Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Consort - 1/2 23. kapitola

Jakmile Hummingbird, zavěšená do Illiova rámě, vstoupila do obývacího pokoje, Eleně stačil jediný pohled a zastavil se jí dech.
Michaela byla překrásná a možná byla nejkrásnější ženou, která kdy žila, ale tahle žena byla... zářící. To bylo jediné slovo, které jí napadlo, a kterým ji dokázala popsat.

Oči Hummingbird měly barvu bublinkatého šampaňského. Její vlasy byly ryzí černé barvy se zlatými konci, její kůže měla sluncem políbený odstín... a její křídla byla divoké a nečekané barvy indigo. Každé pírko v sobě mělo vlákna třpytící se světle zlaté barvy, která vypadala jako sluneční paprsky.


Když se Hummingbird usmála, na okamžik sklopila řasy a Elena si všimla, že měly černou barvu se zlatými konci.
"Zdravím tě," řekla žena anděl. "Nazývají mne Hummingbird, ale ty mi můžeš říkat Sharine."
Elena nebyla schopná odmítnout a chytila ji za ruce, které k ní Sharine natáhla. Její ruce byly drobné, delikátní a perfektně pasovaly k proporcím Hummingbirdiny postavy, která nemohla být vyšší, než 155 centimetrů.

"Já jsem Elena."
"Oh, já vím." Sharine se zasmála a její smích byl jako čiré diamanty, jejichž odlesky se třpytily vzduchem. "Moje děťátko mi o tobě už všechno řeklo."
Elena vzhlédla k Illiovi. Očekávala, že na jeho tváři zahlédne hravé ušklíbnutí, ale místo toho modře okřídlený anděl svou matku jen mlčky sledoval se smutným výrazem ve tváři, ze kterého se Eleně vytratil úsměv na rtech.
"Tvé děťátko," řekla nakonec, "je opravdu překrásné."
"Ano, budu na něho muset dávat pozor – až ještě o kousek povyroste, dívky se za ním budou moci přetrhnout."

Sharinin pohled zamířil za Elenu. "Raphaeli." Usmála se na něho s takovou láskou, že Elenu bodlo u srdce. Žena anděl zamířila do archandělovi náruče.
"Jak se má můj druhý chlapec? Ne moje děťátko, tos ty nikdy nebyl, ale přesto si byl mým druhým synem."

Elena fascinovaně sledovala Raphaela, který sklonil hlavu a nechal Sharine, aby mu urovnala nejprve vlasy a pak i košili. Nikdy dříve ho neviděla sklonit hlavu před žádnou jinou bytostí – ani ženou, ani mužem, ale s Hummingbird jednal s největším respektem... a péčí. S takovou péčí, s jakou by se jeden choval k něčemu zlomenému.

Když se Elena znovu podívala na Illia, nemohla vystát, co spatřila v té krásné tváři, jež vypadala, jako by zrovna vystoupila ze sna. Přešla vzdálenost, která je dělila a chytila se ho kolem paže. Stejně jako v Útočišti, byl do půl těla nahý, ale dnes večer jeho hruď zdobila malba obrovského ptáka v letu.
"To je úchvatný." Nevyžádalo si to více, než jeden zběžný pohled, aby jí došlo, že malba ptáka měla představovat Illia.

"Moje matka," pronesl a jeho hlas byl vážnější, než ho kdy v minulosti slyšela, "učila Aodhana malovat i sochařit. Být jejím plátnem je mezi anděly považováno za obrovskou čest."
Elena se pohledem vrátila zpět k Raphaelovi a viděla, jak mu Sharine položila dlaň na hrudník a začala mu urovnávat neexistující zmačkané záhyby.
"Neviděli jsme se mnoho dní," řekla. "Určitě jich bylo alespoň pět nebo šest."

Elena se zamračila. S jistotou věděla, že se Raphael s Hummingbird neviděl více, než rok, ale v jejích slovech nezaslechla ani známku humoru. Nic, podle čeho by usoudila, že mu jemně vyčinila za dlouhý čas, po který se neviděli. A pak se jí vybavila Sharinina dřívější slova, kdy Illia označila za své děťátko a vše najednou dávalo daleko vážnější smysl.
"Máš pravdu," odpověděl jí Raphael a pousmál se. "Ale já jsem věděl, že se na mne přijdeš podívat dříve, než by uplynul ten sedmý."
Sharine se rozesmála a její smích na Eleninu kůži působil jako vřelé kapky deště.
"Ona je..." začala Elena.

"Já vím." Přerušil ji Illium. V tu chvíli ucítila, jak se jí pod rukou zaťala jeho paže.
"Ellie..."
"Ššš." Naklonila se k němu a křídlem se dotkla toho jeho. "Miluje tě a Raphaela taky. A to je to, na čem záleží."
"Ano, máš pravdu."
Jakmile se Hummingbird otočila a natáhla k němu ruku, Illium se na ni usmál a šel jí pomoct usadit se do židle.

Večeře byla okouzlující a Elena zaslechla Raphaela mluvit hlasem, který se změnil v pohlazení. Navzdory tomu byl Sharinin tón hlasu vypilován do uměleckého díla. Poslouchat jí bylo jako být obklopena tisíci pramínky úchvatných pocitů, jež se kouzelně blýskaly. Příběhy, které vyprávěla – z Raphaelova a Illiova mládí, byly uchvacujícím vyprávěním o odvaze i pošetilosti a všechny byly řečeny s mateřskou hrdostí nad svými syny.

Později téhož večera, když stála na jejich soukromém balkóne a sledovala, jak Hummingbird s Illiem po boku odlétá, Elenu napadlo, že Sharine sice Raphaela neporodila, ale věnovala mu stejnou péči jako svému skutečnému synovi.
"Připomíná mi jednu skvostnou skleníkovou květinu."
"Takovou, která byla poškozena," odpověděl jí Raphael, položil jí ruce na ramena a přitáhl si ji k hrudi. Pak jí sjel jednou rukou na břicho, aby si ji přitiskl ještě blíž.

"Na zbytek se budeš muset zeptat Illia." Elena se ho chytila za předloktí a zavrtěla hlavou. "To nemůžu. Ne po tom, co jsem viděla, jak moc ho to bolí." Myslela si, že největší tragédii v životě modře okřídleného anděla už znala. Miloval smrtelnici a kvůli andělským zákonům a délce jejího smrtelného života o ni přišel. Ale bolest, kterou spatřila v jeho tváři dnešního večera, byla starší a hlubší... a stále ještě živá a hněvivá.

"Jak dlouho zůstane ve městě?"
"Během hodiny odlétá – je pro ni těžké zůstávat daleko od domova."
Jak tam mlčky stáli, na nebi se objevil ohnivý záblesk. A pak další a další.

Na noční obloze začaly padat hvězdy.

11 komentářů: