19
Po té, co se Jason odešel převléknout,
sklidila Mahiya čajový porcelán a odnesla ho dolů, do své malé, soukromé
kuchyňky, kde si nalila sklenici chladné vody. „Pane Bože.“
Jason byl… Mahiya se zachvěla a
přitiskla si studenou sklenku ke krku. Navzdory sexuálnímu žáru, který mezi
nimi doutnal a hrozil, že jí roztaví kosti v těle, nebyla zaslepená
růžovými brýlemi. Velice dobře chápala, že Jason byl predátorem, který byl na
vrcholu potravinového řetězce a jeho loajalita patřila jinému archandělu. A co
víc, byl šéfem špionáže se staletími zkušeností v oblasti intrik a
mohl si s ní jen pohrávat.
Ale… nikdy jí nic neslíbil, a proto by
svým chováním nemohl žádný slib porušit. Naslouchal jí. Choval se k ní jako k někomu, na
kom záleželo. A pokud pro něho něco znamenala jen kvůli hodnotě informací,
které mu mohla poskytnout, tak jí o tom také nelhal. Nebrala to jako urážku,
protože sbírat informace bylo Jasonovou prací.
A nedostatek milostných slůvek a
dvoření? Mahiya zavrtěla hlavou. Daleko raději by byla s mužem, který by
byl ohledně své touhy upřímný, než s někým, kdo by ji zničil sladkými,
svůdnými slůvky lží. Jason měl daleko více cti v jedné jediné kosti těla,
než by Arav mohl mít za celý život.
Mahiya zamířila zpátky nahoru.
Zkontrolovala svůj make-up a nakonec si doprostřed čela přitiskla třpytivou,
stříbrnou kapku. „Ano,“ zašeptala svému odrazu v zrcadle. „Má odpověď je
ano.“
V tu chvíli, jako kdyby Jason
její tiše vyřčené rozhodnutí zaslechl, se ozvalo zaklepání na dveře. Mahiya
vklouzla do stříbrných sandálů a zhluboka se nadechla. Pak vyšla z ložnice
a přes obývací pokoj zamířila ke dveřím – za kterými v celé své mužné
kráse stál Jason. Měl oblečený bezchybně padnoucí černý oblek s kovově
šedou košilí.
„Vypadáš úžasně.“ Byl nádherný. Vlasy
měl jako vždy stažené do pevného copu a Mahiya pocítila náhlou touhu ho
rozplést. „Neha bude potěšená.“
Výraz Jasonovy tváře se nezměnil, a
přesto věděla – „Tobě nezáleží na tom, co si Neha myslí.“
„Právě naopak,“ odpověděl a nechal ji
jít po schodech před sebou. Mahiya ucítila mravenčení na šíji. Tentokrát to
nemělo být varování. Byla to reakce na uvědomění, že sledoval každý pohyb
jejího těla. Mahiye se zadrhl dech a napjala se jí pokožka.
„Rozzuřit archanděla není nikdy dobrý
nápad,“ pokračoval, „a přestože to vyžaduje, Neha by nikdy neobdivovala
absolutní podřízenost.“
Zrovna vycházeli z paláce a
Mahiya zavrtěla hlavou. „Tvůj názor je založený na tvé síle.“ Na síle, o které
si byla jistá, že ji měl už od raného dětství. „Ty si můžeš dovolit ji
rozlítit, protože jestli tě nevnímá jako sobě rovného, pak alespoň jako někoho
dostatečně zajímavého, než aby tě bez váhání zabila. Nevíš, co je to strach.“
„Vždycky jsem nebýval mužem, kterým
jsem teď,“ pronesl Jason. V mysli se mu znovu otevřely dveře do minulosti, ze kterých
unikl chladný stín, který obalil jeho duši.
Dívala
se na něho z druhé strany místnosti a v jejích krásných, tmavě hnědých
očích byl povlak bělosti, který tam nepatřil. Pahýl jejího krku měl kolem
dokola sraženou, zaschlou krev a seděl na rohu stolu, jako kdyby tam byl
úmyslně naaranžovaný.
Jason
nekřičel. Věděl, že nesmí křičet. Místo toho se zadíval na tu těžkou věc, která
blokovala poklop v podlaze. Byla zabalená v hedvábné látce jasně
ametystové barvy.
Ametyst.
Tak jeho matka říkávala své oblíbené barvě. Ametystová.
Trvalo
mu velmi dlouhou dobu, než to dokázal správně vyslovit, a když pak to slovo
použil, vždycky se radostně smála a kolem obličeje jí tančily prameny hedvábně
černých vlasů.
„Jasone.“ V něžné, ženské tváři osvícené vřelou
září okolních lamp, které lemovaly cestu, se zračily obavy. „Tys… byl
nepřítomen. Kam se tvá mysl zatoulala?“
Pod
chodidly cítit žhavý bílý písek. Mezi listy palem se proháněl vítr, který
shodil kokosový ořech. Po vlhké pláži hopkali racci a zanechávali za sebou stopy,
které ihned vyhladila další příchozí vlna.
„Jasone!“
Pojď domů a sněz ten oběd, než vychladne.“
„Na místo, které už dávno neexistuje,“
odpověděl potichu a odtáhl ze své hrudi její dlaň. Položil si jí na levou paži,
kde by mu nebyla v cestě, kdyby musel tasit meč. „Ohledně Arava,“ začal,
dokud se nacházeli v soukromí, „není důvod, aby ses ho bála.“
„Je velmi silný.“ Obavy v jejím
pohledu ještě více narostly. „Nepodceňuj ho.“
„Vím velmi dobře, jak je silný.“
Přestože se nikdy nesetkali, skutečnost, že Arav byl jedním z Nehy generálů,
znamenala, že si o něm Jason něco zjistil – navzdory jeho aroganci a
přetvařování, Arav nebyl pro Jasona rovnocenným protivníkem. „Arav je jako páv,
který se chlubí svým peřím, aby odpoutal pozornost od svého slabého těla.“
Mahiya se snažila potlačit upřímně
pobavený smích, který byl krásnou melodií pro jeho uši. „Řekla bych, že kohout
by byl vhodnějším přirovnáním,“ zašeptala, „kohout, který se naparuje a klove
do čehokoliv, co mu přijde do cesty.“
Mahiya spustila ruku z jeho paže
a jakmile vstoupili do chodeb, ve kterých se pohybovali jak dvořané, tak i
služební, ztlumila hlas ještě o něco více. „Je prvním z mnoha a další
budou vzápětí následovat. Doufají, že zaujmou Erisovo místo. Nebo přinejmenším
místo, které by měl, kdyby dokázal udržet na uzdě své chutě.“
Jason si všiml spekulujících pohledů,
které během hovoru připoutali, ale nepokusil se od Mahiya poodstoupit pryč.
Občasný dotyk jejího křídla na těch jeho, byl vítaným pohlazením. „Považovala
si někdy Erise za svého otce?“
„Od té doby, co jsem si uvědomila, že
prahne po mé smrti ne.“ Mahiya mu věnovala falešný úsměv, který měl zmást nechtěné přihlížející, ale žena s nezbedností v hlase a šibalským
pohledem se vypařila. Spláchla ji vlna vzpomínek a krutá realita skutečného
života. „Tenkrát jsem byla ještě dítě. A když jsem si uvědomila, že ten hezký
muž, za kterým mě Neha každý týden brala, se na mě nemohl ani podívat, málem mi
to zlomilo srdce.“
Shromažďování informací bylo jeho
přirozeností, ale tentokrát si přál, aby zůstal potichu a dovolil tak Mahiye,
aby se mohla smát o chvilku déle.
„Ty jsi si s otcem blízký?“
zeptala se a otevřela tak dveře jeho vlastním vzpomínkám.
„Takhle,
synu. Tím to povolíš. Vidíš?“
„Ano, byli jsme si blízcí.“ Alespoň do
té doby, než to jeho otce zevnitř pohltilo. Postup toho, co Jason považoval za
nemoc, byl tak pomalý a nenápadný, že nikdo, kdo ho znal, si neuvědomoval,
s jakými démony jeho otec bojoval. „Zemřel.“
„To je mi líto.“ Mahiya se ho letmo
dotkla prsty na předloktí, ale Jason to cítil až do morku kostí.
„Bylo to už hodně dávno.“ A on se
naučil s duchy minulosti žít.
„Pověz mi o Anoushkce,“ řekl a zavřel
dveře za unikajícími vzpomínkami.
„O jejím vztahu s Erisem.“
„Řekla bych, že když byla mladá, tak
si byli blízcí,“ odpověděla pomalu. Její vůně ho fascinovala. Byla rafinovaným
splynutím exotických květin a nějakého výrazného koření.
„Ale v době, když jsem jí
poznala, už jím opovrhovala. Považovala ho za bezpáteřního slabocha. Nicméně
nikdy jsem jí neviděla tenhle názor projevit před Nehou.“
Ne, pomyslel si Jason. Anoushka byla
příliš chytrá, než aby si svou matku takhle znepřátelila.
„Jsme tu.“ Mahiya se zastavila před
Palácem Klenotů. Ve speciálních stojanech ve výklencích podél zdí zářilo snad
tisíce svící, jejichž plameny se odrážely v diamantech, které zdobily stěny
paláce. Bylo to neuvěřitelné umělecké dílo a celá budova se tak jevila jako
v plamenech.
„Tohle,“ pronesl s naprostou
nevírou, „je uchvacující.“ Žádný div, že Neha tento palác preferovala nad
ostatními, daleko většími paláci.
„Ano, to je.“ Odpověděla Mahiya
potichu. „Když jsem byla malá, tak mě to přímo fascinovalo.“ Trochu se jí při
tom přiznání zadrhl hlas, ale Jason neměl možnost zeptat se na důvod, protože
v ten moment je spatřili zdejší strážci. Upíři jim otevřeli dveře, a když
jimi procházeli, hluboce se jim poklonili. Jason nebyl na takové chování zvyklý
– Raphaelova Věž fungovala zcela jiným způsobem – ale už nebyl tím nevzdělaným
mladým mužem, který musel sledovat dráhy letů jiných andělů, aby našel cestu do
Útočiště.
Ostrov, na kterém bydleli, vybral jeho
otec a úmyslně zvolil takovou lokalitu, která byla mimo hlavní andělské trasy
létání. Výsledkem této volby bylo to, že když Jason osaměl, zahlédl jakéhokoli
anděla jen opravdu velmi zřídka. Snažil se je na sebe upozornit, ale byl příliš
malý a slabý na to, aby mohl vyletět dostatečně vysoko do oblak a upoutat
jejich pozornost dříve, než se mu ztratili z dohledu. A tak mu nezbývalo
nic jiného, než přežívat a stát se silnějším… po nějaké době už se ani
nepokoušel na sebe upozornit a jednoduše čekal, dokud si nebyl jistý, že dokáže
letět v kuse celý den a celou noc – to kdyby cestou nepotkal žádné ostrovy, kde
by si mohl odpočinout.
A během té doby žil obklopený tichem.
„Škoda,
že je ten chlapec němý. Hudební nástroje, které vyrábí, jsou tak výjimečné, že
by jeden řekl, že se učil u samotného Yaviela.“
Jason nebyl nikdy němý. Jen si
potřeboval vzpomenout, jak se mluví. A přesně to také udělal – tím, že poslouchal
a sledoval ostatní. A to mu dnes v noci přinese užitek.
Místnost, do které vstoupil, byla
osvícena dalšími svícemi. Medově zbarvený, dřevěný stůl, který stál uprostřed,
byl vyleštěný takovým způsobem, že se blýskal jako jantar. Polstrování židlí,
ze stejného dřeva bylo ve výrazném odstínu bordó. Barvy, ve kterých byla
místnost zařízená, byly pravým opakem barev, do kterých se oblékli přítomní
hosté. Konverzace byla tichá, protože žádný z hostů nechtěl tančit na
Erisově hrobě.
Možná kromě muže, kterého Jason
identifikoval jako Arava. Stál po boku Nehy a byl šarmantním a elegantním
společníkem ženy archanděla, která byla v roli hostitelky. Jason si byl
velice dobře vědom, že v sobě skrývala neuvěřitelný smutek, ale přesto
nebylo její vystupování žádnou přetvářkou.
„Nikdy
jsem nebyl na tak elegantním místě, jakým je Nehy dvůr.“ Dmitri si pohrával
s jedním ze tří nožů, které si s sebou přivezl zpátky, když se vrátil
ze služeb Nehy. „Ona skutečně věří, že host by měl být náležitě obsloužen.“ Pak
ten nůž vrhl po Jasonovi a on ho okamžitě vrhl zpátky. V ten moment Venom
dodal, „a pak, když dvořané usnou, toho hosta nechá nenápadně popravit.“
Venomova odpověď byla stejně pravdivá,
jako ta Dmitriova – Neha byla stvořením mnoha tváří. Každý archanděl byl, a
pokud někdo věřil něčemu jinému, čekalo ho nepěkné překvapení. Jason neměl
v úmyslu stát se obětí vlastní zaslepenosti. Někteří smrtelníci chtěli
v archandělech vidět božstvo, ale Jason je viděl přesně takové, jací byli
– stvoření s obrovskou mocí, která měla tisíce let na to, aby zdokonalila
své smrtící schopnosti.
V ten moment se k nim otočila
Královna Hadů a Jedů a střetla se s jeho pohledem. Jason ji pozdravil
úklonou hlavy, ale nevydal se jejím směrem. Neha mu pozdrav oplatila a pak se
otočila zpět k hostu, který stál vedle ní.
„Upír, který k nám míří,“ řekla
poté Mahiya potichu, „se jmenuje Rhys a je jedním z Nehy důvěryhodných poradců.“
„Jednou jsem se s ním setkal
v Útočišti.“
Jason neznal nikoho v této
místnosti tak dobře jako Mahiya a později jí hodlal položit spousty otázek.
„Jasone.“ Rhys zdvořile poklonil
hlavou a pak svou pozornost stočil k Mahiye. „Vypadáš kouzelně,
Princezno.“
Z Mahiyiny vřelé odpovědi Jason
poznal, že měla Rhyse ráda.
„Děkuji ti, pane. Jak se má Brigitte?“
„Dobře, ale znáš jí.“ Po jeho odpovědi
si vyměnili úsměv. „Obávám se, že má milovaná není zrovna stvořením pro dvorské
slavnosti,“ vysvětlil Rhys Jasonovi. „Nicméně, ve své práci šifrovací expertky
je natolik dobrá, že jí Neha její podivínství promíjí.“
„Znám její práci.“ Každý
v Jasonově oboru znal její jméno velice dobře. „Jednou nebo dvakrát jsem
se jí dokonce pokusil odlákat, aby pracovala pro mě.“
Upír se rozesmál a zablýsklo se mu
v očích. „Musím přiznat, že jsem o tom věděl. Byla polichocená, ale oba
jsme velmi loajální.“
Zatímco šéf špionáže byl tímto faktem
zklamaný, Jason, který byl jedním ze Sedmy, takovému rozhodnutí rozuměl.
„A teď se snaží odlákat Neha tebe.“
Rhysův tón hlasu byl vřelý, ale ledová vypočítavost v jeho pohledu
prozrazovala, že Jasona považoval za hrozbu bezpečnosti v pevnosti. Jason
mu neodpověděl – mlčení bylo častokrát lepší odpovědí, než jakákoli slova.
Místo toho se rozhodl přesměrovat Rhysovu pozornost jinam. „Zdá se, že do
pevnosti zavítal host, který by se rád stal novým druhem archanděla.“
Rhys se neotočil směrem k Aravovi.
„Takoví se najdou vždycky.“ Tvrdost v jeho hlase odhalila fakt, že pod
zdvořilou maskou se skrýval zkušený generál. Pak se Rhys omluvil a zamířil
k ženě andělu, o které Jason věděl, že byla další Nehy poradkyní.
„Řekni mi o něm,“ pronesl směrem
k Mahiye.
Mahiya odpověděla velmi potichu, ale
v jejím hlase zazníval ocelový podtón. „Už před nějakou dobou jsem si
uvědomila, jak moc rád všem kolem sebe rozkazuješ.“
Zatímco pozoroval zajímavě se
odvíjející interakce jednotlivých hostů v místnosti, zvažoval její slova. „Nejsme
si rovni,“ řekl nakonec, ale byl to test.
Mahiya zaťala ruku do pěsti a pak ji
zase uvolnila. „Mám o zdejších lidech informace, které potřebuješ.“ Úsměv,
kterým ho obdařila, byl výtvorem takové ženské komplexnosti, že si uvědomil, že
ho dokázal přečíst jen částečně.
„A to znamená, že alespoň pro tuto
chvíli“ – do pohledu se jí vloudil tmavý stín – „mám esa v rukávu já.“
Jason neměl žádné srovnání pro to, jak
by se měl chovat v přítomnosti ženy, která nebyla jeho milenkou, a přesto
ho znala lépe, než kterákoli z nich. Taková intimita, pomyslel si, se
musela přijímat, ale i dávat - musela být neustále zachována rovnováha.
„Zatanči
si se mnou.“
„Zrovna
dělám snídani, Yavi!“
Jason
seděl na zemi, hrál si se svými kostkami a pozoroval, jak otec matku chytil
kolem pasu, a začali tančit po celé kuchyni. Jejich křídla zvlnila vzduch a
odvála mu vlasy z tváře.
„Pusť
mě!“ Přikázala mu rozesmátě. „Yavi! Budeme jíst připálené palačinky.“
Jeho
otec se k ní sklonil a s úsměvem jí políbil. „Řekni prosím.“
„Řekni mi o něm… prosím,“ pronesl
směrem k ženě, se kterou si možná nikdy nezatančí, ale které i přesto
patřila jeho loajalita.
Mahiya po něm střelila dalším
intenzivním pohledem, ale pak se otočila dopředu a Jason byl přesvědčený, že mu
právě něco uniklo. Pár vteřin času, emoce, kterým se podařilo proklouznout skrz
puklinu v jeho štítech - jako voda, která protekla mezi prsty… tak jako mu
kdysi dávno vyklouzla z rukou setnutá hlava jeho matky.
„Promiň
mi to, mami.“
„Rhys je vlastně přesně takový, jakým
se zdá být.“ Tupý zvuk dopadu hlavy na podlahu, který ho pronásledoval už mnoho
staletí, proťal Mahiyin hlas.
„Stojí po Nehy boku už více, než šest
staletí a nemá žádné vyšší ambice – výjimkou jsou ovšem situace, kdy někdo
ohrožuje jeho současnou pozici. Eris jako Nehy druh pro něj nepředstavoval
žádnou hrozbu,“ dodala ve stejném okamžiku, kdy ho ta otázka napadla. „Rhys
vždycky věděl, že až přijde čas na diskuze o politice, válkách, nebo strategických
záležitostech, Neha bude chtít jeho názor. Ale Arav je velmi schopným
generálem, který už vedl Nehy vojsko do bitev. Co víc, s politickými věcmi
se dokáže vypořádat stejně dobře jako Rhys.“
V ten moment na ně padl Aravův
pohled, a vzápětí i ten Nehy. Ale tentokrát k nim žena archanděl zamířila.
„Nikdy jsem tě neviděla takhle dobře oblečeného,“ pronesla a v jejím hlase
zaznívalo uznání. „Všichni členové Raphaelovy Sedmy dokážou vypadat velice
dobře. Dokonce i ten jeho barbarský generál.“
„Já to Galenovi vyřídím,“ odpověděl Jason,
přestože věděl, že zmíněného mistra zbrojíře nezajímalo, co si o něm myslí
jakákoli žena kromě té jeho.
Nehy pohled se stočil směrem
k Mahiye. „Nepřivítala si Arava,“ pronesla ostře ledovým hlasem.
díky za pokračování, míša
OdpovědětVymazatDěkuji moc za dalí skvělou kapitolu
OdpovědětVymazatDakujem:-)
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad ďalšej kapitoly!!! :-);-)
OdpovědětVymazatĎakujem za ďalšiu kapitolku.
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad :)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další kapitolu . Dráža
OdpovědětVymazatDíky za krásný překlad :)
OdpovědětVymazatMoc děkuju za překlad
OdpovědětVymazatMockrát děkuji za další přeložené kapitoly. Renca :-) :-)
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatděkuji :-)
OdpovědětVymazatSuper ! ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !
OdpovědětVymazatVeľmi pekne ďakujem :)
OdpovědětVymazatDíky za překlad.
OdpovědětVymazat