Kapitola Šestá
(aneb:
Když ti život hází klacky pod nohy, ulev si na tom, kdo ti jako
první přinese špatné zprávy)
„Nezavolala
jsem ti zpátky, protože jsem měla spousty práce. Však víš,
sejmout Billovu snoubenku na parkovišti a tak,“ vysvětlovala jsem
Sáře, zatímco jsem ukusovala okurku. Sára mezitím znepokojeně
rozebírala svůj sendvič na jednotlivé vrstvy. „Tohle nedělej,
Sáro, budeš mít šunku za nehtama.“
Mlčky
se na mě podívala a pak spustila, „vnímala jsem tě už prvně,
když ses o tom parkovišti zmínila a neboj, rozhodně se k tomu
vrátíme, protože to je kurňa přímo k popukání. Ale
přednost má to, že jsem na tebe naštvaná."
"Opravdu."
"Vážně."
"Naštvaná."
"Jak
těžký může bejt zvednout telefon a zavolat mi zpátky? Celý by
to trvalo asi tak jednu minutu, během který bys mi vylíčila, jak
to proběhlo se Shadem. Celá ta věc, byla můj nápad, tudíž si
zasloužim znát všechny šťavnatý detaily.“
Rozesmála
jsem se. „Nechtěla si říct, že si ty šťavnatý detaily
zasloužíš proto, aby ses nad nima pozdějc mohla udělat?“ Sára
na mě opět mlčky zírala a já se znovu rozesmála. Na druhou
stranu, na tom jejím tvrzení něco bylo.
„Dobře,
dobře. Já vim. Za tohle jsem tvym dlužníkem. Shade byl naprosto
báječnej.“
Sledovala
jsem, jak se jí rozsvítily oči. „Takže přiznáváš, že
zaskotačit si s náctiletym klučinou se ti líbilo?“
Otřásla
jsem se. „Shade neni žádnej teenager.“
Sára
se zakřenila. „Já vim. Ale nic bližšího teenagerovi už bys
asi nenašla.“
„Víš
o tom, že seš zvrácená, ale opravdu zvrácená
osoba?“ Odpověděla jsem jí a ona mi bez jakýchkoli rozpaků
přikývla.
„Vim,
a jen mezi náma, ve skutečnosti bych žádnýho teenagera nechtěla.
Jen ráda všechny kolem sebe šokuju.“
„To
mi nemusíš vůbec řikat,“ zamumlala jsem.
„Ale
to sem teď nepatří,“ sklouzlo z jejích rudě namalovaných
rtů.
„Zbejvá
mi už jen třicet minut, než se budu muset vrátit do kanceláře.
Dneska odpoledne mam objednaný prohlídky jednoho domu. Takže…
fakt to potřebuju vědět. Bylo to ohromující? Dlužíš mi Lexuse
nebo Ferrari?“
Teď
jsem se pro změnu zakřenila já. „Ani jedno. Ale dlužim ti jedno
kurva velký poděkování.“
Sára
radostí vyjekla. „Já to věděla! Řekni. Mi. Všechno.“
A
přesně to jsem také udělala. Vyprávěla jsem jí o poutech, o
našem drsném sexu, o lízání, o kousání… prostě všechno.
Když jsem jí nakonec vylíčila i ten poslední detail, zírala
Sára zasněně do dálky.
„Věděla
jsem, že bude dobrej,“ řekla mi, zatímco bubnovala rudě
nalakovanými nehty do desky venkovního stolku. „Kdybych nebyla
tak loajální Chazovi a tak oddaná tomu, abych se ujistila, že se
mu za mý peníze dostane patřičnýho vysoko školskýho vzdělání,
možná bych chtěla Shadea vyzkoušet sama.“
„Ha!
Tebe jeho vzdělání vůbec nezajímá,“ odpověděla jsem a v ten
samý moment si uvědomila, jak teritoriálně jsem se ohledně
Shadea cítila a jak moc jsem nechtěla, aby s ním měla Sára
sex. Naprázdno jsem polkla. Vždyť je to gigolo. A to znamenalo, že
měl sex se s p
o u s t o u
osob. Byla to jeho práce. Znovu jsem naprázdno polkla.
„Ale
zajímá,“ trvala na svém Sára. „Jsem v pravém slova
smyslu „patronkou umění". Především pak interaktivního
umění.“
Zahihňala
jsem se. „Sáro, sex neni umění.“
Sára
na mě chvíli zírala a pak prohlásila, „jestli skutečně věříš
tomu, co si právě řekla, pak něco neděláš správně. Když už
mluvíme o tom, co je správně, objednala jsem nás obě pozítří
na Brazílii. Poděkovat mi můžeš pozdějc. Nebo mi pak může
poděkovat Shade.“ Zlomyslně se zasmála. Zírala jsem na ni
s otevřenou pusou. „Brazílii? To jako Brazilskou depilaci
horkym voskem? Tam dole?“
Můj
rozkrok se okamžitě zděsil a po mých slovech se pokoušel zalézt
a schovat se dovnitř mého vlastního těla. Mlčky jsem ho
utěšovala. To
bude dobrý, zlato moje. Nikdy bych nikoho nenechala, aby ti ublížil.
Nahlas
jsem řekla, „ty musíš bejt vážně šílená, Sáro. Já na
Brazilskou depilaci nikdy, nikdy, ale opravdu nikdy
nepudu. Už jsem říkala, že nikdy? Ani za milion let. Ne-e. To se
prostě nestane.“
Sára
se na mě nevzrušeně podívala. „Už jsem tě objednala na 18:45,
takže pudeš a hotovo. Zamiluješ si to. Shade si to zamiluje.
Vypustíš tak svojí vnitřní lvici. Věř mi.“
„Já
nemam žádnou vnitřní lvici a nikam nepudu,“ trvala jsem si na
svém. A v tomto okamžiku jsem to myslela smrtelně vážně.
„Oh,
ty ale pudeš,“ řekla, než snědla poslední sousto svého
sendviče.
„Když
myslíš,“ zavrtěla jsem hlavou a sesbírala odpadky od svého
oběda. „Už se musim vrátit zpátky do práce. Zdá se, že se
dneska setkáme s našim novym Více prezidentem, takže fakt
nesmim přijít pozdě.“
Sára
se ke mě otočila, „a jak se vlastně má Intoš Brian? Víš
přece, co se řiká o mozkově nadupanejch chlapech. Že maj velký
penisy.“
„To
se rozhodně neřiká, Sáro,“ povzdychla jsem si a sáhla pro svou
kabelku. Intoš Brian byl nedávno rozvedený chlápek, který se
mnou pracoval ve stejné firmě. Vypadal celkem k světu a
vydělával i slušné peníze a Sára byla už po několik měsíců
přesvědčená, že bych s ním měla začít chodit – i
kdyby jen z toho důvodu, abych získala zpět nějakou praxi. Jenže on prostě nebyl
můj typ – byl příliš… mdlý. Já jsem potřebovala někoho
rozhodnějšího, důraznějšího. A navíc jsem z nějakého
záhadného důvodu vážně pochybovala o tom, že by měl velký
penis.
Ne,
že by na tom záleželo.
Teda,
pokud by nebyl až příliš malý, tak by na tom nezáleželo.
Ale
i tak by to bylo jedno, protože jsem o něj prostě neměla zájem.
„A
má se tak, jako vždycky, Sáro. Chceš, abych ti sehnala jeho
telefonní číslo?“
„Možná,“
zavolala za mnou. „Dneska večer mi brnkni.“
„Možná,“
zavolala jsem za ní pro změnu já.
Z malého
parku, kde jsme se se Sárou scházely každý den na oběd, jsem
zamířila zpět, ke své kanceláři. Mně se při našich společných obědech líbily zdejší
fontány a Sáře do půl těla nazí bruslaři. Zároveň to také
byl perfektní střed mezi realitní kanceláří, kde pracovala Sára a budovou, kde jsem měla kancelář já. Mezi námi dvěma
bylo vždy všechno o kompromisech.
„Zdravím,
paní Lancasterová,“ ozval se Larry, náš recepční, když jsem
procházela vestibulem.
„Teď
už jsem slečna Lancasterová, Larry,“ připomněla jsem mu a on
na to přikývl.
„Zapomněl
jsem. Omlouvám se, slečno Lancasterová.“
Usmála
jsem se na něho a pokračovala dál. Jakmile jsem zmáčkla tlačítko
výtahu, přispěchala ke mně Taylor, moje asistentka. Vypadalo to
skoro, jakoby tu na mě čekala. Podala mi zápisky se vzkazy a pak
začala chrlit jeden drb za druhým a nezastavila se celou dobu, co
jsme čekaly na výtah.
„Špehovala
si mě z okna?“ zeptala jsem se jí podezřívavě.
„Samozřejmě,
že ne,“ odpověděla s nevinným výrazem ve tváři. „Jen
jsem zrovna byla u automatu na kafe.“
„S
mejma vzkazama v kapse?“ zeptala jsem se nevěřícně.
Pokrčila
rameny. „Náhoda?“
Musela
jsem se pousmát. Moje asistentka byla prostě nejlepší. Zvládala
mi domlouvat jednání, uměla myslet sama za sebe a dokonce za mě
zvládala i žehlit případné problémy, a přestože nosila v nose
náušnici, jsem s ní byla maximálně spokojená. Jednou
z mých největších obav bylo to, že by si jednoho dne mohla
uvědomit, jak byla vlastně dobrá a mohla by začít pokukovat po nějakém
lepším místě. Jenže ona mne ujistila, že to se nikdy nestane, a
že se mnou zůstane, dokud obě nezemřeme, a že i potom se necháme zpopelnit dohromady a budeme spolu sdílet společné místo
v mausoleu. Po tomto prohlášení jsem skutečně doufala, že
to byl jen nejapný vtípek.
„Oh,“
řekla a otočila se ke mně. „Volal Billův Debilův právník a
říkal cosi o tom, žes přejela jeho snoubenku?“
(Vsuvka:
Ano, nazývala jsem svého ex-manžela Billem Debilem naprosto před
kýmkoli, kdo byl ochotný naslouchat - tedy kromě své dcery
samozřejmě. A ukázalo se, že to bylo vcelku chytlavé, protože
to začali používat i ostatní, z čehož jsem měla obrovskou
radost.
V pořádku.
Můžeme pokračovat.)
Dveře
výtahu se nakonec otevřely, my nastoupily dovnitř a já si
povzdychla.
„Vážně?
Nemůžu uvěřit, že to skutečně řekl svýmu právníkovi.“
Taylor
na mě oněměle zírala a očekávala podrobnější vysvětlení.
„Možná
jsem Vanessu v sobotu před nákupním centrem lehce přejela.
Nebylo to nic vážnýho a navíc to byla její chyba. Prosím tě,
zavolej Billovu právníkovi a řekni mu, aby se spojil s mym
právníkem, ne se mnou. Já s nima už nic řešit nehodlám.“
„Jasně,“
odpověděla mi, zatímco si dělala poznámky. „A tys jí opravdu
přejela? Jsi vážně zvíře, šéfko.“ Neobtěžovala jsem se
znovu zdůrazňovat, že se jednalo o nehodu. Tak nějak se mi totiž
líbilo, když mě nazvala zvířetem.
„Neměla
bys zapomenout na to, že se máme dneska odpoledne setkat s tvým
novým šéfem,“ připomněla mi, zatímco jsme procházely
oddělením marketingu, na jehož úplném konci jsem měla svou
rohovou kancelář. „Taky by ses mu možná nechtěla zmiňovat o
tom, žes o víkendu někoho přejela.“
Protočila
jsem oči.
„To
je mi jasný,“ odpověděla jsem. „Na svýho novýho šéfa, jsem
rozhodně nezapomněla. Už si ho viděla?“ zeptala jsem se jen
proto, že Taylor věděla absolutně o všem, co se kde šustlo.
Její pozornosti neuniklo vůbec nic. Navíc, co by jí přeci jen
uniklo, doplnily ostatní asistentky, které v budově
pracovaly. Dohromady jim skutečně nemohlo proklouznout bez povšimnutí vůbec nic.
„Viděla,“
pronesla hrdě. Vstoupila jsem do své kanceláře a odložila svůj
pracovní kufřík na křeslo vedle konferenčního stolku.
„Na
staršího chlápka je naprosto k sežrání.“
Hodila
jsem po ní okem. „Kdo je pro tebe starší chlápek?“ Vzhledem
k tomu, že Taylor bylo dvacet-pět, jsem opravdu neměla
tušení.
„Oh,
já nevim,“ přemítala a podala mi můj odpolední program. „Něco
mezi pěta-třiceti a čtyřiceti.“
„Hmm,“
zareagovala jsem nepřítomně, protože už jsem svou pozornost
věnovala odpolednímu dění. Jak se ukázalo, mé odpoledne bylo
díky tomu novému chlápkovi trochu posunuté. Měla jsem se s ním
setkat a uvézt ho do problematiky našeho úseku ve tři odpoledne –
hned po té, co se chtěl setkat s mými lidmi. „To vypadá
slibně.“
„Rozhodně
vypadá slibně.“ Souhlasila se mnou Taylor. „Je prostě
úchvatnej.“
Přestala
jsem dělat, co jsem zrovna dělala a podívala se na ní. „Takhle nahlas vůbec nemluv,“ řekla jsem jí. „Randit se spolu
pracovníkama je proti firemním pravidlům.“
„Ne,
neni,“ oponovala mi. „Jen se to nerado vidí a on by pro mě
mohl bejt ten pravej. Opravdu bys chtěla stát v cestě pravý
lásce?“
Protočila
jsem oči. Skutečně jsem byla obklopená šílenci ve všech
aspektech svého života? Než jsem jí byla schopná odpovědět,
ozvalo se tiché zaklepání na dveře. Jakmile jsme se s Taylor
otočily, obě jsme se ocitly tváří v tvář muži středního
věku, který si to sebevědomě nakráčel do mé prostorné
kanceláře.
Zostra
jsem se nadechla a pak doufala, že si toho nikdo nevšiml. Byl to
totiž velmi, ale velmi atraktivní muž středního věku. Vau.
Byl
vysoký, určitě měřil přes metr osmdesát. Měl tmavé vlasy,
které měl krátce sestříhané a působil velmi elegantně a sexy.
V tu chvíli mě opět napadlo, jak byla Matka příroda
nespravedlivá. A že rozhodně nebylo možné, aby to byla žena.
Žena by totiž nikdy žádnému muži nedala do vínku tolik
předností. Nechala by je rodit děti a poznamenala by jejich těla
striemi. Byli by to oni, kdo by kojil mimina, dokud by jejich mužská
prsa nevypadala, jako fusekle naplněné mokrým pískem. A rozhodně
by jim nedovolila, aby stárli s takovou elegancí. V žádném
případě.
Soustřeď
se Allison.
Pokárala jsem se. Soustřeď
se na toho úchvatnýho mužskýho, kterej stojí přímo před
tebou.
Úchvatný
Muž na sobě měl oblečený tmavý oblek - velmi drahý oblek - a
měl mým směrem napřaženou ruku, aby si se mnou mohl potřást.
„Vy
musíte být Allison,“ řekl. Zjistila jsem, že jsem upřeně
zírala do jeho tmavě modrých očí, a že jsem mu téměř
zapomněla odpovědět. Bylo zapotřebí, aby do mě Taylor šťouchla
loktem, protože teprve po té, jsem se vzpamatovala.
„Um,
promiňte. Ano, jmenuju se Allison Lancasterová, ale můžete mi
říkat Alli.“
„Dobře,“
odpověděl energicky a pevně mi potřásl rukou. „Já jsem
Alexander Harris, ale můžete mi říkat Alexi. A byl bych rád,
kdybychom si mohli tykat."
"Um, jistě"
"Výborně. Těšil jsem se na to, až tě poznám. Za malou chvíli mám v plánu říct pár slov tvým podřízeným a pak už se budu těšit, až si promluvíme jeden na jednoho. Představoval jsem si, že bys mi řekla něco o tom, jak to tady chodí, jak to tu vedeš a tak podobně. Vyhovuje ti to?“
"Um, jistě"
"Výborně. Těšil jsem se na to, až tě poznám. Za malou chvíli mám v plánu říct pár slov tvým podřízeným a pak už se budu těšit, až si promluvíme jeden na jednoho. Představoval jsem si, že bys mi řekla něco o tom, jak to tady chodí, jak to tu vedeš a tak podobně. Vyhovuje ti to?“
Zdál
se mi tak povědomý… jako kdybych ho už někdy potkala. Nicméně
jsem věděla, že to nebyla pravda. Úchvatného Muže bych si totiž
rozhodně zapamatovala. Alexe,
chtěla jsem říct, že Alexe bych si určitě zapamatovala. Byl to
vůdčí typ a byl opravdu úchvatný.
„Samozřejmě,“
odpověděla jsem mu vřele. „Taky se těším.“
"Jsme
tedy domluveni," prohlásil. Jakmile se usmál, kolem očí se
mu objevily drobné vějířky vrásek. Hádala jsem, že mu muselo
být buď lehce pod čtyřicet, nebo něco málo nad čtyřicet. A už
jsem se zmínila, že byl prostě úchvatný? "Uvidíme se
zanedlouho." pronesl a pak už byl pryč.
V
tom momentě se ke mně otočila Taylor. "Co jsem říkala?"
zněla tak znale. Tak znale, že mě to otrávilo.
"No,
doufám, že má s naším úsekem v plánu jen dobré věci,"
řekla jsem nevzrušeně. Pak jsem se usadila do svého křesla,
hrábla po myši a začala procházet svůj e-mail. Taylor ale mé
gesto nepochopila. Zůstala stát na místě a dál básnila o
Alexovi.
"Myslíš,
že je ženatej? Nevšimla jsem si, že by měl prstýnek."
"Spousta
mužů prstýnky nenosí," zareagovala jsem, aniž bych k ní
vzhlédla. "Obzvláště pak ti prolhaní a podvádějící,
kteří nechtěj, aby ostatní ženy poznaly, že jsou ženatí. Krom
toho, jeho stav tě nemusí vůbec trápit. Teď už běž a nespojuj
mi sem žádné hovory, prosím."
Usmála
jsem se, abych jí dala najevo, že nejsem naštvaná, ale přesto
jsem to myslela vážně. Už jsem měla dost všeho obdivování,
které se točilo kolem toho nového chlápka.
A
to trvalo celých dvacet minut - než jsem se ocitla v zadní části
hlavní konferenční místnosti a pozorovala ho, jak promlouvá k
mým podřízeným.
Choval
se k nim vřele, smál se s nimi a na rovinu jim vysvětloval, jaké
změny měl v plánu udělat, a co hodlal zachovat při starém. Se
snadností si podmanil celou místnost, a přesto se u toho nechoval
jako nový Více Prezident ekonomického úseku. Choval se jako
přátelský, ale velice dobře zasvěcený soused, který se náhodou
pohyboval ve stejném obchodním prostředí.
Zatímco
stále mluvil k mým zaměstnancům, jeho pohled si našel ten můj.
Pocítila jsem vřelost, která se v něm skrývala, smíšenou spolu
s moudrostí, a také jsem si všimla jiskřivých teček šedé
barvy, které byly ukryté v moři jeho tmavě modrých očí.
A
znovu mne zasáhl ten pocit, že jsem ho znala. Bylo to frustrující.
Když
svou řeč dokončil, chvíli si spolu s mými podřízenými jen tak
povídal, a pak zamířil mým směrem.
"Byla
bys tak hodná a přišla za mnou do kanceláře? Řekněme tak za
pět minut?" Usmál se na mě a mně se podlomila kolena. Do
háje. Tohle nemohlo dopadnout dobře. Přece jsem nemohla pracovat s
roztřesenými koleny.
Přikývla
jsem. "Samozřejmě. Budu tam."
"Dobře."
Znovu se na mne usmál a pak odešel. Vzápětí ke mně přistoupila
Taylor a šťouchla do mě. "Už můžu říct, že jsem ti to
říkala?"
Podívala
jsem se na ni a odpověděla, "Ne. Nemůžeš."
"Dobře,"
zaštěbetala radostně. "Tvoje reakce mluví sama za sebe. Teď
jsem si jistá, že jsem měla pravdu."
Pak
si to namířila k někomu jinému - k někomu, kdo byl ochotnější
rozplývat se nad naším novým šéfem. Já jsem zatím udělala
to, co by udělala každá pořádná ženská, která se měla
setkat se svým novým a pekelně-sexy šéfem. Rozeběhla
jsem se na dámské záchody, abych si přemalovala rtěnku.
Přesně
o čtyři a půl minuty později, už jsem s perfektně namalovanými
rty zlehka klepala na dveře Alexovy kanceláře.
"Vstupte,"
ozvalo se zpoza jeho pracovního stolu. Jakmile jsem vešla dovnitř,
Alex se postavil a ukázal mi směrem k jednomu ze dvou křesel,
která byla umístěná před jeho obrovským pracovním stolem.
"Posaď
se, prosím a udělej si pohodlí." Vybrala jsem si jedno křeslo
a usadila se.
"Díky,
že sis na mě udělala čas," pronesl Alex přátelsky. Teď,
když si sundal sako, jsem si nemohla nevšimnout, jak mu parádně
sedla jeho na míru šitá košile. V podstatě jsem viděla svaly,
které se mu rýsovaly pod značkovým druhem bavlny. Tenhle muž
rozhodně nebyl v posilovně žádným cizincem.
"Samozřejmě,"
odpověděla jsem zdrženlivě, nebo alespoň tak, jak nejlépe jsem
zdrženlivost dokázala předstírat. "Nevěděla jsem, co
všechno se mnou budeš chtít probírat, tudíž se obávám, že
jsem přišla trochu nepřipravená a nic jsem si s sebou
nepřinesla."
"To
je v pořádku," řekl usmívající se Alex.
"Chtěj
jsem jen, abys mi shrnula, jak to v tomhle úseku chodí. Pochopil
jsem, že to tu už nějakou dobu vedeš, je to tak?"
Přikývla
jsem. "Ano. Už tady pracuju deset let. Začínala jsem ve
středním managementu a pak, když jsem si udělala titul z MBA,
jsem se začala posunovat výš."
Alex
se zahleděl do složky, kterou měl položenou na stole.
"A
v současné době jsi výkonnou ředitelkou, pod kterou spadá velmi
klíčový úsek téhle společnosti. Marketing je nezbytný pro
rozvoj jakékoli firmy. Čas od času na sobě musíš pocítit
zdejší stres. Zvládáš ho dobře?"
Mlčky
jsem ho pozorovala a usoudila jsem, že to byla velmi zvláštní
otázka.
"Ano,
zvládám," odpověděla jsem upřímně.
"To
je dobře," odpověděl Alex. "Protože tady čtu, že ses
nedávno rozvedla. Obvykle se na soukromí svých podřízených
nevyptávám, ale přesto bych rád věděl, jestli budeš schopná
zvládnout dohromady stres spojený se svým soukromým a stres
pracovní?"
Dívala
jsem se mu zpříma do očí a on se na mě díval zpět. Působil
klidně a já si byla jistá, že ho jen tak něco z míry nevyvedlo.
Jeho temný pohled byl neochvějný. A přesto, že se zrovna
vyptával na můj soukromý život a kladl mi nepříjemné otázky,
byl stále úchvatný.
"Rozvedla
jsem se před tři čtvrtě rokem," oznámila jsem mu. "Ten
největší stres odezněl po prvním měsíci. A můžu tě ujistit,
že teď už jsem naprosto v pořádku, stejně jako jsem byla během
celého svého rozvodového řízení. Pracuju tady už hodně dlouho
a znám tuhle firmu jako své boty. Dokážu zvládnout naprosto
cokoli, co přede mne předložíš a pak se budu ptát po přídavku."
Během svého proslovu jsem automaticky bojovně pozvedla bradu. To,
že si tenhle nový týpek dovolil zpochybňovat moji schopnost
odvádět dobře svou práci, mi přišlo nehorázné. Dokázala bych
toho zvládnout dvakrát tolik, co on a to i s jednou rukou za zády.
Tím jsem si byla naprosto jistá.
Alex
se zdál mým odhodlaným tónem hlasu překvapený. "Allison,
nechtěl jsem se tě nijak dotknout," pronesl chlácholivě.
"Taky jsem si prošel rozvodem. Ptal jsem se jen proto, že vím,
jak se to na mě podepsalo. Tyhle záležitosti dokážou být
stresující. Jen jsem potřeboval vědět, jestli mám po nějakou
dobu nechat tenhle úsek fungovat tak, jak dosud fungoval, nebo
jestli bys zvládla nějaké změny, které jsem chtěl nasadit s
okamžitou platností. Můžeš si být jistá tím, že jsem se
nesnažil zpochybňovat tvoje schopnosti. Každý, s kým jsem
prozatím mluvil, na tebe pěl jen samou chválu. Respektují tě jak
tvý podřízení, tak tvý kolegové."
Můj
vztek okamžitě začal ustupovat do pozadí a uhladila by se mi i
rozčepýřená pírka, kdybych nějaká měla, což jsem samozřejmě
neměla.
"Oh,"
pronesla jsem. Skutečně jsem nevěděla, co jiného bych na to měla
odpovědět. "Omlouvám se, jestli to znělo defenzivně. Patrně
to způsobil fakt, že tahle firma byla po dlouhou dobu chlapským
hřištěm a já se musela na své místo doslova prodrápat. Nemůžu
vypadat jako slabý článek. A taky nejsem."
"O
tom rozhodně nepochybuju," ujistil mne Alex. "A cos
myslela tím chlapským hřištěm?"
Škubla
jsme s sebou. "Um. Dobře, to možná nebyla správně zvolená
slova. Myslela jsem tím, že tu ředitelské pozice nezastává
příliš mnoho žen, ale převážně starší muži, kteří tu
byli už hodně dlouhou dobu. Je to tu jako pánský VIP klub a já
si do něho musela své členství vybojovat."
"Musela
si kolem sebe kopat svými vysokými podpatky?" zazubil se na mě
Alex a já se musela zostra nadechnout. Dobrý Bože, úsměv toho
muže byl dechberoucí.
"Dalo
by se to tak říct," přikývla jsem a on také přikývl. "To
je dobře. Mám rád, když mají mý podřízení kuráž. A líbí
se mi, že ji máš ty."
Jeho
pohled byl uznalý a vřelý a ta vřelost se okamžitě přesunula i
do mě. Zaplavila mou tvář i všechny mé končetiny. Neměla jsem
tušení, jak tohle všechno mohlo dopadnout... jak se bude vyvíjet
moje spolupráce s tímhle novým, sexy šéfem. A obzvláště pak,
vzhledem ke skutečnosti, že byl stejně šarmantní, jako byl
pohledný. Pokud jsem někdy viděla recept na totální zkázu, pak
to byla moje nová pracovní situace.
"Mohla
bys mi ještě říct něco málo o tom, jak to chodí přímo v
tomhle úseku?" zeptal se. Má pozornost byla zrovna zaměřená
na jeho ruce. Měla jsem slabost pro mužské sexy ruce. Pokud měl
chlap dlouhé, silné prsty, byla jsem ztracená. A Alex je rozhodně
měl. Zaťala jsem zuby.
"Samozřejmě,"
odpověděla jsem a dalších třicet minut jsem strávila tím, že
jsem ignorovala jeho sexy ruce a vysvětlovala hierarchii svého
úseku. Pověděla jsem mu o všech třech ředitelích, pěti senior
manažerech a čtyřiceti úřednících, které jsem pod sebou měla,
a kteří se všichni zodpovídali mě a tudíž nyní i jemu.
Vylíčila jsem mu, jak to v mém úseku chodí a nastínila současné
strategické úkoly, na kterých jsme pracovali i celkové firemní
dlouhodobé cíle. A to celé jsem zvládla, zatímco jsem velmi
úspěšně ignorovala jeho ruce. Když jsem domluvila, byla jsem na
sebe v celku pyšná. Očividně jsem totiž měla úžasné
sebeovládání.
Jakmile
jsem skončila se svým výkladem, podívala jsem se na svého nového
šéfa a čekala na jeho reakci. Alex se zády opřel do křesla a
začal se v něm pomalu otáčet. Všechny jeho končetiny
visely přes jeho okraje a on tak působil velmi uvolněně. A sexy.
Už
jsem říkala sexy?
Pak přikývl, ale stále si své myšlenky nechával pro sebe. Otočil
se i s křeslem o 180 stupňů a mlčky se díval z okna.
Nakonec udělal z prstů stříšku, prudce vydechl a otočil se
zpět ke mně.
„Líbí
se mi to. Současná hierarchie se mi líbí. Necháme ji tak, jak
je. Ještě jedna věc. Zrovna se zabývám jedním speciálním
úkolem, u kterého bych rád znal tvůj názor. To ale zatím může
počkat.“ Pak se postavil a napřáhl ke mně ruku.
„Allison,
bylo mi potěšením se s tebou setkat. Troufám si říct, že
se nám spolu bude pracovat velmi dobře. Vytvoříme skvělý tým.“
Usmála
jsem se na něho zpět, potřásla mu rukou a přitom se snažila
nevnímat elektrizující pocity, které se mi při kontaktu s jeho
pokožkou prohnaly celým tělem. „Potěšení bylo rozhodně na mé
straně a už teď jsem velmi zvědavá, jaké máš nápady na
zefektivnění našeho úseku.“
Alex
mne doprovodil ke dveřím a já zamířila zpět do své vlastní
kanceláře. Jakmile jsem vstoupila dovnitř, pohled mi padl na
okázalý nábytek, na kožená křesla, rozlehlé prostory a
velkolepá okna. Pro tuhle rohovou kancelář jsem se nadřela jako
mezek a kvůli novému šéfovi, který je náhodou také sexy a má
kurňa nádherný úsměv, přece neztratím své obvyklé
soustředění.
Mám
to pod kontrolou.
Mám
to sakra pod kontrolou.
Celý
zbytek odpoledne jsem místo přemýšlení nad svým novým šéfem,
nebo dokonce nad Shadem, zvládla zůstat v módu pracovní
Superženy a byla na sebe řádně pyšná. Dodělala jsem nějaké
prodejní grafy, ponořila jsem se do marketingového plánu a pak
jsem si s Taylor prošla svůj rozvrh následujícího dne. A to
všechno jsem zvládla, aniž by se mi jedinkrát mysl zatoulala
někam pryč.
Kurňa,
skutečně jsem byla Superžena.
I
když ne až tak hustá Superžena, abych ještě ke všemu zvládla
uvařit večeři. Na takové nesmysly už jsem byla sakra utahaná.
Cestou domů jsem se stavila pro nějakou hotovku. Sophie je měla
ráda, protože to znamenalo, že jsme po večeři nemuseli uklízet
kuchyň.
Když
jsem vpadla skrz vstupní dveře svého domu, v jedné ruce naši
večeři, v té druhé svůj pracovní kufřík a někde mezi
tím jsem ještě zvládla držet láhev vody a poštu, kterou jsem
vybrala ze schránky, zavolala jsem nahlas na Sophii.
Odpovědi
jsem se ale nedočkala.
No
dobře. To nic neznamenalo. Věděla jsem, že byla doma, protože
všechny dveře byly dokořán a její školní taška se válela
hned za vstupními dveřmi. Pravděpodobně mě jen neslyšela,
protože měla opět v uších sluchátka.
Možná
bych jí je měla nechat chirurgicky implantovat. Jsem si jistá, že
by se tak její život zcela jistě změnil k lepšímu.
Odkopla
jsem své boty na vysokém podpatku, prošla poštu, kterou jsem
právě přinesla, v rychlosti odpověděla z telefonu na
jeden e-mail a v tu chvíli se ke mně ze zahrady, skrz
francouzské dveře donesl smích. A mužský hlas. Hlava mi
samovolně vystřelila vzhůru. Co to má sakra znamenat? Sophie
přece znala naše pravidla. Pokud jsem nebyla doma, tak žádné
klučičí návštěvy. Vyrazila jsem směrem k zahradě a měla
v úmyslu jí pořádně vyčinit. Rozrazila jsem dveře, vyšla
ven... a s pusou otevřenou dokořán na místě zamrzla.
Se
Sophií byl v bazénu Shade.
Moje
dcera byla s gigolem, se kterým jsem měla sex.
Právě
teď.
V mém
bazénu.
Byla
jsem šokovaná. Zděšená. A nemohla jsem se pohnout.
Nedotýkal
se jí, jen stál ve vodě vedle ní a něco jí ukazoval rukama.
Zjevně na sobě měl oblečené plavky a samozřejmě byl stále
stejně nádherný.
A
celý mokrý. A stál sakra
vedle mé dcery.
V ten
moment ke mně Sophie vzhlédla a zamávala mi. „Ahoj mami!“
zavolala a usmála se.
Pak
se otočil Shade, aby mne také pozdravil a na místě ztuhl. Z jeho
výrazu bylo naprosto jasné, že nevěděl, čí byla Sophie dcera.
To ale na celé situaci vůbec nic neměnilo.
Už
jsem říkala, že tam byl s mojí dcerou?
Zcela
evidentně jsem zareagovala způsobem, jakým by zareagovala každá
normální, horkokrevná matka.
Začala
jsem vyšilovat.
A
pořádně.
No do prdele, děkuju za překlad. :D
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.:-) Lenka
OdpovědětVymazatMoc díky za další překlad. Katka
OdpovědětVymazatMockrát děkuji za překlad.
OdpovědětVymazatDěkuji mockrát za překlad.
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazat