Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 9. kapitola

9
Ticho. Ticho v její mysli. Ticho v její duši. Obklopovalo a prostupovalo ji nekonečné ticho. „Tys jí už někdy viděl se krmit.“ Slova, která pronesla, roztříštila všudypřítomný klid, do kterého Honor upustila dokumenty a fotografie, které držela v ruce. Snášely se k zemi se zvláštní, poklidnou elegancí.

„Je jí pět set let a osobitý zvyky mají tendence setrvávat. Krmení z femorální tepny na stehně neni neobvyklý.“ Následovala nebezpečná pauza. „Ne, mezi milenci,“ doplnil a Honor najednou zajímalo, jestli to byl jeho preferovaný způsob krmení. „Ale ze zadní strany? Tam je sval.“ Dopověděl.
„Bolelo to,“ pronesla Honor, aniž by tušila, proč to přiznala.
„To je důvod, proč to dělá. Vždycky to bolí.“ Honor se zadívala na zbraň, kterou opět svírala v ruce a zeptala se, „pokusíš se mě zastavit, když jí budu chtít zastřelit?“
„Ne.“ Dmitri s odpovědí ani na okamžik nezaváhal. „Ale možná bys s tim chtěla počkat, dokud jí nevyzpovídám – bylo by otravný čekat, než se jí ta střelná rána zahojí.“
Honor si nebyla vůbec jistá, jestli vtipkoval, ale řezající zuřivost v jeho pohledu jí řekla své. Věděla, že to s ní nemělo nic společného. Ne, to, co ho přimělo chtít vykonat nejkrutější trest, byl fakt, že se stará upírka, které pravděpodobně důvěřoval, že bude udržovat řád a pořádek, účastnila velmi nechutných her. Pokud se Honor bude schopná dostat do blízkosti jednoho ze stvoření, které si z ní po dva nekonečné měsíce dělalo svého osobního domácího mazlíčka ke krmení, tak Honor jeho důvody moc nezajímaly.
Zastavili u vysoké, zdobené brány, která byla porostlá temně zeleným břečťanem, a která se v okamžiku, kdy stráž spatřila Dmitriho vůz, s majestátní elegancí otevřela. Příjezdová cesta byla protkaná stíny z dubových stromů, které ji lemovaly. Nakonec přijeli k domu, který vypadal jako z jiného století – byl masivní a okázalý. „Tahle upírka evidentně nejde s dobou.“
„Ne, to nejde.“ Dmitri zastavil vůz přímo před nízkým schodištěm, které vedlo ke vchodovým dveřím.
„V jistých dobách bylo samozřejmostí nechávat si svoje chovné jídlo na dosah. A Valeria to stále dodržuje i přesto, že většina jejích vrstevníků to považuje za zastaralý zvyk.“
Valeria.
Honor svrběla ruka. Chtěla popadnout obrovský lovecký nůž, který měla v pouzdře u kotníku, vřítit se skrz vstupní dveře a upírku vykuchat. Místo toho se přinutila vyčkat, a to i přes to, že její puls bil v rytmu jediného slova – pomsta. „To chovný jídlo zůstávalo dobrovolně?“
„Vždycky se najdou ti, kteří přijdou dobrovolně.“ Dmitri otevřel dveře auta a vystoupil, aby si mohl svléknout kabát.
Vzpomněla si na Carmen a na to, jak se blondýnka před Dmitrim ponižovala. Na konci už bylo Honor trapně za ní. „Je mi jasný, že ty si problém s dobrovolníkama nikdy neměl.“
Dmitri jí odpověděl teprve v okamžiku, kdy se setkali před kapotou jeho Ferrari. „Existujou různý druhy problémů.“
V tom momentě v něm spatřila něco nečekaného. Stejně tichou, temnou a syrovou bolest, která žila uvnitř ní. „Dmitri,“ začala, ale v tu chvíli se otevřely dveře domu a v nich se objevila služebná v nažehlené černo-bílé uniformě.
„Je čas.“
Po jeho slovech jí celé tělo nejdříve vzplálo horkem a hned po té mrazivě zchladlo. Vystoupala po jeho boku po třech širokých schodech. Když se blížili ke vchodu, služebná ustoupila stranou. „Paní je v ranní místnosti, pane.“
Honor neměla nejmenší tušení, co by mohla být „ranní místnost“, ale Dmitri úsečně přikývl. „Nebudeme tě potřebovat. Vezmi si na zbytek dne volno a zítra tě kontaktuje někdo z Věže.“
Služebná zbledla, ale řekla jen, „ano, pane. Ještě je tu kuchařka.“
„Vyřiď jí, že tu její přítomnost není třeba. Kde je Valeriino chovné jídlo?“
„V domku pro hosty.“
„Dostaň je pryč. Máš na to pět minut.“
„Ano, pane.“ Služebná sklopila hlavu a rozeběhla se pryč. V tom momentě si Honor uvědomila, že zahlédla záblesk špičáků. „Ona je upír.“ A přesto Honor necítila žádný strach. Ta žena musela být navzdory vampyrismu evidentně daleko slabší, než ona.
„Je mladá,“ odpověděl Dmitri a potichu zavřel vstupní dveře. „Slouží tu v rámci své Smlouvy. Řekl bych, že teprve první desetiletí.“
„Žádnej div, že vypadá jako člověk.“
„Ti slabší o svoje lidský jádro nikdy nepřijdou.“ A s těmito slovy jí Dmitri vedl chodbou, jejíž podlaha byla pokrytá temně vínovými koberci, a kterou lemovaly zdi, s nejexkluzivnějšími, krémovými tapetami, s plastickými motivy. Téměř-nesmrtelnost poskytovala Stvořeným dostatek času na to, aby nabyli spousty majetku, ale Honor znala stovky let staré upíry, kteří takovéhoto bohatství nikdy nedosáhli. Valeria musela být majetná už od samého počátku, anebo svého bohatství dosáhla skrz kombinaci síly, vůle a bezcitného odhodlání.
Dmitri vkročil do dveří po své pravici a působil u toho jako stín v temnotách.
„Dmitri, drahoušku,“ zapředl hluboký ženský hlas, ze kterého se Honořina těla zmocnila chladná hrůza. A vzápětí zachytila temnou, pižmovou vůni Krvavého Rubínu. Zůstala stát jako opařená a zády se přitiskla ke zdi těsně vedle dveří do místnosti. Pokoušela se ten třas zastavit a ovládnout nevolnost, která chtěla z jejího žaludku vypudit čaj, který byl její jedinou snídaní.
„Valerie,“ Dmitri její jméno protáhl do několika výrazných slabik a ve stejnou chvíli Honořiny smysly zahalil vlákny exkluzivní čokolády a drahého likéru. Účinnost jeho vůně předčila pižmo Valeriina osobního parfému a dovolila Honor se zhluboka nadechnout.
Dříve, než mu žena v místnosti mohla odpověď, Dmitri pokračoval. „Vytáhl jsem tě snad z postele?“
Ozval se tichý, intimní smích. „To je jedna z věcí, kterou jsi vždy vítaný udělat.“ Honor zachvátila další vlna třasu. Nikdy ji totiž nenapadlo se Dmitriho zeptat, zda s touhle upírkou spal. Za patami této pobuřující a ohavné domněnky se připlížil vztek. Byl jako nelítostné, brutální kousnutí, díky kterému chtěla probodnout jeho svalnatá záda. Ale její velmi silná reakce byla zároveň jako pohlavek na probuzenou. Utřela si zpocené dlaně do džínů na stehnech a vytáhla svou pistoli.
Zdálo se, že Dmitri okamžitě poznal, že se dala dohromady, protože se narovnal v ramenou a prohlásil, „Přivedl jsem ti návštěvu.“
„Oh, ano?“ Zeptala se upírka zvědavě. Dmitri ustoupil stranou, aby mohla Honor vstoupit do dveří. Valeria se rozvalovala na krémově zbarvené lenošce pod oknem. Na sobě měla jen rudý, saténový župánek, který ji sahal do poloviny stehen – pásek měla zavázaný jen volně, aby mohla umělecky vystavit křivku svého perfektně tvarovaného ňadra. Tvář měla vystavenou ranním paprskům slunce v naprosto perfektním úhlu, aby ještě více zvýraznily její už tak dokonalé rysy obličeje. Přes rameno jí splývaly vlny zlatě hnědých vlasů, jejichž konce se pohupovaly nad bradavkou, ztvrdlou dotekem jemného saténu. Její vyzývající chování nemohlo být jasnější.
Ale to trvalo přesně do okamžiku, kdy se její pohled stočil z obdivování Dmitriova těla směrem k Honor. Pak už byly všechny Valeriiny končetiny v pohybu. V rychlosti vstala a krémovou pokožku jejího obličeje zbarvila do ruda zuřivost. V její tváři bylo znát, že se jí vybavil způsob, jak Honor využívala, jak jí ponižovala. A že to všechno chtěla udělat znovu.
„Oh…“ V jejích nádherných očích, které promlouvaly nesmrtelnou krásou, se zračila vypočítavost. „Koukám, že si mi přivedl svačinku. Tys byl vždycky zlatíčko.“
Honor si všimla, že Dmitri ztuhl a – aniž by nad tím přemýšlela – mu tak, aby to Valeria neviděla, přitiskla dlaň na záda. Ještě ne. To nádherné stvoření se smrtícím pohledem, bylo napružené, svaly napnuté k prasknutí, ale nezaútočil. „Tohle je moc pěkný pokoj,“ pronesl místo toho hedvábným hlasem, který by Honor nikdy, ale opravdu nikdy nechtěla slyšet za tmy. Na Valeriině hladkém čele se objevily vrásky. „Co?“
„Má ale velmi malá okna,“ pokračoval. Jeho záda se pod Honořinými rozprostřenými prsty mírně povolila. Uvědomila si, že se ho ještě stále dotýkala, zděsila se a stáhla ruku zpět. „To znamená,“ dodal, „že je tu jen jeden východ.“

Honor vždy věděla, že byl Dmitri nemilosrdný, ale teprve v okamžiku, kdy si všimla otupělého oparu strachu, který se zračil v jezerní modři Valeriina pohledu, pochopila, kde přesně se nacházel v potravinovém řetězci.

17 komentářů:

  1. Díky moc za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem,je to skvelé.:-):-):-)diana

    OdpovědětVymazat
  3. díky za překlad, míša

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem moc:-) si uzasna:-) a Dimitri je skvely:-)

    OdpovědětVymazat
  5. DĚKUJI ZA NOVOU KAPITOLU.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad. :-) Lenka

    OdpovědětVymazat