19
Honor se od nich
vzdalovala směrem k lesu a Raphael ji zamyšleně pozoroval. „Buď opatrný
Dmitri. Tahle v sobě má daleko víc kuráže, než měly všechny tvé ostatní
ženy dohromady.“
Dmitri sledoval, jak
Honořino štíhlé, ale svalnaté tělo zmizelo mezi stromy. Její síla pro něho byla
velice podmanivá. V podstatě se znovu zrodila z popela, který po sobě
zanechali brutální útočníci. „Myslíš, že jsem v nebezpečí, Pane?“
„Ne. Ale na druhou
stranu, o sobě jsem si to také nemyslel.“
Raphaelova křídla se dotkla koberce
ze spadaného listí a vzápětí stočil téma hovoru k události, která ho sem
zavedla. „Tentokrát byla jeho nebo její zpráva jasná a nešifrovaná.“
To si Dmitri už
domyslel. „Řekni mi, o co jde.“
„Tělo toho muže na
sobě mělo vypálený symbol. Slunce skrývající srpek měsíce.“
„Tak,
lásko. Teď už na mě nikdy nezapomeneš.“
Dmitrimu se nevědomě
zatnuly svaly na hrudi. „Identitu první oběti jsme nedokázali potvrdit,“ řekl a
uťal svou bolestnou vzpomínku. „Patřil tenhle k nám?“
„Ne.“ Dmitri.
Zvládnu
to. Potřebuju to tělo vidět. Jeho vzpomínka byla sice obzvlášť
krutá, ale nebyla ochromující. „Co jeho špičáky?“
„Téměř průhledné.“
„Dneska ráno jsem
obdržel zprávu z laborky,“ pronesl a vykročil směrem k lesnímu potoku.
„S krví toho prvního upíra byl nějakej problém.“ Tohle by měla slyšet i Honor. Raphael se k němu připojil a oba
zamířili do lesa. „Pověz mi něco o té své lovkyni.“
„Mam pocit, že už to
stejně tušíš.“
Raphael se slabě
pousmál. „Chováš se vůči ní velice ochranitelsky.“
Dmitri zavzpomínal na
dobu, kdy se naposledy cítil vůči nějaké ženě ochranitelsky. Bylo to téměř před
tisíci lety. Bylo to před tak dlouhou dobou, že ten pocit nepoznal, dokud ho na
něj Raphael neupozornil. „Už to tak vypadá.“
Taková starostlivost
nebyla emocí, kterou by zrovna uvítal. Vypovídala totiž o spojení, které bylo
daleko hlubší, než jen fyzický sex.
Zanořit se do ženina
žhavého vlhkého klína a pohrávat si se svými milenkami, dokud neškemraly o
slitování, pro něho bylo pobavení. Rozkoš a bolest, sex nebo krev, nic z toho
se nikdy nepřiblížilo ke skrytému jádru v jeho srdci, kde stále ctil
manželský slib, který dal své ženě.
„Můžu se o to
postarat sám, Dmitri.“
„Ne.“ Isis možná
zabili společnými silami, ale ta žena anděl byla Dmitriho noční můrou. „Ten
vzkaz patřil mně. A já si jeho autora najdu.“
V ten moment se
před nimi zpoza stromů objevila Honořina silueta. Stála k nim mírně
pootočená bokem, jako kdyby cítila, že se k ní přibližovali. Ve výrazu
tváře se jí zračila zamyšlenost.
„Krev toho prvního
upíra,“ řekl jí Dmitri a byl fascinovaný, když si uvědomil, že její zamyšlenost
byla ve skutečnosti plánováním odvety vůči němu, „nebyla v pořádku.“
„Krev každýho upíra
může bejt osobitá.“ Na čele se jí objevily vrásky. „Co s ní bylo špatně?“
Dmitri jí nemohl říct
o toxínu, který se hromadil v tělech andělů, a který se používal k přeměně
lidí v upíry. To bylo tak zásadní tajemství, že kvůli němu Illium přišel o
své peří. Prozradil ho smrtelnici, která se už před dávnou dobou proměnila v prach.
Co Dmitri mohl udělat, bylo, podělit se s Honor o důsledky. „Proces přeměny byl
nekompletní.“
Když Honor naklonila
hlavu do strany, až doposud skryté mahagonové prameny vlasů, kterých si Dmitri
nikdy dříve nevšiml, v sobě zachytily svit slunečních paprsků.
„Chceš tim říct, že
to byl pokus nějakýho amatéra, kterej se nepovedl?“
Až do ní bude vnikat,
omotá si její mahagonové vlasy kolem ruky a sevře je do pěsti. „Ano, přesně to
jsem chtěl říct.“ Že to byl pokus amatéra, jež obnášel účast anděla, který si
nebyl vědom toho, že toxin v jeho krvi ještě nedosáhl úrovně, která byla
pro zdařilé Stvoření zapotřebí.
„Můžu si promluvit s dalšíma
lovcema a zjistit, jestli se k nim nedoneslo něco, co by se tomuhle
podobalo.“ Honor si založila ruce na prsou, sklopila pohled k oblázkům,
pokrývajícím břeh a pak se zase podívala vzhůru. „Osobně si myslim, že to tělo,
který se našlo na Times Square, ta řezničina, neni něco, co bys udělal svojí
první oběti. Myslim, že musí existovat nějaká známka předchozích pokusů.“
„Mluvíme tu o
nesmrtelných,“ poukázal Raphael. „Jeho předchozí praktiky by mohly být v intervalu
staletí.“
„Obzvlášť pak,“ dodal
Dmitri, „jestli byl stoupencem Isis.“ Stoupencem, kterému Dmitri neměl v úmyslu
dovolit dál žít. Ta andělská mrcha nikdy nepovstane, a to ani jako bohyně, jež
nebyla nikdy zapomenuta.
„Ano, ale,“
dohadovala se Honor a dokazovala tak, že v sobě měla skrytou sílu, která
začínala Dmitriho fascinovat, „fakt, že proces Stvoření nemá vypilovanej,
znamená, že navzdory násilí, který u něj není žádnou novinkou, samotný Stvoření
je.“
„Ano.“ Dmitri se
zamračil, protože se mu vybavila jiná věc, kterou mu řekl jeden ze členů Sedmy.
Pane,
je Jason ve tvém dosahu?
Ne,
není.
Dmitri vytáhl svůj
mobil, podíval se na Honor a pohledem pohladil její rty, které si chtěl tak moc
vychutnat. „Potřebuju si zavolat, tak se snaž během tý doby zůstat naživu.“
Zahlédl v jejích
očích záblesk, který v něm probudil cosi, o čemž se domníval, že zůstalo
pohřbené na poli s divokými květinami, které bylo pohřebištěm jeho Ingrede
a jejich dětí.
Dříve než odešel, aby
si zavolal, si Honor všimla stínů, které mu zatemnily pohled. Chtěla natáhnout
ruku a odehnat je pryč. Ta potřeba jí svírala zevnitř. Nicméně, nejen že na to
neměla žádné právo, ale navíc byla pod drobnohledem muže, jehož tvář byla tak
bezchybná, že téměř bolelo se na něho podívat. „Dneska ráno jsem potkala Elenu,“
řekla a přemýšlela nad tím, jak se jí zadařilo ocitnout se v situaci, ve
které si povídala s archandělem.
„Má družka má
schopnost umět si vyhledat problémy.“ Raphaelovy vlasy byly černé jako samotná
noc a v lesním světle se jemně leskly. „Dmitri ti pomáhá domoci se tvé
pomsty.“
„Já bych řekla, že mu
jde spíš o to, dostat upíry, který porušujou pravidla.“ Byla by pošetilá, kdyby
si myslela, že Dmitriho motivací bylo něco jiného a o to tvrdší by pak byla
realita.
„Možná.“ Raphael se
postavil vedle ní na okraj potoka a jeho křídla byla pouhých pár desítek
centimetrů od ní. Jeho zlatá pírka se pod slunečními paprsky jasně třpytila. „Spolek
je velice důležitou společností pro zachování rovnováhy ve světě a z lovců
se nesmí stát kořist.“
„A kdyby se tohle
stalo obyčejnýmu člověku,“ zeptala se navzdory tomu, že by pro ní bylo určitě
bezpečnější, kdyby zůstala zticha, „kterej by se Spolkem neměl nic společnýho?“
„Smrtelníci mají ve
světě také svou roli.“
Honor nevěděla, jak
si jeho slova vyložit. Tohle smrtící stvoření bylo schopné zlomit každičkou
kost v těle muže a pak ho vystavit na veřejnosti jako hrůzu nahánějící
panenku. V ten moment zahlédla, že se k nim už vracel Dmitri. Působil
temně a nebezpečně inteligentně. Jeho tělo bylo elegantně vypracované do ryzí
dokonalosti vybojovanými bitvami. Ale jeho morální kompas byl nesporně
pokroucený. Byl stejně nelidsky působícím stvořením jako muž, kterému říkal
Pane.
A možná byl dokonce
ještě horší.
Raphael se choval odtažitě,
jakoby mu byla lidskost velmi vzdálená a násilí, kterého se byl schopný
dopustit, bylo stejným dílem i součástí Dmitriho, jemuž proudilo pod
sofistikovaným povrchem, který ukazoval svému okolí. Krev a bolest, pomyslela
si, to pohánělo Dmitriho. Ale proč se jí při této myšlence sevřelo srdce neutuchajícím
žalem, bylo otázkou, na kterou si nedokázala odpovědět.
Perfektní ! Děkuji za překlad další části ! ! !
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazatĎakujem! :)
OdpovědětVymazatSuper moc děkuji
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDíky moc
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad nové kapitoly.Katka
OdpovědětVymazatDěkuji pěkně :-)
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatDakujem
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. :-) Lenka
OdpovědětVymazatDíky za překlad
OdpovědětVymazat