Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 19. kapitola

19
Po té, co se Jason odešel převléknout, sklidila Mahiya čajový porcelán a odnesla ho dolů, do své malé, soukromé kuchyňky, kde si nalila sklenici chladné vody. „Pane Bože.“
Jason byl… Mahiya se zachvěla a přitiskla si studenou sklenku ke krku. Navzdory sexuálnímu žáru, který mezi nimi doutnal a hrozil, že jí roztaví kosti v těle, nebyla zaslepená růžovými brýlemi. Velice dobře chápala, že Jason byl predátorem, který byl na vrcholu potravinového řetězce a jeho loajalita patřila jinému archandělu. A co víc, byl šéfem špionáže se staletími zkušeností v oblasti intrik a mohl si s ní jen pohrávat.

Ale… nikdy jí nic neslíbil, a proto by svým chováním nemohl žádný slib porušit. Naslouchal jí. Choval se k ní jako k někomu, na kom záleželo. A pokud pro něho něco znamenala jen kvůli hodnotě informací, které mu mohla poskytnout, tak jí o tom také nelhal. Nebrala to jako urážku, protože sbírat informace bylo Jasonovou prací.
A nedostatek milostných slůvek a dvoření? Mahiya zavrtěla hlavou. Daleko raději by byla s mužem, který by byl ohledně své touhy upřímný, než s někým, kdo by ji zničil sladkými, svůdnými slůvky lží. Jason měl daleko více cti v jedné jediné kosti těla, než by Arav mohl mít za celý život.
Mahiya zamířila zpátky nahoru. Zkontrolovala svůj make-up a nakonec si doprostřed čela přitiskla třpytivou, stříbrnou kapku. „Ano,“ zašeptala svému odrazu v zrcadle. „Má odpověď je ano.“
V tu chvíli, jako kdyby Jason její tiše vyřčené rozhodnutí zaslechl, se ozvalo zaklepání na dveře. Mahiya vklouzla do stříbrných sandálů a zhluboka se nadechla. Pak vyšla z ložnice a přes obývací pokoj zamířila ke dveřím – za kterými v celé své mužné kráse stál Jason. Měl oblečený bezchybně padnoucí černý oblek s kovově šedou košilí.
„Vypadáš úžasně.“ Byl nádherný. Vlasy měl jako vždy stažené do pevného copu a Mahiya pocítila náhlou touhu ho rozplést. „Neha bude potěšená.“
Výraz Jasonovy tváře se nezměnil, a přesto věděla – „Tobě nezáleží na tom, co si Neha myslí.“
„Právě naopak,“ odpověděl a nechal ji jít po schodech před sebou. Mahiya ucítila mravenčení na šíji. Tentokrát to nemělo být varování. Byla to reakce na uvědomění, že sledoval každý pohyb jejího těla. Mahiye se zadrhl dech a napjala se jí pokožka.
„Rozzuřit archanděla není nikdy dobrý nápad,“ pokračoval, „a přestože to vyžaduje, Neha by nikdy neobdivovala absolutní podřízenost.“
Zrovna vycházeli z paláce a Mahiya zavrtěla hlavou. „Tvůj názor je založený na tvé síle.“ Na síle, o které si byla jistá, že ji měl už od raného dětství. „Ty si můžeš dovolit ji rozlítit, protože jestli tě nevnímá jako sobě rovného, pak alespoň jako někoho dostatečně zajímavého, než aby tě bez váhání zabila. Nevíš, co je to strach.“
„Vždycky jsem nebýval mužem, kterým jsem teď,“ pronesl Jason. V mysli se mu znovu otevřely dveře do minulosti, ze kterých unikl chladný stín, který obalil jeho duši.
Dívala se na něho z druhé strany místnosti a v jejích krásných, tmavě hnědých očích byl povlak bělosti, který tam nepatřil. Pahýl jejího krku měl kolem dokola sraženou, zaschlou krev a seděl na rohu stolu, jako kdyby tam byl úmyslně naaranžovaný.
Jason nekřičel. Věděl, že nesmí křičet. Místo toho se zadíval na tu těžkou věc, která blokovala poklop v podlaze. Byla zabalená v hedvábné látce jasně ametystové barvy.
Ametyst. Tak jeho matka říkávala své oblíbené barvě. Ametystová.
Trvalo mu velmi dlouhou dobu, než to dokázal správně vyslovit, a když pak to slovo použil, vždycky se radostně smála a kolem obličeje jí tančily prameny hedvábně černých vlasů.
„Jasone.“  V něžné, ženské tváři osvícené vřelou září okolních lamp, které lemovaly cestu, se zračily obavy. „Tys… byl nepřítomen. Kam se tvá mysl zatoulala?“
Pod chodidly cítit žhavý bílý písek. Mezi listy palem se proháněl vítr, který shodil kokosový ořech. Po vlhké pláži hopkali racci a zanechávali za sebou stopy, které ihned vyhladila další příchozí vlna.
„Jasone!“ Pojď domů a sněz ten oběd, než vychladne.“
„Na místo, které už dávno neexistuje,“ odpověděl potichu a odtáhl ze své hrudi její dlaň. Položil si jí na levou paži, kde by mu nebyla v cestě, kdyby musel tasit meč. „Ohledně Arava,“ začal, dokud se nacházeli v soukromí, „není důvod, aby ses ho bála.“
„Je velmi silný.“ Obavy v jejím pohledu ještě více narostly. „Nepodceňuj ho.“
„Vím velmi dobře, jak je silný.“ Přestože se nikdy nesetkali, skutečnost, že Arav byl jedním z Nehy generálů, znamenala, že si o něm Jason něco zjistil – navzdory jeho aroganci a přetvařování, Arav nebyl pro Jasona rovnocenným protivníkem. „Arav je jako páv, který se chlubí svým peřím, aby odpoutal pozornost od svého slabého těla.“
Mahiya se snažila potlačit upřímně pobavený smích, který byl krásnou melodií pro jeho uši. „Řekla bych, že kohout by byl vhodnějším přirovnáním,“ zašeptala, „kohout, který se naparuje a klove do čehokoliv, co mu přijde do cesty.“
Mahiya spustila ruku z jeho paže a jakmile vstoupili do chodeb, ve kterých se pohybovali jak dvořané, tak i služební, ztlumila hlas ještě o něco více. „Je prvním z mnoha a další budou vzápětí následovat. Doufají, že zaujmou Erisovo místo. Nebo přinejmenším místo, které by měl, kdyby dokázal udržet na uzdě své chutě.“
Jason si všiml spekulujících pohledů, které během hovoru připoutali, ale nepokusil se od Mahiya poodstoupit pryč. Občasný dotyk jejího křídla na těch jeho, byl vítaným pohlazením. „Považovala si někdy Erise za svého otce?“
„Od té doby, co jsem si uvědomila, že prahne po mé smrti ne.“ Mahiya mu věnovala falešný úsměv, který měl zmást nechtěné přihlížející, ale žena s nezbedností v hlase a šibalským pohledem se vypařila. Spláchla ji vlna vzpomínek a krutá realita skutečného života. „Tenkrát jsem byla ještě dítě. A když jsem si uvědomila, že ten hezký muž, za kterým mě Neha každý týden brala, se na mě nemohl ani podívat, málem mi to zlomilo srdce.“
Shromažďování informací bylo jeho přirozeností, ale tentokrát si přál, aby zůstal potichu a dovolil tak Mahiye, aby se mohla smát o chvilku déle.
„Ty jsi si s otcem blízký?“ zeptala se a otevřela tak dveře jeho vlastním vzpomínkám.
„Takhle, synu. Tím to povolíš. Vidíš?“
„Ano, byli jsme si blízcí.“ Alespoň do té doby, než to jeho otce zevnitř pohltilo. Postup toho, co Jason považoval za nemoc, byl tak pomalý a nenápadný, že nikdo, kdo ho znal, si neuvědomoval, s jakými démony jeho otec bojoval. „Zemřel.“
„To je mi líto.“ Mahiya se ho letmo dotkla prsty na předloktí, ale Jason to cítil až do morku kostí.
„Bylo to už hodně dávno.“ A on se naučil s duchy minulosti žít.
„Pověz mi o Anoushkce,“ řekl a zavřel dveře za unikajícími vzpomínkami.
„O jejím vztahu s Erisem.“
„Řekla bych, že když byla mladá, tak si byli blízcí,“ odpověděla pomalu. Její vůně ho fascinovala. Byla rafinovaným splynutím exotických květin a nějakého výrazného koření.
„Ale v době, když jsem jí poznala, už jím opovrhovala. Považovala ho za bezpáteřního slabocha. Nicméně nikdy jsem jí neviděla tenhle názor projevit před Nehou.“
Ne, pomyslel si Jason. Anoushka byla příliš chytrá, než aby si svou matku takhle znepřátelila.
„Jsme tu.“ Mahiya se zastavila před Palácem Klenotů. Ve speciálních stojanech ve výklencích podél zdí zářilo snad tisíce svící, jejichž plameny se odrážely v diamantech, které zdobily stěny paláce. Bylo to neuvěřitelné umělecké dílo a celá budova se tak jevila jako v plamenech.
„Tohle,“ pronesl s naprostou nevírou, „je uchvacující.“ Žádný div, že Neha tento palác preferovala nad ostatními, daleko většími paláci.
„Ano, to je.“ Odpověděla Mahiya potichu. „Když jsem byla malá, tak mě to přímo fascinovalo.“ Trochu se jí při tom přiznání zadrhl hlas, ale Jason neměl možnost zeptat se na důvod, protože v ten moment je spatřili zdejší strážci. Upíři jim otevřeli dveře, a když jimi procházeli, hluboce se jim poklonili. Jason nebyl na takové chování zvyklý – Raphaelova Věž fungovala zcela jiným způsobem – ale už nebyl tím nevzdělaným mladým mužem, který musel sledovat dráhy letů jiných andělů, aby našel cestu do Útočiště.
Ostrov, na kterém bydleli, vybral jeho otec a úmyslně zvolil takovou lokalitu, která byla mimo hlavní andělské trasy létání. Výsledkem této volby bylo to, že když Jason osaměl, zahlédl jakéhokoli anděla jen opravdu velmi zřídka. Snažil se je na sebe upozornit, ale byl příliš malý a slabý na to, aby mohl vyletět dostatečně vysoko do oblak a upoutat jejich pozornost dříve, než se mu ztratili z dohledu. A tak mu nezbývalo nic jiného, než přežívat a stát se silnějším… po nějaké době už se ani nepokoušel na sebe upozornit a jednoduše čekal, dokud si nebyl jistý, že dokáže letět v kuse celý den a celou noc – to kdyby cestou nepotkal žádné ostrovy, kde by si mohl odpočinout.
A během té doby žil obklopený tichem.
„Škoda, že je ten chlapec němý. Hudební nástroje, které vyrábí, jsou tak výjimečné, že by jeden řekl, že se učil u samotného Yaviela.“
Jason nebyl nikdy němý. Jen si potřeboval vzpomenout, jak se mluví. A přesně to také udělal – tím, že poslouchal a sledoval ostatní. A to mu dnes v noci přinese užitek.
Místnost, do které vstoupil, byla osvícena dalšími svícemi. Medově zbarvený, dřevěný stůl, který stál uprostřed, byl vyleštěný takovým způsobem, že se blýskal jako jantar. Polstrování židlí, ze stejného dřeva bylo ve výrazném odstínu bordó. Barvy, ve kterých byla místnost zařízená, byly pravým opakem barev, do kterých se oblékli přítomní hosté. Konverzace byla tichá, protože žádný z hostů nechtěl tančit na Erisově hrobě.
Možná kromě muže, kterého Jason identifikoval jako Arava. Stál po boku Nehy a byl šarmantním a elegantním společníkem ženy archanděla, která byla v roli hostitelky. Jason si byl velice dobře vědom, že v sobě skrývala neuvěřitelný smutek, ale přesto nebylo její vystupování žádnou přetvářkou.
„Nikdy jsem nebyl na tak elegantním místě, jakým je Nehy dvůr.“ Dmitri si pohrával s jedním ze tří nožů, které si s sebou přivezl zpátky, když se vrátil ze služeb Nehy. „Ona skutečně věří, že host by měl být náležitě obsloužen.“ Pak ten nůž vrhl po Jasonovi a on ho okamžitě vrhl zpátky. V ten moment Venom dodal, „a pak, když dvořané usnou, toho hosta nechá nenápadně popravit.“
Venomova odpověď byla stejně pravdivá, jako ta Dmitriova – Neha byla stvořením mnoha tváří. Každý archanděl byl, a pokud někdo věřil něčemu jinému, čekalo ho nepěkné překvapení. Jason neměl v úmyslu stát se obětí vlastní zaslepenosti. Někteří smrtelníci chtěli v archandělech vidět božstvo, ale Jason je viděl přesně takové, jací byli – stvoření s obrovskou mocí, která měla tisíce let na to, aby zdokonalila své smrtící schopnosti.
V ten moment se k nim otočila Královna Hadů a Jedů a střetla se s jeho pohledem. Jason ji pozdravil úklonou hlavy, ale nevydal se jejím směrem. Neha mu pozdrav oplatila a pak se otočila zpět k hostu, který stál vedle ní.
„Upír, který k nám míří,“ řekla poté Mahiya potichu, „se jmenuje Rhys a je jedním z Nehy důvěryhodných poradců.“
„Jednou jsem se s ním setkal v Útočišti.“
Jason neznal nikoho v této místnosti tak dobře jako Mahiya a později jí hodlal položit spousty otázek.
„Jasone.“ Rhys zdvořile poklonil hlavou a pak svou pozornost stočil k Mahiye. „Vypadáš kouzelně, Princezno.“
Z Mahiyiny vřelé odpovědi Jason poznal, že měla Rhyse ráda.
„Děkuji ti, pane. Jak se má Brigitte?“
„Dobře, ale znáš jí.“ Po jeho odpovědi si vyměnili úsměv. „Obávám se, že má milovaná není zrovna stvořením pro dvorské slavnosti,“ vysvětlil Rhys Jasonovi. „Nicméně, ve své práci šifrovací expertky je natolik dobrá, že jí Neha její podivínství promíjí.“
„Znám její práci.“ Každý v Jasonově oboru znal její jméno velice dobře. „Jednou nebo dvakrát jsem se jí dokonce pokusil odlákat, aby pracovala pro mě.“
Upír se rozesmál a zablýsklo se mu v očích. „Musím přiznat, že jsem o tom věděl. Byla polichocená, ale oba jsme velmi loajální.“
Zatímco šéf špionáže byl tímto faktem zklamaný, Jason, který byl jedním ze Sedmy, takovému rozhodnutí rozuměl.
„A teď se snaží odlákat Neha tebe.“ Rhysův tón hlasu byl vřelý, ale ledová vypočítavost v jeho pohledu prozrazovala, že Jasona považoval za hrozbu bezpečnosti v pevnosti. Jason mu neodpověděl – mlčení bylo častokrát lepší odpovědí, než jakákoli slova. Místo toho se rozhodl přesměrovat Rhysovu pozornost jinam. „Zdá se, že do pevnosti zavítal host, který by se rád stal novým druhem archanděla.“
Rhys se neotočil směrem k Aravovi. „Takoví se najdou vždycky.“ Tvrdost v jeho hlase odhalila fakt, že pod zdvořilou maskou se skrýval zkušený generál. Pak se Rhys omluvil a zamířil k ženě andělu, o které Jason věděl, že byla další Nehy poradkyní.
„Řekni mi o něm,“ pronesl směrem k Mahiye.
Mahiya odpověděla velmi potichu, ale v jejím hlase zazníval ocelový podtón. „Už před nějakou dobou jsem si uvědomila, jak moc rád všem kolem sebe rozkazuješ.“
Zatímco pozoroval zajímavě se odvíjející interakce jednotlivých hostů v místnosti, zvažoval její slova. „Nejsme si rovni,“ řekl nakonec, ale byl to test.
Mahiya zaťala ruku do pěsti a pak ji zase uvolnila. „Mám o zdejších lidech informace, které potřebuješ.“ Úsměv, kterým ho obdařila, byl výtvorem takové ženské komplexnosti, že si uvědomil, že ho dokázal přečíst jen částečně.
„A to znamená, že alespoň pro tuto chvíli“ – do pohledu se jí vloudil tmavý stín – „mám esa v rukávu já.“
Jason neměl žádné srovnání pro to, jak by se měl chovat v přítomnosti ženy, která nebyla jeho milenkou, a přesto ho znala lépe, než kterákoli z nich. Taková intimita, pomyslel si, se musela přijímat, ale i dávat - musela být neustále zachována rovnováha.
„Zatanči si se mnou.“
„Zrovna dělám snídani, Yavi!“
Jason seděl na zemi, hrál si se svými kostkami a pozoroval, jak otec matku chytil kolem pasu, a začali tančit po celé kuchyni. Jejich křídla zvlnila vzduch a odvála mu vlasy z tváře.
„Pusť mě!“ Přikázala mu rozesmátě. „Yavi! Budeme jíst připálené palačinky.“
Jeho otec se k ní sklonil a s úsměvem jí políbil. „Řekni prosím.“
„Řekni mi o něm… prosím,“ pronesl směrem k ženě, se kterou si možná nikdy nezatančí, ale které i přesto patřila jeho loajalita.
Mahiya po něm střelila dalším intenzivním pohledem, ale pak se otočila dopředu a Jason byl přesvědčený, že mu právě něco uniklo. Pár vteřin času, emoce, kterým se podařilo proklouznout skrz puklinu v jeho štítech - jako voda, která protekla mezi prsty… tak jako mu kdysi dávno vyklouzla z rukou setnutá hlava jeho matky.
„Promiň mi to, mami.“
„Rhys je vlastně přesně takový, jakým se zdá být.“ Tupý zvuk dopadu hlavy na podlahu, který ho pronásledoval už mnoho staletí, proťal Mahiyin hlas.
„Stojí po Nehy boku už více, než šest staletí a nemá žádné vyšší ambice – výjimkou jsou ovšem situace, kdy někdo ohrožuje jeho současnou pozici. Eris jako Nehy druh pro něj nepředstavoval žádnou hrozbu,“ dodala ve stejném okamžiku, kdy ho ta otázka napadla. „Rhys vždycky věděl, že až přijde čas na diskuze o politice, válkách, nebo strategických záležitostech, Neha bude chtít jeho názor. Ale Arav je velmi schopným generálem, který už vedl Nehy vojsko do bitev. Co víc, s politickými věcmi se dokáže vypořádat stejně dobře jako Rhys.“
V ten moment na ně padl Aravův pohled, a vzápětí i ten Nehy. Ale tentokrát k nim žena archanděl zamířila. „Nikdy jsem tě neviděla takhle dobře oblečeného,“ pronesla a v jejím hlase zaznívalo uznání. „Všichni členové Raphaelovy Sedmy dokážou vypadat velice dobře. Dokonce i ten jeho barbarský generál.“
„Já to Galenovi vyřídím,“ odpověděl Jason, přestože věděl, že zmíněného mistra zbrojíře nezajímalo, co si o něm myslí jakákoli žena kromě té jeho.

Nehy pohled se stočil směrem k Mahiye. „Nepřivítala si Arava,“ pronesla ostře ledovým hlasem.

16 komentářů:

  1. díky za pokračování, míša

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za dalí skvělou kapitolu

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad ďalšej kapitoly!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za ďalšiu kapitolku.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za další kapitolu . Dráža

    OdpovědětVymazat
  7. Knihomolka.3659. září 2015 20:33

    Díky za krásný překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Mockrát děkuji za další přeložené kapitoly. Renca :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Super ! ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat