Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 9. kapitola

9
Jason se díval z okna paláce, který měl být po nějaký čas jeho rezidencí. Jeho pozornost upoutala malá, uzavřená zahrada, která směřovala k horskému štítu. Aby ji viděl, musel projít Mahiyiným palácem až na jeho protější stranu. Když mu princezna ukazovala jeho pokoje, tak se o tomto místě vůbec nezmínila a Jason chápal proč.

Na rozdíl od členěného nádvoří před palácem, byla tahle zahrada skrytá mezi samotnou stavbou a vysokou obranou zdí, která po obvodu chránila celou pevnost. Bylo znát, že byla vytvořená před dlouhou dobou a měla sloužit k potěšení. Obsahovala i zavlažovací kanály, které dodávaly divoce kvetoucím rostlinám závlahu i navzdory zdejšímu pouštnímu slunci. Celá zahrada byla evidentně na nějaký čas opuštěná a bylo jí dovoleno nekontrolovaně růst. Široké cestičky mezi jednotlivými záhony byly vykládané exkluzivní dlažbou, která mu prozradila, že tohle místo navrhoval někdo, kdo si myslel, že tu bude trávit spousty času… nebo možná očekával, že ho tu bude trávit někdo jiný – někdo, na kom mu velmi záleželo a pro koho tu chtěl vytvořit skrytý ráj.
Eris.
Jeho mysl si spojila to, po čem pátral – dlažba použitá v této zahradě byla shodná s tou, kterou viděl na schodech do Erisova paláce. Bylo možné, že tenhle palác se skrytou zahradou měl původně sloužit jako Erisovo vězení? Jenže Eris využil čas, který mohl trávit venku k úniku. K úniku, který možná uskutečnil přímo z této zahrady – a proto přišel i o tenhle kousek svobody.
Jason si hodlal svou teorii potvrdit u ženy, která zrovna kráčela po cestě uprostřed divoce kvetoucí zahrady. Mahiya v ten moment vzhlédla, a ačkoliv byl Jason zahalen stíny, všiml si, že princezna pod svou ledově zelenou tunikou nepostřehnutelně ztuhla.
Spodní lem vypasovaného oděvu jí končil nad koleny. Rozparky po obou stranách jí sahaly do poloviny stehen, a zatímco dovolovaly volnost pohybu, také nepůsobily okázale. Tuniku doplňovaly úzké, bavlněné kalhoty, jejichž temně modrá barva dokonale ladila se stejně temně modrým lemováním rukávů i spodního lemu tuniky.
Styly tohoto oděvu se lišily – kalhoty se nosily volné, nebo těsné, samotná tunika mohla mít límec, nebo výstřih, mohla být šitá do široké sukně, nebo obepínat tělo, ale všechny způsoby tohoto oděvu byly většinou doplněné o dlouhý, vzdušný šátek. Tento druh odívání tu viděl už mnohokrát a byl běžný jak u nádeníků a služebných, tak i u dvořanů. Jediným rozdílem byly použité látky a zdobení.
Nebylo vůbec neobvyklé vidět někoho z dvořanů v kousku, který byl ručně zdobený droboučkými perlami nebo výšivkami, pro které byly použité drahé nitě z pravého zlata nebo stříbra.
Mahiya na sobě měla tuniku z lehkého hedvábí, která obepínala její figuru, ale nezdobily ji žádné drahokamy ani výšivky. Výstřih byl decentní a jen zběžně odhaloval ramena. Ranní paprsky slunce rozzářily její zlatohnědou kůži a ve vlasech, spletených do volného copu, jež jí sahal do poloviny zad, spatřil Jason červené odlesky.
Brnění, napadlo ho, Mahiya používala formální oblečení jako své brnění a on ji přistihl bez něho. Hodlal toho využít, a když vstoupila ze zahrady do paláce, už na ni čekal v přízemí. „Chystala ses odejít?“ zeptal se a byl zaskočen způsobem, jakým jí paprsek slunce prozářil žlutohnědou barvu očí do ještě intenzivnějšího tónu.
„Ne.“ Mahiya nad jeho přítomností neprojevila sebemenší náznak překvapení nebo zaváhání. Skoro by si myslel, že ho spatřila a uvědomila si jeho záměr. Sice ji nechránil formální oděv, ale než došla do paláce, tak se alespoň zahalila do emocionálního brnění.
„Nemohu nechat svého hosta, aby jedl sám… můj pane.“
Pěkná slůvka, která nic neznamenala. „Jmenuji se Jason,“ řekl. „Nikdy jsem pán nebyl a ani si nepřeji se jím stát.“
Mahiya zamrkala. „Já tě ale nemohu oslovovat tvým jménem.“
Jason si vybavil kulturní zvyklosti země, ve které se nacházel a snažil se je aplikovat do jejich situace. Vzhledem ke krátkému časovému úseku jejich spojení, Mahiyně statusu princezny a tichým pravidlům Nehy dvora, mu došlo, že kdyby ho Mahiya na veřejnosti oslovila jménem, přiměla by všechny přítomné k závěru, že jejich krevní přísaha vyústila do mnohem intimnějšího vztahu. „Říkej mi Jasone, alespoň když budeme sami.“
Mahiya souhlasně poklonila hlavou a ladně mávla rukou směrem, který vedl do prosluněné místnosti, ze které byl výhled na hlavní nádvoří. Uprostřed stál naleštěný dřevěný stůl, ke kterému by se pohodlně vešlo šest osob, a už na něm byla naservírovaná snídaně – na protilehlých místech. „Kromě sloužících, kteří sem docházejí jednou týdně uklízet, tu nejsou žádní jiní,“ pronesla, když se oba usadili, a pak zvedla elegantní stříbrnou čajovou konvici, aby mu nalila šálek. „Ale pokud by sis přál, mohu zařídit, aby ti byli přiděleni.“
„To nebude třeba.“ Jason ochutnal sladký čaj, který mu nalila. Byl chuťově bohatý, výrazný po koření a smíchaný s mlékem. Pak šálek odložil zpátky na stůl a chtěl si nalít sklenici vody. Mahiya zrovna servírovala jídlo na talíř, ale přesto k němu zvedla pohled. „Nechutná ti?“
Dříve, než mohl odpovědět, vstala a zmizela za úzkými dveřmi, aby se po několika minutách vrátila s jinou čajovou konvicí. „Možná ti bude tenhle vyhovovat lépe.“
Když si zvedl šátek ke rtům, v ústech se mu rozlila bohatá chuť nejvybranějšího černého čaje. Jednotlivé lístky byly zcela jistě vypěstované na plantážích Nehy teritoria. „Děkuji.“
Jason Mahiyu nezastavil v servírování jeho snídaně. Fakt, že odložila talíř, který pro něho předtím vytvářela a začala mu připravovat jiný – takový, který daleko lépe vyhovoval jeho chutím – mu toho o ní hodně prozradil. Změna jejího rozhodnutí byla založená pouze na jeho preferenci druhu čaje. Byla to chytrá žena s mnoha vrstvami osobnosti… která o sobě ráda dávala zcela jiný dojem.
Po té, co mu podala jeho talíř, obsloužila i sebe a řekla, „vstáváš brzy.“ Obdařila ho pronikavým pohledem. „Nebo vůbec nespíš. Je možné, že si celé ty hodiny před úsvitem létal?“
„Nejsem smrtelník.“ Andělé sice spánek potřebovali, ale čím byli starší, tím ho potřebovali méně. Jasonovi na udržení síly stačilo spát možná dvě noci v měsíci. „Nicméně ty potřebuješ více spánku, než ti bylo v poslední době dopřáno.“ Jemnou pokožku pod jejíma očima hyzdily tmavé kruhy. Kruhy, které nemohly být důsledkem jedné probdělé noci.
V princeznině pohledu se objevil upřímně překvapený výraz, ale vzápětí ho skryla za dlouhými řasami. „Vstávám, když vstáváš ty, můj pane.“
„Jasone.“ Opravil ji.
„Jasone.“
Nejednalo se o velké vítězství, pomyslel si. Její kapitulace byla stejně bezvýznamná, jako další krásná slůvka, kterými ho obdařila. Tohle nebyla žena, která předtím mluvila o škrtící struně a nabídla se, že bude pátrat po zahnuté jehle. Během těch pár hodin, kdy zmizel do stínů noci, Mahiya opět vztyčila štíty odtažité zdvořilosti, za kterými skrývala svou pravou osobnost.
„Řekni mi,“ pronesl, když se rozhodl, že se za její štíty nebude dostávat hrubou silou, ale raději rafinovanými pobídkami, které probudí její zvědavou náturu, kterou předtím prozradila, „o Erisově strážcích.“
Mahiya odložila svůj šálek čaje a začala mluvit. Tón jejího hlasu prozrazoval, že jeho otázku očekávala – což znamenalo, že také přišla na to, proč tuto informaci potřeboval. Ukázalo se, že Erise celkem střežilo dvanáct strážných. Byla to jednotka, jejímž jediným úkolem bylo „chránit“ Erise tím, že ho udržovali v jeho paláci. „Všichni členové této jednotky jsou andělé. Nikdo z nich není upír.“
Vzhledem k tomu, že vězeň mohl létat, dávala okřídlená stráž smysl. „Kdo si myslíš, že zabil Erise?“ Další záblesk překvapení a tentokrát se ho ani nesnažila skrýt. Jasonovi o životě princezny došlo něco dalšího – nebyla zvyklá na to, aby se jí někdo ptal na její názor, natož aby jí někdo naslouchal s respektem, který si její úvahy zcela jistě zasluhovaly.
Nikdo neviděl víc, než osobu, kterou všichni ostatní považovali za nehodnou jejich pozornosti. Právě z tohoto důvodu Jason umisťoval tolik ze svých špehů na místa sloužících. Ale Mahiya nebyla služebná a on ji neznal natolik dobře, aby mohl posoudit, zda s ním nehrála jen velmi dobře promyšlenou hru a její „skutečná“ tvář nebyla stejně falešná, jako její očividná odtaživě zdvořilá maska. Jednou věcí si byl přesto jistý: Princezna Mahiya se svými ostrými jehlicemi, které i v tento moment skrývala ve vlasech, se v mysli šéfa špionáže, právě stala ještě více fascinujícím stvořením, než byla předtím.
„Nehodí se, abych se k něčemu takovému vyjadřovala.“ Odpověděla s úsměvem na jeho otázku a sebekritický tón jejího hlasu zněl tak přirozeně, že by ho většina přijala za upřímně míněný. „Nemám tolik zkušeností jako ty.“
Aby odkryl jediný kousek informace, byl Jason zvyklý čekat hodiny, dny, nebo i týdny, když musel. „Chtěl bych vidět zbytek pevnosti,“ pronesl a dovolil jí tak, aby věřila, že její opatrně kalkulovanou (ne)odpověď přijal.
„Samozřejmě.“ Jakmile dojedli, Mahiya rychle sklidila stůl a pak ho vyvedla z paláce. „Pevnost je příliš rozsáhlá, než abychom jí mohli projít pěšky – mohu ti jí ukázat za letu a pak-„
„Ne, zaveď mě přímo k místu, které se využívá pro formality.“ Jason ze sebe nechtěl na bolestně modré obloze udělat snadný terč. Neha sice neměla důvod k tomu, aby ho z ní sestřelila, ale Neha byla archanděl. A jediný člen Kádru, kterému Jason důvěřoval, byl Raphael.
Mahiya zaváhala. „Pokud bys mi poskytl okamžik, potřebovala bych se vrátit do svých pokojů. Kdyby mě má lady viděla takhle oblečenou na hlavním dvoře, nebyla by potěšená.“
Jakmile Jason přikývl, Mahiya věděla, že se ocitla v pasti. Během času, který by jí zabralo převlékání, by musela nechat šéfa špionáže samotného a poskytla by mu tak šanci, aby se jí znovu zbavil – ale jít tak, jak byla oblečená teď, nemohla. Neha by to vnímala jako urážku a přitáhnout pozornost ženy archanděla by byl vzhledem k jejím plánům opravdu velmi hloupý tah. Nezáleželo na tom, co ji to bude stát, musela polknout svou hrdost, kousnout se do jazyka, sklonit hlavu… prostě udělat cokoli, co obnášelo přežít tu o chvilku déle.
Mahiya poděkovala Jasonovi za jeho trpělivost a vydala se nahoru. Jakmile se ocitla ve svém pokoji, okamžitě si začala rozepínat drobné háčky na kotnících, které upevňovaly přilehlou bavlnu kalhot. Mnozí z mladší generace ve městě pod tunikou raději nosili přiléhavé džíny, ale Neha byla archanděl ze starých časů a v pevnosti preferovala dodržování tradičního oblékání.
Když jí nešly rozepnout knoflíčky kolem průstřihů na křídla, byla frustrovaná, ale nakonec se jí to podařilo a nechala ze sebe tuniku sklouznout na zem. Mahiya nezvolila sárí, ale další tuniku. U Jasona bylo pravděpodobné, že dříve, či později vzlétne do oblak, a zatímco oceňovala, že sárí dokázalo ženě propůjčit ladnou eleganci, také věděla, že se nejednalo o zrovna vhodný oděv pro létání.
Zvolená tunika byla ze světle žluté látky, bohatě vyšívané bílými květy s droboučkými sklíčky v jejich středu. Byl to velmi formální kousek, který neporušoval etiketu truchlení. Jemné bavlněné kalhoty, které obepínaly její nohy, měly ladící bílou barvu. Stejně bílou barvu měl i dlouhý šátek, který poskládala po jeho delší straně a položila si ho přes levé rameno, kde ho k tunice uchytila drahokamy zdobenou broží, kterou směla používat, přestože patřila ke Klenotům pevnosti.
Vlasy představovaly tu jednodušší část. Vyčesala si vzadu na hlavě úhledný uzel, který upevnila ostrými, kvalitními jehlicemi, jež se jí podařilo koupit od projíždějícího prodejce, aniž by o tom kdokoli věděl. Vyměnila je za bohatě zdobené sárí. Prodejce byl přesvědčený, že se mu podařilo uzavřít dobrý obchod, ale tyhle jehlice dokázaly Mahiye v temnotě poskytnout neocenitelný pocit bezpečí. Byly pro ni neustálým připomenutím toho, že nebyla zlomeným stvořením, ale ženou, která byla za své právo žít, za své právo existence, ochotná bojovat.
Svou tvář nechala nedotčenou. Její oči už tak přitahovaly příliš mnoho pozornosti – a to samo o sobě stačilo.
„Máš tak krásné oči.“ Tehdy byla Mahiya ještě dítě a nevěděla, proč se jí z těch slov dělalo nevolno.
„Děkuji.“
Žena archanděl, o které jí bylo řečeno, že je její tetou, jí věnovala pozvolný úsměv. „Máš je po svém dědečkovi. Jeho krevní linie, jak se zdá, skutečně pokračuje.“  
Mahiya se chladem z té vzpomínky otřásla, ale rychle vklouzla do bot na tenké podrážce. Kožené pásky kolem palců a kotníků byly osázené blýskavými drahokamy. Nikdo by nikdy nemohl říct, že Neha neposkytla dítěti, které „adoptovala“ veškerý luxus.
Po necelých sedmi minutách, kdy vstoupila do svých pokojů, už sbíhala zpět dolů – kde našla Jasona, jak stojí před altánem uprostřed nádvoří s rukama sepnutýma za zády a s pohledem upřeným na palác, který býval Erisovým vězením. Úlevou vydechla vzduch, o kterém ani nevěděla, že ho zadržovala.
Při pohledu na něj si uvědomila, že sem vůbec nezapadal, a když kráčela k altánu, obdivovala jeho drsnou mužnou krásu. Pro kultivované zvyky a uhlazenou eleganci, které patřily k Nehy království, byl příliš nezkroceným stvořením – od divokého tetování, které pokrývalo levou část jeho tváře, přes neochvějnou čerň jeho křídel, až po jednoduché linie jeho oblečení, které se skládalo z černých kalhot, černých těžkých bot a stejně černé košile bez jakýchkoli zdobných prvků. Co se Jasona týkalo, všechno velmi hlasitě křičelo, že to byl muž, anděl, který kráčel svou vlastní cestou.
Možná Neze nabídl svůj respekt, napadlo Mahiyu, ale nikdy by ji neuctíval jako polobohyni. Pohledem sklouzla k jeho vlasům, spleteným do pevného copu, který začínal na temeni jeho hlavy… a v ten moment si všimla, že měl podél páteře černé pouzdro s mečem, jehož popruhy splývaly s černou košilí.
„Kromě stráží Neha nikomu nedovoluje nosit ve formální části pevnosti zbraně.“
Jason se střetl s jejím pohledem, a přesto, že věděla, že to musela být iluze, si připadala, jakoby z ní opět četl, jako z otevřené knihy… že viděl věci, které nikdy neřekla živé duši.
„Neha,“ pronesl, „ví, jak já pracuji.“
Mahiya pochybovala, že kdokoli mohl skutečně chápat, jak šéf špionáže pracoval, ale přesto využila situace, kdy mohla přerušit jejich oční kontakt - sklopila zrak a přikývla. „Můžeme?“
Když se vydali napříč nádvořím, Jason utichl. Jeho mlčení bylo natolik hlubokomyslné, že muselo být jeho součástí. Nejednalo se o úmyslný akt, jak ji znervóznět. Bylo to zvláštní, ale Mahiya si zakrátko uvědomila, že ji nastalé ticho vůbec nezneklidňovalo – Jasonovo mlčení bylo na rozdíl od lží, které tu vycházely z úst ostatních, velmi upřímné.
„V tuhle hodinu najdeme mou lady v přijímací místnosti.“
V tento den byla Neha pravidelně k dispozici těm z jejího teritoria, kteří si s ní přáli mluvit osobně. Chtěla být paradoxně spravedlivou královnou jak pro aristokraty, tak i pro farmáře své země. „Je natolik brzy, že bychom ji mohli zastihnout nezaneprázdněnou,“ dodala v momentě, kdy procházeli složitě zdobenou bránou, dost velikou na to, aby jí mohlo bok po boku projít najednou několik slonů.
Celá pevnost byla vzhůru a hýřila životem a Mahiya kývala na pozdrav mnoha lidem, které míjeli. Všechny ženy byly spíž než v intenzivních rudých, žlutých a modrých barvách typických pro tento region, oblečeny v decentních barevných tónech. Ale styly jejich oděvů se velmi různily. Velké množství z nich na sobě mělo všední oděv. Několik upírek bylo oblečených v padnoucích kostýmcích, které prozrazovaly, že se jednalo o podnikatelky, které do pevnosti směřovaly za obchodem. Několik dalších mělo pracovní sárí. Pak tu byli ti, kteří na sobě měli uniformu strážců včetně zbraní – když se jednalo o zkušenosti a schopnosti jedince, tak Neha nikoho nediskriminovala.
Většina z těch, které míjeli, se dívala na Jasona a očekávali, že mu budou představeni, ale Mahiya ignorovala jejich nevyřčené žádosti a pokračovala v chůzi. Velmi dobře si uvědomovala, že šéf špionáže nebyl mužem, který by se chtěl účastnit politických her dvořanů. Jakmile se ocitli z dosahu hlavní třídy pevnosti si Mahiya oddychla. Přijímací místnost byla ve skutečnosti velkým kamenným altánem, který byl ze tří stran otevřený. Z podlahy vyčnívalo šest řad po sedmi sloupech, které držely tíhu zahnuté střechy, z níž vycházela obrovská terasa.
Neha obvykle své poddané oslovovala z vyvýšeného trůnu, který byl uvnitř altánu, ale ten byl v tuto chvíli prázdný. Místo toho, aby požádala strážce, aby pro ně otevřeli dveře, za kterými se nacházelo schodiště vedoucí ke střešní terase, ustoupila dozadu a vzlétla. Od námahy, kterou vyžadoval vzlet z místa, jí rozbolela křídla. Jason samozřejmě takové potíže neměl a přistál na terase dříve, než ona.
Její instinkty se ukázaly správné – Neha stála na okraji terasy, odkud byla odstraněna původní mřížkovaná stěna, která zabraňovala nerušenému výhledu do okolí. Pohled ženy archanděla směřoval do hor, jejichž řídce zarostlé kopce se koupaly ve zlatavé záři brzkého ranního slunce.
„Jeho pohřební hranice se rozhoří zítra,“ pronesla v momentě, kdy k ní Mahiya došla. „A ty se neoblečeš do bílé. Nikdo se neobleče do bílé.“
Mahiya nepociťovala nad skutečností, že nebude oblečena v bílém žádnou ztrátu – Eris jí byl otcem asi tak jako toulavý kocour svým koťatům. A co se týkalo Nehy důvodů pro takové rozhodnutí, ty neznal nikdo jiný, než sama žena archanděl.
Mahiya ji ale viděla vedle Erisova zbídačeného těla a slyšela i její truchlivý nářek. Nezáleželo na tom, co se svou pýchou snažila dokázat – stejnou pýchou, díky které Eris strávil tři sta let svého života jako vězeň – Neha pro něho truchlila.
„Má lady,“ odpověděla souhlasně a v jejím hlase zazníval soucit, který se nesnažila skrýt. Její schopnost soucítit s bytostmi, které trpěly – a to i v případě ženy archanděla, která v ní viděla jen nekonečný zdroj pomsty – byla její součástí. Mahiya měla citlivé srdce, které s urputnou odhodlaností opatrovala i ve chvílích, kdy by pro ni bylo mnohem jednodušší nechat se pohltit krunýřem, kterým by už nic neproniklo.

Neha se otočila k Jasonovi a v ten moment vypustila Mahiyinu přítomnost, jakoby jiní přestali vnímat kolem létající hmyz. „Á, šéf špionáže. Co si objevil?“  

14 komentářů:

  1. Skvělé, díky moc za další kapitolu. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další kapitolu ! Dráža

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!!

    OdpovědětVymazat
  6. díky za další kapitolu, míša

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Mockrát Ti děkuji za další kapitolu. udělala jsi mi radost. moc děkuji. Lidka

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za další přeloženou kapitolu. Suzy

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  11. Veľmi pekne ďakujem za kapitolku :)

    OdpovědětVymazat