Když
přijal Elenin hovor, nacházel se Raphael mimo město, ale v tuhle chvíli už
přistával vedle rybníka v Central parku, kde na něho čekala a pozorovala kachny.
"Tady
už jsme v minulosti jednou stáli." Tenkrát byla smrtelná. Byla lovkyní, kterou si
hodlal podvolit své vůli.
Na
její dobře čitelné tváři nespatřil žádný úsměv. Vzduchem se jako šeptané
tajemství ozývalo jen šustění listí.
"Zajímalo
mě, jestli si na to vzpomeneš."
"Řekni
mi, na co si přišla."
Elena
pohledem přejela tichou, ale ne zcela opuštěnou oblast, ve které se nacházeli.
"Tady ne."
Raphael
ji vzal do náruče a vznesl se k nebi. Let přes řeku Hudson zabral jen pár minut
a zanedlouho už směřovali ke skleněnému domku, který jeho družka tak milovala.
Jakmile roztáhla křídla, aby mohla přistát, Raphael ji zaujatě pozoroval. Tvé schopnosti se stále zlepšují.
"Ne
natolik, abych mohla bejt efektivní při lovu." Zastrčila si vlasy za ucho
a vešla do teplého, vlhkého prostředí skleníku. "Cejtila jsem tam černý
orchideje. Je to tak jedinečná vůně, že je nemožný ji za cokoliv zaměnit."
Dotkla se prsty červeno růžového poupěte a zavrtěla hlavou.
"Z
nějakýho důvodu mě trápí ta její ryzost – moje kontaktní osoba z parfumerie se
mi bude snažit sehnat nějakej vzorek, abych mohla přijít na to proč."
Když
za sebou zavřel dveře, setkal se s jejím vážným, šedým pohledem.
Jeho
instinkty i zkušenosti mu napovídaly, aby její obavy i péči zavrhnul. On,
Archanděl nepřežíval proto, že by byl slabý. Přežíval proto, že byl daleko
smrtonosnější, než byli všichni ostatní. Pojď ke mě, Eleno.
Když
se k němu přiblížila a dělilo je už jen několik centimetrů, položil jí ruku na
šíji a palcem jí přejížděl po tepajícím místě na krku. "Jen málo bytostí
zná tento druh trestu." Ale on ho znal. Byl tam. Byl malým dítětem, ale už
tenkrát chápal, že spravedlnosti muselo být učiněno za dost.
"Má
matka se nechtěla stát bohyní, tak jako to chtěla Lijuan, nebo Neha. A ani si
nepřála vládnout své říši, jako to chtěl můj otec."
Jakmile
Elena zvedla hlavu, aby se na něho zatímco mluvil mohla dívat, přes paži mu přepadl
vodopád jejích hedvábných vlasů. Nepoložila mu žádné otázky. Naopak. Před
nezadržitelně se přibližující temnotou neochvějně stála tělem i duší při něm.
"Ale
všichni se k ní chovali jako k bohyni a také vládla svému vlastnímu
území," zamumlal, "tak jako mu vládnu já." Všechno o vládnutí se
naučil od své matky. Naučil se o způsobech jak to udělat tak, aby se mu dostalo
respektu a úcty,
aniž by u toho musel
vyvolávat strach a
hrůzu, které doprovázely vládu většiny ostatních archandělů. "Vládla
Sumerské Říši, ale existovalo jedno konkrétní město, které považovala za svůj
domov. To město se nazývalo Amanat."
Elena
se ho chytila kolem pasu a zamračila se. "Tenhle název už jsem slyšela. V
dokumentárním cyklu o ztracenejch
městech."
"Amanat
a jeho obyvatelé zmizeli ve stejném okamžiku, kdy se vytratila Caliane."
Někteří
říkají, že své lidi také uložila ke Spánku, aby ji měl kdo přivítat, až se
probudí. Ale většina věří tomu, že než si vzala vlastní život, tak je všechny
zabila. Věří tomu, že je milovala natolik, že je nechtěla nechat pod nadvládou
někoho jiného a že se Amanat stal jejím hrobem.
Elena
se prsty druhé ruky dotkla křivky jeho křídla a Raphael je roztáhl do stran,
aby jí poskytl lepší přístup. Ze zavěšeného truhlíku, plného bílých kvítků
spadla kapka vody, která neodolala výzvě jeho roztažených křídel a klouzala po
jeho peří. "A čemu věříš ty?"
Přitáhl
si jí k sobě blíž a chytil ji pevněji, aby se ho kvůli stabilitě nemusela
přidržovat a měla volné ruce.
"Má matka," řekl, "milovala krásné věci. Vybavuješ si rubín,
který mám vystavený v pracovně ve Věži?" Drahokam nevyčíslitelné hodnoty
byl bezchybně vybroušeným skvostem. "Darovala mi ho k desátým
narozeninám."
"Měla
opravdu dokonalej vkus."
"Amanat,"
pokračoval Raphael, "byl její drahokam drahokamů. To město skutečně milovala.
Mnoho nejšťastnějších let svého dětství jsem strávil pobíháním po jeho
vydlážděných uličkách."
"Co
se týče jejich dětí, jsou andělé hrozně starostliví," zamumlala Elena,
zatímco stále hladila vnitřní stranu jeho křídla. Její dlaně byly díky tréninku
se zbraněmi samý
mozol – byly to dlaně válečnice – a Raphael na sobě nechtěl cítit žádné jiné.
"Má
matka," začal vyprávění z úsvitu své existence, "obyvatelům Amanatu
důvěřovala způsobem, jakým archanděl někomu důvěřuje jen velice zřídka."
Jeho
mysl zaplavily vzpomínky na horké letní dny, kdy létal nad starodávnými
budovami, které byly postavené z vytesaných kamenů, na hraní her s jeho smrtelnými kamarády a
na to, jak ho hladili a obdivovali dospělí.
"A
oni ji za to milovali. Nejednalo se o uctívání, které vyžaduje Lijuan s Nehou.
Bylo to... neposkvrněné způsobem, který nedokážu popsat."
"Právě
si to udělal," zašeptla Elena. "Láska. To, co k ní cítili, byla
láska."
Raphael
sklonil hlavu a jednou rukou si začal pohrávat se zvlněnými prameny vlasů,
které se dotýkaly jejího spánku. "Byla dobrým vládcem. Než ji pohltilo
šílenství, byla takovým archandělem, jakým bychom měli být všichni."
Pohled
jeho družky zněžněl do barvy vřelé,
tekuté rtuti. "V hystorickejch svitkách, který mi dala Jessamy k přečtení,
se psalo to samý. Že byla nejzbožňovanějším archandělem, a že jí respektovali i ostatní
členové Kádru."
Raphael
se rozkročil a přitáhl si jí ještě blíž. Tváří se teď dotýkala jeho krku, jednu
ruku mu položila na zátylek a tou druhou pokračovala v hlazení citlivé křivky jeho levého křídla.
"Důvodem,
proč ji lidé Amanatu tolik milovali" -nadechl se vůně jara a oceli, kterou
vyzařovala jeho lovkyně- "bylo to,
že ona je také milovala."
Vybavily
se mu vzpomínky na matku, ve kterých se smála s dívkami, které sloužili v jejím
chrámu, na její zářivý
úsměv, který měla ve tváři, když jedné z těchto dívek, která se měla vdávat,
darovala zlato a drahé hedvábné látky.
"A
proto, když do města vtrhla
skupina upírů a ublížila dvěma Amanatským ženám, nedívala se jiným směrem jen
proto, že ty ženy
byly smrtelnice a těm upírům bylo přes čtyři sta let."
Elena
ztuhla a Raphael na
krku ucítil její zrychlený dech. Objal ji pevněji, chtěl zahnat
vzpomínky na její vlastní noční můry. Eleno.
"To
je dobrý, archanděli. Pokračuj."
Nikdy
dříve o těchto událostech nemluvil, ale ovlivnily ho stejnou měrou, jako ho
ovlivnilo Calianino zmizení.
"Ti
upíři ty ženy drželi po tři dny. Tři dny v životě smrtelníka mohou působit jako
tři desetiletí." To byla slova jeho matky.
"Vzhledem
k tomu, že ty ženy vrátily živé, se Caliane rozhodla,
že ty upíry nepopraví. Místo toho je odsoudila ke stejnému druhu hrůzy, kterou
sami způsobili."
Elena
se zhluboka nadechla. "Nechala je oběsit tak, aby si byla jistá, že to
přežijou."
"Ne,
Eleno. Nenechala je oběsit. Přinutila je, aby se oběsili sami."
Elena
zaťala ruku, kterou měla položenou na jeho zátylku a Raphael ucítil kousnutí
jejích nehtů, které působilo jako temné
polibky.
"To
by vysvětlilo, proč jsem na těch provazech, ani na jejich tělech nedokázala
zachytit žádnej další pach. K tomu, co udělali, byli přinucení."
"Ano."
"Ti upíři v Amanatu… ty tři dny museli bejt-"
"Ne,
Lovkyně Spolku. Vzpomeň si... tři dny hrůzy smrtelníka mohou působit jako tři
desetiletí." Když mluvil, rty se dotýkal její kůže, jejího tepla, její
vůle žít. A to vše dohromady zahnalo chlad, který uvnitř jeho těla tak dlouho přežíval.
"Upíři
žijí daleko déle, než lidé."
"Tři
desetiletí?" Zašeptala nevěřícně. "Jak mohli zůstat naživu?"
"Nechala
je krmit, aby se ujistila, že přežijí a nechala je viset na speciálně postavené
šibenici uprostřed pole, kde se rádi srocovali krkavci."
Při
představě, která se jí vyobrazila v mysli, se Elena zachvěla. "Ti ptáci
jim museli vyklovávat
oči i další měkký části těla," zašeptala. "Všechno by jim sice
dorostlo zpátky, ale pak by prostě
přiletěli znova." Byl by to nekonečný
koloběh. "Jak dlouho dokázali přežít?"
"Celá tři desetiletí. Má matka se o tom ujistila."
"Tvoje
matka byla pekelně děsivá ženská," řekla. "Ale jestli ti upíři
udělali to, co si myslim, že udělali, pak byl její trest spravedlivej."
Tři
dny trestu by pro čtyři sta let staré upíry nebyli ničím. Samozřejmě, že by je
to bolelo, ale velice brzo by na to zapomněli. Ty ženy ale byly poznamenané na
celý zbytek života.
"Ano.
Byli poznamenaní stejným
způsobem, jako jejich oběti."
Elena
se k němu přitulila a uvědomila si, že byli úplně propletení. Paže měla omotané
kolem jeho krku, jeho nohy byly po obou stranách těch jejích, jednu ruku měl v
jejích vlasech, tu druhou měl položenou na jejích zádech, jeho rty cítila na
spánku, jeho hruď byla pevná a skutečná a byla přitisknutá k té její. Nikdy v životě se necítila bezpečněji – a
to i přes to, že mluvili o chladných hrůzných činech.
"Chápu
spravedlnost. Ale ti upíři, co dneska viseli na mostě – víš o nich něco?"
"Dmitri
mi řekl, že byli mladí, bylo jim okolo
sedmdesáti
let. A žádný z nich neudělal nic, co by si zasluhovalo takovýhle trest – dva z
nich žijí se svými rodinami a jeden je spisovatel, který pokud neni ve
službách, spojených s jeho Smlouvou, preferuje jen svou vlastní společnost. Ti zbylí
dva pracují na nejnižších pozicích ve Věži."
"Všem
bylo míň, než sto – to znamená, že byli slabí a bylo by jednoduchý je
ovládat." Obzvláště pak pro archanděla, probouzejícího se z tisíciletého
Spánku. Svou poslední myšlenku ale nahlas nevyslovila. Nechtěla mu tím ublížit.
To
je v pořádku, Eleno. Pokud to má matka udělala a všechno tomu skutečně
nasvědčuje, pak to znamená, že už v ní nezůstalo nic, co jí dříve dělalo zbožňovanou vládkyní Amanatu.
Elena
si ho k sobě přitiskla blíž. Dostatečně blízko na to, aby se rytmus jejich
bijících srdcí spojil do ladné melodie. Byla to jediná věc, která jí napadla.
Jediná věc, kterou pro něho mohla udělat. Pokud by musel prolít krev své matky,
tak by bez ohledu na to, zda by jí přikázal, aby zůstala v bezpečné vzdálenosti,
stála při něm. A důvod? Byli spolu propojeni. Ona a její archanděl – dvě části,
které se stali jedním celkem.
Děkuji za perfektní překlad ! ! Marta
OdpovědětVymazatDanke, ten příběh je stále zajímavější. Nádherný překlad :)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za daší překlad. Katka
OdpovědětVymazatděkuji, super
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad,:-) Lenka
OdpovědětVymazatVeľmi pekne ďakujem za ďalšiu časť.
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatJako, vždy skvělé. Díky moc za další pokračování
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
OdpovědětVymazatSkvele dakujem:-) zia
OdpovědětVymazat