2
Manhattanskému
panorama dominovala osvětlená Věž, která byla mraky-protínající stavbou,
z níž archanděl Raphael vládl svému teritoriu. Honor zaplatila taxikáři, přehodila
si přes rameno tašku na laptop, vystoupila z vozu a vzhlédla vzhůru. Noční
oblohu posetou diamanty protínala jejich křídla. Na Věži přistával anděl za
andělem a další z ní právě odlétali. Z této vzdálenosti nedokázala
rozpoznat nic jiného, než nepopiratelnou krásu jejich siluet, ale z blízka
andělé působili vskutku nelidsky a úchvatně – ačkoli na půdě Spolku se šeptalo,
že dokud jste se neocitli tváří v tvář Raphaelovi, tak jste neznali
správný výraz slova nelidský.
Vzhledem
k jejich rozdílným schopnostem a tudíž naprosto odlišnému zařazení, znala
Honor Elenu jen od vidění a nedokázala pochopit, jak mohla mít druhá lovkyně
zmíněného archanděla za milence. Samozřejmě, zrovna v tomto okamžiku, by
raději jednala se samotným Raphaelem, než s mužem, se kterým se tu měla
setkat… s mužem, který byl jak noční můrou, tak i temně svůdným snem.
Přinutila se odvrátit
pohled od vysněného útěku do nebes, zaťala zuby, zaostřila přímo před sebe a
vydala se po cestě ke vstupu do Věže – střeženému upírem, který byl oblečený v
na míru šitém černém obleku a pohled měl skrytý za slunečními brýlemi.
V momentě, kdy se před ním zastavila, jí vyschlo v krku, stáhly se jí
všechny vnitřnosti a před očima se jí objevily černé mžitky.
Ne. Ne. Před upírem
neomdlí.
Kousla se do jazyka
takovým způsobem, že jí z očí téměř vytryskly slzy, upravila si
překroucený popruh tašky a zadívala se do slunečních brýlí, ze kterých se na ni
zpět odrážela její vlastní tvář. „Mám jednání s Dmitrim.“ Její hlas byl
tichý, ale netřásl se a to bylo samo o sobě vítězství.
Upír natáhl svou
svalnatou ruku a otevřel jí dveře. „Následuj mě.“
Honor věděla, že od
okamžiku, kdy vstoupila do bezpečnostní zóny Věže, byla obklopená
téměř-nesmrtelnými, ale vzhledem k tomu, že je neviděla, bylo vcelku
snadné si nalhávat, že tomu tak nebylo. To teď už ale nepřipadalo
v úvahu. Ten, co šel před ní - jeho
ramena zvýrazněná perfektně padnoucím sakem obleku, s kůží skořicového
tónu, který napovídal o Indiánských kořenech - byl prostě jen ten nejbližší.
Několik dalších postávalo v rozích vstupní haly z šedého mramoru se
zlatým žilkováním a působili jako strážící predátoři. A pak tu byla krásná
žena, která navzdory pozdní hodině stále seděla za recepčním stolem.
Recepční se na ni
usmála. V jejích mandlově tvarovaných, hnědých očích se zračil přátelský výraz.
Honor se jí snažila úsměv oplatit. Racionální část jejího mozku věděla, že
všichni upíři nebyli stejní, ale její tvář odmítla spolupracovat. Místo toho,
aby se k tomu nutila, se soustředila na to, aby nepanikařila.
„Nereaguje.
Je katatonická.“
„Jaká
je prognóza?“
„To
nelze odhadnout. Vím, že bych něco takového neměl říkat, ale myslím si, že by
na tom byla líp, kdyby tam zemřela.“
Zatímco byla vzhůru, zírala do temnoty a marně se snažila bojovat proti ochrnujícímu strachu, který
pronásledoval její sny, si Honor častokrát říkala, že ten neznámý doktor měl
pravdu, ale dnes večer v ní ty vzpomínky vzbudily zcela jinou emoci.
Vztek.
Byla to tlumená, ale pulsující
emoce, která jí naprosto překvapila.
Jsem naživu. Já to
sakra dokázala a nikdo nemá právo mi to upírat.
Její údiv nad
vlastním vztekem, byl tak překvapivý, že jí zaměstnal až do doby, než se ocitla
ve výtahu, kde byla v malém prostoru kabiny uvězněná s upírem, který
na sobě měl oblek od Armaniho a kolem něhož se vznášela aura síly a moci, která
napovídala, že se nejednalo o obyčejného hlídače.
Jakmile se dveře
výtahu otevřely a odkryly prostory s hutnými černými koberci a lesklými
stěnami téže půlnoční barvy, zalapala Honor po dechu. Tohle místo pulzovalo
sexem, který se skrýval přímo pod povrchem – krvavě rudé růže
v křišťálových vázách, umístěných na nízkých, elegantních, leskle černých
stolcích, působily proti temné barvě stěn velkolepě. Koberce byly příliš
přepychové na to, aby byly odolné. V barvě stěn se třpytily zlaté úlomky a umělecká
díla, visící na stěnách, nesla zuřivě rudé barvy, které ji přitahovaly svou
krutou dravostí.
Smyslné.
Překrásné.
Smrtící.
„Tudy.“
Honor si uvědomovala,
že jí žilami pulsovala krev způsobem, který v přítomnosti Stvořeného upíra
rozhodně nebyl bezpečný, a proto si za svým strážcem udržovala odstup dvou
kroků – aby měla čas zareagovat, kdyby se z ničeho nic otočil a
vystartoval jí po hrdle. V pouzdře na paži, které bylo schované pod
rukávem jejího oblíbeného sepraného, šedého trička měla zasunutou zbraň, ale proti
upírovi, o kterém jí její instinkty a zkušenosti napovídaly, že byl starší dvou
seti let, by to nestačilo. Alespoň by zemřela v boji. Upír se zastavil
před otevřenými dveřmi, ukázal jí, aby vstoupila a pak vykročil zpět
k výtahu.
Honor vstoupila
dovnitř… a na místě ztuhla.
Na druhé straně
mohutného skleněného stolu, stál Dmitri. Za zády měl třpytící se Manhattanskou
noční oblohu, byl skloněný, do čela mu spadalo několik pramenů hedvábných,
černých vlasů a studoval papír, který držel v ruce. Její mysl se vrátila
zpět - před… před… - přestože ho vždy viděla jen z velké dálky, nebo na
televizní obrazovce, ji tenhle upír dříve přímo fascinoval. Tenkrát si dokonce
psala i diář s jeho rozvrhem – zaznamenávala si o něm každičký detail,
který se jí podařilo zjistit. Pak si sama o sobě začala myslet, že byla
narušeným fanatikem a celou tu věc spálila.
Nicméně toho
zvláštního, iracionálního nutkání, které vůči němu cítila už od doby, co si
pamatovala, jí to nezbavilo. Nic jí toho nedokázalo zbavit… až do té doby, kdy
se ocitla ve vlhkém, odporném sklepení, kde zažila skutečný teror. Teror, který
otupil úplně všechno. V tuhle chvíli ji napadlo, jestli nebyla celý svůj
život trochu vyšinutá. Přeci jen byla posedlá cizincem, o kterém se šeptalo, že
měl zálibu ve smyslné krutosti a v potěšení okořeněném bolestí.
Pak vzhlédl.
A Honor se zastavil
dech.
Děkuji :-) moc
OdpovědětVymazatDěkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatDíky moc za pokračování
OdpovědětVymazatDakujem!!
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. Katka
OdpovědětVymazatDíky za překlad už se těším na zítra
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. To som teda zvedavá.:-) Lenka
OdpovědětVymazatděkuji za další kapču,ala
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad.
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatDakujem:-) Zia
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad!
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad :)
OdpovědětVymazat