určit vrahův pach.“ Když následovala Raphaela k řece,
vzedmula se v ní frustrace. „Celá oblast-„
„Možná to ani nebude zapotřebí,“ přerušil jí Raphael. „Dnes jsem mluvil s Dmitrim.
Říkal mi o upírovi, který se podle svědeckých výpovědí včera v noci patrně
sám zapálil a jak hořel, tak jen nehnutě stál na místě. To není chování
příčetného muže.“
Elena si úlevně vydechla. „Jo. To by pravděpodobně mohl bejt on. Jestli má
Dmitri jeho jméno, můžu zkontrolovat jeho apartmán a podle pachu přinejmenším zjistit,
jestli vůbec v týhle oblasti byl.“
„Jeho identifikace by mohla zabrat týdny. Záleží na tom, zda ho někdo
nahlásí jako nezvěstného – oheň jeho tělo proměnil v prach.“
Raphael mávl křídly a policejní úředníci za nimi všichni ztuhli. Elena
jejich fascinaci dokázala pochopit. Ona se těch křídel dotýkala, cítila sílu
toho mocného těla, když se žhavé a dožadující se, tyčilo nad jejím vlastním, a
přesto se jí z něho stále dokázal stáhnout hrudník.
„Promluvím si s Jasonem,“ pronesl Raphael. Reakcí přítomných lidí si
vůbec nevšiml. „Řeknu mu, aby se spojil se svými informátory a prověřil, zda
nedošlo k dalším obdobným vraždám.“
Pak roztáhl křídla do jejich dech beroucího rozpětí a vznesl se k nebi.
Jakmile ucítíš byť jen náznak její
přítomnosti, okamžitě se se mnou spoj – zlikvidovala by tě, Eleno a vůbec nic
by si z toho nedělala.
Já vim. S těmito slovy ho nechala odletět. Až příliš dobře věděla, že
některé noční můry se nedaly zastavit během jednoho dne a ani jednoho roku.
Vzhledem k brutalitě dívčiny vraždy, strašlivé sebevraždě jejího
pravděpodobného vraha a všech ostatních, propuklých násilností, které jí přivítaly
při návratu do města, byla Elena téměř překvapená, když si o čtyři dny později
uvědomila, že uplynuly v poklidu – ačkoli to byl patrně jen klid před další
bouří.
Rozhodla se, že se darovanému koni nebude dívat na zuby a jeden z těch
dní strávila přemísťováním dalších rostlin do svého studia. Spolu s nimi si
tam odnesla i další své ceněné poklady – delikátně vyřezávaná maska z Indonésie
skončila pověšená vedle dveří, miniaturní skleněné ozdoby z Murana umístila
do křišťálové mísy, kterou položila na malý psací stůl a pruh ručně malovaného
hedvábí z Kashmiru pověsila na zeď jako tapiserii. Měla půlnočně modrou
barvu se zlatými nitkami, které se ve zdejším slunečním svitu výrazně blýskaly.
„Vytváříš si tu své vlastní hnízdo, Lovkyně Spolku?“ Zeptal se jí včera
večer Raphael, zatímco stál opřený o rám dveří. Z místa, kde zrovna
aranžovala své oblíbené knížky do úžasné, malé knihovny, vyrobené z recyklovaného
dřeva, kterou pro ni Montgomery objevil, k němu okamžitě vzhlédla a byla
uchvácená skutečností, jak velmi mužně Raphael působil – obzvláště pak tady, v místnosti,
kterou si zařídila dokonale ženským způsobem. „Tak to lovci maj.“ Měla pocit,
že v tomto jejím novém životě pro ni bude tento hluboce zakořeněný pocit
vytvořit si domov daleko zásadnější.
„Ale,“ pokračovala, „ty už si nám naše hnízdečko vytvořil.“ Tento dům,
navzdory jeho velikosti, nebyl vůbec podobný chladné eleganci Věže. Tady sálala
vřelost a krása. Bylo to místo, kde by mohla padnout do postele a s pocitem
bezpečí se schoulit do přikrývek.
„Tak co si to tu vytváříš?“
„Označuju si kus toho domu za svoje vlastní teritorium.“
Následovala chladná pauza. „Nedovolím ti, aby sis ode mne držela odstup,
Eleno.“
Věděla, že tahle věta musela přijít a byla připravená mu na ní odpovědět. „Potřebuju
místo, kde bych za sebou mohla prásknout dveřma, když na tebe budu naštvaná a
jsem si celkem jistá, že oba dva budeme radši, když takový místo bude v tomhle
domě a ne někde jinde.“
„A pozveš mě do toho svého hnízda?“
„Možná.“ Svou škádlivou odpovědí si vysloužila ne příliš pobavený pohled.
Usmála se a sáhla pro malou krabičku, kterou si nechávala stranou. „Něco
pro tebe mam.“
Stejně jako naposledy, když pro něho měla dárek – prsten, který zářil
barvou jantarového plamene – se zdál překvapený a potěšený zároveň. „A co to
je?“
„Je to do tvýho apartmánu ve Věži.“ Doufala, že vše pochopí a podala mu
krabičku. Raphael ji otevřel a vyndal z ní kus černého kamene, ve kterém
se leskly zlaté žilky. „To je pyrit,“ zamumlal, když poznal jméno kamene
lesknoucího se v záři slunečních paprsků.
„Shokran, Eleno.“
Pečujícím způsobem, se kterým se choval k jejímu daru, jí znovu ukradl
srdce. „Patří k tomu ještě druhá část,“ dodala. „Dneska v noci ti
povyprávim o zvláštnostech, který mě pronásledovaly na místě, kde jsem ten
kámen našla. Ten příběh by mohl zahrnovat i dřívějšího voodoo kněze, ze kterýho
se pak stal upír.“
Výraz Raphaelovy tváře se změnil a intimita, která se odrážela v jeho očích,
jí připravila o dech. Věnuješ mi
vzpomínku, Družko moje. Jsem velice poctěn.
Pak se jí jeho hlava s tmavými vlasy poklonila a Raphael opatrně
vrátil kámen zpět do krabičky. Samozřejmě, že pak zamířila do jeho náruče, do
náruče muže, který s jejími vzpomínkami zacházel způsobem, jako kdyby byly
vzácnými drahokamy.
Teprve daleko později, když usínala přikrytá váhou jeho teplých křídel, si
uvědomila, že Raphael nikdy nezpochybnil její právo na přivlastnění si části
domu, ve kterém žil několik staletí. Při tomto uvědomění se v ní něco
usadilo a zapustilo další kořínek do tohoto nového života, do této nové
existence.
Díky za další kapitolku, jsi úžasná :). Markéta
OdpovědětVymazatĎakujem,super kapitola aj preklad.:-) Lenka
OdpovědětVymazatDěkuji mnohokrát za Tvé úsilí s překladem. Jsi perfektní ! ! ! Marta
OdpovědětVymazatKrásná kapitolka. Je sladkej
OdpovědětVymazatĎakujem krásne :)
OdpovědětVymazatVeľmi pekne ďakuje.
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDíky, díky, díky...:)
OdpovědětVymazatSkvělé, díky moc za další pokračování
OdpovědětVymazatděkuji :-)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další kapitolu. Katka
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazat