9
Ticho. Ticho
v její mysli. Ticho v její duši. Obklopovalo a prostupovalo ji nekonečné
ticho. „Tys jí už někdy viděl se krmit.“ Slova, která pronesla, roztříštila
všudypřítomný klid, do kterého Honor upustila dokumenty a fotografie, které
držela v ruce. Snášely se k zemi se zvláštní, poklidnou elegancí.
„Je jí pět set let a
osobitý zvyky mají tendence setrvávat. Krmení z femorální tepny na stehně neni neobvyklý.“ Následovala nebezpečná pauza. „Ne, mezi milenci,“ doplnil a
Honor najednou zajímalo, jestli to byl jeho preferovaný způsob krmení. „Ale ze
zadní strany? Tam je sval.“ Dopověděl.
„Bolelo to,“ pronesla
Honor, aniž by tušila, proč to přiznala.
„To je důvod, proč to
dělá. Vždycky to bolí.“ Honor se zadívala na zbraň, kterou opět svírala
v ruce a zeptala se, „pokusíš se mě zastavit, když jí budu chtít
zastřelit?“
„Ne.“ Dmitri
s odpovědí ani na okamžik nezaváhal. „Ale možná bys s tim chtěla
počkat, dokud jí nevyzpovídám – bylo by otravný čekat, než se jí ta střelná
rána zahojí.“
Honor si nebyla vůbec
jistá, jestli vtipkoval, ale řezající zuřivost v jeho pohledu jí řekla
své. Věděla, že to s ní nemělo nic společného. Ne, to, co ho přimělo chtít
vykonat nejkrutější trest, byl fakt, že se stará upírka, které pravděpodobně
důvěřoval, že bude udržovat řád a pořádek, účastnila velmi nechutných her.
Pokud se Honor bude schopná dostat do blízkosti jednoho ze stvoření, které si
z ní po dva nekonečné měsíce dělalo svého osobního domácího mazlíčka ke
krmení, tak Honor jeho důvody moc nezajímaly.
Zastavili u vysoké, zdobené
brány, která byla porostlá temně zeleným břečťanem, a která se v okamžiku,
kdy stráž spatřila Dmitriho vůz, s majestátní elegancí otevřela.
Příjezdová cesta byla protkaná stíny z dubových stromů, které ji lemovaly.
Nakonec přijeli k domu, který vypadal jako z jiného století – byl
masivní a okázalý. „Tahle upírka evidentně nejde s dobou.“
„Ne, to nejde.“
Dmitri zastavil vůz přímo před nízkým schodištěm, které vedlo ke vchodovým
dveřím.
„V jistých dobách
bylo samozřejmostí nechávat si svoje chovné jídlo na dosah. A Valeria to stále
dodržuje i přesto, že většina jejích vrstevníků to považuje za zastaralý zvyk.“
Valeria.
Honor svrběla ruka. Chtěla
popadnout obrovský lovecký nůž, který měla v pouzdře u kotníku, vřítit se
skrz vstupní dveře a upírku vykuchat. Místo toho se přinutila vyčkat, a to i
přes to, že její puls bil v rytmu jediného slova – pomsta. „To chovný
jídlo zůstávalo dobrovolně?“
„Vždycky se najdou
ti, kteří přijdou dobrovolně.“ Dmitri otevřel dveře auta a vystoupil, aby si
mohl svléknout kabát.
Vzpomněla si na
Carmen a na to, jak se blondýnka před Dmitrim ponižovala. Na konci už bylo
Honor trapně za ní. „Je mi jasný, že ty si problém s dobrovolníkama nikdy
neměl.“
Dmitri jí odpověděl
teprve v okamžiku, kdy se setkali před kapotou jeho Ferrari. „Existujou
různý druhy problémů.“
V tom momentě
v něm spatřila něco nečekaného. Stejně tichou, temnou a syrovou bolest,
která žila uvnitř ní. „Dmitri,“ začala, ale v tu chvíli se otevřely dveře
domu a v nich se objevila služebná v nažehlené černo-bílé uniformě.
„Je čas.“
Po jeho slovech jí
celé tělo nejdříve vzplálo horkem a hned po té mrazivě zchladlo. Vystoupala po jeho
boku po třech širokých schodech. Když se blížili ke vchodu, služebná ustoupila
stranou. „Paní je v ranní místnosti, pane.“
Honor neměla nejmenší
tušení, co by mohla být „ranní místnost“, ale Dmitri úsečně přikývl. „Nebudeme
tě potřebovat. Vezmi si na zbytek dne volno a zítra tě kontaktuje někdo
z Věže.“
Služebná zbledla, ale
řekla jen, „ano, pane. Ještě je tu kuchařka.“
„Vyřiď jí, že tu její
přítomnost není třeba. Kde je Valeriino chovné jídlo?“
„V domku pro hosty.“
„Dostaň je pryč. Máš
na to pět minut.“
„Ano, pane.“ Služebná
sklopila hlavu a rozeběhla se pryč. V tom momentě si Honor uvědomila, že
zahlédla záblesk špičáků. „Ona je upír.“ A přesto Honor necítila žádný strach.
Ta žena musela být navzdory vampyrismu evidentně daleko slabší, než ona.
„Je mladá,“ odpověděl
Dmitri a potichu zavřel vstupní dveře. „Slouží tu v rámci své Smlouvy.
Řekl bych, že teprve první desetiletí.“
„Žádnej div, že
vypadá jako člověk.“
„Ti slabší o svoje
lidský jádro nikdy nepřijdou.“ A s těmito slovy jí Dmitri vedl chodbou,
jejíž podlaha byla pokrytá temně vínovými koberci, a kterou lemovaly zdi,
s nejexkluzivnějšími, krémovými tapetami, s plastickými motivy.
Téměř-nesmrtelnost poskytovala Stvořeným dostatek času na to, aby nabyli
spousty majetku, ale Honor znala stovky let staré upíry, kteří takovéhoto
bohatství nikdy nedosáhli. Valeria musela být majetná už od samého počátku, anebo
svého bohatství dosáhla skrz kombinaci síly, vůle a bezcitného odhodlání.
Dmitri vkročil do
dveří po své pravici a působil u toho jako stín v temnotách.
„Dmitri, drahoušku,“ zapředl
hluboký ženský hlas, ze kterého se Honořina těla zmocnila chladná hrůza. A
vzápětí zachytila temnou, pižmovou vůni Krvavého Rubínu. Zůstala stát jako
opařená a zády se přitiskla ke zdi těsně vedle dveří do místnosti. Pokoušela se
ten třas zastavit a ovládnout nevolnost, která chtěla z jejího žaludku
vypudit čaj, který byl její jedinou snídaní.
„Valerie,“ Dmitri
její jméno protáhl do několika výrazných slabik a ve stejnou chvíli Honořiny
smysly zahalil vlákny exkluzivní čokolády a drahého likéru. Účinnost jeho vůně
předčila pižmo Valeriina osobního parfému a dovolila Honor se zhluboka
nadechnout.
Dříve, než mu žena
v místnosti mohla odpověď, Dmitri pokračoval. „Vytáhl jsem tě snad
z postele?“
Ozval se tichý, intimní
smích. „To je jedna z věcí, kterou jsi vždy vítaný udělat.“ Honor
zachvátila další vlna třasu. Nikdy ji totiž nenapadlo se Dmitriho zeptat, zda
s touhle upírkou spal. Za patami této pobuřující a ohavné domněnky se připlížil
vztek. Byl jako nelítostné, brutální kousnutí, díky kterému chtěla probodnout
jeho svalnatá záda. Ale její velmi silná reakce byla zároveň jako pohlavek na
probuzenou. Utřela si zpocené dlaně do džínů na stehnech a vytáhla svou
pistoli.
Zdálo se, že Dmitri
okamžitě poznal, že se dala dohromady, protože se narovnal v ramenou a
prohlásil, „Přivedl jsem ti návštěvu.“
„Oh, ano?“ Zeptala se
upírka zvědavě. Dmitri ustoupil stranou, aby mohla Honor vstoupit do dveří.
Valeria se rozvalovala na krémově zbarvené lenošce pod oknem. Na sobě měla jen
rudý, saténový župánek, který ji sahal do poloviny stehen – pásek měla zavázaný
jen volně, aby mohla umělecky vystavit křivku svého perfektně tvarovaného ňadra.
Tvář měla vystavenou ranním paprskům slunce v naprosto perfektním úhlu,
aby ještě více zvýraznily její už tak dokonalé rysy obličeje. Přes rameno jí
splývaly vlny zlatě hnědých vlasů, jejichž konce se pohupovaly nad bradavkou, ztvrdlou
dotekem jemného saténu. Její vyzývající chování nemohlo být jasnější.
Ale to trvalo přesně
do okamžiku, kdy se její pohled stočil z obdivování Dmitriova těla směrem
k Honor. Pak už byly všechny Valeriiny končetiny v pohybu. V rychlosti
vstala a krémovou pokožku jejího obličeje zbarvila do ruda zuřivost. V její
tváři bylo znát, že se jí vybavil způsob, jak Honor využívala, jak jí
ponižovala. A že to všechno chtěla udělat znovu.
„Oh…“ V jejích nádherných
očích, které promlouvaly nesmrtelnou krásou, se zračila vypočítavost. „Koukám,
že si mi přivedl svačinku. Tys byl vždycky zlatíčko.“
Honor si všimla, že
Dmitri ztuhl a – aniž by nad tím přemýšlela – mu tak, aby to Valeria neviděla, přitiskla
dlaň na záda. Ještě ne. To nádherné stvoření se smrtícím pohledem, bylo
napružené, svaly napnuté k prasknutí, ale nezaútočil. „Tohle je moc pěkný
pokoj,“ pronesl místo toho hedvábným hlasem, který by Honor nikdy, ale opravdu
nikdy nechtěla slyšet za tmy. Na Valeriině hladkém čele se objevily vrásky. „Co?“
„Má ale velmi malá
okna,“ pokračoval. Jeho záda se pod Honořinými rozprostřenými prsty mírně
povolila. Uvědomila si, že se ho ještě stále dotýkala, zděsila se a stáhla
ruku zpět. „To znamená,“ dodal, „že je tu jen jeden východ.“
Honor vždy věděla, že
byl Dmitri nemilosrdný, ale teprve v okamžiku, kdy si všimla otupělého
oparu strachu, který se zračil v jezerní modři Valeriina pohledu,
pochopila, kde přesně se nacházel v potravinovém řetězci.
Díky moc za překlad ! ! !
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatDakujem,je to skvelé.:-):-):-)diana
OdpovědětVymazatDakujem super......
OdpovědětVymazatdíky za překlad, míša
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDíky moc za další překlad. :-)
OdpovědětVymazatDakujem moc:-) si uzasna:-) a Dimitri je skvely:-)
OdpovědětVymazatDĚKUJI ZA NOVOU KAPITOLU.
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazatDěkuji :-) moc
OdpovědětVymazatDíky za překlad
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. :-) Lenka
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad!!!
OdpovědětVymazatDěkuji !
OdpovědětVymazat