6
„Ta řeč“ -Honořin
hlas se proplétal s jedním z nejbolestnějších momentů jeho dlouhé
existence- „má blízko k Aramejštině, ale neni to úplně přesný. Vypadá to
skoro, jako kdyby někdo vzal Aramejštinu jako základ a udělal si z ní svojí
vlastní…“ Honor si z čela odfoukla pramen vlasů, který jí unikl ze spony
na šíji. „Nazvala bych to šifrou. Ty věty jsou šifra.“
Dmitriho přitahovala
její hebkost, popošel k ní blíž, ale všiml si, že ztuhla. „Dokážeš jí
rozluštit?“
„S takhle malym
vzorkem to bude dost složitý,“ řekla, ale neodstoupila od něho pryč, „ale jo,
myslim, že to zvládnu. Už jsem s tim začala.“
Když se chtěl zeptat
na další otázku, zazvonil mu telefon. Dmitri se podíval na displej a zjistil,
že to byl Jason, Raphaelův šéf špionáže a další člen Sedmy. „Něco si zjistil,“
řekl andělovi, ale jeho pozornost stále setrvávala na Honořiných vlnitých
vlasech.
„Svým způsobem. Budu
u tebe za pět minut, abychom si o tom mohli promluvit.“
Dmitri zavěsil a
zadíval se do oblak za skleněnou tabulí okna. Hledal Jasonova osobitá černá
křídla. Nenašel je – ale to pro něho nebylo žádným překvapením. Jason měl ve
zvyku létat vysoko na vrstvou mraků, a pak ostře slétnout dolů. Zadíval se zpět
na Honor a přistihl ji, jak ho pozoruje. „Když se na mě nějaká žena takhle
dívá,“ zamumlal úmyslně provokativním hlasem, „považuju to za výzvu, abych si
vzal, cokoli se mi zachce.“
Honor sevřela
propisku, kterou držela v ruce a narovnala se. „Zrovna jsem myslela na to,
že bys byl schopnej mi zlomit krk se stejně nelidskym klidem, jako bys lámal
telefon.“
Dmitri si zastrčil
ruce do kapes. „Víc by mě mrzel zničenej telefon.“ Řekl to, aby ji vyděsil, ale
částečně si nebyl tak docela jistý, jestli to nebyla pravda.
Honořin pohled ještě
chvíli setrval na jeho obličeji. Její půlnočně zelené oči byly plné příliš
starých tajemství, na to, aby patřily smrtelnici… až na to, že tahle smrtelnice
si během pouhých dvou měsíců, které strávila v zajetí a na milost těch,
kteří žádnou neměli, prožila celou věčnost. „Každej ví,“ pronesla, „že všichni
upíři byli kdysi lidmi. Já si ale nejsem jistá, jestli to je pravda i u tebe.“
„To si nejsem jistej
ani já.“ Byla to lež vytvořená probouzejícími se vzpomínkami. Vzpomínkami,
které v něm vzbuzovaly stejnou zuřivost, hrůzu a muka, která cítil před
tak dlouhou dobou, že ten dávno minulý čas byl pro smrtelníky už jen
starodávnou legendou. Nicméně Honor neměla žádné právo na to, aby se dozvěděla
pravdu. Svou duši by odhalil pouze Ingrede a jeho žena byla již dlouho mrtvá,
byla popelem, který dávno rozfoukal nemilosrdný vítr.
Dmitri.
Setkám
se s tebou na balkóně, Jasone. Přestože se jejich
schopnosti dramaticky lišily, každý člen Sedmy mohl komunikovat na psychické
úrovni, což bylo v jistých situacích rozhodně strategickou výhodou. „Ještě
neodcházej Honor. Nerad bych tě naháněl po městě.“
Honor sledovala, jak
Dmitri prošel úzkými dveřmi, které vedly na balkón. O vteřinu později se na
samý okraj otevřeného prostoru s tichou elegancí snesl anděl s křídly
tak černé barvy, že připomínala nekonečné srdce noci. Když spatřila tetování,
které pokrývalo levou část jeho tváře – spirálovité linie s tečkami, které se podél
nich klenuly a dohromady vytvářely pozoruhodný umělecký kousek – zalapala Honor
po dechu. Překrásné a tajuplné tetování rozhodně pasovalo tváři, která
v sobě nesla znaky síly Pacifického oceánu, smíchané s jinou
kulturou, kterou nebyla schopná identifikovat. Vlasy měl spletené do precizního
copu, který mu sahal mezi lopatky zad.
Dmitri, ve svém
bezchybném, na míru šitém obleku s jasně modrou košilí a s vlasy
v délce, která lákala ženské prsty k dotyku, působil kultivovaně a
sofistikovaně. Černě okřídlený anděl oproti němu vypadal drsněji. Jedna věc
byla jasná na první pohled – oba působili, jak čerstvě naostřené meče.
Chladnokrevně a nemilosrdně.
Jason se podíval skrz
skleněnou tabuli okna. „Honor St. Nicholas,“ pronesl. „Nalezena jako opuštěné
novorozeně na prahu malého kostela ve vesnici v Severní Dakotě.
Pojmenovaná po jeptišce, která ji našla a po svatém patronu dětí. Žádná známá
rodina.“
Dmitri nebyl
Jasonovými znalostmi překvapen – anděl byl mezi Kádrem Desíti považovaný za
nejlepšího šéfa špionáže z dobrých důvodů. „Předpokládám, že si sem
nepřiletěl proto, abychom se bavili o Honor.“ Když se kolem nich na balkóně, vysoko
nad zběsile pulsujícím městem, prohnal prudší závan větru, anděl složil křídla
těsněji k tělu. „Něco v tvém hlase zní jinak, Dmitri.“
Bylo zvláštní, že navzdory
tomu, že Jason preferoval samotu, dokázal velice dobře pochytit signály, které
vysílalo tělo jedince. „Pokud nemáš s Honor nějaké vlastní záměry,“
pronesl Dmitri, „tak to není nic, co by tě muselo trápit.“
Jason se na dlouhou
chvíli, nenarušenou žádný zvukem, kromě větru, který se mu otíral o křídla,
odmlčel. „Víš, co jí udělali?“
„Dovedu si to
představit.“ Na rozdíl od Jasona, měl Dmitri osobní znalosti o krvežíznivosti,
která se skrývala ve Stvořených. Nad svou vlastní krvežíznivostí měl kontrolu
od samotného začátku – možná proto, že se zbavil své zuřivosti v momentě,
kdy opakovaně probodával Isisino tělo, nebo možná proto, že byl odhodlaný nikdy
se nestat otrokem nikoho a ničeho – to ale neznamenalo, že v něm žádná
krvežíznivost neexistovala. „Honor je silnější, než se může na první pohled
zdát.“
„Jsi si tím jistý?“
„Proč máš najednou
takovou starost o lovkyni?“ Jason si dokázal všimnout úplně všeho, ale od těch,
které sledoval, si rád udržoval odstup.
Jason mu neodpověděl.
„Mám nějaké nové zprávy z teritoria Nehy.“
Žena Archanděl Indie
byla mocná, ale od doby, kdy byla popravena její dcera, se pohybovala na okraji
šílenství. „Je to něco, s čím bychom si měli dělat starosti?“
„Ne. Nezdá se, že by
to mělo spojitost s něčím jiným.“ Jason sledoval vrtulník, který se
chystal přistát na střeše za územím, které patřilo k Věži. „Zdá se, že se
pohřešuje anděl, který sotva před dvěma lety opustil Útočiště.“
Dmitri se zamračil. „O
tom nemůže nic vědět.“ Takhle mladí andělé byli svěřeni do péče staršího upíra
nebo anděla.
„Ne. Upír – Kallistos
– který měl toho anděla na starosti, řekl, že si myslel, že se ten mladý vrátil
zpět do Útočiště.“
To nebyl vůbec
podezřelý úsudek. Starší upír, pracující ve dvoře archanděla toho měl na
starosti velmi mnoho a pro mladé anděly nebylo zas tak neobvyklé, aby po
prvních zkušenostech ze skutečného světa, unikli zpět do bezpečí skryté andělské
pevnosti. „Upozornil si na to Útočiště?“
„Aodhan s Galenem
už to vyšetřují,“ zmínil černě okřídlený anděl a jmenoval další dva členy Sedmy.
Dmitri přikývl.
Hranice jednotlivých teritorií šly při dohledu nad mladými anděly stranou. „Promluvím
si s dalšími zástupci v Kádru a zkusím zjistit, jestli by do toho
nemohli vnést nějaké světlo.“
„Andělé jen tak
nemizí.“
„Ne, ale setkal jsem
se s nejedním mladým andělem, který po odchodu z Útočiště drobet
zdivočel.“
Jason jednal převážně
ze staršími anděly a se samotnými archanděly, ale Dmitri chtěl mít přehled o
každém, kdo vkročil na Raphaelovo území, a proto přicházel do kontaktu i s mladšími
anděly. „Jednou jsem pátral po mladém andělovi, který mě dovedl až na „párty
ostrov“ ve Středozemí.“ Nad tou vzpomínkou zavrtěl hlavou. „Ten kluk seděl v koruně
stromu a sledoval to divoký dění pod ním – takový druh požitkářství si do tý
doby nedokázal vůbec představit.“
„Ta jejich nevinnost.“
Jason popošel až na samý okraj balkónu. „Astaad,“ řekl, „něco se s ním děje.
Maye se zatím nepodařilo zjistit žádné detaily, ale stále na tom pracuje.“
Astaad byl Archandělem,
který vládl Pacifickým Ostrovům a zdálo se, že nikdy nejevil zájem o
politikaření. „Myslel jsem, že jeho chování bylo spjaté s probuzením Caliane.“
Když se Archanděl probouzel ze Spánku, neslo to s sebou vždy vedlejší
efekty a Raphaelova matka byla jednou z nejstarších Pradávných.
„Nemusí to nic
znamenat, ale ty zvěsti tentokrát pocházejí ze zcela jiného zdroje.“ S očima
upřenýma na oslňující město pod sebou, Jason pokračoval, „Jsi starší, než já,
Dmitri.“
„Jen o tři sta let.“
Byl to vtip, který mohli pochopit jen ti, kteří žili déle, než si většina vůbec
dokázala představit.
„Ptal jsem se Eleny,
jaké to je být smrtelníkem. A ona mi odpověděla, že pro smrtelníky je čas tak
vzácný, že si to nesmrtelní prostě nedokáží představit.“
„To měla pravdu.“
Dmitri byl obojím, a kdyby se mohl vrátit v čase, zničit Isis ještě před
tím, než se přiblížila k němu a k jeho blízkým, udělal by to bez
mrknutí oka i přes to, že by to znamenalo, že by během pár desetiletí zestárl a
zemřel. „Jako smrtelník jsem toho cítil víc, než za všechna ta staletí
nesmrtelnosti.“
„Budeš
mě milovat, i když se zakulatím a budu kvůli našemu dítěti neohrabaná?“
Položil
jí dlaň na zvětšující se bříško a políbil ji na oční víčko, na špičku nosu a
pak na rty. „Budu tě milovat i v momentě, kdy se obrátím v prach.“
děkuji
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
OdpovědětVymazatSkvele:-)dakujem :-) zia
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazatMoc děkuji za novou kapitolu.Katka
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatĎakujem !! :)
OdpovědětVymazatDíky za překlad :)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. :-) Lenka
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad.
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad další části ! ! !
OdpovědětVymazatSkvělé, jako vždy. Děkuji moc za další část
OdpovědětVymazatDěkuji !
OdpovědětVymazat