35
Jakmile se Honor
vrátila zpět k Dmitrimu, ucítila jeho povědomou a vítanou vůni. Hned na to
mu do ucha pošeptala, co viděla. „Před chvíli se tam rozsvítilo světlo, ale poblikávalo,
jako svíčka.“ Záře toho světla byla rozptýlená způsobem, jaký by nedokázalo
napodobit žádné elektrické světlo. „Bylo to hluboko v domě.“
Dmitri zvedl ruku směrem
k jednomu z chrličů na střeše, jehož křídla se vzápětí rozvinula a
Illium tiše zamířil k přední části domu, kde by zabránil Kallistovu
případnému pokusu o útěk.
„Mohlo by jít o
odvedení pozornosti,“ řekla. Srdce jí z návalu adrenalinu, který způsobil
ten nečekaný objev, bušilo jako o závod. „A Kallistos by na nás mohl čekat
přímo za dveřma.“
Dmitri zavrtěl hlavou.
„Moje smysly jsou velice ostrý a nikde poblíž ho necejtim.“ Natáhl ruku a velmi
opatrně sevřel kliku dveří. Když se bez nátlaku otevřely, pronesl jen, „takže
past.“ Na jeho rtech se objevil nepatrný úsměv. „Nenech se zranit, Honor, nebo
se probudíš s dlouhejma špičákama.“
Honor na místě
ztuhla. „Já se ale nenechala testovat.“ Během schvalovacího procesu byli všichni
Kandidáti na něco testovaní. Mezi populací kolovalo mnoho teorií proč, ale
testy byly povinné pro všechny.
„Krev,“ zašeptal
Dmitri, „není zas tak těžký si obstarat. Obzvlášť, když jde o aktivního lovce.“
„Slyšel si někdy
pojem soukromí?“ zamumlala Honor, když otevřela dveře a tiše vklouzla dovnitř
do domu a následovala ho do neproniknutelné temnoty. Světlo, které před chvílí
zahlédla, stínily zdi místnosti. Dmitri procházel tmou neomylně jistým krokem a
zamířil do nedaleké chodby. Honor se držela těsně za ním, a když k jejímu uchu
sklonil svá ústa, stoupla si na špičky. „Zůstaň z dohledu. Vůbec nemusí
vědět, že jsem tě vzal s sebou.“ Když přikývla, tak ještě dodal, „a
soukromí, je na mě moc moderní pojem.“
Rozhodla se, že na
něho bude křičet až později a místo toho využila každičkou svou zkušenost k tomu,
aby během jejich postupu chodbou neprozradila svou přítomnost. Dmitri dělal
přesný opak a nechal vyznít každý krok svých těžkých bot, až dokud se před nimi
opět neobjevilo to poblikávající světlo. Vycházelo z místnosti, která
navazovala na chodbu a směřovala k přední části domu a k zadní části,
odkud ho Honor spatřila, se odráželo od ornamentálního zrcadla, na jehož rámu
byly pozlacené rytiny hroznového vína a mytických stvoření. Když Dmitri prošel
dveřmi do šera místnosti za nimi, přitiskla se zády ke stěně a byla připravená
mu kdykoli přijít na pomoc. V zrcadle ale neviděla nic jiného, než plamen
svíčky.
„Dmitri.“ Zaslechla
zhrublý hlas. Zněl chraplavě a hluboce.
„Koukám, že se ti to
hrdlo nikdy nezahojilo.“
„Měl jsem ji
poslechnout, pak by se mi nic takového nestalo.“ Po té, z jeho úst vyšel
zvuk, který se podobal povzdechu.
„Tvoje paní nebyla
známá pro svoji trpělivost – nebo péči, se kterou by se starala o svoje
milence.“
Ze zdvořilosti celé
té konverzace jí přeběhl mráz po zádech. Moc dobře si uvědomovala, že
poslouchala dva predátory, kteří kolem sebe kroužili a připravovali se na boj. Ale
jen jeden z nich dnešní noc přežije.
Kallistos byl po
tolika staletích pořád stejně pohledný. Možná dokonce do své delikátní krásy
ještě dospěl. Jeho jemné rysy obličeje zdůrazňovaly výrazně měděné oči a jeho
hebké a plné rty svou bezchybností svedly nejednoho anděla. Jeho tělo bylo také
oku lahodící podívanou. Byl štíhlý, ale s neuvěřitelnou svalovou hmotou, a
když se pohyboval, tak s ladností a elegancí tanečníka.
„Exkluzivní
stvoření,“ tak ho nazvala sama Isis v den, kdy si Dmitriho přivedla do své
postele – a přinutila Kallista, aby se díval.
„Jsem to ale
nevychovaný hostitel.“ Kallistos mávl rukou směrem k tácu, na kterém stála
křišťálová karafa, třpytící se ve světle svíčky, naplněná krvavě rudou
tekutinou. „Jsme snad dva sofistikovaní muži, nebo ne?“
Dmitri si prohlédl Kallistovu
pobledlou tvář a lesklost jeho měděných očích a zeptal se, „jak dlouho už si
nespal?“
Druhý upír se opřel o
stěnu vedle obrovského otevřeného krbu a zastrčil si ruce do kapes temně
hnědých kalhot, které se v záři svíčky jevily téměř černé. Pak natočil
svou tvář do úhlu, ze kterého vypadala nejlépe. Dmitri věděl, že se z jeho
strany jednalo o automatické chování, ale ne nevědomé – on sám se během let naučil
používat svou schopnost vábení vůní jako útočnou zbraň a Kallistos se evidentně
naučil stejným způsobem využívat krásy svého těla a tváře.
Druhý upír o nepatrný
kousek rozevřel své perfektně tvarované rty. „Nahoře je velká postel…
připravená k okamžitému využití.“ Z každého jeho slova čpěla smyslná
výzva a sebedůvěra muže, který byl během staletí tímhle způsobem schopen manipulovat
jak s ženami, tak i s muži.
Dokonce i Isis,
napadlo Dmitriho, ho rozmazlovala – když ho zrovna nemučila. Nebylo divu, že
mladí lidští muži i upíři, které nalákal do svého brlohu, si pro svou smrt
přišli velmi ochotně a odevzdali mu svá těla, aby si s nimi dělal, co se
mu zlíbilo.
„Tvoje pokusy o
Stvoření upírů se nezdařily.“
„Chtěl jsem si
vytvořit armádu.“ Pak Dmitriho obdařil úsměvem, který měl jeho společnost
přimět k tomu, aby se smála s ním, aby ho místo smrtelné hrozby vnímala
jako okrasnou ozdobu. „Což jsem si brzy uvědomil, že byl pošetilý plán. Ale
proč nevyužít otroky, které už jsem stejně Stvořil? Když jsem ti po sobě nechal
dárek, tak to byla zábava.“ Pak se Kallistos s výrazem naprostého potěšení
odstrčil od stěny, o kterou se opíral a obešel pohovku. Jeho držení těla bylo
bezchybně elegantní. Zastavil se jen pár desítek centimetrů od Dmitriho. „A pak
mě to napadlo – na to, abych tě zničil, nepotřebuju žádnou armádu.“ Rozpažil
ruce a pokračoval, „všechno, co pro to musim udělat, je vzít ti tvou milovanou
osobu a přinutit tě sledovat, jak ji rozsápu na kusy.“
Na povrch se chtěly okamžitě
prodrat jeho bolestivé a kruté vzpomínky, ale Dmitri měl téměř tisíc let na to,
aby se naučil tu bolest potlačit. „Když jsme tě našli, tak si ležel v kaluži
vlastní krve.“ Jeho slova měla být tichou připomínkou a zároveň poslední šancí.
„Zbičovala tě takovym způsobem, že ti rozdrásala kůži na zádech a pak, zatímco si
křičel bolestí, si osedlala tvýho ptáka.“
Bezchybné linie
Kallistova obličeje zkřivil vztek. „Jak by si ji mohl chápat, venkovane.“
„Nebyl si pro ni nic
víc, než jen pěknou hračkou,“ pronesl Dmitri s brutální upřímností, „možná
by litovala, kdyby tě zničila, ale jen tak dlouho, než by si našla novou ozdobnou
cetku.“
Kallistovy měděné oči
přímo žhnuly, ale nezaútočil, ani nijak nereagoval. „Ale podařilo se jí zničit
tvojí ozdobnou cetku, nemám pravdu?“ Zasmál se zlomyslně. „Slyšel jsem, že
tvoje žena kvičela jako prase na porážce, když si s ní užívali.“
Celým Dmitriovým
tělem zmítala naprostá zuřivost, ale nikdy by Kallistovi nedopřál
zadostiučinění, aby viděl, co s ním dělala představa posledních okamžiků
života jeho něžné a milující Ingrede.
„Pořád ji miluješ,
Kalliste?“
Následovalo temné
ticho, které ukončilo prosté „ano.“
„V tom případě už tu neni
nic dalšího, co by mělo zaznít.“ A v tom momentě Dmitri zaútočil svou
tureckou šavlí s úmyslem setnout Kallistovi hlavu.
děkujiiiiiiiiii :-)
OdpovědětVymazatPerfektní ! ! ! Díky moc za překlad ! ! ! Marta
OdpovědětVymazatDěkuji za skvělý překlad ! viki
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDíky moc za další pokračování
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad :)
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatMoc děkuji za novou kapitolu. Katka
OdpovědětVymazatDakujem moc:-)
OdpovědětVymazatDíky za překlad.
OdpovědětVymazatdíky za překlad, míša
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDakujem za preklad, uz sa neviem dockat pokracovania :-)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.To bolo kruté,skončiť v momente útoku. Lenka :-)
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad!!! :-)
OdpovědětVymazat