Archangels Storm - 17. kapitola

17

„Mahiyo, má drahá.“ Arav se chystal uchopit jí za ruku a zvednout si jí ke rtům, aby jí mohl políbit. Mahiya tomu předešla účelnou, zdvořilou úklonou se sepnutými dlaněmi. „Pane,“ řekla, ale v její mysli to bylo myšleno jako urážka. „Nevěděla jsem, že jsi přišel navštívit mou lady.“

„Samozřejmě, že jsem přišel navštívit Nehu.“ Obdařil ji šarmantním úsměvem, o kterém si kdysi myslela, že byl určen jen jí. Od té doby nevěřila úsměvu žádného muže… a začínala věřit muži, který se nesmál vůbec. Zdálo se to nemožné a přece to byla pravda. Mahiya důvěřovala nepřítelovu šéfu špionáže více, než komukoli v této pevnosti – Jasonova slova byla temná a často nemilosrdná pravda, ale nikdy to nebyly lži zabalené v přeslazeném obalu, které ji mohly svým kyselinou prosáklým obsahem rozleptat.

„Jsme přáteli už od nepaměti.“ Aravův pohled zamířil k hradbám, kde Neha stála a sledovala své město. „A samozřejmě jsem chtěl navštívit i tebe – svou oblíbenou milenku. Neviděli jsme se mnoho let.“

„Nejsem tvoje milenka a nebyla jsem jí už celá staletí.“ Cítila se pošpiněná vzpomínkami na to, jak mu dovolila, aby si vzal její nevinnost se zadostiučiněním, o kterém se tenkrát mylně domnívala, že byla starost a péče. „Ať je tvá návštěva úspěšná. Omluv mne, ale už potřebuji jít.“

Když ho chtěla obejít, Arav se jí postavil do cesty. Kdyby na svém odchodu trvala, znamenalo by to, že by způsobila scénu, a zatímco Mahiya neměla problém uhodit Arava do tváře, kdyby to bylo třeba, poddat se takové touze, když Neha stála takhle blízko, by bylo nebezpečné. V jedné věci Arav nelhal – s Nehou byli skutečně přátelé.

Mahiya do dnešního dne nevěděla, jestli tenkrát jednal na Nehy rozkaz. Jestli ji svedl a pak odhodil jako nějaký odpad, protože mu to žena archanděl poručila, nebo jestli to udělal, protože viděl šanci, jak využít nevinnou dívku, kterou neměla žena archanděl v oblibě, a tudíž se nemusel obávat žádné odvety.

„Doneslo se ke mně, že sdílíš komnaty s někým, kdo ti složil krevní přísahu.“ Aravovi se blýsklo v očích. „S Raphaelovým němým domácím mazlíčkem.“

Němým? To byla tak nepochopitelná urážka, že to nemělo obdoby. Jason nebyl zrovna výřečný, ale také nebyl němým stvořením – dokud neměl co říct, tak jednoduše necítil potřebu mluvit. „Zdá se, že Neha,“ odpověděla s ledovou zdvořilostí v hlase, „si ho velice cení.“

Arav zkřivil rty. Ve výrazu jeho tváře se zračila jeho vnitřní zkaženost, které si nebyla vědoma, dokud nebylo příliš pozdě. „Neha truchlí.“

Ah. „A to je důvod tvé přítomnosti? Poskytnout jí útěchu?“

„To je výsada přátelství.“

„Výsada přítele, který si přeje zaujmout Erisovo místo.“

„Jsem silnější, než kdy on byl.“

Jeho arogance byla podepřena skutečností, že Arav byl jedním z Nehy generálů.

„Až budu jejím druhem,“ začal a dříve, než mohla Mahiya ucuknout, jí chytil čelist mezi palec a ukazovák, „tak jí požádám, aby mi tě dala jako mého speciálního mazlíčka.“

Blázen. Mahiya se vykroutila z jeho sevření. Už ji nezajímalo, jestli svým chováním přiláká Nehy pozornost, protože jestli existovala jediná věc, kterou Neha nikdy neignorovala, tak to bylo špatné zacházení s ženami na jejím dvoře. Jakýkoli muž, který byl přistižen, že by ženu bil, k něčemu nutil, nebo vydíral, byl náležitě potrestán odejmutím částí jeho těla – čím horší bylo jeho provinění, tím větší ztrátu pocítil – někteří se dokonce nedokázali zregenerovat.

Nezáleželo na tom, jestli dotyčná žena byla Nehy oblíbenkyní, jestli byla bohatá či chudá, služebná nebo dvořan. Tento zákon byl absolutní a byl jedním z důvodů, proč byla Neha tolik milovanou královnou. Ale tahle Neha, napadlo Mahiyu najednou, a přeběhl jí mráz po zádech, nemusela být Nehou, která vládla teď, když truchlila… alespoň ne v případě Mahiyi. „Někteří by řekli, že je to trest za to, co jsem udělala tobě a tvé matce.“

Mahiya tu mrazivou myšlenku potlačila a obdařila Arava úsměvem, který byl ostrý jako břitva. „Neha si u muže cení nade vše jeho loajality. Pokud by si někdy jen myslela, že zatímco jsi připoután k ní, máš v úmyslu dotknout se jiné ženy, Erisovo utrpení, zatímco byl vykuchán, by se v porovnání s tím, co by nechala udělat tobě, zdálo jako mírný trest.“

Arav zbledl do takové míry, že to bylo patrné i na jeho temné pokožce a okamžitě od ní o dva kroky ustoupil. Mahiya využila jeho momentálního šoku a okamžitě se kolem něho prosmýkla pryč. Zamířila ke stájím – doufala, že společnost koní, které tolik milovala, by jí mohla alespoň trochu uklidnit. Dokud nezmizela za roh, cítila na sobě Aravův pohled, který se jí zavrtával mezi lopatky. Věděla, že zatímco do dnešního dne ji považoval za hračku ke svému pobavení, teď ji vnímal jako něco, co chtěl zlomit. Dnes se jí podařilo vytvořit si nepřítele.

Po třech hodinách od objevení Shabnamina těla a po dokončení několika dalších klíčových úkolů, měl Jason v úmyslu vyzpovídat dvorní dámy, ale místo toho zjistil, že potřebuje mluvit s Nehou.

„Venom žádá o svolení vstoupit na tvé teritorium.“

Neha se pousmála. Zrovna si vykračovala vedle velké venkovní nástěnné malby děvečky nesoucí na hlavě nádobu s vodou.

„Takže marnotratný syn by se rád vrátil,“ pronesla. Smutek a hněv v jejím hlase byly podbarvené vřelostí. „Je na cestě do Útočiště?“

„Říká, že si by si nedovolil cestovat přes tvé území, aniž by ti neprokázal patřičnou úctu.“

Nehy smích se odrazil od okolních mramorových stěn. „A přesto si dovolil utéct k Raphaelovi hned po té, co mu skočila Smlouva.“

„Řekl bych, že kdyby v sobě neměl dost odvahy na to, aby šel svou vlastní cestou, byla bys zklamaná.“ Na druhou stranu, kdyby Neha věděla jak mocným se od té doby Venom stal, rozhodně by ji to nepotěšilo.

Neha se rozesmála ještě víc a pak řekla, „pokud bude souhlasit s tím, že přísaha, která tě svazuje, bude zahrnovat po dobu jeho přítomnosti i jeho, tak jeho žádost schvaluji. Doufejme, že s sebou přinesl dar, který zmírní můj hněv za jeho přeběhnutí.“

Ovšem to, co s sebou Venom přinesl, se nedalo očekávat. Nebyl to žádný exotický had, nebo náhrdelník ve tvaru kobry, nebyl to ani šperky osázený hřeben, či vzácné víno.

„Co to má být,“ pronesla Neha chladným tónem, když jejím očím odhalil mechanickou opici, která zuřivě bušila do bubnů a činelů, zatímco na safírově zbarveném, hedvábném koberci před Nehy trůnem chodila do kruhu.

Venom hračku vypnul. „Úsměv, má lady.“ Ze své pozice v kleku zvedl pohled k ženě archandělu a dovolil slunečním paprskům, které dovnitř proudily skrz okna, aby ozářily šokující zeleň očí, které nikdy nemohly patřit člověku. Podlouhlé zornice se při dopadu světla okamžitě stáhly. „Byl jsem přesvědčený, že zrovna dnes, bys jeden potřebovala více, než jakékoli drahokamy.“

Neha se na dlouhou dobu odmlčela, pak si povzdychla a pokynula mu, aby vstal. „Dejte to do mých komnat,“ řekla služebnému, který diskrétně stál stranou a Jason věděl, že veškeré nebezpečí pominulo. Venomův risk, když narážel na Erisův pohřeb, se vyplatil.

„Řekni mi,“ pokračovala, jakmile služebný odešel, „co si dělal v Raphaelově Věži?“ Její otázka v sobě nesla podtext, který se přel s Venomovou loajalitou vůči Raphaelovi. Ale upír na ni odpověděl, aniž by lhal – a zároveň aniž by prozradil jakákoli tajemství. „Učil jsem se, jak být silnější a lepší a teď jsem byl přidělen ke Galenovi.“

„Ano, Galen je muž, který rozumí trpělivosti. To nikdy nebyla tvoje silná stránka.“

„Trpělivost nemám v povaze.“ Venom pokrčil rameny a Jason chápal, že upír narážel na impulsivnost, která v něm byla zaseta samotnou Královnou Hadů a Jedů.

Neha se pousmála a kalkulovaný podtext její předešlé otázky nahradilo pobavení. „Kdy tě ten barbarský mistr zbrojíř očekává?“

„Jsem v předstihu. Pokud bych mohl žádat o tvou benevolenci, chtěl bych navštívit přátele, které jsem již dlouhá léta neviděl.“

Nehy oči změnily barvu – v jeden moment byly hnědé a v ten další byly zelené s podlouhlými zornicemi. Celé se to odehrálo tak rychle, že si Jason téměř myslel, že se mu to jen zdálo.

„Takže Raphael by chtěl na můj dvůr umístit druhého špeha?“

„Právě si Jasona urazila, má lady.“ Venomovo chování bylo protkané odzbrojujícím šarmem. „Protože zatímco on je jako elegantní kobra, já bych byl jako neohrabaný slon.“

Neha vyčerpaně zavrtěla hlavou a Jason pochopil, že žena archanděl byla vůči Venomovi shovívavější, než vůči komukoliv jinému, kromě Anoushky a Erise.

„Zůstaň, hraj si své hry, ale Venome? Nikdy nezapomeň, kdo jsem.“

Venom se sklonil nad její rukou a přitiskl jí rty na klouby prstů. „Má lady, nikdy nezapomenu, kdo jsi – neStvořila si žádného hlupáka.“

O něco později se Jason s Venomem procházeli po hradbách nad jednou ze skvostných, obřích bran. Upír si při pohledu na město pod nimi povzdychl. Většinu celkové plochy města zabírala obydlí a dokonce i ta nejmenší z nich měla jasně nabarvené dveře, červené okenice nebo modrou střechu. „Chybí ti to tu.“

„Čas od času ano,“ odpověděl Venom. Okolní vánek si pohrával s jeho vlasy a stejně tak i s Jasonovým copem. „V téhle zemi jsem se narodil a v téhle pevnosti jsem byl Stvořený, a ačkoli moje loajalita patří Raphaelovi, moje srdce patří sem.“

Jason zavzpomínal na palmami zarostlé písky Pacifiku, na odlehlý ostrov, který považoval za svůj. Na ostrov, kam se vydal, když chtěl zmizet ze světa. Ačkoli to nebylo místo, kde se narodil, mělo to k němu velmi blízko. „Rozumím.“

„Raphael si myslel, že bys mohl ocenit povědomou tvář. Někoho, komu bys mohl věřit, že ti bude krýt záda.“

„Jsem rád, že jsi tady,“ řekl, zatímco se jeho myšlenky zatoulaly k ženě, která žila tady v pevnosti, obklopená stovkami dalších osob, a která byla přesto neustále sama, bez nikoho, komu by mohla důvěřovat. Dokonce i on měl vzpomínky na to, jaké to je, být milován a ty ho udržovaly nad vodou. Mahiya neměla nic, a přesto měla v srdci naději a její duše měla soucit pro jiné. Silná, byla neuvěřitelně silná. Byla silnější než on, protože zatímco on k přežití potřeboval své neproniknutelné štíty, ona to zvládla bez nich.

„Tak,“ začal Venom, „proč mi neřekneš, co se tu stalo – tvou přísahu neporuším a Raphael to ode mě ani nečeká.“ Jason by ničemu jinému ani nevěřil. „Něco je tu špatně.“ A pak řekl Venomovi o všech třech vraždách, včetně detailů, které do sebe tak docela nezapadaly. „Na tomhle dvoře máš pořád ještě spousty přátel.“ Přátel, se kterými upír zůstával v kontaktu. S některými z nich ze skutečného přátelství a s jinými, protože pro něho byli jednoduše užiteční – pod jeho šarmantním chováním, dokázal být Venom i chladně praktický. „Zkus mezi těmi třemi najít nějaké spojení.“

Všechny vraždy s sebou nesly příliš podobnou, emocionální stopu, než aby byly spáchány rozdílnými osobami. Navíc, Neha neměla žádný evidentní motiv k tomu, aby svou dvorní dámu zavraždila tak nemilosrdným způsobem. Navzdory všemu si Jason prostě nedokázal představit, že by přerušila bdění u Erisova těla, aby mohla takový akt vykonat. Ne, když se jednalo o poslední hodiny, které s ním mohla strávit.

Venom zamyšleně přikývl a znovu si nasadil své zrcadlovky. „Udělám, co bude v mých silách, ale nanejvýš za tři dny budu muset odejít. Nehy benevolence dál sahat nebude.“

„Její rozpoložení dokážeš odhadnout lépe než já – odejdi, až budeš vědět, že je to třeba.“

Jakmile Venom přikývl, položil mu Jason otázku, která vůbec nesouvisela se zdejším děním. „Jak je na tom Sorrow?“ Zmíněná dívka přežila útok šíleného archanděla, ale byla při něm infikovaná toxinem, který jí změnil ze smrtelnice na něco jiného a schopnosti, které tou přeměnou získala, byly zcela nepředvídatelné.

Venom zaťal čelist a na krku mu viditelně vyběhly šlachy. „Na určitý čas za mě upíří trénink převzal Janvier,“ odpověděl a zmínil tak upíra, který nejednou pracoval přímo pod Dmitrim a jehož loajalita ke Věži byla nezpochybnitelná – ačkoli až do této chvíle, bylo užitečnější, když působil jako jejich agent na volné noze.

„Víš, jak dobrej Janvier je,“ dodal Venom, „ale stejně se budu muset pravidelně vracet kvůli tréninkům v rychlosti.“

Venom se dokázal pohybovat s rychlostí útočícího hada a to byla schopnost, kterou s ním Sorrow sdílela. Ta její ale vycházela z jiného zdroje, než jeho.

„Dokáže ji použít, když potřebuje?“

„Ne. A jestli se to nenaučí, tak zemře.“ Jeho slova byla nemilosrdná. „Ale Honor má pravdu – nejdřív se potřebuje naučit všechny základy a teprve pak na ní můžu zase začít tlačit. Bez toho bude pořád dělat hloupý chyby a samotná rychlost to nevyřeší.“

„Kdo převzal její tréninky, když je Honor pryč?“

„Ashwini.“ Venomův výraz tváře se uvolnil a zacukaly mu koutky. „Víš, co udělala Janvierovi, když se naposledy viděli?“

„Vím, že to zahrnovalo med.“ Jason zmíněnou lovkyni a upíra sledoval už od doby, kdy se poprvé setkali a jejich vztah tak docela nikdy nepochopil – v jednu chvíli byli protivníky, kteří by se nejraději zadupali do země a v té další se z nich stali spojenci. Když se Ashwini potřebovala kvůli úkolu vydat do nebezpečného území, které ovládal anděl Nazarach, přizvala si s sebou právě Janviera a safírový přívěsek, který lovkyně nosila na krku, jí daroval také Janvier. A přesto… pokud si byl Jason vědom, tak spolu nikdy nesdíleli postel. „Proč se spolu prostě nevyspí?“ zeptal se Venoma a přemýšlel nad tím, zda mu v jejich vztahu nemohlo něco uniknout.

Venom se tiše uchechtl, a když si posunul zrcadlové brýle z očí, působily v záři slunečního světla přímo strašidelně. „To je pro nás pro všechny záhada.“ Pak naklonil hlavu do strany. „Kdo je ta velmi pěkná žena, která jde naším směrem?“

Jason nepotřeboval následovat směr Venomova pohledu. Mahiynu přítomnost dokázal vycítit – byla jako hřejivý pocit na jeho křídlech. „To je Princezna Mahiya a je moje.“ Neměl žádné právo něco takového říkat, ale když Venom chtěl, dokázal být vůči ženám velmi šarmantní a okouzlující a Jason právě zjišťoval, že si nepřál, aby byla Mahiya okouzlena.

„Ah.“ Upír se od něho otočil a s nenucenou bezstarostností seskočil z brány dolů. Mahiya si v úleku přiložila ruku na srdce, ale Venom přistál lehce jako kočka. Jason přistál po jeho boku, ale raději než na Venoma, zaměřil svůj pohled na Mahiyu.

Upír se zvedl ze své přikrčené pozice a sklonil se nad její rukou. „Ač se to zdá zhola nemožné, věřím, že jsme se nikdy nesetkali.“

Když upír zvedl hlavu a propustil její ruku, Mahiyin fascinovaný pohled setrvával na jeho očích. „Ne, nesetkali… ale já už jsem o upírovi s očima zmije slyšela. Byl jsi přidělen do dvora v Delhi.“

„Ano, byl,“ souhlasil Venom, „ale do pevnosti jsem se vrátil více než jednou. Tenkrát si asi ještě musela studovat v Útočišti.“

„Ano a myslím, že v době, kdy jsem se vrátila zpět, už jsi byl ve službách Raphaela.“

V momentě, kdy Mahiya mluvila o svém návratu, který musel být pro mladou dívku hrozivou zkušeností, Jason postřehl, že se zachvěla a roztáhl křídlo tak, aby se dotklo toho jejího. Byl to intimní akt, ke kterému nedala svolení, a kdyby se na moment zamyslel, uvědomil by si, že nic takového nikdy dříve neudělal. A přesto, místo toho, aby sebou trhla, se uvolnila.

„Jsem ráda, že jsem tě konečně mohla poznat,“ řekla Venomovi a v jejím hlase zaznívala upřímná vřelost. „Neha vždy říkala, že na tvé Stvoření je obzvláště pyšná.“

Venom se zeširoka usmál. Svá další slova adresoval Jasonovi. „Povečeříme společně?“

„Přijď do Mahiyina paláce.“

„Do té doby nashle.“ Než se otočil k odchodu, znovu Mahiye políbil ruku.

Zatímco Mahiya sledovala upírovu vzdalující se siluetu, Jason si prohlížel její profil. „Vůbec si nezaváhala, když se tě chtěl dotknout a povolila mu to.“

„Řekla bych, že nejvíce na vině byl šok – ty jeho oči…“ Mahiya zavrtěla hlavou. „A pak jsem samozřejmě viděla, že je to tvůj přítel.“

Jason cítil nepatrné puknutí – něco uvnitř něj se zásadně zlomilo. Když jí neodpověděl, Mahiya pokračovala dál. „Víš o tom, že se Neha ten efekt pokoušela vytvořit znovu? A někteří z těch, které Stvořila, mají náznak Venomových očí, ale takový úspěch jako u něho, už se jí znovu nezdařil.“

„Bude potěšen, až se dozví, že je jedinečný,“ pronesl Jason, zatímco prozkoumával puklinu, kterou v jeho štítech vytvořila. Poškození bylo hluboké a jeho oprava by nebyla ničím jednoduchým.

Mahiyiny jasné oči se na něho smály. „Jsi na cestě za dvorními dámami?“

Trvalo mu velmi dlouho, než jí odpověděl, její úsměv mezi tím zmizel a výraz její tváře byl soustředěně odhodlaný.

Jason v ten moment věděl, že kdyby mu dala sebemenší záminku, tak by se jí dotkl znovu. Jeho tělo hladovělo nejen po fyzických pocitech, ale i po záhadě, kterou pro něho představovala – a když opadla maska její zdvořilé elegance – tak i po nevysvětlitelné něžnosti, kterou skutečná Mahiya oplývala.