21
„Kdokoli z vás,“
pronesl potichu hned po té, co přikázal Jewel, aby umlkla, „kdo chce zůstat
naživu, odsud vypadne a počká na jejím pozemku. A pokud mě budete chtít opravdu
potěšit, tak se mi pokusíte utéct.“
Oba strážní se
vysoukali z auta – a budiž jim k dobru – že jako první se vydali
zkontrolovat druhé dva strážné. Toho, kterému Dmitri zlomil vaz nechali být,
což znamenalo, že byl ještě příliš mladý na to, aby takové zranění přežil, ale
řidiče prvního vozu vytáhli ven. A všechno se to odehrálo za naprostého ticha.
Jewel Wan si mezitím odhrnula vlasy z tváře a nejistě se postavila na
nohy. Pod lemem přiléhavých, hedvábných, černých šatů jí krvácela kolena a měla
poškrábané dlaně, kterými se snažila zbrzdit svůj pád. Nicméně nic z toho
nedokázalo otupit povýšenou eleganci jejího vystupování. „Tady tě máme,“
pronesla směrem k Honor. „Taková pěkná panenka.“
Honor po ní chtěla tak
moc vystřelit, až se jí z toho chvělo celé tělo, ale ovládla se. „Nezabiju
tě. Tak jednoduchý to mít nebudeš,“ řekla a přinutila se odejít o kousek dál,
kde se posadila na kapotu auta. Chyběla mu střecha, ale pod pokyvujícíma se
nohama jí stále žhnuly světlomety. „Dmitri?“
Dmitri se opřel dlaní
o kapotu vozu a natočil se k ní celým tělem. „Ani jedinej kousek tvý
duše.“ Byla u něho tak blízko, že se tváří otřela o tu jeho, zhrublou strništěm
a viděla ho se pousmát… a také viděla hrůzu, která přebila Jewelinu
povýšeneckou eleganci. Ale upírka byla podnikatelkou. „Mohu vám dát informace.“
„Říkáš to, jako kdyby
nám stálo za to s tebou vyjednávat.“ Dmitri se opřel oběma lokty o kapotu
auta a Honor si všimla plynulých pohybů jeho ramenních svalů. V každém
nádechu cítila jeho šibalsky hříšnou vůni. „Oba přece víme, že mi řekneš
cokoli, co budu chtít vědět.“
Jewel vycenila
špičáky. „Jsem čtyři sta padesát let starý upír. To máš v plánu obětovat
tolik zkušeností a znalostí pro jedno dočasné potěšení s člověkem? Já ji
měla a můžu říct, že zase není tak-“
Dmitri uhodil Jewel
hřbetem ruky tak rychle a tak tvrdě, že narazila do stromu. Hned na to se sesunula
k zemi. Z nosu jí crčela krev a měla hlubokou tržnou ránu ve spodním
rtu.
„Tak a teď,“ pronesl
Dmitri tak racionálním hlasem, že se Honor postavily chloupky na rukou, „mi
řekni všechno, co víš a já možná nepřikážu Andreasovi, aby ti věnoval speciální
pozornost.“
Jewel v tomto
momentě nepůsobila hrozivě, ale zranitelně a bolestně prosila o milost. Jenže
Honor věděla, že to všechno byla pouhá přetvářka. Tahle žena bude vždy
monstrem. Monstrem, které navenek dokázalo působit neškodně a nevinně.
Prokázat jí jakékoli slitování by znamenalo odsoudit další oběť k hrůzám,
které Honor sotva přežila. „Dmitri,“ pronesla.
Přestože byl smrtícím
a nebezpečným stvořením, stále byl její a ona za něho hodlala bojovat. „Co jsem
ti říkala?“
„Promiň.“ Usmál se na
ní a Honor byla upřímně překvapená tím, jak mohl být tak krásný i ve chvíli,
kdy ho obklopoval kyselinový pach strachu a krve. „Nechal jsem se trochu
unýst.“ Pak svou pozornost opět stočil směrem k Jewel a řekl, „proč
nemluvíš?“ tón jeho hlasu prozrazoval jeho malý zájem – stejně jako lev
projevoval jen malý zájem o kořist, kterou měl v plánu rozdrásat až
v momentě, kdy dostane hlad.
„Dostala jsem
pozvánku,“ pronesla upírka spěšně a ignorovala krev, která jí tekla ze rtu.
„Mám jí doma, na stole v pracovně.“ Pak si chtěla hřbetem ruky setřít
krev, která jí stékala z nosu, ale rozmázla si temně rudou šmouhu přes
porcelánově bledou kůži. „Byl tam Tommy. Na jedné párty mi něco naznačoval a já
ho nechala sledovat. Pitomí chlapi nemyslí na žádná bezpečnostní opatření.“
Což byl důvod,
domyslela si Honor, proč bylo Tommyho pozvání nadobro zrušeno. „Zatím jsi nám
neřekla nic, co bychom už dávno nevěděli.“
Upírka se podívala
jejím směrem. „Sklapni, smrtelnice.“
Dmitri došel zpět
k autu, opět se opřel o kapotu a podíval se na Honor. „Opravdu se jí
nesmim dotknout ani trochu?“
Když se podíval na
Jewel, z jeho pohledu vyzařoval čirý sex – pokud jste měli při sexu rádi
velký podíl bolesti… pokud jste při sexu rádi křičeli, dokud vám fungovali
hlasivky. „Tvá kůže, Jewel, je tak jemná,“ zamumlal a přestože v jeho slovech
nebylo nic hrozivého, pokud by k Honor mluvil tímhle tónem hlasu,
vystřílela by do něho celý zásobník a utíkala, jako s větrem o závod.
A pak Dmitri vytasil
nůž.
Jewel se přitiskla ke
kmeni stromu a začala blábolit. „Evert o tom všem musel vědět. S Tommym
dělali všechno společně, ale určitě nepatřili k těm, kdo to zinscenoval.
Ten, kdo tohle připravil, se ujistil, že jeho identita zůstane tajemstvím. Ale
v jistých kruzích se povídá, že kdysi pracoval pro Věž. Jak jinak by mohl
znát chutě tolika z nás?“
„V jistých kruzích?“
řekla Honor a položila dlaň Dmitrimu na rameno. Byla to tichá připomínka toho,
že Jewel neměla cenu ani kousku jeho duše. „Koho tim myslíš?“
Stačil Dmitriho
prostý úsměv a upírka jim dala tři jména. Po dalších patnácti minutách výslechu
bylo jasné, že nic dalšího nevěděla. Dmitri už na ni nevztáhl ruku, a přesto
byla k smrti vyděšená takovým způsobem, že jí drkotaly zuby a pohledem
těkala z místa na místo.
Na kratičký moment jí
bylo Honor dokonce líto. „To stačí, Dmitri.“
Dmitri vystřelil
nadpřirozenou rychlostí kupředu a dřív, než měla Jewel možnost se nadechnout,
aby mohla zakřičet, jí zlomil vaz. „Není mrtvá,“ řekl, když bylo po všem.
„Pokud jí nesetnu hlavu, tak se při její síle zahojí. Venom jí helikoptérou
dopraví k Andreasovi.“
Honor byla šokovaná rychlostí
jeho trestu, „byla jsem přesvědčená, že se při představě jejího mučení budu
cejtit líp, ale necejtim.“
„V tomhle případě
nesmíme projevit žádný slitování.“ Byla to slova muže, který prožil mnoho
staletí a byl svědkem potoků krve, které už dávno pohltila zem. „Jakmile by se
rozneslo, že jsou viníci okamžitě popraveni, tak by se Stvoření přestali bát a
strach je jediná věc, která brání tomu, aby se takovýhle věci neděly častějc.“
Když mluvil k Honor, poslal zprávu Venomovi. „Pro ty starý neni smrt žádnou
hrozbou. Ale bolest… bolesti se bojí každej.“
Honor chápala, co jí
chtěl říct a vůči Jewel rozhodně nepociťovala žádnou loajalitu, a přesto- „Zdá
se to tak…“
„Nelidský?“ ponuře se
na ni usmál. „My nejsme smrtelníci, Honor. A nikdy nebudeme.“
Honor přemýšlela,
jestli jí svými slovy chtěl varovat. A pokud ano, tak to bylo zbytečné. „Já
jsem tě vždycky vnímala přesně takovýho, jakej jsi, Dmitri.“ Nezáleželo na tom,
zda věřila, že v něm bylo něco víc, ta temnota, která se v něm
skrývala, byla jeho součástí a Honor jí nemohla ignorovat, nebo si přát, aby
zmizela.
V tom momentě
zaslechla rotující lopatky vrtulníku a chvíli po té už Venom přistával. Když
upír spatřil jatka, uprostřed kterých se nacházeli, zahvízdal, ale nic neřekl.
Zvedl ze země tělo Jewel Wan a s opatrností, kterou by jeden prokázal
pytli s bramborami, jí naložil do helikoptéry. „Letíte taky?“
„Ne, pojedeme autem.“
Venom se na Honor
předpojatě podíval, ale své úvahy si nechal pro sebe. Nasedl do vrtulníku a za
divokého víření větru vzlétl.
Honor s Dmitrim
nechali Jewelina auta tam, kde byla a nasedli to jejího pronajatého vozu. O
několik hovorů později už Dmitri zorganizoval vyzvednutí jak zničených vozů,
tak i upírčiných strážných.
„Co se s nima
stane?“ zeptala se.
„Pokud se prokáže, že
ti dva, co na mě nezaútočili o Jeweliných skutcích nic nevěděli, tak se jim
nestane nic. Ten další bude potrestanej.“ Na okamžik se střetl s jejím
pohledem. „Tím, že mě neposlechl, neposlechl Raphaela. A to se nesmí
tolerovat.“
Ve chvíli, kdy by se
něco takového tolerovalo, uvědomila si Honor, by mnoho ze Stvořených podlehlo
krvežíznivosti a začali by lovit živé kořisti. „Ty tři jména, který nám dala,
znáš někoho z nich?“
„Ano. Pohybujou se ve
stejnejch společenskejch kruzích jako Jewel a ti ostatní.“
„Je to taková mrcha,
že nám jen tak ze srandy mohla podstrčit i jméno někoho nevinnýho.“
„To se brzy dozvíme –
už jsem vydal rozkaz, aby byli všichni sledovaní. A zítra ráno budou předvedeni
do Věže k výslechu.“
Honor si dlouze povzdychla,
„Já jen chci, aby to všechno už skončilo.“ Chtěla zase začít žít.
„Neboj, skončí.“
Skvělé, díky moc za novou kapitolu. Vítáme tě zpět. Už nám Tvůj překlad moc chyběl.
OdpovědětVymazatDodatečně hodně štěstí a pohody v Novém roce. :)
Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a také Ti přeji hodně štěstí a zdraví v Novém roce ! ! !
OdpovědětVymazatDíky, díky moc.
OdpovědětVymazatMoc ději za překlad. Těším se na další. A také Ti přeji vše nej do nového roku 2015:)
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad.Katka
OdpovědětVymazatDakujem za preklad :-) NeliQ
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad a přeji hodně štěstí a zdraví v novém roce :)
OdpovědětVymazatděkuji :)
OdpovědětVymazatDíky za překlad a vítám zpět.
OdpovědětVymazatDoufám že jsi měla hezké Vánoce.
Dakujem za pokračovanie.Si skvelà.:-)diana
OdpovědětVymazatĎakujem za všetky doteraz preložené kapitoly. Je to úžasné čítanie!
OdpovědětVymazatVšetko naj... naj... v novom roku! ;-) :-)
Děkuji moc za překlad!!!
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad a přeji vše nej v novém roce :). Ivana
OdpovědětVymazatJupi , dekuji , dodatecne preji vse nej do noveho roku ;) Draza
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDěkuji moc :-) hrozne jsem se těšila na pokračování :-)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Teším sa, že už pokračuješ. Všetko dobré v novom roku.:-) Lenka
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad :D
OdpovědětVymazat