Devět hodin po té, co
naposledy viděl Honor, už svět pohltila noc. Dmitri zrovna ukončil satelitní
hovor s Galenem, když do jeho kanceláře vkročil Venom.
„Sorrow se podařilo
proklouznout ochrance.“ Upír neměl nejmenší problém s používáním jejího
nového jména – možná proto, že kdysi dávno také přijal zcela novou identitu. „A
už je to minimálně hodina.“
Dmitri se nezačal rozčilovat.
„Já ji najdu.“ A také si bude muset promluvit se strážemi. Sorrow sice byla
vysoce inteligentní a ne tak zcela člověkem, ale bylo jí méně než čtvrt
století, zatímco jejím strážcům bylo minimálně sto padesát let.
Venom zavrtěl hlavou
a do čela mu spadalo několik pramenů vlasů. „Dmitri,“ řekl a netrpělivě si
vlasy odhrnul pryč, „teď se zabejváš jinejma věcma. Já jí-„
„Ne. Na starost jí
mam já.“ Elena ji sice vystopovala, ale on by ten, kdo ji přiměl,
aby vyšla z té malé strážní budky, kde se celá potřísněná krví schovávala.
„Znám místa, kam ráda utíká.“
Venom se nehodlal
vzdát, jeho schopnost postavit se ostatním členům Sedmy byla částečným důvodem,
proč ho mezi sebe přijali. „Dmitri, dostáváš se k ní příliš blízko.
Jestli…“ Upírovy černé podlouhlé zorničky se roztáhly a proti pronikavé zeleni
jeho duhovek najednou působily velmi výrazně. „Jestli v sobě má víc
z Urama, než v ní zbylo lidskosti, může se stát, že ji budeme muset
popravit.“
„To nebude problém.“
Byl přeci schopen zlomit vaz svému vlastnímu synovi.
„Všechno
bude dobrý, Misho. Slibuju.“ Tu lež pronesl s úsměvem a pak svého syna
políbil na čelo. Jeho dětsky jemná pokožka byla v jednom ohni. „Tatínek to
všechno napraví.“
Když zaparkoval před
cedulí „Neparkovat“, která stála před zašlou budovou s neonově svítícím
nápisem „Krvavé doupě“, dostalo se jeho Ferrari několik „hustý“ pokřiků od
kluků poflakujících se u obrubníku. Vzhledem k tomu, že jeho poznávací
značka jasně proklamovala, že auto patří Dmitrimu, se neobtěžoval s žádným
varováním. Kdokoli, kdo by byl natolik hloupý, že by se ho jen dotkl, by si
zasloužil vše, co by po té následovalo.
Vyhazovač
s vytřeštěnýma očima, který Dmitriho převažoval zhruba o devadesát kilo –
a který by ho stejně nedokázal ani na vteřinu zastavit – mu otevřel dveře ještě
před tím, než k nim stihl dojít.
„Žena asijskýho
původu, 160 cm,“ řekl muži s oholenou hlavou. „Černý vlasy
s růžovejma pruhama, hnědý oči“ – prozatím stále převládala hnědá –
„bledá pleť.“
Sorrow se stranila
slunci, ne proto, že by jí sluneční paprsky ubližovaly, ale proto, že věřila,
že se stala stvořením, které patřilo noci.
„Když jsem měl pauzu,
tak jsem si všiml holky, která šla s nějakym týpkem do jedný ze
soukromejch místností,“ odpověděl vyhazovač. „To by mohla bejt ona.“
Po té, co ho
vyhazovač nasměroval, zamířil Dmitri ke konkrétní místnosti. Otevřel dveře
a spatřil dvaceti-něco letého bělocha s kalhotami kolem kotníků. Muž měl
v ruce svého tvrdého ptáka a se skelným pohledem v očích pumpoval.
Sorrow seděla naproti
němu na sedačce a v momentě, kdy spatřila Dmitriho se její rudě nalíčené
rty stočily do úsměvu. „Přišel ses připojit?“ Zeptala se výsměšně. Navzdory
tomu, že byla oblečená v přiléhavých černých šatech se špagetovými
ramínky, které jí sahaly sotva pod zadek a ve vysokých kozačkách, které
působily jako tekutá čerň, v její otázce nebylo ani stopy po ničem
sexuálním.
Aniž by jí Dmitri
odpověděl, propleskl přítomného muže. Muž několikrát zamrkal, podíval se dolů a
pak zpět nahoru. „Co to má zna-„
„Vypadni.“ Dmitri mu držel
otevřené dveře.
Vyjukaný muž si přes
najednou povadlý úd spěšně oblékl kalhoty a při snaze, co nejrychleji opustit
místnost, se mu podařilo zakopnout o své vlastní nohy. Dmitri za ním zavřel
dveře, opřel se o ně a sledoval Sorrow, která do sebe hodila něco, co vypadalo
jako velký panák tequily. Pak se znechucených výrazem ve tváři praštila
skleničkou o stůl. „Víš, že už se nemůžu ani pořádně opít?“
„Tvůj metabolismus se
změnil.“ A spolu s ním i spousty dalších věcí.
Sorrow se hořce
zasmála. „Jo, to se teda změnil a taky můžu přinutit chlapa, aby si z kalhot
vytáhl péro a přímo přede mnou si ho vyhonil. Celkem hustá super schopnost,
nemyslíš?“
V jistém slova
smyslu to byla super schopnost. Která šla ruku v ruce s hypnoticky zeleným
kruhem, který měla Sorrow kolem duhovek a díky kterému získala talent umět
někoho na krátký okamžik zhypnotizovat. Ale s tím vším bylo také možná spjaté vraždící
šílenství. Zatím uměla lidi přinutit jen k tomu, k čemu měli skony i
bez jejího zásahu, ale Dmitri byl přesvědčený, že tomu tak nebude nadlouho. Od
té doby, co ji Uram nakazil, se Sorrow měnila přímo fenomenální rychlostí.
Byl si vědom, že
nedostatečný projev jeho hněvu jí frustroval. Sledoval, jak se ladně jako
kočka, zvedla ze sedačky, vykročila směrem k němu a pak se k němu přitiskla.
„Proč ses ze mě nikdy nekrmil, nebo mě neošukal, Dmitri?“ Její oči zářily. Její
slova byla krutá. „Nejsem pro tebe dost dobrá?“
„Já nespim s malejma
holkama.“
Sorrow prudce zvedla
hlavu a její výrazně nalíčené oči se zavrtávaly do těch jeho. „Já nejsem dítě.“
Dmitri se neobtěžoval
s ní dohadovat. Místo toho jí popadl za ruku a otevřel dveře.
Sorrow protestovala. „Já-„
„Dost,“ pronesl
tichým hlasem, který prořízl hluk pulsující hudby, jako kdyby tam žádná
nehrála. „Dneska jsem ze srdce jedný upírky vyřezával malý, přesný kousíčky.“
Když se Honor vrátila zpět do ranní místnosti, vůbec si nevšimla, že Valerii
pod jejím župánkem chyběla většina srdce. „A dalšímu upírovi se chystam udělat
ještě něco daleko horšího. Takže na tvym místě bych si se mnou nezahrával.“
Sorrow zalapala po
dechu, ale dokud se neocitli na ulici, už nepromluvila. Svěží jarní vzduch byl
natolik studený, že se jí na rukou udělala husí kůže. „Jak dlouho to trvá?“
zeptala se rozechvělým hlasem.
„Jak dlouho trvá co?“
„Stát se… nelidskym?“
„Přesně tři měsíce po
zkompletování mýho Stvoření.“ Tak dlouhou dobu Misha křičel a plakal, spoutaný
naproti němu v řetězech. A přesně tak dlouho ležel Catherinin popel spolu
s popelem její matky. Oba vystaveny na pospas přírodním živlům.
„Odpusť
mi to, Ingrede.“ Stál vedle shořelé ruiny stavení, které bývalo jeho domovem a
v rukou svíral nejvzácnější břemeno – tělo svého mrtvého syna. „Odpusť mi.“
Dmitri došel ke svému
Ferrari a otevřel dveře spolujezdce. „Nasedni.“
Sorrow poslechla,
její vzdorovitá nálada byla rozdrcena pod tíhou brutality té jeho. Z ničeho
nic působila srdcervoucně mladá, ale Dmitri jí nehodlal nic odpouštět. To se
dělo celý poslední rok. „Používat upíří schopnosti na lidech bez jejich
souhlasu, by tě mohlo dostat pod zem.“ Tento konkrétní trest obnášel být zaživa
zakopán v rakvi jen s takovým množstvím krve, které zaručovalo
přežití.
Zachvěl se jí spodní
ret.
„Vzadu mam kabát.“
Sorrow se otočila,
oblékla si jeho kabát a sesunula se do sedačky. „A zakopeš mě pod zem?“
„Ne. Tenhle konkrétní
trest byl zrušenej.“ Raphael to udělal pro Elenu. Byl to dar od archanděla
své družce. „A já jsem dostal za úkol vymyslet za to náhradu.“
Sorrow se zavrtala do
kabátu ještě těsněji. „Omlouvám se.“ Byla to váhavá, vyděšeně vyřčená slova
dítěte, za které ji označil.
Dmitri si povzdechl,
zamířil přes řeku Harlem, skrz Manhattan a pak přejel přes most George
Washingtona. Nakonec zastavil na vrcholu útesu, ze kterého byl výhled na celý
Manhattan. Panorama města pod noční oblohou působilo jako rozsypané drahé kamení
a andělé, kteří tam prolétali, byli jen temnými siluetami. „Necham tě podepsat
Smlouvu, Sorrow.“ Byl to jediný způsob, jak ji naučit sebeovládání. „Nezáleží
na tom, že si byla Stvořená bez vlastního souhlasu. Dokud neřeknu, že už
nepředstavuješ žádný riziko, tak nebudeš volná.“
Sorrow si během jízdy
zula boty a složila si nohy na sedačce pod sebe. Vzhledem k tomu, jak byla
drobná, to pro ni nebylo nic složitého. „A naučíš mě všechno, co potřebuju
vědět?“ V jejím tónu zaznívala naléhavá žádost.
„Ne. O to se postará
Venom.“ Ta dívka se na Dmitrim začínala stávat závislou.
„Je
mi zima.“
„Já
vim, Misho. Jsi opravdu statečný kluk.“
„Ublížili
mamince. A Rině taky.“ Misha se odvážně snažil potlačit své vzlyky. „Tati, oni
ublížili mamince i Rině.“
Zvuk Mishových vzlyků
ho stále pronásledoval a Dmitri k němu nechtěl… nemohl přidat žádný další.
„A taky tě začne učit, jak ovládat tvojí novou schopnost.“ Sorrow to zatím nevěděla,
ale Venomův talent hypnotizovat, byl nepřekonatelně mocnější, než ten její. „A
od tebe očekávam, že ho budeš poslouchat.“
„Budu.“ Sorrow se
odmlčela a ticho, které následovalo po jejím odevzdaném přijmutí skutečností, bylo
prosycené nevyřčenými otázkami. „Co se ze mě stává?“ zeptala se nakonec.
Mohl by jí lhát a dávat
jí plané naděje, ale díky tomu by ve finále skončila mrtvá. Místo toho se k ní
otočil, natáhl ruku a zastrčil jí za ucho pramen hladkých havraních vlasů, ve
kterých okolní temnota noci skryla růžové proužky. Sorrow před ním ucukla a
Dmitri věděl, že pocítila chladné ostří jeho hněvu. „Nikdo neví, co se z tebe
stává, ale nedovolim, aby se z tebe stala jedna konkrétní věc. A to je
problém. Rozumíme si?“
Naprázdno polkla. „Rozumíme.“
Zašeptala a pak přitiskla tvář k dlani, kterou stále držel vedle jejího
obličeje. „Já se bojim, Dmitri.“
„Já
se bojím, tatínku.“
Sorrow nebyla Misha.
Nebyla malá a bezbranná, ale mohla by být. A tak jí navzdory své přísaze -
zachovat si od ní odstup - neřekl, že by se měla bát, že téměř všichni věřili,
že její šance na přežití byli více, než limitované. Ne, místo toho jí pohladit
po temném hedvábí jejích vlasů a vzpomínal na jemné černé kudrlinky, které
kdysi dávno cítil pod svou dlaní, když se mu v náruči v křečích třáslo
tělíčko jeho syna.
„Prosím!
Já už to nechci! Prosím, tatínku, zastav to!“
Honor ze sebe odhodila
přikrývku a vylezla z postele. Srdce jí bušilo jako o závod. Letmý pohled
na budík jí prozradil, že to byly pouhé tři hodiny od doby, kdy upadla do
postele. Na rozšifrování tetování pracovala ještě dlouho po půlnoci. Problémem,
kvůli kterému nemohla spát, bylo, že si až moc živě pamatovala, co jí Valeria s Tommym
a dalšími jejich přáteli udělali.
Až na to, že dnešní
noční můra… mohla by přísahat, že neměla naprosto nic společného s tou dírou,
kde ji věznili. Možná to byla nějaká ozvěna nočních hrůz z jejího dětství,
které byly důvodem, proč nebyla nikdy adoptovaná i navzdory tomu, že nemluvňata
byla vždy umístěna do nových rodin. Podle všeho, Honor jako malá křičela a
křičela a křičela, dokud se tím sama neunavila – jen aby hned po probuzení
začala nanovo. Její ustavičný křik nepřestával až do jejích čtyř nebo pěti let,
kdy už jím dokázala sama sebe probudit a zbytek noci strávila tím, že se
snažila znovu neusnout.
Jeden dětský
psycholog to nazval projevem syndromu opuštěnosti, ale Honor si jeho tvrzením
nebyla vůbec jistá. To, co cítila, když se po svých dětských nočních můrách
probudila, bylo příliš obrovské a příliš rozsáhlé. Bylo to jako hrozivá temnota
vyplněná naprostou zpustošeností a byl to úplně stejný pocit, jaký jí svíral
hrdlo teď. Její srdce bilo tak rychle a tak zběsile, že měla pocit, že bude mít
modřiny na žebrech. Přejela si dlaní po hrudníku, aby zapudila ten děsivý pocit
a zamířila do koupelny.
Pak se oblékla do
čistého oblečení, zvedla telefon a vytočila číslo, o kterém byla přesvědčená,
že ho ve čtyři hodiny ráno nikdy nepoužije. Venku bylo ještě chladno a obloha
měla kouřově černou barvu, kterou narušovala jen sem tam rozsvícená okna
kanceláří v mrakodrapech.
Na druhém konci se ozval
temný mužský hlas, který jí vyzval, aby zanechala zprávu.
Honor položila
telefon a přejela si dlaněmi přes obličej. Pak zamířila rovnou k fotografiím
tetování, rozprostřeným na malém jídelním stole, který byl hned vedle okna.
Podařilo se jí udělat průlom, nebo si alespoň myslela, že se jí podařilo udělat
průlom, jenže hned na to upadla vyčerpáním do postele. Nyní byla její mysl
jasnější a to i navzdory dnešní noční můře a tak Honor začala trasu svých
myšlenek překontrolovávat.
Ano, definitivně to
byla pravda. Přišla na dešifrovací klíč. Nebo alespoň na část klíče.
Nevěděla, jak dlouho
pracovala, ale její poznámkový blok měl zaplněných několik stránek textu, když
zaslechla, že někdo zaklepal na dveře. Zamračila se a podívala se na nástěnné
hodiny.
Půl páté ráno.
Tělo se jí napjalo
zvláštním nadšením… protože za dveřmi mohla být v tuto hodinu jen jedna
osoba. Vzala do ruky pistoli a šla se podívat skrz kukátko.
Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !
OdpovědětVymazatdiky za celou kapitolu !
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDíky za překlad. :)
OdpovědětVymazatĎakujem! :)
OdpovědětVymazatDíky za další pokračování
OdpovědětVymazatDakujem:-) super
OdpovědětVymazatDěkuji moc :)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad.
OdpovědětVymazatDíky za překlad.
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad. :-)
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. :-) Lenka
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad !
OdpovědětVymazat