Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 35. kapitola

35
Jakmile se Honor vrátila zpět k Dmitrimu, ucítila jeho povědomou a vítanou vůni. Hned na to mu do ucha pošeptala, co viděla. „Před chvíli se tam rozsvítilo světlo, ale poblikávalo, jako svíčka.“ Záře toho světla byla rozptýlená způsobem, jaký by nedokázalo napodobit žádné elektrické světlo. „Bylo to hluboko v domě.“
Dmitri zvedl ruku směrem k jednomu z chrličů na střeše, jehož křídla se vzápětí rozvinula a Illium tiše zamířil k přední části domu, kde by zabránil Kallistovu případnému pokusu o útěk.

„Mohlo by jít o odvedení pozornosti,“ řekla. Srdce jí z návalu adrenalinu, který způsobil ten nečekaný objev, bušilo jako o závod. „A Kallistos by na nás mohl čekat přímo za dveřma.“
Dmitri zavrtěl hlavou. „Moje smysly jsou velice ostrý a nikde poblíž ho necejtim.“ Natáhl ruku a velmi opatrně sevřel kliku dveří. Když se bez nátlaku otevřely, pronesl jen, „takže past.“ Na jeho rtech se objevil nepatrný úsměv. „Nenech se zranit, Honor, nebo se probudíš s dlouhejma špičákama.“
Honor na místě ztuhla. „Já se ale nenechala testovat.“ Během schvalovacího procesu byli všichni Kandidáti na něco testovaní. Mezi populací kolovalo mnoho teorií proč, ale testy byly povinné pro všechny.
„Krev,“ zašeptal Dmitri, „není zas tak těžký si obstarat. Obzvlášť, když jde o aktivního lovce.“
„Slyšel si někdy pojem soukromí?“ zamumlala Honor, když otevřela dveře a tiše vklouzla dovnitř do domu a následovala ho do neproniknutelné temnoty. Světlo, které před chvílí zahlédla, stínily zdi místnosti. Dmitri procházel tmou neomylně jistým krokem a zamířil do nedaleké chodby. Honor se držela těsně za ním, a když k jejímu uchu sklonil svá ústa, stoupla si na špičky. „Zůstaň z dohledu. Vůbec nemusí vědět, že jsem tě vzal s sebou.“ Když přikývla, tak ještě dodal, „a soukromí, je na mě moc moderní pojem.“
Rozhodla se, že na něho bude křičet až později a místo toho využila každičkou svou zkušenost k tomu, aby během jejich postupu chodbou neprozradila svou přítomnost. Dmitri dělal přesný opak a nechal vyznít každý krok svých těžkých bot, až dokud se před nimi opět neobjevilo to poblikávající světlo. Vycházelo z místnosti, která navazovala na chodbu a směřovala k přední části domu a k zadní části, odkud ho Honor spatřila, se odráželo od ornamentálního zrcadla, na jehož rámu byly pozlacené rytiny hroznového vína a mytických stvoření. Když Dmitri prošel dveřmi do šera místnosti za nimi, přitiskla se zády ke stěně a byla připravená mu kdykoli přijít na pomoc. V zrcadle ale neviděla nic jiného, než plamen svíčky.
„Dmitri.“ Zaslechla zhrublý hlas. Zněl chraplavě a hluboce.
„Koukám, že se ti to hrdlo nikdy nezahojilo.“
„Měl jsem ji poslechnout, pak by se mi nic takového nestalo.“ Po té, z jeho úst vyšel zvuk, který se podobal povzdechu.
„Tvoje paní nebyla známá pro svoji trpělivost – nebo péči, se kterou by se starala o svoje milence.“
Ze zdvořilosti celé té konverzace jí přeběhl mráz po zádech. Moc dobře si uvědomovala, že poslouchala dva predátory, kteří kolem sebe kroužili a připravovali se na boj. Ale jen jeden z nich dnešní noc přežije.
Kallistos byl po tolika staletích pořád stejně pohledný. Možná dokonce do své delikátní krásy ještě dospěl. Jeho jemné rysy obličeje zdůrazňovaly výrazně měděné oči a jeho hebké a plné rty svou bezchybností svedly nejednoho anděla. Jeho tělo bylo také oku lahodící podívanou. Byl štíhlý, ale s neuvěřitelnou svalovou hmotou, a když se pohyboval, tak s ladností a elegancí tanečníka.
„Exkluzivní stvoření,“ tak ho nazvala sama Isis v den, kdy si Dmitriho přivedla do své postele – a přinutila Kallista, aby se díval.
„Jsem to ale nevychovaný hostitel.“ Kallistos mávl rukou směrem k tácu, na kterém stála křišťálová karafa, třpytící se ve světle svíčky, naplněná krvavě rudou tekutinou. „Jsme snad dva sofistikovaní muži, nebo ne?“
Dmitri si prohlédl Kallistovu pobledlou tvář a lesklost jeho měděných očích a zeptal se, „jak dlouho už si nespal?“
Druhý upír se opřel o stěnu vedle obrovského otevřeného krbu a zastrčil si ruce do kapes temně hnědých kalhot, které se v záři svíčky jevily téměř černé. Pak natočil svou tvář do úhlu, ze kterého vypadala nejlépe. Dmitri věděl, že se z jeho strany jednalo o automatické chování, ale ne nevědomé – on sám se během let naučil používat svou schopnost vábení vůní jako útočnou zbraň a Kallistos se evidentně naučil stejným způsobem využívat krásy svého těla a tváře.
Druhý upír o nepatrný kousek rozevřel své perfektně tvarované rty. „Nahoře je velká postel… připravená k okamžitému využití.“ Z každého jeho slova čpěla smyslná výzva a sebedůvěra muže, který byl během staletí tímhle způsobem schopen manipulovat jak s ženami, tak i s muži.
Dokonce i Isis, napadlo Dmitriho, ho rozmazlovala – když ho zrovna nemučila. Nebylo divu, že mladí lidští muži i upíři, které nalákal do svého brlohu, si pro svou smrt přišli velmi ochotně a odevzdali mu svá těla, aby si s nimi dělal, co se mu zlíbilo.
„Tvoje pokusy o Stvoření upírů se nezdařily.“
„Chtěl jsem si vytvořit armádu.“ Pak Dmitriho obdařil úsměvem, který měl jeho společnost přimět k tomu, aby se smála s ním, aby ho místo smrtelné hrozby vnímala jako okrasnou ozdobu. „Což jsem si brzy uvědomil, že byl pošetilý plán. Ale proč nevyužít otroky, které už jsem stejně Stvořil? Když jsem ti po sobě nechal dárek, tak to byla zábava.“ Pak se Kallistos s výrazem naprostého potěšení odstrčil od stěny, o kterou se opíral a obešel pohovku. Jeho držení těla bylo bezchybně elegantní. Zastavil se jen pár desítek centimetrů od Dmitriho. „A pak mě to napadlo – na to, abych tě zničil, nepotřebuju žádnou armádu.“ Rozpažil ruce a pokračoval, „všechno, co pro to musim udělat, je vzít ti tvou milovanou osobu a přinutit tě sledovat, jak ji rozsápu na kusy.“
Na povrch se chtěly okamžitě prodrat jeho bolestivé a kruté vzpomínky, ale Dmitri měl téměř tisíc let na to, aby se naučil tu bolest potlačit. „Když jsme tě našli, tak si ležel v kaluži vlastní krve.“ Jeho slova měla být tichou připomínkou a zároveň poslední šancí. „Zbičovala tě takovym způsobem, že ti rozdrásala kůži na zádech a pak, zatímco si křičel bolestí, si osedlala tvýho ptáka.“
Bezchybné linie Kallistova obličeje zkřivil vztek. „Jak by si ji mohl chápat, venkovane.“
„Nebyl si pro ni nic víc, než jen pěknou hračkou,“ pronesl Dmitri s brutální upřímností, „možná by litovala, kdyby tě zničila, ale jen tak dlouho, než by si našla novou ozdobnou cetku.“
Kallistovy měděné oči přímo žhnuly, ale nezaútočil, ani nijak nereagoval. „Ale podařilo se jí zničit tvojí ozdobnou cetku, nemám pravdu?“ Zasmál se zlomyslně. „Slyšel jsem, že tvoje žena kvičela jako prase na porážce, když si s ní užívali.“
Celým Dmitriovým tělem zmítala naprostá zuřivost, ale nikdy by Kallistovi nedopřál zadostiučinění, aby viděl, co s ním dělala představa posledních okamžiků života jeho něžné a milující Ingrede.
„Pořád ji miluješ, Kalliste?“
Následovalo temné ticho, které ukončilo prosté „ano.“
„V tom případě už tu neni nic dalšího, co by mělo zaznít.“ A v tom momentě Dmitri zaútočil svou tureckou šavlí s úmyslem setnout Kallistovi hlavu.

16 komentářů:

  1. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad ! ! ! Marta

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za skvělý překlad ! viki

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za novou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. díky za překlad, míša

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za preklad, uz sa neviem dockat pokracovania :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad.To bolo kruté,skončiť v momente útoku. Lenka :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad!!! :-)

    OdpovědětVymazat