Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

ZZK - 17. kapitola

Kapitola Sedmnáctá
(aneb: Pravidla jsou tvořena proto, aby se porušovala, nebo ne?)
Alli



Zrovna jsem si na obličej namazala antihistaminovou mast a pozorovala se v zrcadle, když mi přišla nová zpráva. Utřela jsem si ruce a podívala se, kdo to byl.
Shade.
Zamluv si mě na sobotu. Potřebuju dávku svojí Allikočky.
Nemohla jsem si pomoci a usmála se. Byla jsem tak ráda, že jsem si s ním stanovila jasná pravidla – a ujistila se, že pochopil, že s ním nikdy nebudu chodit. To ale neznamenalo, že bych hodlala přestat s využíváním jeho služeb. Okamžitě jsem se kvůli svým myšlenkám cítila extra nemravně. Přeci jen na mě hned vedle v kuchyni čekal můj nový šéf. Můj super-sexy-a-zcela-určitě-mě-přitahuje nový šéf. To byl on a čekal na mě jen o pár metrů dál.
Odepsala jsem Shadeovi.
Popřemýšlím o tom.
Ale už teď jsem věděla, že to udělám. Ze San Diega bych se měla vrátit v pátek večer, takže bych si ho mohla zamluvit dokonce už na pátek. Nebo bych mohla hrát na jistotu a domluvit se až na sobotu. Uvidíme.
Ještě jsem si aplikovala trochu krycího make-upu a pak sáhla pro sypký pudr. Zkusmo jsem si štětcem trochu nanesla na tváře a pak v zrcadle zkontrolovala výsledek. Stále jsem byla trochu oteklá, ale alespoň jsem překryla ty modřiny. Pořád jsem ale vypadala, jako kdybych strávila plných pět kol v ringu se šampiónem v těžké váze. Podívala jsem se na sebe ještě jednou a trochu kritičtěji. Spíš deset kol.
V tu chvíli jsem zaslechla Alexe, jak na mě volá, „můžu si vzít z ledničky něco k pití?“ Chtěla jsem mu odpovědět, ale uvědomila si, že by mě patrně neslyšel. Vrátila jsem se do kuchyně a pokoušela se ignorovat skutečnost, že nyní, když už jsem na sobě neměla gelovou masku, mohl můj zdeformovaný Neandrtálský obličej vidět v plné kráse. „Samozřejmě,“ odpověděla jsem a zamířila k lednici. „Co by sis dal?“
Alex se zvedl ze židle, obešel snídaňový bar a postavil se vedle mě. „Kvůli tomu si sem nemusela chodit,“ pronesl a natáhl ruku směrem k úchytce ledničky ve stejnou chvíli jako já. „To jsem mohl zvládnout sám.“
A nějakým zcela záhadným způsobem (který bych v životě nedokázala vysvětlit) se stalo, že mi z druhé ruky vylítla otevřená pudřenka, která ve vzduchu explodovala, a veškerý její bronzový obsah přistál v rozkroku Alexových velmi drahých kalhot.
V rozkroku.
S hrůzou v očích jsem na něho zírala a začala koktat.
„Já… já se omlouvám… promiň! Pro Boha… musíme…“
Alex ze sebe začal pudr oprašovat a já ho okamžitě popadla za ruku. „Ne, to nedělej. Takhle ho vtlačíš dovnitř. Nech mě... ho vysát!“
Už jsem se chystala vystartovat směrem ke skříni, kde jsem měla uklizený vysavač, když v tom mi došlo, jak dvojsmyslně mohla moje věta vyznít. Chtěla jsem na místě umřít. Okamžitě jsem ztuhla.
Takhle ho vtlačíš dovnitř – ten pudr do vláken látky samozřejmě. A nech mě ho vysát???
Pomalu jsem se otočila a setkala se s jeho pobaveným kobaltovým pohledem.
„Myslela jsem vysát vysavačem. Vysaju ten pudr vysavačem.“
Alex se na mě divoce usmál a jeho rošťácký výraz rozzářil už takhle pekelně-sexy vypadající tvář.
„Samozřejmě,“ odpověděl. „Čím jiným bys ho chtěla sát?“
A já chtěla umřít podruhé.
Po celou dobu, co jsem zmíněný vysavač tahala ze skříně, zapojovala ho do zásuvky a nakonec přistoupila k Alexovi, měly mé tváře jasně rudou barvu. Znovu se na mě divoce usmál a natáhl ke mně ruku. „Myslim, že tuhle část bych asi měl udělat sám,“ navrhl. „Ne, že bych ti nevěřil, ale…“
A já chtěla umřít potřetí.
Ztuhlými prsty jsem mu podala hadici, pak vysavač aktivovala a sledovala, jak si vysával rozkrok. Tohle byla pravděpodobně nejtrapnější situace celého mého života. Vážně. Nebo možná dokonce nejtrapnější situace v historii lidstva. Když byl Alex hotov, na jeho šedých kalhotech byly stále patrné stopy bronzového pudru. Povzdychla jsem si.
„Zaplatím ti čistírnu,“ řekla jsem mu. „A pokud ani to nepomůže, tak ti koupím nové.“
Alex jen mávl rukou. „Nedělej si s tim starosti,“ pronesl srdečně. „Vážně. Neohlášeně jsem tě překvapil v den, kdy si měla nahlášenou neschopenku, takže jsem si to vlastně zasloužil.“
Pak se rozesmál a já si nemohla pomoci a rozesmála jsem se s ním.
To byl ale den.
„Vypadá to, že se proti nám všechno spiklo a normální vztah mít asi nikdy nebudeme, co?“ zachechtal se. Při slově „vztah“ jsem se zostra nadechla. Mohl na mě poznat, že jsem nad ním přemýšlela velmi nepracovním způsobem? Ztěžka jsem polkla.
„Já vim. A všechno je to moje vina,“ pronesla jsem nejistě. „Opravdu se omlouvám. Přísahám, že obvykle se chovám profesionálně.“
Alex zavrtěl hlavou. „Rozhodně bych neměnil,“ prohlásil. S paprsky zapadajícího slunce, které ho právě osvětlovaly skrz okno, byl tak nádherný. Snažila jsem se to nevnímat.
„Díky tobě se stalo chození do práce zajímavý,“ dodal.
„To je hezký slyšet,“ zamumlala jsem ironicky. „Ještě pořád chceš něco k pití? Nebo mam najít něco dalšího, co bych na tebe mohla vysypat?“
Rozesmál se. „Přestože je tvoje nabídka opravdu lákavá, pravděpodobně bych se měl vydat na cestu. Chci si večer projít tu složku a udělat si nějaký poznámky. Měj se hezky. Doufám, že ty otoky splasknou a že se zítra uvidíme. Už teď vypadáš daleko líp, ta mast ti musela zabrat.“
Nadšeně jsem se dotkla svých tváří a zjistila, že měl pravdu. Má pokožka byla daleko méně napnutá, než byla ještě před pár okamžiky. „Máš pravdu a díky. Nevim, proč mě to vůbec nenapadlo. Možná si neměl bejt ekonom, ale doktor.“
„Hmm, to bych v práci určitě vídal nahý ženy… dyť víš – ty, co nenosej spodní prádlo a tak. Oh, počkat! To se mi děje i teď!“ Po celou dobu sledoval výraz mé tváře a pak se rozesmál. Můj obličej totiž samozřejmě pohltily plameny.
„Dělám si srandu,“ řekl mi. „Nemělo by mi to připadat tak vtipný, ale prostě si nemůžu pomoct. Doufám, že ti to nepřijde příliš nevhodný. Musíš uznat, že celá ta situace byla prostě k popukání.“
Odevzdaně jsem přikývla. „Já vim, že byla,“ přiznala jsem. „Poslední dobou mi připadá, že s každym úletem, kterýho se dopustim, se vznášim nad svym vlastnim tělem a pro jistotu to všechno pozoruju jen z dálky. Jako kdybych chtěla, aby všechny ty pitomosti dělal někdo jinej a né já.“
Alex se zachechtal. „Nic si z toho nedělej. Po rozvodu jsem měl taky období, kdy jsem se choval jako šílenec. To přejde a všechno se zase vrátí k normálu.“ 
Přikývla jsem, protože měl pravdu, ale problémem bylo, že už jsem vlastně vůbec nevěděla, co bylo „normální“. Usoudila jsem, že si budu muset vytvořit nové „normální“. Vyprovodila jsem ho ke dveřím, poděkovala, že si pro složku dojel až ke mně domů a znovu se omluvila za to, že jsem mu zničila jeho rozkrok.
„Na kalhotách,“ dodala jsem koktavě.
Opět se na mě divoce usmál. „Rád jsem tě dneska viděl, Alli,“ pronesl s úsměvem. „A myslim to vážně.“ A pak už byl pryč.
Zvládla jsem dojít teprve do chodby, když v tom byl opět zpátky. Vstrčil hlavu do dveří a nesměle se usmíval. „Ehm, moje auto nechce nastartovat,“ řekl a vrtěl u toho hlavou. „Zavolam si odtahovku. Vadilo by ti, kdybych tu počkal s tebou?“
Zírala jsem na něho. „Tobě nestartuje auto? Čim to pro Boha jezdíš?“ Došla jsem k oknu a podívala se na svou příjezdovku… kde stálo nablýskané, černé BMW a evidentně bylo úplně nové. „Hmm. Koukam, že se můžou rozbít i ty nejlepší věci,“ řekla jsem a otočila se zpět. „Samozřejmě, že tu můžeš počkat. Teď už si to pití dáš?“
Alex přikývl. „Jo. Rád.“
Pak na svém telefonu našel odtahovou službu, a zatímco jsem nám nalévala víno, jim zavolal. Ukázala jsem mu, že budu za minutku zpátky a vydala se do své ložnice, abych se mohla obléknout. Musela jsem se krotit, abych si na sebe nevzala něco sexy a to mě zaskočilo. Chtěla jsem kvůli svému šéfovi vypadat atraktivně?
Jenže můj šéf je pekelně sexy. Připomněla jsem si. Takže je samosebou, že chci taky vypadat přitažlivě.
Nakonec jsem na sebe natáhla kalhoty na jógu a tričko. Bylo to přiléhavé tričko s výstřihem do „V“, ale pořád to bylo jen tričko. A v těch kalhotech sice vypadal můj zadek sakra dobře, ale stále to byly jen kalhoty na cvičení. Výsledek jsem zkontrolovala v zrcadle. Můj obličej vypadal sice trochu lépe, ale pořád ještě to nebylo ono. Alespoň, že vizáž zdeformovaného Neandrtálce byla pryč, protože to mi rozhodně neslušelo. Když jsem se nakonec vrátila do kuchyně, Alex už dotelefonoval.
„Vypadáš mnohem líp,“ prohlásil. Zrovna se otočil od kuchyňského okna a usmál se na mě. Působil, jakoby právě vystoupil z obálky nějakého prestižního časopisu.
„No, oblečení s člověkem dokáže udělat zázraky,“ odpověděla jsem. Když jsem se na něho usmála zpět, už jsem necítila to pnutí, které mi předtím způsobovaly otoky. To muselo být dobré znamení.
„Tak,“ prohlásila jsem, když jsem se rozhlédla po své kuchyni. „Řekla bych, že jedinou věcí, kterou tu mam k jídlu, je čokoláda, popcorn a hromady mražený zeleniny, ale začínám mít hlad, tak co kdybysme si objednali nějakou čínu? Mam je na rychlym vytáčení. Než přijede odtahovka, to určitě stihnem.“
Alex se rozesmál. „Zrovna jsem si řikal, že tvoje kuchyň je příliš vycíděná na to, aby byla skutečně používaná. Čínu si dam rád. Vim, že je teprve pět, ale protože jsem musel z práce odejít dřív, jsem nestihl oběd.“
Pokrčila jsem rameny a sáhla pro telefon. „Prostě a jednoduše nejsem moc dobrá kuchařka,“ oznámila jsem upřímně. „Ale mraženou pizzu umim upéct docela dobře a vytočit jídlo s donáškou mi jde úplně nejlíp.“
Když jsem objednávala naší večeři, Alex se stále ještě smál. Pak jsem nám nalila další skleničku vína a vydali jsme se na terasu.
„Řekni mi, proč ses rozhodl jít pracovat zrovna k Zellerovi?“ zeptala jsem se. Snažila jsem se zapříst zdvořilostní konverzaci a u toho se pokoušela ignorovat jeho naprosto ploché břicho. Jediné nerovnosti tvořilo břišní svalstvo, které jsem mohla téměř vidět skrz jeho na míru šitou košili. Ten jeden jediný pohled stačil k tomu, aby mě pohltila vlna horka, a tak jsem svůj pohled okamžitě zvedla k tomu jeho.
Alex poklepal prsty o desku terasového stolu a já k nim okamžitě stočila oči. Byly dlouhé a štíhlé, ale stále působily naprosto mužně. Opravdu měl sexy ruce. Povzdechla jsem si.
Proč by taky měly vypadat jakkoli jinak, že? Přeci jen byly přirostlé k velice atraktivnímu tělu. Soustřeď se, pitomče!  Napomenula jsem se. A znovu se zaměřila na jeho oči. Což mi v soustředění samozřejmě vůbec nepomohlo, protože i jeho oči byly naprosto úchvatné. Přesto jsem se přinutila se soustředit a v momentě, kdy promluvil, nevnímat jeho pohybující se plné rty.
„Jeden muj dobrej známej dělá pracovního poradce, a když narazil na tohle místo, napadlo ho, že by pro mě mohlo bejt naprosto ideální. Věděl, že jsem hledal něco novýho. Chtěl jsem úplně novej start - se vším všudy.“
Zírala jsem na něho. „Ty si odtud?“
„Jo,“ odpověděl Alex a napil se vína. „Ale po rozvodu jsem se přestěhoval na druhou stranu města a změnil jsem v podstatě všechno, co šlo. Našel jsem si čas na nějaký nový koníčky a udělal spoustu prospěšnejch změn…  někdy, když už seš v manželství příliš dlouho, se tak moc soustředíš na fungování manželství jako celku, že zapomeneš rozvíjet svojí vlastní individualitu.“
„Jak dlouho už seš rozvedenej?“ zeptala jsem se zvědavě. Z nějakého důvodu, jsem měla za to, že už to nějakou dobu bylo.
„Rok a půl,“ odpověděl. „A můžu říct, že mi to jen prospělo.“
Také jsem se napila vína. Bože, jak jsem tenhle nápoj milovala.
„Co se stalo? Proč jste se rozvedli?“
„Vzájemně jsme se jeden druhýmu odcizili,“ pokrčil rameny. „Já si myslel, že nám bylo dobře a moje žena se evidentně měla dobře… ale měla se dobře se svym trenérem tenisu. Takže… jsme se rozvedli. Já prostě nejsem jeden z těch, co by se rád dělil o svou manželku.“
Pak se na mě mile usmál a já ho chtěla okamžitě obejmout. Rozhodně jsem z první ruky věděla, jaké to bylo, když vás někdo podváděl. Jenže kdo se všema pěti pohromadě by sakra podváděl Alexe Harrise?
No do háje, jeho ex-manželka musela bejt opravdu blbka.
„Muj bejvalej mě taky podváděl,“ pronesla jsem. „A to zjištění pro mě nebylo zrovna lehký. Přinutí tě to zamyslet se nad každičkym detailem svýho života. Ale už teď můžu říct, že mi celej ten rozvod taky prospěl.“
Alex na mě zíral s výrazem naprostého šoku.
„Kdo se všema pěti pohromadě by tě sakra podváděl?“ zeptal se otevřeně.
„Přesně tohle jsem si zrovna řikala o tobě!“ Přiznala jsem. „Asi se shodnem na tom, že oba naši bejvalý byli prostě šílenci. Tak na šílence.“ Pronesla jsem a cinkla skleničkou o tu jeho. Usmál se. „Konec konců jejich šílenství mělo svý výhody,“ řekl. „Kdyby to měli v hlavě v pořádku, pořád bychom byli s nima, ne?“
Jo, přiznala jsem. A pak bych tu téměř neslintala a neseděla s tebou. Tak jo, s těmahle myšlenkama budu muset skončit.
Byl to můj šéf a to znamenalo, že jsem se s ním nemohla zaplést. Jenže se mi nějak nedařilo přimět svůj mozek k tomu, aby o něm přestal neustále přemýšlet. Dospěla jsem k názoru, že mu svůj problém s poblázněním přiznám. Ano, pravděpodobně jsem zešílela, jenže to už pro mě nebylo žádnou novinkou.
„Hm, taky na sobě pracuju,“ pronesla jsem a znovu dolila naše skleničky. „A jednou z věcí, o kterou se usilovně snažim, je, bejt za všech okolností upřímná. Kličkování a vyhýbání se totiž stojí příliš úsilí a energie. A navíc, život je příliš krátkej. A to mě přivádí k něčemu, s čim tak trochu zápasim a chci, abys o tom věděl, protože mi to možná pomůže.“
Alex se na mě podíval s obavami ve tváři. „Pomůžu ti, jak jen budu moct, Alli.“
„Když na mě budeš házet tenhle sladkej kukuč, tak mi rozhodně nepomůžeš,“ prohlásila jsem. Vzhledem k tomu, že jsme byli na mé terase a oba pili už třetí skleničku vína, pro mě bylo velice jednoduché zapomenout, že to byl stále můj šéf.
„Asi tě nechápu,“ zareagoval Alex nejistě. „Dotkl jsem se tě nějak? Měl jsem za to, žes říkala, že se tak snadno neurazíš.“
„Ne, samozřejmě, že ne,“ odpověděla jsem a zhluboka se nadechla. „Nejde o to, že bys mě něčím urazil, ale o to, že mě přitahuješ. A řekla bych, že to je důvod, proč se v tvojí přítomnosti chovam jako koktající idiot. Cejtim se vedle tebe tak nějak zastrašeně a k tomu mě ještě přitahuješ. Nejsem příznivcem vztahů na pracovišti, protože pak se všechno jen zkomplikuje, no a z celý tý situace nevidim cestu ven.“
Alex na mě jen mlčky zíral a vypadal krapet otřeseně. Došlo mi, že jsem patrně porušila nějaká nepsaná pravidla vztahu mezi šéfem a podřízeným a tak jsem se hned začala omlouvat. „Omlouvám se. To jsem neměla říkat, co?“ zeptala jsem se nervózně. V tu chvíli mi začalo srdce bušit jako o závod. To poslední, co jsem potřebovala, bylo dostat padáka za nepatřičné chování. Mohlo být tohle považované za nepatřičné chování? Přeci jen jsme byli u mě doma. Mé myšlenky se rozutekly do všech směrů a začínala jsem rudnout.
A pak se na mě Alex usmál. „Vlastně je to úleva. Protože ty mě taky přitahuješ. A zastrašeně se cejtim taky. A taky nejsem příznivcem vztahů na pracovišti.“
Tak tohle jsem opravdu, ale opravdu nečekala. Mlčky jsem na něho zírala a skutečně neměla ponětí, jak zareagovat.
„Navíc, je skutečně osvěžující promluvit si s někym, kdo je upřímnej. Nicméně díky tvojí upřímnosti se teď cejtim ještě o něco víc zastrašeně.“
Znovu se na mě usmál a já bych mohla přísahat, že jeho zuby měly neuvěřitelně bílou barvu. Bylo vůbec možné, aby to byla přirozeně bílá??
Stále jsem byla oněmělá úžasem a Alex mě pobídl k reakci. „To mi na to nic neřekneš?“
„Potřebuju další víno,“ vyhrkla jsem a popadla svou skleničku. Napila jsem se a znovu se na něho podívala. „Já tě zastrašuju? Jak?“
Pokrčil rameny a působil u toho tak elegantně, pohledně a kultivovaně. „Nevim. Prostě to tak je. Teď už jsem se přes to ale trochu přenesl. Myslim, že to bylo díku tomu, jak jsem si před tebou vysával rozkrok.“
Začervenala jsem se. Jak ze sebe mohla jedna jediná žena udělat idiota na sto různých způsobů? „Opravdu nevim, jak se mi něco takovýho mohlo stát,“ zopakovala jsem. „Fakt nemam ponětí. Jak jsem řekla, změnila jsem se v koktajícího idiota. Cejtim se kolem tebe jako zatracenej teenager.“
Alex se ke mně spiklenecky naklonil blíž. „Já si vedle tebe připadam stejně,“ přiznal. „Jenže spolu pracujeme a navíc jsme dospělí, takže to zvládneme, ne?“
Automaticky jsem přikývla. „Samozřejmě. Jen jsem si říkala, že by bylo fér, abych ti přiznala důvod, proč se chovam tak divně. Připadam si líp, když vim, že mam koule na to, abych byla upřímná. Řekla jsem si, že to bude lepší, než se ve tvý přítomnosti dál chovat jako naprostá pipka.“
Alex si povzdychl. „Alli, když v jedný větě použiješ slovo koule a pipka, tak to naší situaci moc nepomáhá.“ A pak se rozesmál a já se musela rozesmát také.
„Tohle je nejzvláštnější konverzace, jakou jsem kdy se svym šéfem měla,“ řekla jsem. „Na druhou stranu, nikdy dřív se mi nestalo, že by mě muj šéf přitahoval, takže všechno tohle je pro mě nový. Tak trochu si připadam, jak Alenka v říši Divů.“
„To by ze mě dělalo toho zajíce. Alespoň, že na sobě mam spodní prádlo,“ pronesl Alex smrtelně vážně.
„Já na sobě spodní prádlo mam!“ Prohlásila jsem. „Obvykle spodní prádlo nosim. Neměla jsem ho jen ten jeden jedinej den, a to ze zcela konkrétního důvodu, o kterym se ale nebudu šířit. A myslim si, že bysme měli změnit téma, nebo se tu propadnu studem.“
„Souhlasim. Co třeba… děti? V kuchyni jsem viděl fotku tvý dcery. Je krásná a vypadá, že by to mohla bejt tvoje sestra. To je tvoje jediný dítě?“
Přikývla jsem. „Jo. Jmenuje se Sophie. Je jí patnáct a je naprosto skvělá. Vlastně by se měla každou chvíli vrátit z tréninku roztleskávaček. A co ty?“
„Já mam taky jenom jedno dítě. Syna. Je mu dvacet-tři a podle jeho názoru se stále ještě rozhoduje, jak by chtěl se svým životem naložit. Ale musim říct, že je to taky skvělý dítě. Jsem si jistej, že jednoho dne přijde k rozumu a…“
A v tom zazvonil zvonek u dveří. Slyšeli jsme ho velmi jasně dokonce i skrz dveře terasy.
„Podává se večeře!“ Prohlásila jsem s úsměvem. Vzali jsme si skleničky s vínem a vrátili se dovnitř do domu. Jedli jsme v obýváku a dál vedli zdvořilostní konverzaci. A upřímně, pro jednou jsem si byla jistá, že jsem se ohledně porušení pravidel rozhodla správně. Jakmile jsem Alexovi řekla o svém pobláznění, se mi zdálo, že to věčné napětí, které mezi námi panovalo, konečně polevilo. Navíc už jsem se jím necítila tolik zastrašená.
Alex byl zajímavý a podmanivý. A když nakonec dorazila odtahová služba a on musel odejít, zjistila jsem, že jsem byla jeho odchodem zklamaná. A to bylo velmi znepokojující. Což mě přivedlo k další věci, která byla znepokojivá… definitivně jsem byla zblázněná do svého šéfa.



8 komentářů: