36
Kopl nohou a zasáhl
mohutné, svalnaté tělo zvířete. V ten samý okamžik pustil Kallistovo
zápěstí a nechal tak na moment svou tvář i hrdlo nechráněné. Pak vší silou
oběma rukama zabodl nůž do místa těsně pod upírovým srdcem. Jakmile se zanořil
až po rukojeť, trhl s ním prudce nahoru a přeťal tak Kallistovo srdce
v půli.
Pak se mu ale do tváře
zabodly ostré kovové hroty, které rvaly kůži a Dmitriho se zmocnila bolestná agonie. Ale Kallistův úder už ke konci postrádal počáteční sílu. Upír se nad ním začal
svíjet. Krvácel jak z hrdla, tak i z hrudníku. Dmitri zakroutil
čepelí nože a ujistil se, že upírovo srdce bylo na kaši, pak ze sebe shodil
jeho tělo a zavrčel na přihlížející zdivočelé psy.
„Tohle
je můj oblíbenec.“ Isis se usmála a přejela svými dlouhými, lesknoucími se
nehty po štíhlém těle chlapce, který se sotva stal mužem. Chlapec byl přivázaný
k posteli a vzepjal se, aby mohl vyjít vstříc jejímu dotyku… a pak
zaječel, protože mu zaťala nehty do varlat a jedním trhnutím ho o ně připravila.
Ne, pomyslel si
Dmitri. Nemohl tu Kallista nechat trpět – dokonce i po všech hrůzách, kterých
se tenhle upír dopustil.
Sorrow.
Sevřel se mu žaludek
a hrdlo se mu stáhlo návalem utrpení a vzteku. V ten moment téměř odešel
pryč a nechal Kallista na pospas hladovějícím zvířatům. Jenže pak se mu
v mysli vynořila vzpomínka ze začátku jeho věznění.
Na
zádech ucítil uklidňující mast.
„Vím,
že dokáže být náročná, ale i tak je to dobrá paní.“
Ten
mladý upír se snažil udělat jeho život snesitelnějším a jednou dokonce odvedl
Isisinu pozornost a ona tak Dmitrimu neuštědřila ránu, která by ho připravila o
oko. Tenkrát se nacházel ve stádiu Stvoření, kdy by se nemuselo zahojit.
„Pomoz
mi.“ Žádal ho Kallistos po té, co mu Isis ublížila tak moc, že se nebyl schopen
zvednout, aby se mohl nakrmit.
Dmitri byl tenkrát spoutaný řetězy a nemohl pro něho vůbec nic udělat… ale dnes mohl. Zvedl ze země odhozenou šavli a máchl jí směrem k upírovu hrdlu. K oddělení hlavy od těla bylo zapotřebí pouze jedno jediné, přesné seknutí, ale Dmitri se chtěl ujistit, že Kallistos určitě nepovstane a kratší čepelí nože mu vyřízl již poničené srdce.
Dmitri byl tenkrát spoutaný řetězy a nemohl pro něho vůbec nic udělat… ale dnes mohl. Zvedl ze země odhozenou šavli a máchl jí směrem k upírovu hrdlu. K oddělení hlavy od těla bylo zapotřebí pouze jedno jediné, přesné seknutí, ale Dmitri se chtěl ujistit, že Kallistos určitě nepovstane a kratší čepelí nože mu vyřízl již poničené srdce.
V momentě, kdy
se otočil směrem k domu a nechal Kallistovo tělo napospas hladovým psům, spatřil
Honor za doprovodu ohlušujících výstřelů vyběhnout i s Illiem ven.
Zdivočelí psi proti
nim neměli žádnou šanci.
„O tomhle se nesmí
nikdo dozvědět,“ řekl jí, když si prohlížel povyrostlé špičáky jednoho z protoupírů,
jehož tělo leželo uvnitř domu. Už ho nedokázalo překvapit, co byli někteří lidé
schopni riskovat kvůli nesmrtelnosti.
„Chápu.“ Odpověděla a
klekla si vedle něho. Ve tváři měla ten zvláštní výraz soucitu. „Kdyby byli najednou
andělé vidění jako zranitelní, tak by to ohrozilo strukturu sil ve světě. A
navíc by to mohlo inspirovat někoho dalšího.“
„Přesně tak.“ Myslí
mu proběhlo, že Honor byla velmi inteligentní a dokázala bystře uvažovat. Byla
to žena, která by po jeho boku byla přínosem, ale jemu šlo především o to, aby
ji mohl držet v náruči, nadechnout se její vůně a poslouchat bušení jejího
živoucího srdce. Nejprve ale museli zkontrolovat místnost po místnosti celý
dům.
Ukázalo se, že
v něm nebyli žádné živé bytosti, ale nakonec objevili několik
rozkládajících se těl, pohřbených v mělkých hrobech pod základy domu. Byly
to důkazy Kallistových nezdařených pokusů o Stvoření upírů. To ale nebyl jejich
největší objev.
„Dmitri?“ Ozval se
z telefonu tázavý ženský hlas. Vedle něho stál Illium s Honor a kolem
dokola je stále obklopoval temný pach smrti.
„Neslyšela jsem
telefon, když si mi volal – byla jsem na představení mýho brášky.“
Dmitri si připadal,
jakoby schytal ránu pěstí, jejíž otřesy se šířily celým jeho tělem. „Jsi
v bezpečí.“
„Je všechno
v pohodě?“
„Ano, je.“ Potřeboval
okamžik, aby mohl opět vztyčit své emocionální štíty, které se při zvuku
Sorrowina hlasu zcela zřítily a proto předal mobil Honor.
Do New Yorku se
vrátili až následujícího večera. Museli zůstat ve Vermontu a ujistit se, že
bylo o vše postaráno, a že se nikdy nikdo nedozví, co se na tomto tichém místě,
obklopeném stovkami jasně zelených cukrových javorů, přihodilo.
Nicméně, když nakonec
nastoupili do vrtulníku, nezamířil Dmitri na Manhattan a ke Věži, ale k opuštěnému
seskupení budov, které se nacházely poblíž New Yorsko-Connecticutské hranice.
„Jsi si tím jistá?“
zeptal se ženy s očima plnýma tajemství, která chtěl zkoumat v momentě,
kdy by pod ním ležela uspokojená a s úsměvem na tváři v jeho posteli.
„Ano, jsem.“
Odpověděla Honor. Uvědomila si, že Amos nebyl noční můrou, která ji
pronásledovala. Byla to ta temná díra, kde ji věznil.
Vystoupila z lesknoucího
se černého stroje a počkala, než se k ní Dmitri připojil a pak je oba
vedla do útrob samotného pekla. Budova byla označená cedulí „Zákaz vstupu“, ale
Honor kolem ní prošla a zamířila přímo ke dveřím, které vedly do vybetonovaného
sklepení.
„Řekl mi,“ zašeptala
a pocítila, jak se jí začala zmocňovat nevolnost, „že tady s tím měl velký
plány. Chtěl tady vybudovat staromódní salón, kde by se scházela jen vyšší společnost.
Ale nejdřív musel odhalit chutě jednotlivých budoucích hostů.“ Chutě, které jí
málem stály život dříve, než to tu Amos stihl vymalovat, nebo položit na beton
dřevěnou podlahu a honosné koberce.
Na klice dveří se
objevila mužská ruka. „Půjdu první.“
„Ne, já potřebuju-„
„Čelit svý noční
můře.“ Dmitri jí s nečekanou něžností odhrnul vlasy z tváře.
„To ale neznamená, že
to musíš udělat sama a nechráněná.“
Honor se zadívala do
tváře, která stále nesla pozůstatky brutálního útoku a uvědomila si, že Dmitri
tohle také potřeboval. Potřeboval se o ni postarat a ochraňovat ji a ona
nemohla předstírat, že by to bylo z její strany nechtěné gesto. Protože
nebylo. Tohle byl Dmitri. Ale-
„Tak společně.“
Položila ruku na tu jeho. „Už se před tim nechci schovávat. Dokonce ani za
tvejma mohutnejma zádama ne.“
Dmitri se na dlouhou
dobu odmlčel, ale pak přikývl a otevřel dveře, které vedly dolů do jejího
osobního pekla. Jenže jak s Dmitrim po boku začala sestupovat po dřevěných
schodech, její nevolnost nahradila jasná a řezající zuřivost… a pak, když
nakonec sestoupili do té černo černé tmy, kde byla dva dlouhé měsíce uvězněná a
mučená, všechny její pocity vystřídala hrdost.
Všechno jsem to
přežila.
Ta myšlenka se jí
ještě ani nestihla v mysli pořádně zformulovat, když se na ni z temnoty
místnosti vyřítilo stvoření s vyceněnými špičáky, žhnoucíma rudýma očima a
zkroucenými prsty, které měly sloužit jako ostré drápy.
Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad ! ! ! Marta
OdpovědětVymazatděkujiiiiiiiiiiiiiiiii :-)
OdpovědětVymazatDěkuji za skvělý překlad ! viki
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatSuper, moc diky za preklad :-)
OdpovědětVymazatTak to bl teda koniec ,dakujem:-)
OdpovědětVymazatMoc díky za překlad. Katka
OdpovědětVymazatDíky za další překlad
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Lenka :-)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad :)
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazat