3
„Ne.“ Její reakce
nahoře v kanceláři byla způsobená šokem nad jeho bezcitností – samotná práce se
strašlivým nálezem v podobě setnuté hlavy jí nedělala žádný problém.
„Udělám si jen pár
fotek. Vzhledem ke stavu oběti, se budu snažit, aby vyšly, co nejlíp, a pak budu
pracovat převážně podle nich. Ještě se na to tetování budu chtít podívat pod
mikroskopem. Chci si bejt jistá, že mi neunikly žádný drobný detaily.“
Už byla klidnější a
jistými prsty vytáhla z boční kapsy tašky na laptop malý fotoaparát.
„Nejdřív by se na něj
měl podívat patolog, teprve pak bysme z něj měli stáhnout kůži.“ Honor zapnula fotoaparát. “Neposlal si náhodou někoho
do místních tetovacích salónů?“
Kdyby měli štěstí,
mohla by se jim dostat do rukou fotografie čerstvého díla, se kterou by se jí
pracovalo mnohem lépe.
„Ano.“ Dmitri si
natáhl novou rukavici místo té, kterou si sundal u výtahu. Vytáhl z pytle hlavu
oběti a pečlivě natáhl kůži přes lícní kost. Honor si udělala ze všech možných
úhlů několik fotografií s vysokým rozlišením. „To by prozatím mělo stačit.“
Zatímco Dmitri odložil hlavu na kovový tác a zbavil se plastového pytle, zapnula
si Honor laptop a přetáhla fotografie na pevný disk.
Její tělo podrobně
vnímalo sebemenší upírův pohyb. Věděla, že umístil hlavu do mrazáku, sundal si
rukavice, i to, že si myl ruce. Ale když se bez jakéhokoli varování objevil těsně vedle její židle, probudila se v ní do morku kostí jdoucí hrůza a tak
surové emoce, že se její mysl jednoduše vypnula. A když jí odhrnul z krku pramen
vlasů a dotkl se citlivé kůže její šíje, prostě-
Hluk. Strašlivá
kovová rána. Slova.
Další věcí, kterou si
uvědomovala, bylo to, že stála několik kroků od Dmitriho a mezi nimi ležela
povalená židle s omlácenýma kovovýma nohama. Po jeho tváři stékal pramen
krve, ale jeho oči byly upřené směrem ke vstupu do místnosti. „Ven!“
Teprve když se ozval
zvuk zabouchnutých dveří, si Honor uvědomila, že se někdo pokusil zasáhnout.
Dlaně jí pokrývala vrstva potu a jeho krůpěje jí stékaly i po páteři. Vzpamatuj
se, opakovala si, vzpamatuj se. Pak se vše začalo vyjasňovat, a nakonec jí před očima
zůstala jen jediná černá tečka a pocit paniky, která měla odpornou chuť na
jazyku. „Já tě zranila.“
Dmitri zvedl ruku a
přejel si prstem po tváři. Na jeho špičce mu ulpěla temně rudá šmouha. „Asi je
na mně něco zvláštního, co v ženách vzbuzuje touhu sáhnout po noži.“
Oh, pane Bože. Honor
sklopila pohled k zemi a zjistila, že v ruce svírala nůž, jehož hrot
byl potřísněný rudou barvou. „Nepředpokládám, že bys přijal mou omluvu.“
Její hlas byl klidný,
ale její mysl stále pohlcovala hrůza. Dmitri zastrčil ruce do kapes a řekl, „ne,
ale za své zločiny můžeš zaplatit až později. Právě teď potřebuju, abys mi
řekla všechno, co můžeš o tomhle.“
„Chci si k tomu prostudovat
nějakou literaturu v knihovně Akademie,“ odpověděla a snažila se přinutit
mozek k tomu, aby začal znovu fungovat. Její ruka stále svírala nůž, který
evidentně vytáhla z pouzdra na stehně a odmítla povolit stisk.
„Fajn. Ale pamatuj
si, králíčku, nikomu ani slovo.“ Pak k ní přistoupil tak blízko, že
pocítila temný žár jeho těla, který se jí jako tichá hrozba omotal kolem těla a
v ten moment byla ráda, že pořád svírala v ruce nůž. „Když jsem naštvanej,
tak nejsem zrovna milej.“
Honor před ním
neustoupila. Byl to chabý pokus, jak vymazat ponížení, které jí způsobil její
dřívější panický záchvat. „Jsem si docela jistá, že milej nejsi nikdy.“
Jeho odpovědí byl
lenivý úsměv, který našeptával o hedvábných prostěradlech, erotických slovech a
potem pokryté kůži. Z jeho neskrývaného záměru se jí rozbušilo srdce. „Ne,“
pronesla nakřápnutým hlasem.
„Hmm, výzva.“
Nedotýkal se jí, a
přesto se cítila, jakoby jí hladily tisíce vláken jemných kožišin. Byly jemné a
okázalé a s příchutí sexu.
„To si nenechám ujít.“
O hodinu později, ve
které musel svou pozornost věnovat jiným záležitostem, Dmitri zvedl telefon. „Sáro,“
řekl, když Ředitelka Spolku přijala hovor.
„Dmitri.“ Pozdravila
ho nevzrušeně. „Co potřebuješ?“
„Potřebuju vědět,
proč mě ta lovkyně, kterou si mi poslala, pořezala?“ Jeho zranění už se sice dávno
zacelilo, ale představovalo pro něho perfektní příležitost k tomuto hovoru.
Sára zalapala po
dechu. „Jestli si jí něco udělal, tak přísaham Bohu, že si vezmu svojí kuši a
přišpendlim tě k stěně Věže.“
Dmitri měl Sáru rád. „V
tuhle chvíli jí odvážejí domů.“ Zúčtování proběhne jen mezi ním a Honor. A
proběhne v soukromí. „Dal jsem jí lidského řidiče.“
Sára si pro sebe něco
zamumlala. „Ona je na tenhle úkol tou nejvhodnější osobou.“
Dmitri přejel
pohledem jasně zářící panoráma Manhattanu. „Kdo může za zranění na jejím krku?“
Žilami se mu rozlil chlad, který byl krutou reakcí na jizvy ženy, kterou vůbec
neznal, a která mu bude pouhou společnicí na tak dlouhou dobu, jakou ho dokáže
pobavit. Její vzdorování ho zaujalo a bude pro něho zajímavým odvedením
pozornosti. Ve finále ale Dmitri vůbec nepochyboval o tom, že Honor nakonec přeci
jen skončí v jeho posteli – a s potěšením si do ní sama vleze.
Pak Sára promluvila a
chlad v jeho žilách se proměnil v led. „Ty samý hajzlové, který jí dva
měsíce věznili připoutanou ve sklepě.“ Byl to brutální souhrn. „Když jsme jí
našli, tak byla sotva naživu. Přestože už měla zlomený tři žebra, krvácela a
byla v horečkách, ze zranění, který… tak s těma svejma zvrácenostma stejně
nepřestali.“ Sára se odmlčela. Její vztek byl ostrý jako břitva, ale Dmitri
toho ani víc slyšet nepotřeboval.
Ten incident si
pamatoval. Spolek si vyžádal pomoc Věže, která mu ji okamžitě udělila. Nicméně,
sám Dmitri byl zaneprázdněný dohledem nad opravami Manhattanu, který byl těžce
poničen při bitvě mezi Uramem a Raphaelem – a ještě důležitější pro něho bylo
soustředit svou pozornost na udržení Raphaelova teritoria, protože archanděl
trávil většinu času v Útočišti, kde čekal, až se jeho družka probere z komatu
– a tudíž se vyšetřování toho incidentu nemohl zúčastnit osobně. Bylo na čase,
aby to udělal. „Co se stalo s těmi útočníky?“
„Ransom s Ashwini
zabili dva ze čtyř, kteří tam zrovna byli. Ti druzí dva byli předvedeni do
Věže, ale oni byli jen najatí stráže, kterejm bylo dovoleno-„ Sára si naštvaně
povzdychla. „Ti, kteří za tím vším stáli, byli chytřejší. Nenechali po sobě
žádný stopy a Honor měla vždycky zavázaný oči. My je ale dostanem.“ Pronesla
ledově. „Vždycky je dostanem.“
Když Dmitri ukončil
hovor, rozhlédl se po městě, které se ještě dlouhou dobu neuloží ke spánku.
Všichni Honořini únosci zemřou. O tom nikdy nebylo nejmenších pochybností. Jediným
rozdílem bylo, že teď, když na své kůži pocítil ostří jejího nože, teď, když už
znal bezednou hloubku jejího strachu, si hodlal užít osobní potěšení z toho,
až jim z těla vyřízne životně důležité orgány a pak je nechá se v nějaké
temné díře zahojit… a pak to všechno znovu zopakuje.
Jeho svědomí nemělo s
představou takového sadistického mučení sebemenší problém.
„Neměl
si být tak tvrdohlavý, Dmitri.“ Štíhlá ženská ruka sjížděla po jeho nahém těle,
až sevřela do dlaně jeho povadlého ptáka. V jejích očích jasného a
vysmívajícího se bronzu, se zračila zuřivost. Chytila do dlaně jeho koule a
zmáčkla takovou silou, že téměř ztratil vědomí. Zaťal svaly upevněné v železných
okovech, které ho věznily v postoji s roztaženýma rukama i nohama,
uprostřed chladné, temné místnosti, hluboko v podzemí hradní věže. Díky
této pozici byla každá část jeho těla odhalená jak jí, tak i každému, kdo
následoval její rozkazy.
Zatímco
ve svém zorném poli stále ještě viděl temné tečky, ho políbila a zaťala mu
nehty do čelisti. Roztáhla jako sníh bílá křídla, na jejichž koncích ulpěly
krvavé kapky. „Budeš mne milovat.“
První
rána z jeho trestu přišla o vteřinu později, zatímco ho stále líbala. V momentě,
kdy jeho trest ukončila, byla jeho záda rozervaná na cáry a ve vzduchu se
vznášel těžký, železitý pach krve. Dotkla se rty jeho ucha a na kůži ucítil
její hedvábnou róbu. „Teď už mne miluješ, Dmitri?“
Pípnutí.
Dmitri se otočil, zapudil
vzpomínku, která na popředí jeho mysli nevyplula už celá staletí a odpověděl na
interkom. „Ano?“
„Pane, chtěl si být informován,
kdyby Holly Chang změnila své denní návyky.“
moc děkuji
OdpovědětVymazatDěkuji mnohokrát za překlad ! ! !
OdpovědětVymazatděkuji :-)
OdpovědětVymazatMoc díky za překlad. Těším se na pokračování. :)
OdpovědětVymazatĎakujem!! :)
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatDíky za překlad :)
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatSuper dekuji:)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další kapitolu. Katka
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. :-) Lenka
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatSkvělé, díky moc za další kapitolu. Moc jsem se těšila na Anděly, takže vřelý dík Nelo :-)
OdpovědětVymazatMockrát děkuji za další překlad :-)
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazatDakujem
OdpovědětVymazatDěkuji moc !
OdpovědětVymazat