Jakmile
Hummingbird, zavěšená do Illiova rámě, vstoupila do obývacího
pokoje, Eleně stačil jediný pohled a zastavil se jí dech.
Michaela
byla překrásná a možná byla nejkrásnější ženou, která kdy
žila, ale tahle žena byla... zářící. To bylo jediné slovo,
které jí napadlo, a kterým ji dokázala popsat.
Oči
Hummingbird měly barvu bublinkatého šampaňského. Její vlasy
byly ryzí černé barvy se zlatými konci, její kůže měla
sluncem políbený odstín... a její křídla byla divoké a
nečekané barvy indigo. Každé pírko v sobě mělo vlákna
třpytící se světle zlaté barvy, která vypadala jako sluneční
paprsky.
Když
se Hummingbird usmála, na okamžik sklopila řasy a Elena si všimla,
že měly černou barvu se zlatými konci.
"Zdravím
tě," řekla žena anděl. "Nazývají mne Hummingbird, ale
ty mi můžeš říkat Sharine."
Elena
nebyla schopná odmítnout a chytila ji za ruce, které k ní Sharine
natáhla. Její ruce byly drobné, delikátní a perfektně pasovaly
k proporcím Hummingbirdiny postavy, která nemohla být vyšší,
než 155 centimetrů.
"Já
jsem Elena."
"Oh,
já vím." Sharine se zasmála a její smích byl jako čiré
diamanty, jejichž odlesky se třpytily vzduchem. "Moje děťátko
mi o tobě už všechno řeklo."
Elena
vzhlédla k Illiovi. Očekávala, že na jeho tváři zahlédne hravé
ušklíbnutí, ale místo toho modře okřídlený anděl svou matku
jen mlčky sledoval se smutným výrazem ve tváři, ze kterého se
Eleně vytratil úsměv na rtech.
"Tvé
děťátko," řekla nakonec, "je opravdu překrásné."
"Ano,
budu na něho muset dávat pozor – až ještě o kousek povyroste,
dívky se za ním budou moci přetrhnout."
Sharinin
pohled zamířil za Elenu. "Raphaeli." Usmála se na něho
s takovou láskou, že Elenu bodlo u srdce. Žena anděl zamířila
do archandělovi náruče.
"Jak
se má můj druhý chlapec? Ne moje děťátko, tos ty nikdy nebyl,
ale přesto si byl mým druhým synem."
Elena
fascinovaně sledovala Raphaela, který sklonil hlavu a nechal
Sharine, aby mu urovnala nejprve vlasy a pak i košili. Nikdy dříve
ho neviděla sklonit hlavu před žádnou jinou bytostí – ani
ženou, ani mužem, ale s Hummingbird jednal s největším
respektem... a péčí. S takovou péčí, s jakou by se jeden choval
k něčemu zlomenému.
Když
se Elena znovu podívala na Illia, nemohla vystát, co spatřila v té
krásné tváři, jež vypadala, jako by zrovna vystoupila ze sna.
Přešla vzdálenost, která je dělila a chytila se ho kolem paže.
Stejně jako v Útočišti, byl do půl těla nahý, ale dnes večer
jeho hruď zdobila malba obrovského ptáka v letu.
"To
je úchvatný." Nevyžádalo si to více, než jeden zběžný
pohled, aby jí došlo, že malba ptáka měla představovat Illia.
"Moje
matka," pronesl a jeho hlas byl vážnější, než ho kdy v
minulosti slyšela, "učila Aodhana malovat i sochařit. Být
jejím plátnem je mezi anděly považováno za obrovskou čest."
Elena
se pohledem vrátila zpět k Raphaelovi a viděla, jak mu Sharine
položila dlaň na hrudník a začala mu urovnávat neexistující
zmačkané záhyby.
"Neviděli
jsme se mnoho dní," řekla. "Určitě jich bylo alespoň
pět nebo šest."
Elena
se zamračila. S jistotou věděla, že se Raphael s Hummingbird
neviděl více, než rok, ale v jejích slovech nezaslechla ani
známku humoru. Nic, podle čeho by usoudila, že mu jemně vyčinila
za dlouhý čas, po který se neviděli. A pak se jí vybavila
Sharinina dřívější slova, kdy Illia označila za své děťátko
a vše najednou dávalo daleko vážnější smysl.
"Máš
pravdu," odpověděl jí Raphael a pousmál se. "Ale já
jsem věděl, že se na mne přijdeš podívat dříve, než by
uplynul ten sedmý."
Sharine
se rozesmála a její smích na Eleninu kůži působil jako vřelé
kapky deště.
"Ona
je..." začala Elena.
"Já
vím." Přerušil ji Illium. V tu chvíli ucítila, jak se jí
pod rukou zaťala jeho paže.
"Ellie..."
"Ššš."
Naklonila se k němu a křídlem se dotkla toho jeho. "Miluje tě
a Raphaela taky. A to je to, na čem záleží."
"Ano,
máš pravdu."
Jakmile
se Hummingbird otočila a natáhla k němu ruku, Illium se na ni
usmál a šel jí pomoct usadit se do židle.
Večeře
byla okouzlující a Elena zaslechla Raphaela mluvit hlasem, který
se změnil v pohlazení. Navzdory tomu byl Sharinin tón hlasu
vypilován do uměleckého díla. Poslouchat jí bylo jako být
obklopena tisíci pramínky úchvatných pocitů, jež se kouzelně
blýskaly. Příběhy, které vyprávěla – z Raphaelova a Illiova
mládí, byly uchvacujícím vyprávěním o odvaze i pošetilosti a
všechny byly řečeny s mateřskou hrdostí nad svými syny.
Později
téhož večera, když stála na jejich soukromém balkóne a
sledovala, jak Hummingbird s Illiem po boku odlétá, Elenu napadlo,
že Sharine sice Raphaela neporodila, ale věnovala mu stejnou péči
jako svému skutečnému synovi.
"Připomíná
mi jednu skvostnou skleníkovou květinu."
"Takovou,
která byla poškozena," odpověděl jí Raphael, položil jí
ruce na ramena a přitáhl si ji k hrudi. Pak jí sjel jednou rukou
na břicho, aby si ji přitiskl ještě blíž.
"Na
zbytek se budeš muset zeptat Illia." Elena se ho chytila za
předloktí a zavrtěla hlavou. "To nemůžu. Ne po tom, co jsem
viděla, jak moc ho to bolí." Myslela si, že největší
tragédii v životě modře okřídleného anděla už znala. Miloval
smrtelnici a kvůli andělským zákonům a délce jejího smrtelného
života o ni přišel. Ale bolest, kterou spatřila v jeho tváři
dnešního večera, byla starší a hlubší... a stále ještě
živá a hněvivá.
"Jak
dlouho zůstane ve městě?"
"Během
hodiny odlétá – je pro ni těžké zůstávat daleko od domova."
Jak
tam mlčky stáli, na nebi se objevil ohnivý záblesk. A pak další
a další.
Na
noční obloze začaly padat hvězdy.
Díky:)
OdpovědětVymazatDíky za další část knihy ! ! !
OdpovědětVymazatDíky za další pokračování.
OdpovědětVymazatĎakujem,krásna kapitola, samá nežnosť.:-) Lenka
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další překlad, moc krásný děj.Katka
OdpovědětVymazatDanke, jak jinak, nádhera
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazatďakujem za pokračovanie,je to výborné:)
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazat