8
Raphael stál na balkónu bez zábradlí,
který patřil k jeho pracovně ve Věži a přemýšlel nad zprávou, kterou před
okamžikem obdržel od Naasira. Upír byl momentálně umístěn ve dříve ztraceném
městě Amanatu, které ve vysokohorském regionu v Japonsku nedávno povstalo
k novému životu. Městu vládla jeho matka, žena archanděl takového věku, že
byla právem nazývána Pradávnou.
Oživení
Amanatu nabralo na rychlosti, řekl ženě s tak bledými vlasy,
že působily zlatobíle. Když Elena prolétávala nedaleko Věže, sledoval, jak jednotlivé
prameny jejích vlasů odrážely světlo z okolních mrakodrapů.
To
jsme přece čekali.
Elena začala klesat doleva. Dej mi
chviličku. Ransom chtěl, abych mu pomohla vystopovat jednoho problémovýho upí –
mam tě!
Raphaelovo vidění bylo stejně ostré,
jako zrak dravce. Sledoval ji, jak v letu vytáhla mobilní telefon a zachytil
i její výraz radosti, když se dozvěděla, že druhý lovec na zemi upíra odchytil.
Družky archandělů byly velmi vzácnými stvořeními. Kromě Eleny, nosila tento
titul oprávněně jen Elijahova Hannah. Manžela Nehy, Erise, bylo zdvořilé tímto
titulem také nazývat, ale jeho pozice nebyla srovnatelná s pozicí ani
jedné z těchto žen. Neznamenalo to, že Hannah s Elenou si byly
podobné. Ne, jejich temperamenty a pohled na svět byly tak rozdílné, jako oheň
a led.
Z těchto dvou zmíněných žen to
byla Raphaelova družka, která byla považovaná za obzvláště zvláštní stvoření.
„Proč ještě stále pracuje pro Spolek?“
zeptala se ho Favashi, když se naposledy viděli a v jejím tónu hlasu
zaznívalo upřímné zmatení. „Copak nerozumí poctě, kterou její pozice přináší?“
Favashi
věří, že by ses měla vzdát své záliby v nahánění upírů a stát po mém boku
jako správná družka.
Nic
proti Favashi, v porovnání s Lijuan, která vyrábí zombíky, se zdá
docela obstojná, ale ví houby o tom, jak to mezi náma dvěma funguje.
Raphael se pousmál. „To je pravda,“ a
v momentě, kdy se Elena začala řítit nezadržitelnou rychlostí k zemi,
zachytil svou družku kolem pasu. „V téhle rychlosti, by ses určitě „rozmázla“,
jak to sama označuješ.“
„Letěla jsem takhle rychle jen proto,
že jsem věděla, že mě chytíš.“
Raphael byl bytostí nesmírné moci a
síly, prožil už jeden a půl milénia, a přesto… Elena měla schopnost ho takhle
prostými slovy šokovat. Její důvěra pro něho představovala neocenitelný
briliant.
Jeho družka se jemně zachvěla a její
světle šedé oči potemněly. Stříbrný proužek, který se jí začal utvářet kolem
duhovek, byl v půlnočním Manhattanu obzvláště viditelný.
„Takže,“ pronesla a s potěšeným povzdechem
se k němu přivinula blíž, „co si myslíš, že tvoje matka teď udělá?“
„To zatím nevím.“ Caliane byla divokou
kartou, se kterou nikdo nepočítal – a nejméně pak syn, kterého nechala celého
polámaného a krvácejícího uprostřed louky daleko od jakékoli civilizace. „Když
se probudila, tak neprojevila žádný zájem o vládu jinde, než v Amanatu,
ale už začíná sbírat zpět svou moc a sílu a v Kádru je neobsazené místo.“
Kádr Desíti nesl svůj název tak
dlouho, jak daleko sahala psaná historie andělského druhu. A tento název se
nezměnil ani v dobách, kdy jedno nebo dvě staletí vládlo jen devět
archandělů a čekalo se, než povstane ten desátý. Taková časová období byla v životech
nesmrtelných pomíjivá. A tentokrát bylo desáté místo neobsazené méně, než
zlomek vteřiny, protože poprava Urama se odehrála před necelými dvěma roky.
„Návrat Caliane by mohl vychýlit
rovnováhu sil ve světě.“ V jistých dobách
se stalo, že počet archandělů poklesl k sedmi, ale nikdy jich nebylo více,
než deset. Jednalo se o přirozenou rovnováhu, která zaručovala, že nejsilnější
predátoři planety pro sebe budou mít dostatečně velká teritoria.
„Je tu totiž jeden anděl, který se
nachází na vzestupu k pozici archanděla-„
„Tím, že se nachází, máš na mysli…“
Zeptala se Elena a připomněla mu tak, že pod povrchem byla stále ještě
nebezpečně blízko smrtelníkům. Nesmrtelnost byla dar, který se potřeboval
zakořenit a usadit.
„Dekáda, možná století.“ Raphael
natočil její obličej do strany, aby mohl zkontrolovat modřinu, kterou si
udělala během jejich odpoledního tréninku. „Vzhledem k moci a síle, kterou
panuje, se to nedá předpovědět.“
„V tom případě máme dost času na to, abysme
vymysleli nějaký řešení.“ Elena ho objala a natočila tvář k jejímu milovanému
Manhattanu.
„A pravdou je, že kdyby Caliane chtěla
znovu vládnout světu jako člen Kádru, tak by jí stejně nemohl nikdo zastavit.“
Ne. Jeho matka byla příliš mocná. A
když se rozhodla uložit ke staletí trvajícímu Spánku, byla také šílená. Po
probuzení mu řekla, že její mysl byla v pořádku a její činy tomu také
napovídaly – ale Raphael věděl, že šílenství starých archandělů bylo záludné.
Perfektním příkladem byla Lijuan.
Jason
se obává, že Lijuan znovu vytváří své znovuzrozené. Tuto zprávu
obdržel teprve před hodinou. Jeho šéf špionáže zvládl kontrolovat svou síť
špehů i během pátrání po vrahovi Erise.
„Cože?!“ Elena zavrtěla hlavou.
„To nedává žádnej smysl – ty potvory
jsou tak infekční, že by mohly zamořit celý její území a pak i území ostatních
členů Kádru. Navíc přeci viděla, že se můžou obrátit proti ní.“ Dokonce ani ona není tak mimo.
Nejsem
si jist, že s tebou souhlasím. „Je stará a staří archandělé ne vždy
smýšlí tak, jak by měli.“
Elena si s odpovědí dala načas.
Pohledem sledovala malou letku andělů, kteří se chystali přistát na balkóně pod
nimi. „Možná přišla na způsob, jak jejich infekčnosti zamezit. A taky jak se
ujistit o jejich loajalitě.“
„Pokud tomu tak je, pak bude
nezastavitelná.“ Naposledy, když Lijuan povstala, zbytek Kádru se spojil proti
ní a chtěli ji popravit. Jenže místo toho ji nevědomky pomohli k jejímu zvláštnímu
vyvinutí – teď už nebyla zcela hmotná, jako všichni ostatní. „Musím přijít na
způsob, jak posílit svou novou schopnost.“ Jeho schopností byla síla života,
zrozená z pouta s jeho družkou se smrtelným srdcem a byla protilátkou
smrti, kterou s sebou nesl dotyk Lijuan.
„Škoda, že v tomhle směru už
nemáme na svý straně moment překvapení.“ Raphael sjel dlaní po jejích
hedvábných vlasech a usmál se. „Ty dokážeš vždy poskytnout nová překvapení,
Eleno. Jsi mou tajnou zbraní.“
Elena se rozesmála a oči jí tančily
radostí. „Řekl ti Jason něco o Neze, když tě kontaktoval?“
„Pokud se nejedná o všeobecně známé
informace, tak mu krevní přísaha zabraňuje se o čemkoli zmiňovat.“ Je to otázka cti.
Aha,
chápu.
„Jenom doufám, že je v bezpečí.“ Na její kůži barvy tmavého zlata se objevil
stín obav. „Naposledy, když jsem Nehu viděla, vypadala…“ Elena se zachvěla.
„Jason si umí poradit.“ Raphael neznal
detaily všech událostí, které se staly, když byl Jason dítě, ale dokázal si dát
dohromady dostatečné množství střípků informací, aby pochopil, že anděl prožil
věci, které by nikdy nemělo podstoupit žádné dítě.
Elena k němu zvedla zrak – jakoby
zachytila něco, čeho si nebyl vědom, že prozradil. „Ty se o něj pořád bojíš.“
„Na rozdíl od Dmitriho,“ řekl a pustil
jí, aby mohl dojít na okraj balkónu. Myslí mu prolétly obrazy mladého anděla
s úchvatně černými křídly, který, když ho Raphael poprvé potkal, jen velmi
zřídka promluvil.
„Jasonovi nikdy nehrozilo, že by ho věčnost znudila.“
Elena se postavila po jeho boku a křídlem
se dotkla toho jeho. Byla to intimita, kterou nedovolil nikomu jinému. „A ty si
myslíš, že to se může změnit?“
„Naopak. Důvodem, proč byl Dmitri tak
znuděný, bylo to, že zakusil každý hřích a utápěl se v pocitech.“ Nekonečný
koloběh rozkoše a bolesti byl jeho pokusem o útěk od ztráty, která Dmitriho
zdevastovala. Ale konečným výsledkem byla jen emocionální otupělost, o které
byl Raphael přesvědčený, že jí nikdy nic nepronikne, natož pak smrtelnice se
zlomeným duchem.
„Naopak Jason,“ pokračoval, „se nenechá
unést ničím.“ Raphael ho znal už příliš dlouhou dobu na to, aby si neuvědomil,
že Jason nedovolil ani svým milenkám, aby se dostaly hlouběji. Jejich doteky nepronikly
dál, než k jeho kůži.
Elena si potichu povzdechla. „A
takovej byl vždycky, mám pravdu? Existuje spolu se zbytkem světa… a přesto mimo
něj. Je stínem, kterej se nikdy nezapojí.“
Raphael necítil potřebu s ní souhlasit
nahlas, protože to byla naprostá pravda. Jeho šéf špionáže možná nebyl znuděný
svou dlouhou existencí, ale byl otupělý v daleko hlubším slova smyslu. „Aby
přežil věčnost,“ zašeptal, „potřebuje objevit důvod pro svou existenci, která
sahá hlouběji, než povinnost a loajalita.“
Pak vzal do dlaní tvář svého vlastního
důvodu existence, která z nesmrtelnosti dělala místo nekonečné cesty, spíš
neskutečný příslib. „Povinnost a loajalita jsou mocné důvody a nedají se tak
snadno pustit z hlavy… ale nestačí k tomu, aby kvůli nim roztálo
srdce, jež bylo téměř sedm staletí uvězněno v ledu.“
mooooc díky za pokračování, míša
OdpovědětVymazatMoc děkuji . Dráža
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělý překlad!!!! :-)
OdpovědětVymazatDakujem momo:)
OdpovědětVymazatVeľmi pekne ďakujem. Ria
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatSkvělé, díky moc za další kapitolu
OdpovědětVymazatDíky za překlad
OdpovědětVymazatMockrát děkuji za překlad všech dalších přidaných kapitol. Skvělá práce. :-) :-)
OdpovědětVymazatPerfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad další kapitolky ! ! !
OdpovědětVymazatDěkuji: :-) Suzy
OdpovědětVymazatAhoj! Po týždňoch som sa znovu prišla kuknúť na tvoj blog s malou dušičkou, že čo ak tu niečo bude, a ono bolo! Takže by som chcela vyjadriť vďaku, že si sa k prekladu vrátila a my budeme ďalej spoznávať príbehy našich obľúbených anjelov :) Linduška Lesní
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za nádherný preklad... :-);-)
OdpovědětVymazatMoc dekuji za dalsi preklad
OdpovědětVymazatMoc krát ďakujem za ďalšiu kapitolku :)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad.
OdpovědětVymazat