Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 6. kapitola

6
„Ta řeč“ -Honořin hlas se proplétal s jedním z nejbolestnějších momentů jeho dlouhé existence- „má blízko k Aramejštině, ale neni to úplně přesný. Vypadá to skoro, jako kdyby někdo vzal Aramejštinu jako základ a udělal si z ní svojí vlastní…“ Honor si z čela odfoukla pramen vlasů, který jí unikl ze spony na šíji. „Nazvala bych to šifrou. Ty věty jsou šifra.“

Dmitriho přitahovala její hebkost, popošel k ní blíž, ale všiml si, že ztuhla. „Dokážeš jí rozluštit?“
„S takhle malym vzorkem to bude dost složitý,“ řekla, ale neodstoupila od něho pryč, „ale jo, myslim, že to zvládnu. Už jsem s tim začala.“
Když se chtěl zeptat na další otázku, zazvonil mu telefon. Dmitri se podíval na displej a zjistil, že to byl Jason, Raphaelův šéf špionáže a další člen Sedmy. „Něco si zjistil,“ řekl andělovi, ale jeho pozornost stále setrvávala na Honořiných vlnitých vlasech.
„Svým způsobem. Budu u tebe za pět minut, abychom si o tom mohli promluvit.“
Dmitri zavěsil a zadíval se do oblak za skleněnou tabulí okna. Hledal Jasonova osobitá černá křídla. Nenašel je – ale to pro něho nebylo žádným překvapením. Jason měl ve zvyku létat vysoko na vrstvou mraků, a pak ostře slétnout dolů. Zadíval se zpět na Honor a přistihl ji, jak ho pozoruje. „Když se na mě nějaká žena takhle dívá,“ zamumlal úmyslně provokativním hlasem, „považuju to za výzvu, abych si vzal, cokoli se mi zachce.“
Honor sevřela propisku, kterou držela v ruce a narovnala se. „Zrovna jsem myslela na to, že bys byl schopnej mi zlomit krk se stejně nelidskym klidem, jako bys lámal telefon.“
Dmitri si zastrčil ruce do kapes. „Víc by mě mrzel zničenej telefon.“ Řekl to, aby ji vyděsil, ale částečně si nebyl tak docela jistý, jestli to nebyla pravda.
Honořin pohled ještě chvíli setrval na jeho obličeji. Její půlnočně zelené oči byly plné příliš starých tajemství, na to, aby patřily smrtelnici… až na to, že tahle smrtelnice si během pouhých dvou měsíců, které strávila v zajetí a na milost těch, kteří žádnou neměli, prožila celou věčnost. „Každej ví,“ pronesla, „že všichni upíři byli kdysi lidmi. Já si ale nejsem jistá, jestli to je pravda i u tebe.“
„To si nejsem jistej ani já.“ Byla to lež vytvořená probouzejícími se vzpomínkami. Vzpomínkami, které v něm vzbuzovaly stejnou zuřivost, hrůzu a muka, která cítil před tak dlouhou dobou, že ten dávno minulý čas byl pro smrtelníky už jen starodávnou legendou. Nicméně Honor neměla žádné právo na to, aby se dozvěděla pravdu. Svou duši by odhalil pouze Ingrede a jeho žena byla již dlouho mrtvá, byla popelem, který dávno rozfoukal nemilosrdný vítr.
Dmitri.
Setkám se s tebou na balkóně, Jasone. Přestože se jejich schopnosti dramaticky lišily, každý člen Sedmy mohl komunikovat na psychické úrovni, což bylo v jistých situacích rozhodně strategickou výhodou. „Ještě neodcházej Honor. Nerad bych tě naháněl po městě.“
Honor sledovala, jak Dmitri prošel úzkými dveřmi, které vedly na balkón. O vteřinu později se na samý okraj otevřeného prostoru s tichou elegancí snesl anděl s křídly tak černé barvy, že připomínala nekonečné srdce noci. Když spatřila tetování, které pokrývalo levou část jeho tváře – spirálovité linie s tečkami, které se podél nich klenuly a dohromady vytvářely pozoruhodný umělecký kousek – zalapala Honor po dechu. Překrásné a tajuplné tetování rozhodně pasovalo tváři, která v sobě nesla znaky síly Pacifického oceánu, smíchané s jinou kulturou, kterou nebyla schopná identifikovat. Vlasy měl spletené do precizního copu, který mu sahal mezi lopatky zad.
Dmitri, ve svém bezchybném, na míru šitém obleku s jasně modrou košilí a s vlasy v délce, která lákala ženské prsty k dotyku, působil kultivovaně a sofistikovaně. Černě okřídlený anděl oproti němu vypadal drsněji. Jedna věc byla jasná na první pohled – oba působili, jak čerstvě naostřené meče. Chladnokrevně a nemilosrdně.
Jason se podíval skrz skleněnou tabuli okna. „Honor St. Nicholas,“ pronesl. „Nalezena jako opuštěné novorozeně na prahu malého kostela ve vesnici v Severní Dakotě. Pojmenovaná po jeptišce, která ji našla a po svatém patronu dětí. Žádná známá rodina.“
Dmitri nebyl Jasonovými znalostmi překvapen – anděl byl mezi Kádrem Desíti považovaný za nejlepšího šéfa špionáže z dobrých důvodů. „Předpokládám, že si sem nepřiletěl proto, abychom se bavili o Honor.“ Když se kolem nich na balkóně, vysoko nad zběsile pulsujícím městem, prohnal prudší závan větru, anděl složil křídla těsněji k tělu. „Něco v tvém hlase zní jinak, Dmitri.“
Bylo zvláštní, že navzdory tomu, že Jason preferoval samotu, dokázal velice dobře pochytit signály, které vysílalo tělo jedince. „Pokud nemáš s Honor nějaké vlastní záměry,“ pronesl Dmitri, „tak to není nic, co by tě muselo trápit.“
Jason se na dlouhou chvíli, nenarušenou žádný zvukem, kromě větru, který se mu otíral o křídla, odmlčel. „Víš, co jí udělali?“
„Dovedu si to představit.“ Na rozdíl od Jasona, měl Dmitri osobní znalosti o krvežíznivosti, která se skrývala ve Stvořených. Nad svou vlastní krvežíznivostí měl kontrolu od samotného začátku – možná proto, že se zbavil své zuřivosti v momentě, kdy opakovaně probodával Isisino tělo, nebo možná proto, že byl odhodlaný nikdy se nestat otrokem nikoho a ničeho – to ale neznamenalo, že v něm žádná krvežíznivost neexistovala. „Honor je silnější, než se může na první pohled zdát.“
„Jsi si tím jistý?“
„Proč máš najednou takovou starost o lovkyni?“ Jason si dokázal všimnout úplně všeho, ale od těch, které sledoval, si rád udržoval odstup.
Jason mu neodpověděl. „Mám nějaké nové zprávy z teritoria Nehy.“
Žena Archanděl Indie byla mocná, ale od doby, kdy byla popravena její dcera, se pohybovala na okraji šílenství. „Je to něco, s čím bychom si měli dělat starosti?“
„Ne. Nezdá se, že by to mělo spojitost s něčím jiným.“ Jason sledoval vrtulník, který se chystal přistát na střeše za územím, které patřilo k Věži. „Zdá se, že se pohřešuje anděl, který sotva před dvěma lety opustil Útočiště.“
Dmitri se zamračil. „O tom nemůže nic vědět.“ Takhle mladí andělé byli svěřeni do péče staršího upíra nebo anděla.
„Ne. Upír – Kallistos – který měl toho anděla na starosti, řekl, že si myslel, že se ten mladý vrátil zpět do Útočiště.“
To nebyl vůbec podezřelý úsudek. Starší upír, pracující ve dvoře archanděla toho měl na starosti velmi mnoho a pro mladé anděly nebylo zas tak neobvyklé, aby po prvních zkušenostech ze skutečného světa, unikli zpět do bezpečí skryté andělské pevnosti. „Upozornil si na to Útočiště?“
„Aodhan s Galenem už to vyšetřují,“ zmínil černě okřídlený anděl a jmenoval další dva členy Sedmy.
Dmitri přikývl. Hranice jednotlivých teritorií šly při dohledu nad mladými anděly stranou. „Promluvím si s dalšími zástupci v Kádru a zkusím zjistit, jestli by do toho nemohli vnést nějaké světlo.“
„Andělé jen tak nemizí.“
„Ne, ale setkal jsem se s nejedním mladým andělem, který po odchodu z Útočiště drobet zdivočel.“
Jason jednal převážně ze staršími anděly a se samotnými archanděly, ale Dmitri chtěl mít přehled o každém, kdo vkročil na Raphaelovo území, a proto přicházel do kontaktu i s mladšími anděly. „Jednou jsem pátral po mladém andělovi, který mě dovedl až na „párty ostrov“ ve Středozemí.“ Nad tou vzpomínkou zavrtěl hlavou. „Ten kluk seděl v koruně stromu a sledoval to divoký dění pod ním – takový druh požitkářství si do tý doby nedokázal vůbec představit.“
„Ta jejich nevinnost.“ Jason popošel až na samý okraj balkónu. „Astaad,“ řekl, „něco se s ním děje. Maye se zatím nepodařilo zjistit žádné detaily, ale stále na tom pracuje.“
Astaad byl Archandělem, který vládl Pacifickým Ostrovům a zdálo se, že nikdy nejevil zájem o politikaření. „Myslel jsem, že jeho chování bylo spjaté s probuzením Caliane.“ Když se Archanděl probouzel ze Spánku, neslo to s sebou vždy vedlejší efekty a Raphaelova matka byla jednou z nejstarších Pradávných.
„Nemusí to nic znamenat, ale ty zvěsti tentokrát pocházejí ze zcela jiného zdroje.“ S očima upřenýma na oslňující město pod sebou, Jason pokračoval, „Jsi starší, než já, Dmitri.“
„Jen o tři sta let.“ Byl to vtip, který mohli pochopit jen ti, kteří žili déle, než si většina vůbec dokázala představit.
„Ptal jsem se Eleny, jaké to je být smrtelníkem. A ona mi odpověděla, že pro smrtelníky je čas tak vzácný, že si to nesmrtelní prostě nedokáží představit.“
„To měla pravdu.“ Dmitri byl obojím, a kdyby se mohl vrátit v čase, zničit Isis ještě před tím, než se přiblížila k němu a k jeho blízkým, udělal by to bez mrknutí oka i přes to, že by to znamenalo, že by během pár desetiletí zestárl a zemřel. „Jako smrtelník jsem toho cítil víc, než za všechna ta staletí nesmrtelnosti.“
„Budeš mě milovat, i když se zakulatím a budu kvůli našemu dítěti neohrabaná?“

Položil jí dlaň na zvětšující se bříško a políbil ji na oční víčko, na špičku nosu a pak na rty. „Budu tě milovat i v momentě, kdy se obrátím v prach.“ 

15 komentářů: