12
„Nikdy jsem neviděla, že by šla
dovnitř s někým dalším.“
To byla velmi opatrně zvolená slova,
ale Jason tyhle hry hrál o staletí déle, než Mahiya. „A slyšela si jí
s někým mluvit, když byla uvnitř?“
„Jestli ti prozradím všechno, co vím,“
pronesla tak pevným tónem hlasu, že byl téměř jako žula, „tak už nebude záležet
na tom, jestli mě Neze prozradíš. Konečný výsledek bude stejný.“
Jason přemýšlel nad tím, proč by
princezna potřebovala shromažďovat takhle nebezpečné informace. „Potřebuješ
něco k vyjednávání,“ hádal. „K vyjednávání o čem?“
„Proč tohle děláš?“ Její pohled byl
pronásledovaný, její zornice byly oproti jasně kočičím duhovkám jako živoucí
čerň. „Proč mě chceš připravit o všechno, co mám?“
Její pohled zasáhl část jeho
osobnosti, o které raději předstíral, že neexistovala. A přesto se nestáhl a
nepřestal se domáhat její odpovědi. Potřeboval vědět koho Mahiya v té
místnosti s Nehou zaslechla, protože pokud by byla pravda to, co se zatím
jen domníval, celý svět by se mohl utopit v takové hrůze a hororu, jaké si
nikdo nedokázal představit.
Princezna se k němu otočila zády,
její křídla splývala v půvabných obloucích až k prachem pokryté zemi
a byla přímým kontrastem toho, jak ztuhlá byla její záda. „Jestli brzy
neobjevím cestu pryč, tak tu zemřu.“ Její slova byla tak neúprosná, jako země,
která je obklopovala. „Neha mě nikdy dobrovolně nenechá, abych si žila svůj
vlastní život, a už nemá žádný důvod k tomu, aby mě držela na živu – celou
dobu jsem byla užitečná jen proto, že jsem byla prostředkem k mučení
Erise.“
„A také jako náhražka za Erise, kterou
místo něho mohla trestat,“ pronesl Jason. Všechny střípky, které dosud zahlédl,
se spojily dohromady a vytvořily nehezký, pokroucený celek. „Kam se máš
v plánu vydat?“
Mahiya se otočila a předvedla mu své
prázdné dlaně. „Kam bych mohla jít?“ V každém jejím slově se zrcadlil
žhnoucí vztek. „Chci žít daleko od tohoto vězení z nenávisti. Klidně v
nějaké zchátralé chatrči. Ale Neze se může postavit jen jiný archanděl, tudíž
budu muset jít za nějakým dalším členem Kádru.“
„Nejblíže je Lijuan.“
Celým jejím tělem otřásla oslepující
hrůza, která byla tak surová a hluboko sahající, že Jasona ten pohled přiměl
k něčemu velmi vzácnému – zvedl ruku, aby se jí mohl dotknout a chytil ji
za paži. „Mahiyo.“
„Za Lijuan ne.“ Její hlas byl
ochraptělý, jako kdyby předtím křičela.
„O to už ses pokusila,“ hádal znovu.
Přesto že byl jejich dotek jen zběžný, stále na dlani cítil teplo její kůže.
„Co se stalo?“ Ve dvoře Lijuan se mohla setkat s tisíci různými hrůzami,
s tisíci nočními můrami, které měly propůjčenou kůži, krev i tělo.
Mahiya se opřela zády o strom a její
profil osvítily sluneční paprsky, které v jejích vlasech vytvořily náznak
záře západu slunce. „Je poměrně obtížné vézt rozhovor s mužem, který vidí
všechno.“
„Chtěla si říct, že je poměrně obtížné
manipulovat se mnou tak, abych viděl jen to, co chceš, abych viděl.“ Pravdou
bylo, že jeho síla nevycházela z toho, jak dobře v ní dokázal číst,
ale z jeho smířením se s tím, kolik toho nepochytil. Dokonce i v
případě, že někoho znal již celá staletí, si byl Jason vědom toho, že odhalil
jen náznaky z celé komplexní mozaiky, kterou byl vnitřní život té osoby.
Žena, stojící před ním, měla velmi
spletitý dezén vedoucí k jejímu srdci a emocím, který nemusel nikdy
pochopit. K tomu, aby její emoce pochopil, neměl Jason potřebné
schopnosti. Všechno, co mohl udělat, bylo sledovat vodítka, která ostatní brali
za samozřejmá, pak si tato vodítka spojit dohromady a vytvořit si obrázek
jejích emocí. Jason moc dobře věděl, že zbytek světa to takhle nedělal, věděl,
že jeho neschopnost přiblížit se na emocionální úrovni k ostatním kolem sebe
bylo nedostatkem na jeho straně. Trápilo ho to natolik, že se zhruba před sto
lety rozhodl promluvit s Jessamy.
Příjemná
a něžná učitelka malých andělů si na zvážení jeho otázky vzala spousty času.
„Řekla bych,“ pronesla nakonec, „že v sobě máš dostatek kapacity na to,
abys dokázal cítit stejně jako každý jiný nesmrtelný. Možná i více. Tvé srdce
je tak objemné, že mě to občas až děsí. A to jak v sobě držíš všechny emoce
uzamčené…“ Jessamy mu věnovala odhodlaný pohled. „Ta bouře se ti jednoho dne
vymkne kontrole, tím jsem si naprosto jistá. Ale zatím si ještě nenašel důvod
k tomu, abys to riskoval.“ Pak ho obdařila smutným úsměvem. „O vyhýbání se
bolesti něco vím, takže mi má slova můžeš věřit.“
Jason cítil vůči Jessamy obrovský
respekt a věděl, že mu nelhala. Narodila se s deformovaným křídlem, a
proto pro ni sólové létání nikdy nepřipadalo v úvahu. Během života si
protrpěla taková muka, že si to nedokázal představit. Její trápení by nikdy
nezmenšoval a nikdy by ho nepovažoval za méně důležité než skutečnosti, které
zformovaly jeho. Ale přesto byl přesvědčený, že cesty, kterými se ubíhaly
jejich životy a během nichž se vyvinuly jejich osobnosti, byly zásadním
způsobem rozdílné.
Tak jako si on nedokázal představit,
jaké to bylo, nemoci vzlétnout do oblak dle libosti, Jessamy si neuměla
představit, jaké to bylo, být sám. Zcela a absolutně sám. Ne na hodinu, ne na
jeden den, nebo jeden rok, ale po celé dekády. Byl sám tak dlouho, že zapomněl
jak mluvit, jak být živou bytostí. Ta nekonečná samota ho v době, kdy byl
ještě malým chlapcem s příliš těžkými křídly, o něco připravila a na
rozdíl od Jessamy věřil, že to byla permanentní ztráta. Ztráta, která se nedala
změnit – stejně jako se nedal změnit fakt, že ostrov, na kterém se narodil, a
kde byla pohřbená jeho matka, byl navždy pryč. Smetlo ho obrovské zemětřesení,
které vyvolala erupce sopky pod hladinou moře. Připadal si, jakoby jeho rodiče
nikdy neexistovaly, jakoby tu samotu uvnitř sebe nosil od vždy.
„Očividně,“ pronesla Mahiya do
nastalého ticha, „jsem tedy bez možností.“ Evidentně využila jeho odmlčení
k tomu, aby si nasadila masku ženy, která vyrostla na královském dvoře. Na
dvoře, kde byl jed nejčastěji doručen s medově sladkým úsměvem.
„Nechme těch her.“ Zatímco přeživší,
který se v něm ukrýval, obdivoval její odhodlání a vůli, nemohl jí
dovolit, aby nad ním měla navrch. „Rozhodni se a rozhodni se rychle.“
Tělem se jí rozlilo slabé zachvění a
Jason věděl, že pod jejím tvrdohlavým odmítáním se mu podvolit, se bála. Nerad
vyvolával v ženách strach, protože to s sebou přinášelo příliš mnoho
vzpomínek, které bez ohledu na to, jak moc byly staré, nechtěly vyblednout.
Od
toho, jak bezúspěšně bušil na dveře, aby se dostal dovnitř a mohl zastavit to,
co se za nimi dělo, ho brněly celé ruce.
„Ne,
to není prav-„
„Nelži
mi! Viděl jsem, jak ses na něho dívala!“
Ozvěna těch vzpomínek přežila staletí
času, ale Jason se už dávno naučil, jak se svými démony žít. Neřekl nic, ani
když se ticho, které je obklopovalo, prosytilo Mahiyiným strachem. A neřekl
nic, ani když na něho jeho vlastní instinkty zuřivě vrčely, aby zneškodnil
cokoli, co její strach způsobovalo.
„Musíš mi dát něco na oplátku.“ Kolem
jejích rtů se zformovaly tvrdé linie a vypnula se v zádech. „Nemohu se
vzdát své nejcennější informace, aniž bych výměnou nedostala něco stejně
hodnotného.“
V ten moment Jason pochopil, že
tichá a elegantní princezna se naučila svůj strach využívat k tomu, aby jí
posílil, místo toho aby jí rozdrtil.
Nějaká skrytá a neznámá část jeho
osobnosti pocítila pronikavou radost. Ta emoce byla surová a nečekaná a tak
výrazná, že se musel vědomě snažit, aby ji dostal pod kontrolu. A dokonce i po
té stále žhnula jako půlnoční plameny, které mu protékaly žilami.
„Pokud bude tvá informace dostatečně
cenná,“ začal a navzdory prudké reakci, kterou v něm Mahiya vyvolala, se
snažil usilovně přemýšlet. Nakonec došel k závěru, že princezna by si
tento kousek skládačky držela pro sebe i přesto, že by tím mohla riskovat svůj
vlastní život, „promluvím si s Raphaelem.“
Mahiye se ve tváři zračila naděje. „A
bude ochoten-„
Jason nehodlal k vyjednávání
používat lži a poloviční pravdy. „Žádný archanděl kvůli tobě nepůjde do války,“
řekl upřímně. „A nezáleží na tom, jaká tajemství znáš.“
Mahiya cítila, jak se začínala
rozpadat na kousíčky. Jen několika málo slovy se Jasonovi podařilo zničit
jedinou kapičku naděje, kterou si během veškerého ponižování, ubližování a
celoživotní jistoty toho, že žila na vypůjčený čas, zoufale opečovávala. A
nejhorší na tom bylo, že u toho neprojevil ani jedinou emoci – jako kdyby její
život nic neznamenal. Tohle měl být muž, kterého se chtěla dotýkat, kterého
chtěla poznat?
„A k čemu,“ pronesla, zatímco se
drápala z hluboké propasti zpátky na věž, vystavěnou z hněvu, hrdosti
a trýznivého pocitu ztráty něčeho, co nikdy neměla, „je mi tedy tvůj slib
platný?“
„Přímočarý únik není jediným způsobem,
jak dosáhnout toho, co chceš.“ Jasonův tón hlasu byl drsnější, než ho kdy
slyšela a jeho oči byly tak temné, že působily jako z ebenu. „Vyrostla si
na královském dvoře, tak přemýšlej.“
Mahiya po jeho rozhněvaných slovech
jen zamrkala, své vlastní emoce odsunula stranou.
„Tu informaci,“ požadoval Jason dříve,
než mohla rozplést své zamotané myšlenky. Nakonec se ukázalo, že její
rozhodnutí nebylo vůbec složité. Chladnou a tvrdou realitou bylo, že Jason měl
pravdu – vůbec nezáleželo na tom, že ona neudělala nic, čím by se zasloužila o
uvěznění v tomto pozlaceném vězení. Neha byla vládcem tohoto teritoria a
nad všemi svými lidmi měla absolutní autoritu. Pokud by chtěla Mahiyu mučit
celou věčnost, tak to bylo její právo.
A jak Jason poukázal, žádný jiný
archanděl by nezakročil a pro informaci, kterou Mahiya střežila, by nešel do
války. A proto to musel být Jason. On ji alespoň nelhal. Právě naopak, měl ve
zvyku být až příliš upřímný a tím dokázal člověka připravit o všechny iluze a
naději. Mahiya se rozhodla, že zariskuje a bude doufat, že Jason dodrží svoji
část dohody.
„Lijuan,“ řekla a při vzpomínce na
chlad před onou místností, ze kterého jí doslova tuhla krev v žilách, se
jí bolestně sevřel hrudník. „Nikdo ji neviděl přicházet a nikdo ji neviděl
odcházet, ale vzhledem k tomu, že už není tak docela hmotná, to nic
neznamená. Slyšela jsem jí mluvit s Nehou v té místnosti, co jí
střeží zlatý had – a ano, jsem si jistá, že to byla ona. Její hlas je skutečně
osobitý.“ V Lijuanině hlasu se ozývaly tisíce výkřiků.
Jason se na dlouhou, dlouhou dobu
odmlčel. Stáčející se spirály a drobné tečky jeho tetování na obličeji byly ve
slunečním světle velmi výrazné. Když nakonec přeci jen promluvil, řekl, „
potřebuji, abys zjistila, jestli se mezi dvořany – těmi níže postavenými, i
výše postavenými – nepohřešuje nějaká žena. Soustřeď se na ty, které nebývají
středem pozornosti.“
Mahiya byla tak náhlou změnou tématu
konverzace velmi překvapená, a proto mu automaticky odpověděla, „To by nemělo
být vůbec složité zjistit. Obyvatelstvo žijící uvnitř pevnosti je velmi dobře
monitorováno.“
Jason roztáhl křídla, ze kterých se
vyvalila temnota a Mahiya věděla, že to bylo znamení toho, že jejich rozhovor
byl u konce. „A to bylo všechno?“ zeptala se. Chtěla ho popadnout, pořádně
s ním zatřást a rozdrtit ty obsidianové štíty, kterými se udržoval mimo
dění okolního světa. „To bylo všechno, cos mi chtěl říct?“ Tak snadno zničil
všechno, co měla a okamžitě na ni zapomenul.
„Prozatím ano.“ Pak se vznesl a
odletěl.
Mahiya zaťala zuby a přinutila se
k dalšímu vzletu z místa. Věděla, že jejich konverzace skončila,
protože ho nikdy nemohla dohonit. A nejen to, Jason byl šéfem špionáže. Když se
chtěl vytratit, Mahiya nemohla doufat, že by ho dokázala vysledovat… a Neha to
musela vědět.
„Hra,“ procedila skrz zuby zaťaté
vztekem, který oslepoval. „Už od začátku to celé byla jen hra.“ Neha to na ni
nastražila tak, aby selhala, aby zemřela.
Díky moc za další kapitolu :-)
OdpovědětVymazatdik za preklad
OdpovědětVymazatKrasny preklad :) ale Jasona by som prefackala .. :D
OdpovědětVymazatDíky za pokračování :)
OdpovědětVymazatSkvělé ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad další kapitolky ! ! !
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad je čím dal zajímavější
OdpovědětVymazatMoc děkuju za překlad
OdpovědětVymazatMoc díky, Míša
OdpovědětVymazatMoc děkuju. Dráža
OdpovědětVymazatMoc díky za překlad. Jako vždy perfektní.
OdpovědětVymazatMockrát děkuji za překlad. Mám moc velkou radost z Tvého překladu. Lidka
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatMoc děkuji. Suzy
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad!!! :-) ;-)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad :)
OdpovědětVymazatDíky za překlad.
OdpovědětVymazat