Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Consort - 1/2 31. kapitola

V momentě, kdy Caliane unesla Illia, měla Elena vcelku jasno, jaký postoj k ženě archandělu zaujala, ale nyní, když se dívala na Lijuan, začala svůj názor přehodnocovat.
Oživovala někdy tvoje matka mrtvý?
Raphael nedal najevo ani tím nejnepatrnějším záchvěvem řas, že ji zaslechl, ale jeho odpovědi se dočkala okamžitě. Ne.

Svému tvrzení absolutně věřil, ale Elena z tónu jeho hlasu vytušila věci, které se skrývaly mezi řádky. Cítila v něm vlákna pradávné temnoty, která se jí omotala kolem srdce. Jakoukoli mělo Calianino šílenství podobu, jeho výsledkem bylo, že se proti ní obrátil její vlastní syn. Co udělala?
To byla otázka, kterou mu nikdy nepoložila, protože moc dobře chápala, že bylo možné svou matku stejnou měrou milovat a zároveň i nenávidět.
Dokázala svým zpěvem zlákat tisíce a tisíce lidí do otroctví. Pak už nebyli schopni vnímat nic jiného, než ji. Kdyby je o to požádala, byli by schopni podříznout hrdla svým vlastním dětem a pak překročit jejich zbídačená těla.

Elena ztěžka polkla a její pohled opět spočinul na Lijuan, která se právě otočila a kráčela napříč pozůstatky zenové zahrady. Její křídla měla bezchybnou barvu i tvar. Bylo nemožné je neobdivovat a to i přes skutečnost, že jejich čistota byla absolutní lží, která skrývala pravdu Lijuaniny pravé podstaty.
A udělila někdy takovej rozkaz?
Ne. Má matka bývala Ochráncem Nevinných a nějaká část její mysli si tuto zodpovědnost stále pamatovala. Ale vydala jiné rozkazy.

Na chvíli si myslela, že to bylo všechno, co jí na toto téma řekne, ale pak na její smysly zaútočila zuřivá mořská vlna, jejíž síla jí přímo šokovala. Teprve v tomto okamžiku pochopila, jak moc musel Raphael krotit své sebeovládání.
Zpívala celé dospělé populaci dvou prosperujících měst a přinutila je vstoupit do Středozemního moře, kde se všichni utopili. Chtěli proti sobě začít válčit a ona byla přesvědčená, že její řešení bude lepším východiskem, protože nezpůsobí smrt nevinných a devastaci, kterou by zapříčinila válka
Nikdy předtím jsem neslyšel tak absolutní ticho, které následně pohltilo ta dvě města. Všechny děti upadly do šoku a přestaly komunikovat. A navzdory veškeré péči, kterou jsme jim poskytli, během následujícího roku mnoho z nich zemřelo na nevysvětlitelné nemoci.

V ten okamžik Lijuan skončila se zkoumáním svého okolí a znovu se k nim otočila čelem. „Ona Spí někde jinde.“ Prohlásila sebejistě.
„Budeš mi muset prominout, ale nevěřím ti.“ Elena v Raphaelově hlase zaznamenala stejně chladný podtón, který slyšela, když promluvil v její mysli.

Lijuan se ve tváři objevil ten děsivý úsměv, ze kterého Eleně běhal mráz po zádech. „Myslíš si, že prahnu po síle tvé matky? To se pleteš, Raphaeli. Calianina“ –kolem nich se prohnal masivní závan větru, který Eleně odfoukl vlasy z obličeje- „moc a síla ji dohnaly k šílenství, zatímco já si velice užívám svého zdravého rozumu.“
Jestli byla Lijuan příčetná záleželo na úhlu pohledu každého jedince, ale jedna věc byla Eleně naprosto jasná. „Ona nás slyší.“

Lijuanin pohled se stočil směrem k Eleně. „Michaela nedokáže pochopit, co ve své lovkyni vidíš, Raphaeli.“ Žena archanděl se k ní přiblížila a už stála nebezpečně blízko.
„Ale já tomu rozumím.“
Elena neustoupila. Podle jejího názoru byla sice Lijuan nebezpečně šílená, ale podle Raphaela, měla nejstarší z archandělů svůj vlastní, zvláštní morální kodex. Na rozdíl od jiných archandělů by ji nezabila za to, že na ní promluvila – ale v momentě, kdy by si myslela, že s ní Elena nejedná s respektem, který její postavení zasluhovalo, by na ni zaútočila.
„Abych byla upřímná, ani já to moc nechápu,“ poznamenala Elena a navzdory skutečnosti, že na ni všechny instinkty křičely, aby z přítomnosti toho stvoření sakra rychle utekla, se snažila udržet svůj hlas pevný a odhodlaný.
Eleno.
Ticho. Nech mě si s touhle šílenou ženskou promluvit.

Jedno jeho křídlo se zatřepetalo a Elenu napadlo, zda svého archanděla nepřekvapila natolik, že se téměř pousmál.
„Život,“ zašeptala Lijuan a natáhla ruku, aby se dotkla Eleniny tváře. Ve stejný okamžik, kdy se Raphael přemístil, aby stál před ní, Elena o krok ustoupila. Lijuan se rozesmála a spustila ruku zpět k tělu. „Jak jsem říkala – život. Plane v tobě oheň, lovkyně. A tento druh ohně je velmi vzácný. Proto si tě Raphael drží při sobě, přestože ho svou přítomností každým dnem víc a víc oslabuješ.“

Lijuanina slova jí jako ostrý šíp zasáhla přímo do srdce. Věděla, že Raphael to považoval za férový obchod, ale ona si to nemyslela. Pokud by mu kvůli ní někdo ublížil, nikdy by si to neodpustila. Dokonce i ta představa ji děsila k smrti. Ale v tento okamžik, v přítomnosti ženy archanděla, která nechávala své znovuzrozené hodovat na tělech nedávno zemřelých, nebyl na sebelítost čas. „Víš, kam vzala Illia?“ zeptala se a vyšla zpoza Raphaelova těla.
Jsem tvoje družka. Řekla, když po ní střelil přísným pohledem.
Na to bych nikdy nemohl zapomenout, Lovkyně Spolku. Byla to nevzrušená slova, ale měla na ni stejný efekt, jako kdyby jí pohladil.

„Cítím tu vibrace mocné síly,“ prohlásila žena archanděl, „ale Caliane je silná. Chapadla její moci prostupují celým tímto regionem.“
Jakmile Lijuan roztáhla křídla, na zemi vznikla miniaturní tornáda, která do sebe vtáhla spadané listí. „Budu po ní nadále pátrat, Raphaeli.“
„To já také, Lijuan.“
„Zavoláš mne.“ Byl to rozkaz udělený nejstarším členem Kádru. Pak se Lijuan změnila ve sloup temného kouře, který ve spirálách vystoupal k nebi a zmizel.

Elena se odvrátila od zvířeného listí a hlíny, které vyvolal Lijuanin odchod a ve stejném momentě na sobě ucítila Raphaelovy ruce, které jí chytily v pase. Už věděla, co to znamená a tak rychle zatáhla křídla k páteři a chytila se ho za ramena. Raphael s ní vyletěl nad koruny stromů a pak ještě víš, kde už by zvládla letět sama.
Ona se ho ale nepustila. Místo toho, ho chytila pevněji a přitiskla si tvář na jeho krk. „Společně, Archanděli,“ zašeptala mu do ucha. Z její strany se jednalo o předběžné opatření, proti tomu, aby se jí nemohl jakýmkoli způsobem vzdálit. „Navždycky. Pamatuješ?“
Raphael jí také sevřel pevněji. Už vím, kde má matka Spí.
Elena z překvapení trhla hlavou dozadu a podívala se mu do očí. „Jak to?“
Přesně,  jak si předpověděla, podcenila Illiovu sílu. Probudil se z bezvědomí a pokouší se mi ukázat směr.

Při potvrzení toho, že byl Illium v pořádku se Elena zachvěla a znovu se zahleděla do jeho nyní už bouřlivě půlnočně temného pohledu. Zavoláš Lijuan? Zdálo se jí bezpečnější její jméno nahlas nevyslovovat.
Měl bych. Je patrně jedinou osobou, která by mohla s Caliane bojovat a vyhrát.
„Je to tvoje matka.“ Eleně se sevřelo srdce. „Kdybych měla možnost znovu si promluvit s mámou, popadla bych jí za pačesy oběma rukama.“ Nezáleželo na tom, jak naštvaná na Marguerite byla, jak moc jí zrada její matky stále bolela… přesto by jí padla do náruče a pevně objímala… a objímala.

Až se Caliane probudí, patrně vyvolá jen děs a hrůzu, Eleno. Bude horší, než Lijuan, protože Caliane jako monstrum nevypadá. Dokonce i její šílenství má podobu neuvěřitelné krásy.
Jestli se tohle všechno ukáže jako pravda, Lijuan jí hodně rychle vycejtí. Možná jí to zabere pouhé minuty, ale i takhle krátký časový úsek, by pořád byl pouze Raphaelův. Zasloužíš si šanci svojí matku ještě jednou vidět a promluvit si s ní osamotě.

Raphael sklonil hlavu a v pomalém, mocném polibku si vzal její rty. V ten moment se vzduchem kolem nich prohnal zvuk hromu a horizont proťaly intenzivně barevné blesky.
Chci tě nechat na nějakém bezpečném místě.
Ze kterýho bych stejně utekla.
Raphael se jí zadíval do očí a Eleně došlo, že si velice dobře uvědomoval, že by jí mohl uvěznit na takovém místě, odkud by se dostat nedokázala. Ochranná klec… ale přesto klec. Místo toho, aby se s ním dohadovala, jednoduše vyčkávala.

Poryv větru mu z obličeje odfoukl půlnočně černé vlasy. Pak se prsty dotkl její tváře. Už nikdy sám.
Z jeho prostého prohlášení se jí emocemi sevřelo srdce. Už nikdy.

S tímto slibem se otočili a zamířili přímo do srdce bouře.

7 komentářů: