Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 27. kapitola

27
„Já to udělám,“ řekl navzdory tomu, že po něm požadovala, aby jí před ničím neochraňoval. Jeho touha tak přesto učinit byla příliš hluboká.
Honor ho probodla intenzivním pohledem. „Tak dobře,“ odpověděla, ale postavila se tak, aby měla na skryté dveře ve stěně i na něho dobrý výhled. Když se jejich pohledy znovu střetly, zavrtěla hlavou a Dmitri v ten moment věděl, že ať by jí řekl cokoli, místnost by neopustila. Byl natolik silný, že jí k tomu mohl donutit. Jenže zrovna s touhle ženou by bylo použití síly to poslední, co by chtěl udělat.

Jeho neochota by se dala snadno svést na součást chladné kalkulace, která byla zapotřebí k tomu, aby ji dostal do své postele. Jenže, to by byla lež, která by postrádala smysl - Honor ho totiž vnímala způsobem, jakým to nedokázala žádná jiná žena. Temnotě, která byla teď jeho součástí, by nerozuměla dokonce ani jeho sladká, milující a silná Ingrede. Ale Honor ano. Připustit si takovou věc, mu připadalo, jako by zradil památku své ženy. To ale neznamenalo, že to nebyla pravda. „Jsi si jistá?“
Bez zaváhání mu odpověděla, „ano, jsem.“
Dmitri se zaměřil na stěnu a začal po ní přejíždět prsty. Po několika vteřinách natrefil na nepatrnou prohlubeň. Stačilo drobné zatlačení a část zdi se okamžitě otevřela. Za skrytými dveřmi byl velký pultový mrazák, pod kterým se jako mlčenlivý důkaz výpadku energie tvořila obrovská louže. Snažil se nevnímat pach, který poukazoval na hnilobný rozklad, zvedl víko a zapřel ho o zeď.
Pak se podíval dovnitř.
A spatřil těla.
Mrazák byl dostatečně veliký na to, aby Amos nemusel od těl odřezávat žádné končetiny, nebo své oběti půlit. Jednoduše těla ohnul do fetální pozice a smáčkl je na sebe, jako obrovské kusy masa. „Nepracuje náhodou detektiv Santiago na případech únosů vysokejch, štíhlejch žen, smíšenýho původu, který se udály na území New Yorku? Přesnějc řečeno žen, který měly jednoho rodiče bělocha a druhýho Afroameričana?“
Honor přešla místnost a podívala se dovnitř. V jejím výrazu tváře se zračila čirá hrůza. „Jo. Všichni pracujou s teorií, že jde o člověka, protože se na žádnym místě činu nenašly stopy krve ani pach upíra. Ty ženy prostě beze stopy zmizely.“
Dmitri si prohlídl tělo, které leželo úplně navrchu. Navzdory počínajícímu rozkladu, byla její kostní struktura zcela jasná a na těle zbylo ještě dostatečné množství kůže, aby si byl jistý jejím barevným odstínem. „Taková nenávist,“ pronesl a začal si znovu procházet všechny detaily, které o Jianě a Amosovi nasbíral. „A všechna je namířená proti jedný osobě, která ho vždycky ochraňovala.“
„Jsi si jistej, že ho chránila?“
Když se tohle nezvyklé pouto mezi matkou a synem začalo projevovat, Dmitri ho opatrně prošetřil a ke konci byl přesvědčený, že se skutečně jednalo o následek Amosova šílenství - že Jiana se jen snažila ochraňovat svého syna. Ale teď ho napadlo, jestli mu neunikla nějaká hrozivá skutečnost. „Rozhodně už si nejsem tak jistej, jak jsem si byl předtim.“ Zavřel víko mrazáku. „Zavoláme sem Santiaga a přenecháme to policajtům.“ Všichni usoudí, že Amosovo šílenství bylo důsledkem jeho věku. Možná rizika dlouhověkosti byla sice všeobecně známá, ale nikoho z kandidátů nikdy neodradila. I dvě stě let zdravého upířího života bez stárnutí, bylo pořád více, než průměrný život obyčejného člověka. „Čím víc lidí po něm bude pátrat, tim dřív ho dostaneme.“
Honor souhlasně přikývla. Dokud se nevrátili zpět do chodby a nezavřeli za sebou dveře, nadechovala se jen mělce. „Proč unesl mě? Já přece vůbec nesedim tomuhle profilu.“
Při zmíňce toho, co Amos Honor udělal, se Dmitrimu žilami rozlila chladná zuřivost, ale nad její otázkou se zcela vážně zamyslel. „Zdá se, že svojí matku nenávidí, ale zároveň si přeje jí potěšit.“ V ten moment se mu v hlavě vynořila vzpomínka na párty, kterou Jiana pořádala před čtyřmi lety.
„Dmitri, jsem tak ráda, že si mohl přijít.“ Ladně se usmála a políbila ho na tvář. „Znáš Rebeccu?“ Tentokrát se v jejím úsměvu zračila smyslnost.
„Rád tě poznávám,“ pronesl a pokývl hlavou směrem k vnadné brunetě s medově zlatým odstínem pleti, která visela na každém Jianině slově.
„Ty nejsi jeho typ,“ řekl Honor, „ale jsi Jianin.“
„To je zvrhlý… a když k tomu přidáš všechno ostatní, tak to vyvolá spousty otázek.“ Honor se zadívala na dveře místnosti, kde se skrývaly důkazy Amosovy zvrácené sexuality. „Jdeme. Zavolam Santiagovi.“
Dmitri ji nechal, aby šla první. Venku zářilo plné slunce a jeho žár řezal jako nabroušené ostří. Sledoval Honor, která popošla o kousek dál, vytáhla mobilní telefon a vytočila číslo policisty, který měl zvláštní štěstí, že vždy skončil u případů, které se týkaly nesmrtelných. Zatímco s ním Honor mluvila, uskutečnil Dmitri několik vlastních telefonátů. Včetně jednoho se starším upírem, který spadal pod jeho velení. „Ujisti se, že Jiana neopustí svůj dům,“ nařídil. „Potřebuju si s ní promluvit.“ Pak hovor ukončil a počkal, než se k němu Honor vrátila.
Zastavila se půl metru od něho. Došel k ní a opatrně ji objal. Nechtěl, aby se cítila uvězněná, ale Honor s sebou při jeho doteku netrhla. Místo toho se k němu přitiskla a pevně ho objala. V tichosti tam stáli několik sluncem prohřátých minut a Dmitri svými vampyrismem zdokonalenými smysly vnímal její pravidelný tlukot srdce.
Naposledy, když takhle objímal ženu - jen z toho důvodu, že mu to připadalo správné - byl ještě smrtelníkem. „Moje žena,“ pronesl a chystal se říct slova, která nikdy neřekl nikomu jinému, „milovala slunce. Chodívala se mnou na pole, a zatímco jsem je obdělával, tam seděla a“ – chovala na klíně našeho malého chlapečka – „látala moje košile, protože jsem je měl pořád samou díru.“
Honor se potichu rozesmála, a když promluvila, byl tón jejího hlasu velmi něžný, „musela to bejt báječná žena.“
„To byla,“ pokračoval, i přesto, že si uvědomoval, že muž, kterého Ingrede tolik milovala se od muže, kterým byl dnes, lišil jako den a noc. Nad ztrátou jejího úsměvu nepřestane truchlit nikdy. „Ale taky mě dokázala přivádět k šílenství. Slíbil jsem jí, že až se vrátím z pole, opravim něco, co se rozbilo v našem stavení. Ale když jsem přišel domů, tak jsem zjistil, že to mezi tím udělala sama a jako důkaz měla pěkných pár modřin.“ Jednou se dokonce stalo, že ji při svém návratu našel na střeše a v ten moment se mu málem zastavilo srdce. „A neuměla vařit.“
Honor vzhlédla a zajiskřilo se jí v očích. „A řekl si jí to?“
„Ty asi o mojí inteligenci nemáš moc velký mínění.“ Dmitri sklonil hlavu a dotkl se čelem toho jejího. „Ona předstírala, že ráda vaří a já jsem předstíral, že mi chutná. A oba jsme nedočkavě vyčkávali, až budou ve vesnici slavnosti a budeme si moct koupit něco pořádnýho.“
Honořin smích byl hluboký, zastřený a dostával se mu pod kůži. V ten moment se cítil… šťastný způsobem, jakým nebyl ode dne, kdy se stavení, ve kterém žil i jeho srdce obrátili v prach.
„Jsi čarodějnice, Honor,“ pronesl a sklonil se, aby se mohl zmocnit jejích rtů. Jejich polibek v sobě nesl jak něžnost slunečného dne, tak i notnou dávku žhavé sexuality.
„V mojí posteli, Honor. Přesně tam tě chci mít.“

Se rty vlhkými od jejich polibku, vzala do dlaní jeho tvář. „Myslim“ – zašeptala potichu – „že to je přesně místo, kde chci bejt i já.“

15 komentářů: