Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 19. kapitola

19
Honor se od nich vzdalovala směrem k lesu a Raphael ji zamyšleně pozoroval. „Buď opatrný Dmitri. Tahle v sobě má daleko víc kuráže, než měly všechny tvé ostatní ženy dohromady.“
Dmitri sledoval, jak Honořino štíhlé, ale svalnaté tělo zmizelo mezi stromy. Její síla pro něho byla velice podmanivá. V podstatě se znovu zrodila z popela, který po sobě zanechali brutální útočníci. „Myslíš, že jsem v nebezpečí, Pane?“
„Ne. Ale na druhou stranu, o sobě jsem si to také nemyslel.“ 

Raphaelova křídla se dotkla koberce ze spadaného listí a vzápětí stočil téma hovoru k události, která ho sem zavedla. „Tentokrát byla jeho nebo její zpráva jasná a nešifrovaná.“
To si Dmitri už domyslel. „Řekni mi, o co jde.“
„Tělo toho muže na sobě mělo vypálený symbol. Slunce skrývající srpek měsíce.“
„Tak, lásko. Teď už na mě nikdy nezapomeneš.“
Dmitrimu se nevědomě zatnuly svaly na hrudi. „Identitu první oběti jsme nedokázali potvrdit,“ řekl a uťal svou bolestnou vzpomínku. „Patřil tenhle k nám?“
„Ne.“ Dmitri.
Zvládnu to. Potřebuju to tělo vidět. Jeho vzpomínka byla sice obzvlášť krutá, ale nebyla ochromující. „Co jeho špičáky?“
„Téměř průhledné.“
„Dneska ráno jsem obdržel zprávu z laborky,“ pronesl a vykročil směrem k lesnímu potoku. „S krví toho prvního upíra byl nějakej problém.“ Tohle by měla slyšet i Honor. Raphael se k němu připojil a oba zamířili do lesa. „Pověz mi něco o té své lovkyni.“
„Mam pocit, že už to stejně tušíš.“
Raphael se slabě pousmál. „Chováš se vůči ní velice ochranitelsky.“
Dmitri zavzpomínal na dobu, kdy se naposledy cítil vůči nějaké ženě ochranitelsky. Bylo to téměř před tisíci lety. Bylo to před tak dlouhou dobou, že ten pocit nepoznal, dokud ho na něj Raphael neupozornil. „Už to tak vypadá.“
Taková starostlivost nebyla emocí, kterou by zrovna uvítal. Vypovídala totiž o spojení, které bylo daleko hlubší, než jen fyzický sex.
Zanořit se do ženina žhavého vlhkého klína a pohrávat si se svými milenkami, dokud neškemraly o slitování, pro něho bylo pobavení. Rozkoš a bolest, sex nebo krev, nic z toho se nikdy nepřiblížilo ke skrytému jádru v jeho srdci, kde stále ctil manželský slib, který dal své ženě.
„Můžu se o to postarat sám, Dmitri.“
„Ne.“ Isis možná zabili společnými silami, ale ta žena anděl byla Dmitriho noční můrou. „Ten vzkaz patřil mně. A já si jeho autora najdu.“
V ten moment se před nimi zpoza stromů objevila Honořina silueta. Stála k nim mírně pootočená bokem, jako kdyby cítila, že se k ní přibližovali. Ve výrazu tváře se jí zračila zamyšlenost.
„Krev toho prvního upíra,“ řekl jí Dmitri a byl fascinovaný, když si uvědomil, že její zamyšlenost byla ve skutečnosti plánováním odvety vůči němu, „nebyla v pořádku.“
„Krev každýho upíra může bejt osobitá.“ Na čele se jí objevily vrásky. „Co s ní bylo špatně?“
Dmitri jí nemohl říct o toxínu, který se hromadil v tělech andělů, a který se používal k přeměně lidí v upíry. To bylo tak zásadní tajemství, že kvůli němu Illium přišel o své peří. Prozradil ho smrtelnici, která se už před dávnou dobou proměnila v prach. Co Dmitri mohl udělat, bylo, podělit se s Honor o důsledky. „Proces přeměny byl nekompletní.“
Když Honor naklonila hlavu do strany, až doposud skryté mahagonové prameny vlasů, kterých si Dmitri nikdy dříve nevšiml, v sobě zachytily svit slunečních paprsků.
„Chceš tim říct, že to byl pokus nějakýho amatéra, kterej se nepovedl?“
Až do ní bude vnikat, omotá si její mahagonové vlasy kolem ruky a sevře je do pěsti. „Ano, přesně to jsem chtěl říct.“ Že to byl pokus amatéra, jež obnášel účast anděla, který si nebyl vědom toho, že toxin v jeho krvi ještě nedosáhl úrovně, která byla pro zdařilé Stvoření zapotřebí.
„Můžu si promluvit s dalšíma lovcema a zjistit, jestli se k nim nedoneslo něco, co by se tomuhle podobalo.“ Honor si založila ruce na prsou, sklopila pohled k oblázkům, pokrývajícím břeh a pak se zase podívala vzhůru. „Osobně si myslim, že to tělo, který se našlo na Times Square, ta řezničina, neni něco, co bys udělal svojí první oběti. Myslim, že musí existovat nějaká známka předchozích pokusů.“
„Mluvíme tu o nesmrtelných,“ poukázal Raphael. „Jeho předchozí praktiky by mohly být v intervalu staletí.“
„Obzvlášť pak,“ dodal Dmitri, „jestli byl stoupencem Isis.“ Stoupencem, kterému Dmitri neměl v úmyslu dovolit dál žít. Ta andělská mrcha nikdy nepovstane, a to ani jako bohyně, jež nebyla nikdy zapomenuta.
„Ano, ale,“ dohadovala se Honor a dokazovala tak, že v sobě měla skrytou sílu, která začínala Dmitriho fascinovat, „fakt, že proces Stvoření nemá vypilovanej, znamená, že navzdory násilí, který u něj není žádnou novinkou, samotný Stvoření je.“
„Ano.“ Dmitri se zamračil, protože se mu vybavila jiná věc, kterou mu řekl jeden ze členů Sedmy.
Pane, je Jason ve tvém dosahu?
Ne, není.
Dmitri vytáhl svůj mobil, podíval se na Honor a pohledem pohladil její rty, které si chtěl tak moc vychutnat. „Potřebuju si zavolat, tak se snaž během tý doby zůstat naživu.“
Zahlédl v jejích očích záblesk, který v něm probudil cosi, o čemž se domníval, že zůstalo pohřbené na poli s divokými květinami, které bylo pohřebištěm jeho Ingrede a jejich dětí.
Dříve než odešel, aby si zavolal, si Honor všimla stínů, které mu zatemnily pohled. Chtěla natáhnout ruku a odehnat je pryč. Ta potřeba jí svírala zevnitř. Nicméně, nejen že na to neměla žádné právo, ale navíc byla pod drobnohledem muže, jehož tvář byla tak bezchybná, že téměř bolelo se na něho podívat. „Dneska ráno jsem potkala Elenu,“ řekla a přemýšlela nad tím, jak se jí zadařilo ocitnout se v situaci, ve které si povídala s archandělem.
„Má družka má schopnost umět si vyhledat problémy.“ Raphaelovy vlasy byly černé jako samotná noc a v lesním světle se jemně leskly. „Dmitri ti pomáhá domoci se tvé pomsty.“
„Já bych řekla, že mu jde spíš o to, dostat upíry, který porušujou pravidla.“ Byla by pošetilá, kdyby si myslela, že Dmitriho motivací bylo něco jiného a o to tvrdší by pak byla realita.
„Možná.“ Raphael se postavil vedle ní na okraj potoka a jeho křídla byla pouhých pár desítek centimetrů od ní. Jeho zlatá pírka se pod slunečními paprsky jasně třpytila. „Spolek je velice důležitou společností pro zachování rovnováhy ve světě a z lovců se nesmí stát kořist.“
„A kdyby se tohle stalo obyčejnýmu člověku,“ zeptala se navzdory tomu, že by pro ní bylo určitě bezpečnější, kdyby zůstala zticha, „kterej by se Spolkem neměl nic společnýho?“
„Smrtelníci mají ve světě také svou roli.“
Honor nevěděla, jak si jeho slova vyložit. Tohle smrtící stvoření bylo schopné zlomit každičkou kost v těle muže a pak ho vystavit na veřejnosti jako hrůzu nahánějící panenku. V ten moment zahlédla, že se k nim už vracel Dmitri. Působil temně a nebezpečně inteligentně. Jeho tělo bylo elegantně vypracované do ryzí dokonalosti vybojovanými bitvami. Ale jeho morální kompas byl nesporně pokroucený. Byl stejně nelidsky působícím stvořením jako muž, kterému říkal Pane.
A možná byl dokonce ještě horší.

Raphael se choval odtažitě, jakoby mu byla lidskost velmi vzdálená a násilí, kterého se byl schopný dopustit, bylo stejným dílem i součástí Dmitriho, jemuž proudilo pod sofistikovaným povrchem, který ukazoval svému okolí. Krev a bolest, pomyslela si, to pohánělo Dmitriho. Ale proč se jí při této myšlence sevřelo srdce neutuchajícím žalem, bylo otázkou, na kterou si nedokázala odpovědět.

13 komentářů: