Kapitola Sedmnáctá
(aneb: Pravidla jsou tvořena
proto, aby se porušovala, nebo ne?)
Alli
Zrovna jsem si na
obličej namazala antihistaminovou mast a pozorovala se v zrcadle, když mi
přišla nová zpráva. Utřela jsem si ruce a podívala se, kdo to byl.
Shade.
Zamluv
si mě na sobotu. Potřebuju dávku svojí Allikočky.
Nemohla jsem si
pomoci a usmála se. Byla jsem tak ráda, že jsem si s ním stanovila jasná
pravidla – a ujistila se, že pochopil, že s ním nikdy nebudu chodit. To
ale neznamenalo, že bych hodlala přestat s využíváním jeho služeb. Okamžitě
jsem se kvůli svým myšlenkám cítila extra nemravně. Přeci jen na mě hned vedle
v kuchyni čekal můj nový šéf. Můj super-sexy-a-zcela-určitě-mě-přitahuje nový
šéf. To byl on a čekal na mě jen o pár metrů dál.
Odepsala jsem Shadeovi.
Popřemýšlím
o tom.
Ale už teď jsem
věděla, že to udělám. Ze San Diega bych se měla vrátit v pátek večer,
takže bych si ho mohla zamluvit dokonce už na pátek. Nebo bych mohla hrát na
jistotu a domluvit se až na sobotu. Uvidíme.
Ještě jsem si aplikovala
trochu krycího make-upu a pak sáhla pro sypký pudr. Zkusmo jsem si štětcem
trochu nanesla na tváře a pak v zrcadle zkontrolovala výsledek. Stále jsem
byla trochu oteklá, ale alespoň jsem překryla ty modřiny. Pořád jsem ale
vypadala, jako kdybych strávila plných pět kol v ringu se šampiónem
v těžké váze. Podívala jsem se na sebe ještě jednou a trochu kritičtěji.
Spíš deset kol.
V tu chvíli jsem
zaslechla Alexe, jak na mě volá, „můžu si vzít z ledničky něco
k pití?“ Chtěla jsem mu odpovědět, ale uvědomila si, že by mě patrně
neslyšel. Vrátila jsem se do kuchyně a pokoušela se ignorovat skutečnost, že
nyní, když už jsem na sobě neměla gelovou masku, mohl můj zdeformovaný
Neandrtálský obličej vidět v plné kráse. „Samozřejmě,“ odpověděla jsem a
zamířila k lednici. „Co by sis dal?“
Alex se zvedl ze
židle, obešel snídaňový bar a postavil se vedle mě. „Kvůli tomu si sem nemusela
chodit,“ pronesl a natáhl ruku směrem k úchytce ledničky ve stejnou chvíli
jako já. „To jsem mohl zvládnout sám.“
A nějakým zcela záhadným
způsobem (který bych v životě nedokázala vysvětlit) se stalo, že mi
z druhé ruky vylítla otevřená pudřenka, která ve vzduchu explodovala, a
veškerý její bronzový obsah přistál v rozkroku Alexových velmi drahých
kalhot.
V rozkroku.
S hrůzou v očích
jsem na něho zírala a začala koktat.
„Já… já se omlouvám…
promiň! Pro Boha… musíme…“
Alex ze sebe začal
pudr oprašovat a já ho okamžitě popadla za ruku. „Ne, to nedělej. Takhle ho
vtlačíš dovnitř. Nech mě... ho vysát!“
Už jsem se chystala
vystartovat směrem ke skříni, kde jsem měla uklizený vysavač, když v tom
mi došlo, jak dvojsmyslně mohla moje věta vyznít. Chtěla jsem na místě umřít. Okamžitě
jsem ztuhla.
Takhle
ho vtlačíš dovnitř – ten pudr do vláken látky samozřejmě. A nech mě ho vysát???
Pomalu jsem se otočila
a setkala se s jeho pobaveným kobaltovým pohledem.
„Myslela jsem vysát
vysavačem. Vysaju ten pudr vysavačem.“
Alex se na mě divoce
usmál a jeho rošťácký výraz rozzářil už takhle pekelně-sexy vypadající tvář.
„Samozřejmě,“
odpověděl. „Čím jiným bys ho chtěla sát?“
A já chtěla umřít
podruhé.
Po celou dobu, co
jsem zmíněný vysavač tahala ze skříně, zapojovala ho do zásuvky a nakonec
přistoupila k Alexovi, měly mé tváře jasně rudou barvu. Znovu se na mě divoce
usmál a natáhl ke mně ruku. „Myslim, že tuhle část bych asi měl udělat sám,“
navrhl. „Ne, že bych ti nevěřil, ale…“
A já chtěla umřít
potřetí.
Ztuhlými prsty jsem
mu podala hadici, pak vysavač aktivovala a sledovala, jak si vysával rozkrok.
Tohle byla pravděpodobně nejtrapnější situace celého mého života. Vážně. Nebo
možná dokonce nejtrapnější situace v historii lidstva. Když byl Alex
hotov, na jeho šedých kalhotech byly stále patrné stopy bronzového pudru.
Povzdychla jsem si.
„Zaplatím ti
čistírnu,“ řekla jsem mu. „A pokud ani to nepomůže, tak ti koupím nové.“
Alex jen mávl rukou.
„Nedělej si s tim starosti,“ pronesl srdečně. „Vážně. Neohlášeně jsem tě
překvapil v den, kdy si měla nahlášenou neschopenku, takže jsem si to
vlastně zasloužil.“
Pak se rozesmál a já
si nemohla pomoci a rozesmála jsem se s ním.
To byl ale den.
„Vypadá to, že se
proti nám všechno spiklo a normální vztah mít asi nikdy nebudeme, co?“
zachechtal se. Při slově „vztah“ jsem se zostra nadechla. Mohl na mě poznat, že
jsem nad ním přemýšlela velmi nepracovním způsobem? Ztěžka jsem polkla.
„Já vim. A všechno je
to moje vina,“ pronesla jsem nejistě. „Opravdu se omlouvám. Přísahám, že
obvykle se chovám profesionálně.“
Alex zavrtěl hlavou.
„Rozhodně bych neměnil,“ prohlásil. S paprsky zapadajícího slunce, které
ho právě osvětlovaly skrz okno, byl tak nádherný. Snažila jsem se to nevnímat.
„Díky tobě se stalo
chození do práce zajímavý,“ dodal.
„To je hezký slyšet,“
zamumlala jsem ironicky. „Ještě pořád chceš něco k pití? Nebo mam najít
něco dalšího, co bych na tebe mohla vysypat?“
Rozesmál se. „Přestože
je tvoje nabídka opravdu lákavá, pravděpodobně bych se měl vydat na cestu. Chci
si večer projít tu složku a udělat si nějaký poznámky. Měj se hezky. Doufám, že
ty otoky splasknou a že se zítra uvidíme. Už teď vypadáš daleko líp, ta mast ti
musela zabrat.“
Nadšeně jsem se
dotkla svých tváří a zjistila, že měl pravdu. Má pokožka byla daleko méně
napnutá, než byla ještě před pár okamžiky. „Máš pravdu a díky. Nevim, proč mě
to vůbec nenapadlo. Možná si neměl bejt ekonom, ale doktor.“
„Hmm, to bych
v práci určitě vídal nahý ženy… dyť víš – ty, co nenosej spodní prádlo a
tak. Oh, počkat! To se mi děje i teď!“ Po celou dobu sledoval výraz mé tváře a
pak se rozesmál. Můj obličej totiž samozřejmě pohltily plameny.
„Dělám si srandu,“
řekl mi. „Nemělo by mi to připadat tak vtipný, ale prostě si nemůžu pomoct.
Doufám, že ti to nepřijde příliš nevhodný. Musíš uznat, že celá ta situace byla
prostě k popukání.“
Odevzdaně jsem
přikývla. „Já vim, že byla,“ přiznala jsem. „Poslední dobou mi připadá, že
s každym úletem, kterýho se dopustim, se vznášim nad svym vlastnim tělem a
pro jistotu to všechno pozoruju jen z dálky. Jako kdybych chtěla, aby
všechny ty pitomosti dělal někdo jinej a né já.“
Alex se zachechtal.
„Nic si z toho nedělej. Po rozvodu jsem měl taky období, kdy jsem se
choval jako šílenec. To přejde a všechno se zase vrátí k normálu.“
Přikývla jsem,
protože měl pravdu, ale problémem bylo, že už jsem vlastně vůbec nevěděla, co
bylo „normální“. Usoudila jsem, že si budu muset vytvořit nové „normální“.
Vyprovodila jsem ho ke dveřím, poděkovala, že si pro složku dojel až ke mně
domů a znovu se omluvila za to, že jsem mu zničila jeho rozkrok.
„Na kalhotách,“
dodala jsem koktavě.
Opět se na mě divoce
usmál. „Rád jsem tě dneska viděl, Alli,“ pronesl s úsměvem. „A myslim to
vážně.“ A pak už byl pryč.
Zvládla jsem dojít
teprve do chodby, když v tom byl opět zpátky. Vstrčil hlavu do dveří a
nesměle se usmíval. „Ehm, moje auto nechce nastartovat,“ řekl a vrtěl u toho
hlavou. „Zavolam si odtahovku. Vadilo by ti, kdybych tu počkal s tebou?“
Zírala jsem na něho.
„Tobě nestartuje auto? Čim to pro Boha jezdíš?“ Došla jsem k oknu a
podívala se na svou příjezdovku… kde stálo nablýskané, černé BMW a evidentně
bylo úplně nové. „Hmm. Koukam, že se můžou rozbít i ty nejlepší věci,“ řekla
jsem a otočila se zpět. „Samozřejmě, že tu můžeš počkat. Teď už si to pití
dáš?“
Alex přikývl. „Jo.
Rád.“
Pak na svém telefonu
našel odtahovou službu, a zatímco jsem nám nalévala víno, jim zavolal. Ukázala
jsem mu, že budu za minutku zpátky a vydala se do své ložnice, abych se mohla
obléknout. Musela jsem se krotit, abych si na sebe nevzala něco sexy a to mě
zaskočilo. Chtěla jsem kvůli svému šéfovi vypadat atraktivně?
Jenže
můj šéf je pekelně sexy. Připomněla jsem si. Takže je samosebou, že chci taky vypadat přitažlivě.
Nakonec jsem na sebe
natáhla kalhoty na jógu a tričko. Bylo to přiléhavé tričko s výstřihem do
„V“, ale pořád to bylo jen tričko. A v těch kalhotech sice vypadal můj
zadek sakra dobře, ale stále to byly jen kalhoty na cvičení. Výsledek jsem
zkontrolovala v zrcadle. Můj obličej vypadal sice trochu lépe, ale pořád
ještě to nebylo ono. Alespoň, že vizáž zdeformovaného Neandrtálce byla pryč,
protože to mi rozhodně neslušelo. Když jsem se nakonec vrátila do kuchyně, Alex
už dotelefonoval.
„Vypadáš mnohem líp,“
prohlásil. Zrovna se otočil od kuchyňského okna a usmál se na mě. Působil,
jakoby právě vystoupil z obálky nějakého prestižního časopisu.
„No, oblečení
s člověkem dokáže udělat zázraky,“ odpověděla jsem. Když jsem se na něho
usmála zpět, už jsem necítila to pnutí, které mi předtím způsobovaly otoky. To
muselo být dobré znamení.
„Tak,“ prohlásila
jsem, když jsem se rozhlédla po své kuchyni. „Řekla bych, že jedinou věcí,
kterou tu mam k jídlu, je čokoláda, popcorn a hromady mražený zeleniny,
ale začínám mít hlad, tak co kdybysme si objednali nějakou čínu? Mam je na
rychlym vytáčení. Než přijede odtahovka, to určitě stihnem.“
Alex se rozesmál.
„Zrovna jsem si řikal, že tvoje kuchyň je příliš vycíděná na to, aby byla
skutečně používaná. Čínu si dam rád. Vim, že je teprve pět, ale protože jsem
musel z práce odejít dřív, jsem nestihl oběd.“
Pokrčila jsem rameny
a sáhla pro telefon. „Prostě a jednoduše nejsem moc dobrá kuchařka,“ oznámila
jsem upřímně. „Ale mraženou pizzu umim upéct docela dobře a vytočit jídlo
s donáškou mi jde úplně nejlíp.“
Když jsem objednávala
naší večeři, Alex se stále ještě smál. Pak jsem nám nalila další skleničku vína
a vydali jsme se na terasu.
„Řekni mi, proč ses
rozhodl jít pracovat zrovna k Zellerovi?“ zeptala jsem se. Snažila jsem se
zapříst zdvořilostní konverzaci a u toho se pokoušela ignorovat jeho naprosto
ploché břicho. Jediné nerovnosti tvořilo břišní svalstvo, které jsem mohla téměř
vidět skrz jeho na míru šitou košili. Ten jeden jediný pohled stačil
k tomu, aby mě pohltila vlna horka, a tak jsem svůj pohled okamžitě zvedla
k tomu jeho.
Alex poklepal prsty o
desku terasového stolu a já k nim okamžitě stočila oči. Byly dlouhé a
štíhlé, ale stále působily naprosto mužně. Opravdu měl sexy ruce. Povzdechla
jsem si.
Proč
by taky měly vypadat jakkoli jinak, že? Přeci jen byly přirostlé k velice
atraktivnímu tělu. Soustřeď se, pitomče! Napomenula jsem se. A znovu se zaměřila na
jeho oči. Což mi v soustředění samozřejmě vůbec nepomohlo, protože i jeho
oči byly naprosto úchvatné. Přesto jsem se přinutila se soustředit a
v momentě, kdy promluvil, nevnímat jeho pohybující se plné rty.
„Jeden muj dobrej
známej dělá pracovního poradce, a když narazil na tohle místo, napadlo ho, že
by pro mě mohlo bejt naprosto ideální. Věděl, že jsem hledal něco novýho. Chtěl
jsem úplně novej start - se vším všudy.“
Zírala jsem na něho.
„Ty si odtud?“
„Jo,“ odpověděl Alex
a napil se vína. „Ale po rozvodu jsem se přestěhoval na druhou stranu města a
změnil jsem v podstatě všechno, co šlo. Našel jsem si čas na nějaký nový
koníčky a udělal spoustu prospěšnejch změn…
někdy, když už seš v manželství příliš dlouho, se tak moc
soustředíš na fungování manželství jako celku, že zapomeneš rozvíjet svojí
vlastní individualitu.“
„Jak dlouho už seš
rozvedenej?“ zeptala jsem se zvědavě. Z nějakého důvodu, jsem měla za to,
že už to nějakou dobu bylo.
„Rok a půl,“
odpověděl. „A můžu říct, že mi to jen prospělo.“
Také jsem se napila
vína. Bože, jak jsem tenhle nápoj milovala.
„Co se stalo? Proč
jste se rozvedli?“
„Vzájemně jsme se
jeden druhýmu odcizili,“ pokrčil rameny. „Já si myslel, že nám bylo dobře a
moje žena se evidentně měla dobře… ale měla se dobře se svym trenérem tenisu.
Takže… jsme se rozvedli. Já prostě nejsem jeden z těch, co by se rád dělil
o svou manželku.“
Pak se na mě mile
usmál a já ho chtěla okamžitě obejmout. Rozhodně jsem z první ruky věděla,
jaké to bylo, když vás někdo podváděl. Jenže kdo se všema pěti pohromadě by
sakra podváděl Alexe Harrise?
No
do háje, jeho ex-manželka musela bejt opravdu blbka.
„Muj bejvalej mě taky
podváděl,“ pronesla jsem. „A to zjištění pro mě nebylo zrovna lehký. Přinutí tě
to zamyslet se nad každičkym detailem svýho života. Ale už teď můžu říct, že mi
celej ten rozvod taky prospěl.“
Alex na mě zíral
s výrazem naprostého šoku.
„Kdo se všema pěti
pohromadě by tě sakra podváděl?“ zeptal se otevřeně.
„Přesně tohle jsem si
zrovna řikala o tobě!“ Přiznala jsem. „Asi se shodnem na tom, že oba naši
bejvalý byli prostě šílenci. Tak na šílence.“ Pronesla jsem a cinkla skleničkou
o tu jeho. Usmál se. „Konec konců jejich šílenství mělo svý výhody,“ řekl.
„Kdyby to měli v hlavě v pořádku, pořád bychom byli s nima, ne?“
Jo,
přiznala jsem. A pak bych tu téměř
neslintala a neseděla s tebou. Tak
jo, s těmahle myšlenkama budu muset skončit.
Byl to můj šéf a to
znamenalo, že jsem se s ním nemohla zaplést. Jenže se mi nějak nedařilo
přimět svůj mozek k tomu, aby o něm přestal neustále přemýšlet. Dospěla
jsem k názoru, že mu svůj problém s poblázněním přiznám. Ano,
pravděpodobně jsem zešílela, jenže to už pro mě nebylo žádnou novinkou.
„Hm, taky na sobě
pracuju,“ pronesla jsem a znovu dolila naše skleničky. „A jednou z věcí, o
kterou se usilovně snažim, je, bejt za všech okolností upřímná. Kličkování a
vyhýbání se totiž stojí příliš úsilí a energie. A navíc, život je příliš
krátkej. A to mě přivádí k něčemu, s čim tak trochu zápasim a chci,
abys o tom věděl, protože mi to možná pomůže.“
Alex se na mě podíval
s obavami ve tváři. „Pomůžu ti, jak jen budu moct, Alli.“
„Když na mě budeš
házet tenhle sladkej kukuč, tak mi rozhodně nepomůžeš,“ prohlásila jsem.
Vzhledem k tomu, že jsme byli na mé terase a oba pili už třetí skleničku
vína, pro mě bylo velice jednoduché zapomenout, že to byl stále můj šéf.
„Asi tě nechápu,“ zareagoval
Alex nejistě. „Dotkl jsem se tě nějak? Měl jsem za to, žes říkala, že se tak snadno neurazíš.“
„Ne, samozřejmě, že
ne,“ odpověděla jsem a zhluboka se nadechla. „Nejde o to, že bys mě něčím
urazil, ale o to, že mě přitahuješ. A řekla bych, že to je důvod, proč se v tvojí přítomnosti chovam jako koktající idiot. Cejtim se vedle tebe tak nějak zastrašeně a
k tomu mě ještě přitahuješ. Nejsem příznivcem vztahů na pracovišti,
protože pak se všechno jen zkomplikuje, no a z celý tý situace nevidim
cestu ven.“
Alex na mě jen mlčky
zíral a vypadal krapet otřeseně. Došlo mi, že jsem patrně porušila nějaká nepsaná pravidla vztahu mezi šéfem a podřízeným a tak jsem se hned začala omlouvat. „Omlouvám
se. To jsem neměla říkat, co?“ zeptala jsem se nervózně. V tu chvíli mi
začalo srdce bušit jako o závod. To poslední, co jsem potřebovala, bylo dostat
padáka za nepatřičné chování. Mohlo být tohle považované za nepatřičné chování?
Přeci jen jsme byli u mě doma. Mé myšlenky se rozutekly do všech směrů a
začínala jsem rudnout.
A pak se na mě Alex
usmál. „Vlastně je to úleva. Protože ty mě taky přitahuješ. A zastrašeně se
cejtim taky. A taky nejsem příznivcem vztahů na pracovišti.“
Tak tohle jsem
opravdu, ale opravdu nečekala. Mlčky jsem na něho zírala a skutečně neměla
ponětí, jak zareagovat.
„Navíc, je skutečně
osvěžující promluvit si s někym, kdo je upřímnej. Nicméně díky tvojí
upřímnosti se teď cejtim ještě o něco víc zastrašeně.“
Znovu se na mě usmál
a já bych mohla přísahat, že jeho zuby měly neuvěřitelně bílou barvu. Bylo
vůbec možné, aby to byla přirozeně bílá??
Stále jsem byla
oněmělá úžasem a Alex mě pobídl k reakci. „To mi na to nic neřekneš?“
„Potřebuju další
víno,“ vyhrkla jsem a popadla svou skleničku. Napila jsem se a znovu se na něho
podívala. „Já tě zastrašuju? Jak?“
Pokrčil rameny a
působil u toho tak elegantně, pohledně a kultivovaně. „Nevim. Prostě to tak je.
Teď už jsem se přes to ale trochu přenesl. Myslim, že to bylo díku tomu, jak
jsem si před tebou vysával rozkrok.“
Začervenala jsem se.
Jak ze sebe mohla jedna jediná žena udělat idiota na sto různých způsobů?
„Opravdu nevim, jak se mi něco takovýho mohlo stát,“ zopakovala jsem. „Fakt
nemam ponětí. Jak jsem řekla, změnila jsem se v koktajícího idiota. Cejtim
se kolem tebe jako zatracenej teenager.“
Alex se ke mně spiklenecky
naklonil blíž. „Já si vedle tebe připadam stejně,“ přiznal. „Jenže spolu pracujeme
a navíc jsme dospělí, takže to zvládneme, ne?“
Automaticky jsem
přikývla. „Samozřejmě. Jen jsem si říkala, že by bylo fér, abych ti přiznala
důvod, proč se chovam tak divně. Připadam si líp, když vim, že mam koule na to,
abych byla upřímná. Řekla jsem si, že to bude lepší, než se ve tvý přítomnosti
dál chovat jako naprostá pipka.“
Alex si povzdychl.
„Alli, když v jedný větě použiješ slovo koule a pipka, tak to naší situaci
moc nepomáhá.“ A pak se rozesmál a já se musela rozesmát také.
„Tohle je nejzvláštnější
konverzace, jakou jsem kdy se svym šéfem měla,“ řekla jsem. „Na druhou stranu,
nikdy dřív se mi nestalo, že by mě muj šéf přitahoval, takže všechno tohle je
pro mě nový. Tak trochu si připadam, jak Alenka v říši Divů.“
„To by ze mě dělalo
toho zajíce. Alespoň, že na sobě mam spodní prádlo,“ pronesl Alex smrtelně
vážně.
„Já na sobě spodní
prádlo mam!“ Prohlásila jsem. „Obvykle spodní prádlo nosim. Neměla jsem ho jen
ten jeden jedinej den, a to ze zcela konkrétního důvodu, o kterym se ale nebudu
šířit. A myslim si, že bysme měli změnit téma, nebo se tu propadnu studem.“
„Souhlasim. Co třeba…
děti? V kuchyni jsem viděl fotku tvý dcery. Je krásná a vypadá, že by to
mohla bejt tvoje sestra. To je tvoje jediný dítě?“
Přikývla jsem. „Jo.
Jmenuje se Sophie. Je jí patnáct a je naprosto skvělá. Vlastně by se měla
každou chvíli vrátit z tréninku roztleskávaček. A co ty?“
„Já mam taky jenom
jedno dítě. Syna. Je mu dvacet-tři a podle jeho názoru se stále ještě
rozhoduje, jak by chtěl se svým životem naložit. Ale musim říct, že je to taky
skvělý dítě. Jsem si jistej, že jednoho dne přijde k rozumu a…“
A v tom zazvonil
zvonek u dveří. Slyšeli jsme ho velmi jasně dokonce i skrz dveře terasy.
„Podává se večeře!“
Prohlásila jsem s úsměvem. Vzali jsme si skleničky s vínem a vrátili
se dovnitř do domu. Jedli jsme v obýváku a dál vedli zdvořilostní
konverzaci. A upřímně, pro jednou jsem si byla jistá, že jsem se ohledně porušení pravidel rozhodla
správně. Jakmile jsem Alexovi řekla o svém pobláznění, se mi zdálo, že to
věčné napětí, které mezi námi panovalo, konečně polevilo. Navíc už jsem se jím
necítila tolik zastrašená.
Alex byl zajímavý a
podmanivý. A když nakonec dorazila odtahová služba a on musel odejít, zjistila
jsem, že jsem byla jeho odchodem zklamaná. A to bylo velmi znepokojující. Což mě
přivedlo k další věci, která byla znepokojivá… definitivně jsem byla
zblázněná do svého šéfa.
Děkuji za novou kapitolu.Katka
OdpovědětVymazatDěkuju za překlad. :)
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad !!
OdpovědětVymazatDěkuji, za překlad, ta se bude v pondělí divit!!!!
OdpovědětVymazatDíky za další kapitolu.
OdpovědětVymazatĎakujem pekne :)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad.
OdpovědětVymazat