Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 8. kapitola

8
Raphael stál na balkónu bez zábradlí, který patřil k jeho pracovně ve Věži a přemýšlel nad zprávou, kterou před okamžikem obdržel od Naasira. Upír byl momentálně umístěn ve dříve ztraceném městě Amanatu, které ve vysokohorském regionu v Japonsku nedávno povstalo k novému životu. Městu vládla jeho matka, žena archanděl takového věku, že byla právem nazývána Pradávnou.
Oživení Amanatu nabralo na rychlosti, řekl ženě s tak bledými vlasy, že působily zlatobíle. Když Elena prolétávala nedaleko Věže, sledoval, jak jednotlivé prameny jejích vlasů odrážely světlo z okolních mrakodrapů.
To jsme přece čekali. Elena začala klesat doleva. Dej mi chviličku. Ransom chtěl, abych mu pomohla vystopovat jednoho problémovýho upí – mam tě!

Raphaelovo vidění bylo stejně ostré, jako zrak dravce. Sledoval ji, jak v letu vytáhla mobilní telefon a zachytil i její výraz radosti, když se dozvěděla, že druhý lovec na zemi upíra odchytil. Družky archandělů byly velmi vzácnými stvořeními. Kromě Eleny, nosila tento titul oprávněně jen Elijahova Hannah. Manžela Nehy, Erise, bylo zdvořilé tímto titulem také nazývat, ale jeho pozice nebyla srovnatelná s pozicí ani jedné z těchto žen. Neznamenalo to, že Hannah s Elenou si byly podobné. Ne, jejich temperamenty a pohled na svět byly tak rozdílné, jako oheň a led.
Z těchto dvou zmíněných žen to byla Raphaelova družka, která byla považovaná za obzvláště zvláštní stvoření.
„Proč ještě stále pracuje pro Spolek?“ zeptala se ho Favashi, když se naposledy viděli a v jejím tónu hlasu zaznívalo upřímné zmatení. „Copak nerozumí poctě, kterou její pozice přináší?“
Favashi věří, že by ses měla vzdát své záliby v nahánění upírů a stát po mém boku jako správná družka.
Nic proti Favashi, v porovnání s Lijuan, která vyrábí zombíky, se zdá docela obstojná, ale ví houby o tom, jak to mezi náma dvěma funguje.
Raphael se pousmál. „To je pravda,“ a v momentě, kdy se Elena začala řítit nezadržitelnou rychlostí k zemi, zachytil svou družku kolem pasu. „V téhle rychlosti, by ses určitě „rozmázla“, jak to sama označuješ.“
„Letěla jsem takhle rychle jen proto, že jsem věděla, že mě chytíš.“
Raphael byl bytostí nesmírné moci a síly, prožil už jeden a půl milénia, a přesto… Elena měla schopnost ho takhle prostými slovy šokovat. Její důvěra pro něho představovala neocenitelný briliant.
Jeho družka se jemně zachvěla a její světle šedé oči potemněly. Stříbrný proužek, který se jí začal utvářet kolem duhovek, byl v půlnočním Manhattanu obzvláště viditelný.
„Takže,“ pronesla a s potěšeným povzdechem se k němu přivinula blíž, „co si myslíš, že tvoje matka teď udělá?“
„To zatím nevím.“ Caliane byla divokou kartou, se kterou nikdo nepočítal – a nejméně pak syn, kterého nechala celého polámaného a krvácejícího uprostřed louky daleko od jakékoli civilizace. „Když se probudila, tak neprojevila žádný zájem o vládu jinde, než v Amanatu, ale už začíná sbírat zpět svou moc a sílu a v Kádru je neobsazené místo.“
Kádr Desíti nesl svůj název tak dlouho, jak daleko sahala psaná historie andělského druhu. A tento název se nezměnil ani v dobách, kdy jedno nebo dvě staletí vládlo jen devět archandělů a čekalo se, než povstane ten desátý. Taková časová období byla v životech nesmrtelných pomíjivá. A tentokrát bylo desáté místo neobsazené méně, než zlomek vteřiny, protože poprava Urama se odehrála před necelými dvěma roky.
„Návrat Caliane by mohl vychýlit rovnováhu sil ve světě.“  V jistých dobách se stalo, že počet archandělů poklesl k sedmi, ale nikdy jich nebylo více, než deset. Jednalo se o přirozenou rovnováhu, která zaručovala, že nejsilnější predátoři planety pro sebe budou mít dostatečně velká teritoria.
„Je tu totiž jeden anděl, který se nachází na vzestupu k pozici archanděla-„
„Tím, že se nachází, máš na mysli…“ Zeptala se Elena a připomněla mu tak, že pod povrchem byla stále ještě nebezpečně blízko smrtelníkům. Nesmrtelnost byla dar, který se potřeboval zakořenit a usadit.
„Dekáda, možná století.“ Raphael natočil její obličej do strany, aby mohl zkontrolovat modřinu, kterou si udělala během jejich odpoledního tréninku. „Vzhledem k moci a síle, kterou panuje, se to nedá předpovědět.“
„V tom případě máme dost času na to, abysme vymysleli nějaký řešení.“ Elena ho objala a natočila tvář k jejímu milovanému Manhattanu.
„A pravdou je, že kdyby Caliane chtěla znovu vládnout světu jako člen Kádru, tak by jí stejně nemohl nikdo zastavit.“
Ne. Jeho matka byla příliš mocná. A když se rozhodla uložit ke staletí trvajícímu Spánku, byla také šílená. Po probuzení mu řekla, že její mysl byla v pořádku a její činy tomu také napovídaly – ale Raphael věděl, že šílenství starých archandělů bylo záludné. Perfektním příkladem byla Lijuan.
Jason se obává, že Lijuan znovu vytváří své znovuzrozené. Tuto zprávu obdržel teprve před hodinou. Jeho šéf špionáže zvládl kontrolovat svou síť špehů i během pátrání po vrahovi Erise.
„Cože?!“ Elena zavrtěla hlavou.
„To nedává žádnej smysl – ty potvory jsou tak infekční, že by mohly zamořit celý její území a pak i území ostatních členů Kádru. Navíc přeci viděla, že se můžou obrátit proti ní.“ Dokonce ani ona není tak mimo.
Nejsem si jist, že s tebou souhlasím. „Je stará a staří archandělé ne vždy smýšlí tak, jak by měli.“
Elena si s odpovědí dala načas. Pohledem sledovala malou letku andělů, kteří se chystali přistát na balkóně pod nimi. „Možná přišla na způsob, jak jejich infekčnosti zamezit. A taky jak se ujistit o jejich loajalitě.“
„Pokud tomu tak je, pak bude nezastavitelná.“ Naposledy, když Lijuan povstala, zbytek Kádru se spojil proti ní a chtěli ji popravit. Jenže místo toho ji nevědomky pomohli k jejímu zvláštnímu vyvinutí – teď už nebyla zcela hmotná, jako všichni ostatní. „Musím přijít na způsob, jak posílit svou novou schopnost.“ Jeho schopností byla síla života, zrozená z pouta s jeho družkou se smrtelným srdcem a byla protilátkou smrti, kterou s sebou nesl dotyk Lijuan.
„Škoda, že v tomhle směru už nemáme na svý straně moment překvapení.“ Raphael sjel dlaní po jejích hedvábných vlasech a usmál se. „Ty dokážeš vždy poskytnout nová překvapení, Eleno. Jsi mou tajnou zbraní.“
Elena se rozesmála a oči jí tančily radostí. „Řekl ti Jason něco o Neze, když tě kontaktoval?“
„Pokud se nejedná o všeobecně známé informace, tak mu krevní přísaha zabraňuje se o čemkoli zmiňovat.“ Je to otázka cti.
Aha, chápu. „Jenom doufám, že je v bezpečí.“ Na její kůži barvy tmavého zlata se objevil stín obav. „Naposledy, když jsem Nehu viděla, vypadala…“ Elena se zachvěla.
„Jason si umí poradit.“ Raphael neznal detaily všech událostí, které se staly, když byl Jason dítě, ale dokázal si dát dohromady dostatečné množství střípků informací, aby pochopil, že anděl prožil věci, které by nikdy nemělo podstoupit žádné dítě.  
Elena k němu zvedla zrak – jakoby zachytila něco, čeho si nebyl vědom, že prozradil. „Ty se o něj pořád bojíš.“
„Na rozdíl od Dmitriho,“ řekl a pustil jí, aby mohl dojít na okraj balkónu. Myslí mu prolétly obrazy mladého anděla s úchvatně černými křídly, který, když ho Raphael poprvé potkal, jen velmi zřídka promluvil.
„Jasonovi nikdy nehrozilo, že by ho věčnost znudila.“
Elena se postavila po jeho boku a křídlem se dotkla toho jeho. Byla to intimita, kterou nedovolil nikomu jinému. „A ty si myslíš, že to se může změnit?“
„Naopak. Důvodem, proč byl Dmitri tak znuděný, bylo to, že zakusil každý hřích a utápěl se v pocitech.“ Nekonečný koloběh rozkoše a bolesti byl jeho pokusem o útěk od ztráty, která Dmitriho zdevastovala. Ale konečným výsledkem byla jen emocionální otupělost, o které byl Raphael přesvědčený, že jí nikdy nic nepronikne, natož pak smrtelnice se zlomeným duchem.
„Naopak Jason,“ pokračoval, „se nenechá unést ničím.“ Raphael ho znal už příliš dlouhou dobu na to, aby si neuvědomil, že Jason nedovolil ani svým milenkám, aby se dostaly hlouběji. Jejich doteky nepronikly dál, než k jeho kůži.
Elena si potichu povzdechla. „A takovej byl vždycky, mám pravdu? Existuje spolu se zbytkem světa… a přesto mimo něj. Je stínem, kterej se nikdy nezapojí.“
Raphael necítil potřebu s ní souhlasit nahlas, protože to byla naprostá pravda. Jeho šéf špionáže možná nebyl znuděný svou dlouhou existencí, ale byl otupělý v daleko hlubším slova smyslu. „Aby přežil věčnost,“ zašeptal, „potřebuje objevit důvod pro svou existenci, která sahá hlouběji, než povinnost a loajalita.“

Pak vzal do dlaní tvář svého vlastního důvodu existence, která z nesmrtelnosti dělala místo nekonečné cesty, spíš neskutečný příslib. „Povinnost a loajalita jsou mocné důvody a nedají se tak snadno pustit z hlavy… ale nestačí k tomu, aby kvůli nim roztálo srdce, jež bylo téměř sedm staletí uvězněno v ledu.“   

16 komentářů:

  1. mooooc díky za pokračování, míša

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji . Dráža

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za skvělý překlad!!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Veľmi pekne ďakujem. Ria

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělé, díky moc za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  6. Mockrát děkuji za překlad všech dalších přidaných kapitol. Skvělá práce. :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji: :-) Suzy

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj! Po týždňoch som sa znovu prišla kuknúť na tvoj blog s malou dušičkou, že čo ak tu niečo bude, a ono bolo! Takže by som chcela vyjadriť vďaku, že si sa k prekladu vrátila a my budeme ďalej spoznávať príbehy našich obľúbených anjelov :) Linduška Lesní

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za nádherný preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc dekuji za dalsi preklad

    OdpovědětVymazat
  12. Moc krát ďakujem za ďalšiu kapitolku :)

    OdpovědětVymazat