5
Dmitri Favashi lhal.
Po té, co se velmi
brzy ráno vydal přes řeku do Andělské Enklávy – do Raphaelova domova,
vmanévroval své Ferrari zpět do ulic Manhattanu.
Během doby, kdy byl
vězněn, jednou Isis pohrozil, že ji dá sežrat jejím vlastním loveckým psům. Ale
ve skutečnosti, po té co srdce ženy anděla probodl tolikrát, že z něho
nezbylo nic víc, než jen krvavá kaše, jí Raphael jediným brutálním pohybem
utrhl hlavu. Pak tu mrchu společně rozřezali na malé kousíčky, ale nedali je
sežrat psům. Ne, spálili je na popel v plamenech, které nechali rozhořet
uprostřed jejích zahrad. Na rozdíl od archanděla, nebyla Isis tak mocná, aby
něco takového mohla přežít.
Dmitri nikdy
nelitoval brutality, které se tenkrát dopustili. Byla to nezbytnost, aby si
mohli být jistí, že znovu nikdy nepovstane. Přál si jediné, aby to celé udělali
pomaleji, nechali ji křičet a škemrat… tak jak k tomu byla určitě přinucena
jeho Ingrede. Ale Misha byl stále vyděšený a sám v chladném, neosvětleném
místě pod hradní věží a Dmitriho hlavní prioritou bylo, co nejdříve se
k němu vrátit.
„Tatínku!
Tatínku!“ Jeho syn se snažil plazit po kamenné podlaze. Jeho malé ruce byly
pohmožděné a oteklé z marných pokusů se osvobodit z okovů, které měl
kolem krku. Ani on, ani Raphael nebyli schopni mu je sundat, aniž by mu u toho
neublížili.
„Ššš,
Misho.“ Dmitri se snažil svůj hlas udržet klidný a nedovolit své agónii, aby
vyvstala napovrch. Vzal do dlaní Mishovi poničené ruce a přitáhl si je ke rtům.
„Je to jen škrábnutí, tati. To se zahojí.“
Než
se jí zbavili, Dmitri si od Isis vzal klíč, kterým odemkl železné okovy, jimiž
byl Misha připoutaný a odhodil je daleko od sebe. „Už jsem tady.“ Vzal do
náruče horečnaté tělíčko svého nejstaršího potomka a pevně ho objal. „Bude to
dobrý.“
S hrudí sevřenou
bolestí, která nikdy nezeslábla, Dmitri aktivoval dálkový ovladač, který mu
umožnil přístup do spirálovitého parkoviště pod Věží. Brána se tiše a rychle
otevřela. Ferrari zapředlo a Dmitri ho zaparkoval na svém obvyklém místě. O pár
minut později už mířil k výtahu a své vzpomínky zahradil mohutnými zdmi,
kterými nikdy nikdo nepronikl.
Ve chvíli, kdy se
dveře kabiny otevřely, mu začal zvonit mobil a recepční ho informovala, že za
ním dorazila Honor. Jeho tělo prostoupilo temné očekávání, které bylo natolik
intenzivní, že neexistovala šance, aby ji nechal být, aniž by před tím
neuspokojil svůj hlad. „Doprovodím ji nahoru sám,“ odpověděl.
V momentě, kdy
vystoupil v přízemí budovy, k němu recepční vzhlédla, její krásné rty
byly stažené nervozitou. „Pane, je tu-„
„Dmitri.“ Ozval se
ladný, ležérní, ženský hlas.
Otočil se a spatřil
vnadnou blondýnku, která se odstrčila od zdi, kde na něho evidentně čekala.
„Carmen,“ odpověděl. Velice dobře si uvědomoval, že Honor od něho stála jen
několik metrů. „Máš ve Věži nějaké jednání?“ Odmávl hlídače, který se vydal
jejich směrem – důvod, proč bylo Carmen dovoleno, aby se dostala až do vstupní
haly, byl také důvod, proč se o tento problém musel postarat osobně.
Překrásná žena
s úmyslně rozcuchanými vlasy, které působily, jakoby právě vstala
z postele – ačkoli její rty byly dokonale nalíčené a velké modré oči měla
orámované očními linkami – mu položila dlaň na hrudník, pak s ní sjela o
kousek níž a prsty uchopila klopu jeho saka. „Mám jednání s tebou.“ Pronesla
a pak naklonila hlavu mírně doleva. Její svůdná atraktivnost byla rozhodně
elegantní.
Dmitri její nabídku
okamžitě pochopil, chytil ji za zápěstí a s něhou, kterou si zaměnila za
zájem, od sebe její ruku odtáhl pryč. „Jednou už jsme spolu šukali, Carmen. A po
druhé se to nestane.“
Zrudla jí tvář a
v očích se jí zableskla emoce, kterou nebyl vztek, ale něco velmi
podobného. „Bože, ty si ale parchant.“ Krémová pokožka vrchní části prsou,
odhalená hlubokým výstřihem přiléhavého kostýmku, který obepínal její tělo, se
zbarvila dorůžova. „Udělám cokoli, co budeš chtít.“
„To já vim.“ A to byl
také částečně důvod, proč by ji už nikdy do své postele nevzal. Už od začátku
byla příliš svolná, a zatímco Dmitri se svolností neměl žádný problém – své ženy
měl rád poddajné a vlhké – Carmen chtěla více, než jen sex. A Dmitri ne. Ne s ní.
S žádnou ženou. „Vrať se domů, Carmen.“
Místo toho, aby
odešla, se k němu natiskla ještě blíž. Skrz holubově šedý materiál jejího
kostýmku ucítil tlak jejích bradavek a ať už působila elegantně sexy, nebo ne,
bylo jasné, že na sobě neměla podprsenku. „Ještě jednou, Dmitri.“ Cítil hlady
zrychlený tlukot jejího srdce. „Ještě jednou chci cítit, jak mi tvoje špičáky
protínají kůži.“ Chvění, které jí projelo celým tělem, působilo téměř
orgasmicky. „Prosím, jen jednou.“
„Na tohle ti bude
stačit jakejkoli jinej upír, Carmen. To víme oba.“ Stala se závislou na
rozkoši, kterou vyvolával upíří polibek a to si Dmitri uvědomil až po té, co ji
vzal do své postele. „Já se nekrmim ze stejnejch žen, který šukám.“ To bylo
jeho železné pravidlo.
Zaťala mu ruce na
klopách saka. „Cokoli, Dmitri.“
„Tohle bys mi řikat
neměla.“ Povolil chladnému, temnému predátorovi, který se v něm skrýval,
aby povstal na povrch a aby se ukázal v jeho pohledu. Pak ztišil hlas, aby
v něm zaznívalo čiré a hedvábné nebezpečí. „Když si hraju, tak nejsem
milej a nikdy nepřestanu, když jsem o to žádán.“ Zvedl prst a téměř delikátně
se dotkl její lícní kosti. Násilnost, která se v něm skrývala, byla
výsledkem vzpomínek, které najednou začaly vyplouvat na povrch a byla nebezpečná
jako nemilosrdné ostří. „Chceš, abych ti ublížil?“
Carmen zbledla, a když
Dmitri kývl na jednoho z upírů, kteří stáli na stráži, a on ji uchopil za
paži, aby ji vyvedl ven, vůbec neprotestovala.
Sledoval,
jak odchází, a pak se otočil k Honor. „A teď ty,“ zamumlal. Celou dobu
vnímal její zrychlený puls, krátké a ostré nádechy i komplexnost její vůně. „Všechno,
co řekla, chci slyšet od tebe.“
Honor se zostra
nadechla. „Já nespim s muži, který by vzrušovalo mi ubližovat.“ Z jejích
slov prosakoval kousavý hněv… a ještě něco staršího a temnějšího.
Došel k ní a
usmál se. Z jejího pohledu poznal, že nechal na povrch prosáknout příliš
mnoho ze své osobnosti, že to ostří bylo až moc smrtící. „Dobře,“ pronesl. „O
to bude okamžik, kdy budeš moje sladší.“
Honor zčervenaly tváře
a Dmitri slyšel tlukot jejího srdce. Bilo stejně rychle, jako u malého,
lapeného stvoření – panicky a nepravidelně. „Já nešukám,“ protestovala.
„Tebe,“ řekl a v tom
momentě jí chtěl přejet rty po zrychleně pulsující žíle na krku a sát, „bych
nešukal. Alespoň ne napoprvé.“
Navzdory slovům,
která zvolil, si Honor nebyla jistá, jestli Dmitri vůbec mluvil o sexu. Jeho
hlas byl jak nejhříšnější dekadencí, tak i smrtícím varováním. Carmen vyděsil
tichým, kalkulovaným zastrašováním, děsil se ho každý upír ve městě – a přesto
ona si stála za svým, její odvaha pocházela z nějaké skryté části sebe sama,
které ani ona tak docela nerozuměla.
Možná, že až bude
sama, tak zkolabuje a stane se z ní blábolící hromádka neštěstí, ale před
tímto upírem, který se na svou dřívější milenku díval se stejně chladným
odstupem, jako by se jiný mohl dívat na obtěžující hmyz, se zhroutit nehodlala.
„Jestli se chceš dozvědět, co jsem zjistila, tak sakra vypadni z mýho osobního
prostoru.“
Dmitri od ní
neodstoupil. „Škoda, že nejsi jedna z rozených lovkyň.“
„Vůně,“ řekla, když
ucítila nejslabší pohlazení černých kožešin a diamantů, které jí pošimraly
smysly a téměř se jí z toho zastavil dech, „Sára mi říkala, že dokážeš vábit svojí
vůní.“ Napadlo ji, kolik asi lovkyň už zlákal. Kolik nahých a svolných žen se
díky jeho omamné vůni, ocitlo v jeho posteli.
„Já nejsem rozená
lovkyně,“ pronesla navzdory faktu, že právě zjistila, že nějakého rozeného
lovce ve své krevní linii asi měla.
A Dmitri to věděl.
Jeho nádherných rtů
se dotkl slabý úsměv, a pak naklonil hlavu směrem k výtahům.
„Pojď, králíčku.“
Honor zaťala zuby a navzdory
faktu, že při představě, že s ním bude lapená v kabině výtahu, se jí
srdce rozbušilo takovým způsobem, až jí téměř vyskakovalo z hrudi, se ho přinutila
následovat. Naneštěstí útěk nebyl jednou z jejích možností. V tomhle městě
neexistovalo místo, kde by ji nevystopoval. A on by to udělal, protože Honor
měla něco, co potřeboval. Skutečnost, že se s ní chtěl vyspat, byla jen
přídavné odvedení pozornosti... zábava.
Moc děkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatDěkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatSkvělé, díky
OdpovědětVymazatDěkuji :-) moc
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatmoc díky za překlad. míša
OdpovědětVymazatDíky za překlad
OdpovědětVymazatĎakujem !! :)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad!!!
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. :-) Lenka
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad. Katka
OdpovědětVymazatDakujeeeem:-) skvele
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad !
OdpovědětVymazat