Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 2. kapitola

2
Manhattanskému panorama dominovala osvětlená Věž, která byla mraky-protínající stavbou, z níž archanděl Raphael vládl svému teritoriu. Honor zaplatila taxikáři, přehodila si přes rameno tašku na laptop, vystoupila z vozu a vzhlédla vzhůru. Noční oblohu posetou diamanty protínala jejich křídla. Na Věži přistával anděl za andělem a další z ní právě odlétali. Z této vzdálenosti nedokázala rozpoznat nic jiného, než nepopiratelnou krásu jejich siluet, ale z blízka andělé působili vskutku nelidsky a úchvatně – ačkoli na půdě Spolku se šeptalo, že dokud jste se neocitli tváří v tvář Raphaelovi, tak jste neznali správný výraz slova nelidský.

Vzhledem k jejich rozdílným schopnostem a tudíž naprosto odlišnému zařazení, znala Honor Elenu jen od vidění a nedokázala pochopit, jak mohla mít druhá lovkyně zmíněného archanděla za milence. Samozřejmě, zrovna v tomto okamžiku, by raději jednala se samotným Raphaelem, než s mužem, se kterým se tu měla setkat… s mužem, který byl jak noční můrou, tak i temně svůdným snem.
Přinutila se odvrátit pohled od vysněného útěku do nebes, zaťala zuby, zaostřila přímo před sebe a vydala se po cestě ke vstupu do Věže – střeženému upírem, který byl oblečený v na míru šitém černém obleku a pohled měl skrytý za slunečními brýlemi. V momentě, kdy se před ním zastavila, jí vyschlo v krku, stáhly se jí všechny vnitřnosti a před očima se jí objevily černé mžitky.
Ne. Ne. Před upírem neomdlí.
Kousla se do jazyka takovým způsobem, že jí z očí téměř vytryskly slzy, upravila si překroucený popruh tašky a zadívala se do slunečních brýlí, ze kterých se na ni zpět odrážela její vlastní tvář. „Mám jednání s Dmitrim.“ Její hlas byl tichý, ale netřásl se a to bylo samo o sobě vítězství.
Upír natáhl svou svalnatou ruku a otevřel jí dveře. „Následuj mě.“
Honor věděla, že od okamžiku, kdy vstoupila do bezpečnostní zóny Věže, byla obklopená téměř-nesmrtelnými, ale vzhledem k tomu, že je neviděla, bylo vcelku snadné si nalhávat, že tomu tak nebylo. To teď už ale nepřipadalo v úvahu.  Ten, co šel před ní - jeho ramena zvýrazněná perfektně padnoucím sakem obleku, s kůží skořicového tónu, který napovídal o Indiánských kořenech - byl prostě jen ten nejbližší. Několik dalších postávalo v rozích vstupní haly z šedého mramoru se zlatým žilkováním a působili jako strážící predátoři. A pak tu byla krásná žena, která navzdory pozdní hodině stále seděla za recepčním stolem.
Recepční se na ni usmála. V jejích mandlově tvarovaných, hnědých očích se zračil přátelský výraz. Honor se jí snažila úsměv oplatit. Racionální část jejího mozku věděla, že všichni upíři nebyli stejní, ale její tvář odmítla spolupracovat. Místo toho, aby se k tomu nutila, se soustředila na to, aby nepanikařila.
„Nereaguje. Je katatonická.“
„Jaká je prognóza?“
„To nelze odhadnout. Vím, že bych něco takového neměl říkat, ale myslím si, že by na tom byla líp, kdyby tam zemřela.“
Zatímco byla vzhůru, zírala do temnoty a marně se snažila bojovat proti ochrnujícímu strachu, který pronásledoval její sny, si Honor častokrát říkala, že ten neznámý doktor měl pravdu, ale dnes večer v ní ty vzpomínky vzbudily zcela jinou emoci.
Vztek.
Byla to tlumená, ale pulsující emoce, která jí naprosto překvapila.
Jsem naživu. Já to sakra dokázala a nikdo nemá právo mi to upírat.
Její údiv nad vlastním vztekem, byl tak překvapivý, že jí zaměstnal až do doby, než se ocitla ve výtahu, kde byla v malém prostoru kabiny uvězněná s upírem, který na sobě měl oblek od Armaniho a kolem něhož se vznášela aura síly a moci, která napovídala, že se nejednalo o obyčejného hlídače.
Jakmile se dveře výtahu otevřely a odkryly prostory s hutnými černými koberci a lesklými stěnami téže půlnoční barvy, zalapala Honor po dechu. Tohle místo pulzovalo sexem, který se skrýval přímo pod povrchem – krvavě rudé růže v křišťálových vázách, umístěných na nízkých, elegantních, leskle černých stolcích, působily proti temné barvě stěn velkolepě. Koberce byly příliš přepychové na to, aby byly odolné. V barvě stěn se třpytily zlaté úlomky a umělecká díla, visící na stěnách, nesla zuřivě rudé barvy, které ji přitahovaly svou krutou dravostí.
Smyslné.
Překrásné.
Smrtící.
„Tudy.“
Honor si uvědomovala, že jí žilami pulsovala krev způsobem, který v přítomnosti Stvořeného upíra rozhodně nebyl bezpečný, a proto si za svým strážcem udržovala odstup dvou kroků – aby měla čas zareagovat, kdyby se z ničeho nic otočil a vystartoval jí po hrdle. V pouzdře na paži, které bylo schované pod rukávem jejího oblíbeného sepraného, šedého trička měla zasunutou zbraň, ale proti upírovi, o kterém jí její instinkty a zkušenosti napovídaly, že byl starší dvou seti let, by to nestačilo. Alespoň by zemřela v boji. Upír se zastavil před otevřenými dveřmi, ukázal jí, aby vstoupila a pak vykročil zpět k výtahu.
Honor vstoupila dovnitř… a na místě ztuhla.
Na druhé straně mohutného skleněného stolu, stál Dmitri. Za zády měl třpytící se Manhattanskou noční oblohu, byl skloněný, do čela mu spadalo několik pramenů hedvábných, černých vlasů a studoval papír, který držel v ruce. Její mysl se vrátila zpět - před… před… - přestože ho vždy viděla jen z velké dálky, nebo na televizní obrazovce, ji tenhle upír dříve přímo fascinoval. Tenkrát si dokonce psala i diář s jeho rozvrhem – zaznamenávala si o něm každičký detail, který se jí podařilo zjistit. Pak si sama o sobě začala myslet, že byla narušeným fanatikem a celou tu věc spálila.
Nicméně toho zvláštního, iracionálního nutkání, které vůči němu cítila už od doby, co si pamatovala, jí to nezbavilo. Nic jí toho nedokázalo zbavit… až do té doby, kdy se ocitla ve vlhkém, odporném sklepení, kde zažila skutečný teror. Teror, který otupil úplně všechno. V tuhle chvíli ji napadlo, jestli nebyla celý svůj život trochu vyšinutá. Přeci jen byla posedlá cizincem, o kterém se šeptalo, že měl zálibu ve smyslné krutosti a v potěšení okořeněném bolestí.
Pak vzhlédl.
A Honor se zastavil dech.

        


17 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad už se těším na zítra

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad. To som teda zvedavá.:-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  5. děkuji za další kapču,ala

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad!

    OdpovědětVymazat